zákoník práce

Novela zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v § 55a ukotvuje nový institut, a to programy podpory zdraví, jimiž se rozumí soubor opatření, která může zaměstnavatel vytvářet a nabízet zaměstnancům s cílem umožnit vyšší využití nástrojů zdravotní prevence. K tomu byl vydán prováděcí předpis, a to vyhláška č. 243/2025 Sb., o programech podpory zdraví, který stanovuje nástroje zdravotní prevence poskytované v rámci programu podpory zdraví, okruh osob, se kterými může zaměstnavatel spolupracovat při zajišťování programu podpory zdraví, a způsob vyhodnocování programu podpory zdraví. Cílem je vytvářet v souladu s aktuálními ekonomickými trendy a poznatky v oblasti zdravotní péče takové podmínky, které zvyšují spokojenost zaměstnanců a v širším kontextu představují efektivní přínos v podobě minimalizace negativních zdravotních potíží u zaměstnanců. Vedle pracovnělékařských služeb zaměřených na zdravotní prevenci související s výkonem práce, tak mohou být tyto programy vhodným nástrojem k podpoře zdraví zaměstnanců ze strany zaměstnavatelů, a to v širším měřítku než dosud. Programy podpory zdraví jsou na dobrovolné bázi, je na rozhodnutí zaměstnavatele, zda k nim přistoupí.  Součástí programu podpory zdraví nejsou opatření, která je zaměstnavatel povinen zavádět podle části páté zákoníku práce.

Zaměstnavatel má zákonnou povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP) a nese za to objektivní odpovědnost, což znamená, že odpovídá za vznik škody, pracovního úrazu nebo nemoci z povolání bez ohledu na své zavinění. Tuto odpovědnost nelze plně přenést na žádnou jinou osobu, včetně bezpečáka. Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné pracovní podmínky, zajistit školení, kontroly a preventivní opatření k eliminaci rizik. Odpovědnost lze zcela nebo částečně zprostit pouze za splnění zákonných podmínek, například pokud škodu způsobil zaměstnanec svým zaviněním, popř. byl v době škody pod vlivem alkoholu nebo návykových látek, a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit. Vedoucí zaměstnanci jsou rovněž odpovědní za řízení a kontrolu BOZP v rámci svého pracovního úseku.

Zaměstnavatel dostatečně neinformuje své zaměstnance o opatřeních z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Na jejich stížnost jim sdělil, že si mají zvolit svého zástupce, se kterým bude jednat.

Zaměstnanec si způsobil poškození bederní páteře, když se snažil uvolnit zrezlou mechanickou část zařízení a vyvinul přitom nezvyklou a nadměrnou sílu. Zaměstnavatel má obavu, že pojišťovna zaujme k odškodnění odmítavý postoj a odpovědnost za úraz odmítá.

Je vůbec možné, aby odborové svazy nebo odborové organizace prováděly kontroly nad stavem BOZP u zaměstnavatelů? Na základě čeho? Mají na to vůbec právo? Mohou provádět kontroly BOZP i u těch zaměstnavatelů, kde vůbec neexistuje odborová organizace? Co se stane, když jim kontrolu zaměstnavatel neumožní a například je do své firmy ani nepustí?

Vnitřní předpisy BOZP jsou interní dokumenty organizace, které stanovují pravidla, postupy a opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců na pracovišti. Vnitřní předpisy konkretizují požadavky právních předpisů podle konkrétních podmínek daného pracoviště, technologií, používaných zařízení a rizik. Stanovují jasná pravidla a postupy pro bezpečné vykonávání práce, čímž předcházejí úrazům, poškození zdraví a mimořádným událostem. Pomáhají organizovat práci tak, aby byla bezpečná a efektivní. Umožňují zaměstnavateli kontrolovat dodržování bezpečnostních pravidel. Přesto se však často v praxi vyskytují situace, kdy zaměstnavatel nemá vypracovány své vnitřní bezpečnostní předpisy, což se projevuje nízkou úrovní zajišťování požadavků BOZP a nedostatečnou kulturou bezpečnosti práce.

Zaměstnavatelé provádějí zjišťování, zda jejich zaměstnanec není pod vlivem alkoholu často namátkově a preventivně. Na svoji obhajobu uvádějí, že tyto kontroly provádějí v rámci prevence rizik. Současné právní předpisy ve vztahu k zaměstnancům toto nepřipouštění, pouze v případě tzv. důvodného podezření. Na tuto problematiku existují rozdílné názory. Aktuální judikatura, která by toto více objasnila, zatím neexistuje.

Stále se lze v praxi setkávat s názorem zaměstnavatelů, že za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zodpovídá odborně způsobilá osoba v prevenci rizik, neboli bezpečák, ačkoliv zákoník práce ve svém ustanovení § 101 jasně stanoví, že zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen "rizika").

V praxi často zjišťujeme, že zaměstnavatelé nesprávně přistupují k odškodňování pracovních úrazů tím, že pokud zjistí, že zaměstnanec měl při zjišťování, zda není pod vlivem alkoholu ve smyslu ustanovení § 106 odst. 4 písm. i) zákoníku práce jakékoliv množství alkoholu v dechu, odmítají odškodnit jeho pracovní úraz.

V praxi často bývají vydané ústní příkazy zaměstnanci zpochybňovány, nedodržovány nebo nerespektovány, což mnohdy vede i ke vzniku pracovního úrazu. Mnozí adresáti si neuvědomují, že pokud se jedná o konkrétní bezpečnostní pokyn, který je vydán odpovědným vedoucím zaměstnancem, jde zpravidla o závazný pokyn. Jeho neuposlechnutí může znamenat pro zaměstnance – adresáta tohoto pokynu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci s odpovídajícími následky.

