Odborně způsobilý zaměstnanec pověřený zaměstnavatelem

Kdo je „odborně způsobilý zaměstnanec pověřený zaměstnavatelem“ ve smyslu NV č. 362/2005 Sb.?

Právní opora

Pojem odborně způsobilý zaměstnanec pověřený zaměstnavatelem (dále jen odborně způsobilý zaměstnanec) je použit v nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Nařízení jej uvádí zejména v souvislosti s určením způsobu zajištění proti pádu, pracovního polohování a stanovení míst kotvení v případech, kdy není zpracován samostatný technologický postup.

Tento pojem však blíže nedefinuje a nestanoví konkrétní kvalifikační požadavky ani formu pověření. Právní úprava tak nevychází z formálního označení funkce, ale z odpovědnosti zaměstnavatele určit takového zaměstnance, který je odborně způsobilý reálně posoudit podmínky práce a stanovit bezpečný způsob jejího provedení.

Tento požadavek je nutné vykládat ve vazbě na § 101 a § 102 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, podle nichž je zaměstnavatel povinen vyhledávat a vyhodnocovat rizika a přijímat opatření k jejich odstranění nebo minimalizaci. Současně je třeba přihlížet k § 5 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb., který ukládá zaměstnavateli organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby nedocházelo k ohrožení zdraví zaměstnanců.

Určení odborně způsobilého zaměstnance v těchto situacích fakticky nahrazuje individuální technologický postup tam, kde není účelné zpracovávat samostatný písemný dokument, avšak je nezbytné stanovit konkrétní způsob zajištění práce.

Zaměstnavatel je povinen v rámci prevence rizik určit potřebu OOPP proti pádu, stanovit obecná pravidla jejich používání, skladování a kontrol v souladu s návodem výrobce a příslušnými normami. Odborně způsobilý zaměstnanec pak v konkrétní situaci určuje jejich kombinaci, volbu systému jištění a způsob kotvení s ohledem na podmínky pracoviště. Rozhodování o použití OOPP proti pádu tak probíhá ve dvou rovinách – systémové a operační.