I mezi odbornou veřejností se stále vedou debaty o tom, zda jsou technické normy závazné nebo nezávazné. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, platí, že česká technická norma není obecně závazná. V oblasti BOZP ale platí, že pokud jde o tzv. bezpečnostní normu, pak je tato technická norma závazná.

Zaměstnávání mladistvých představuje pro zaměstnavatele v některých případech odlišné postupy v rámci posuzování jejich zdravotní způsobilosti k práci. V rámci novely zákoníku práce, tzv. flexinovele, s účinností od 1. 6. 2025, došlo v § 247 odst. 1 písm. a) k upřesnění, že zaměstnavatel je povinen na své náklady zajistit posouzení zdravotní způsobilosti k práci nejen u pracovního poměru, ale i u dohod o provedení činnosti nebo dohod o provedení práce. Nejedná se přitom o novinku, tato povinnost platila již před flexinovelou, avšak k různým názorům, zda postupovat podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákoníku práce, došlo touto změnou k vyjasnění.

Mezi základní povinnosti zaměstnavatele na úseku BOZP patří povinnost zaměstnavatele informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena s tím, že kategorizaci prací upravuje zvláštní právní předpis. Vzhledem k tomu, že se neustále setkáváme s dotazy, co jsou to vlastně ty kategorie a čím jsou upraveny, zopakujeme si v následujících řádcích základ právní úpravy.

Od 1. června 2025 platí nová pravidla pro zaměstnávání dětí, které ještě neukončily povinnou školní docházku. V novém ustanovení § 244a zákoníku práce se stanoví: „Mladistvý zaměstnanec mladší než 15 let nebo mladistvý zaměstnanec, který neukončil povinnou školní docházku, smí v období hlavních prázdnin konat pouze lehké práce, které neškodí jeho zdraví, vzdělávání a morálnímu rozvoji. Lehkými pracemi pro účely tohoto zákona jsou práce zařazené do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví, pokud součástí práce není činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jiným právním předpisem.“ Co to vše bude znamenat pro praxi, si objasníme v následujících řádcích.

V celé BOZP platí zásada, že zaměstnavatel povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací práce v oblasti BOZP a přijímáním opatření k předcházením rizikům. To ukládá zaměstnavateli přímo zákoníku práce . Jde o tzv. metodu prevence rizik, na základě které musí zaměstnavatel vyhledávat rizika a když je nemůže odstranit, tak je musí vhodnými opatřeními alespoň minimalizovat. Jedním z rizik je práce v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, tedy práce v chladu a v horku. Proto zákoník práce v § 104 výslovně stanoví, že na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům ochranné nápoje a odkazuje na prováděcí předpis. Ochranné nápoje jsou prostředkem individuální ochrany, který má chránit zaměstnance před účinky nepříznivých klimatických podmínek – tepelné a chladové zátěže.

Práce dětí je celosvětovým problémem. Není žádným tajemstvím, že i v České republice se setkáváme s prací dětí ve věku do 15 let, zejména o prázdninách. Většinou se jedná o „pracovní“ vztah podle občanského zákoníku (např. nepojmenovaná smlouva) na nejrůznější práce, např. při roznášce propagačních letáků, novin, různých tiskovin, práce u čerpacích stanic, občerstvovacích stánků apod. Pracovněprávní předpisy však neumožňovaly, aby osoby ve věku do 15 let uzavřely pracovněprávní vztah.

Změny v zákoně o specifických zdravotních službách přinášejí zásadní novinky, které ovlivní pracovněprávní vztahy a podporu zdraví zaměstnanců. Nový odstavec 4 § 42 ZSZS zavádí povinnost zaměstnavatelů zajistit vydání lékařského posudku pro určení, zda je onemocnění způsobeno pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to i po skončení pracovního poměru. Dále se do zákona vkládají programy podpory zdraví, které mají za cíl zvýšit využívání zdravotní prevence a zlepšit zdravotní kondici zaměstnanců. Tyto změny přinášejí větší právní jistotu a podporu zdraví na pracovišti.

Zákoník práce vytváří legislativní podmínky pro dosažení souladu rodinného a pracovního života. Jeho novela s účinností od 1. června ještě „navíc“ zvýhodňuje v řadě ustanovení pracující matky s dětmi.

V životě nás potkávají různé události, které mohou zanechat stopy na pracovním výkonu. Mezi ně patří různé překážky v práci osobního i rodinného charakteru. Zaměstnanci pak požadují od svého zaměstnavatele pracovní volno. Postup zaměstnavatele při poskytování pracovního volna při důležitých osobních překážkách v práci, jejich rozsah a okruh obsahuje nařízení vlády č. 590/2006 Sb. K zásadním změnám v něm došlo po schválení vládou a jeho účinnost nabývá platnosti současně s flexibilní novelou zákoníku práce od 1. června 2025. Náhradou mzdy nebo platu (dále „náhrada mzdy“) se rozumí průměrný výdělek zaměstnance za určitý časový úsek, zpravidla jednodenní.

Podle nové právní úpravy v zákoníku práce má zaměstnanec možnost sám si rozvrhnout pracovní dobu. Tím si může vytvořit účinnější podmínky a předpoklady pro zvýšení ochrany zdraví při práci, např. v podobě dalšího a delšího odpočinku nebo vhodných přestávek v práci.