Pracovní situace

Průvodní dokumentace hraje klíčovou roli v bezpečném provozu zdvihacích zařízení, avšak její absence či nedostatečné vedení představuje významné riziko. V České republice je běžné, že starší zařízení nemají kompletní návody od výrobců, což komplikuje jejich správné používání. Navíc, zařízení zakoupená v zahraničí často postrádají dokumentaci v českém jazyce, což je v rozporu s požadavky zákona. Nedostatky se objevují i u zapůjčených jeřábů, kde chybí kompletní dokumentace, a u pracovních plošin, kde nejsou dodržovány bezpečnostní standardy.  Poznámka:Průvodní dokumentací je soubor dokumentů, dodaných výrobcem nebo dodavatelem vyhrazeného technického zařízení, v českém jazyce, který musí být k dispozici po celou dobu provozu zařízení.Provozní dokumentací je soubor dokumentů obsahující záznamy o kontrolách, zkouškách a revizích, místní provozní řád, provozní deník, doklady o kvalifikaci obsluhy, záznamy o opravách a údržbě, harmonogramy, záznamy o činnostech prováděných na provozovaném vyhrazeném technickém zařízení a jiné specifické dokumenty, vznikající při provozu daného vyhrazeného technického zařízení v rozsahu požadovaném právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (§ 349 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce).

Požadavky na způsobilost právnických osob, odbornou způsobilost podnikajících fyzických osob provozujících vyhrazená zdvihací zařízení a na případnou odbornou způsobilost jejich zaměstnanců a způsobilost dalších právnických osob a odborně způsobilých fyzických osob, které vykonávají činnosti na vyhrazených zdvihacích zařízeních včetně způsobu prověřování jejich odborné způsobilosti k činnostem na těchto zařízeních, jsou stanoveny v nařízení vlády č. 193/2022 Sb., o vyhrazených technických zdvihacích zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti.

Zdvihací zařízení svým provozem jsou opakovaně zdrojem ostatních, dále závažných, ale i smrtelných pracovních úrazů. Příčinou těchto pracovních úrazů jsou například závažné nedostatky, mezi které zejména patří nevyhodnocení konkrétních rizik, dále nezpracování konkrétního systému bezpečné práce, používání zařízení v rozporu s průvodní dokumentací (návodem výrobce), ale také i klesající úroveň teoretické a praktické přípravy jeřábníků a vazačů.

Jednotliví zaměstnavatelé jsou si převážně vědomi, že při provozu jeřábů jsou povinni zpracovat požadovaný systém bezpečné práce (SBP). Zpracování systému bezpečné práce je dáno požadavkem čl. 4.1 ČSN ISO 12 480-1 a rovněž požadavkem přílohy č. 3 k nařízení vlády č. 193/2022 Sb. Zaměstnavatelé, aby splnili svou povinnost, si ve většině případech nechávají zpracovat systém bezpečné práce externími revizními techniky zdvihacích zařízení nebo odborně způsobilými osobami k zajišťování úkolů v prevenci rizik.

Vázací prostředky jsou klíčovým prvkem bezpečnosti při manipulaci s břemeny, avšak jejich správné používání a údržba často naráží na nedostatky. Chybějící návody výrobce, nedostatečné školení vazačů, a nejasné termíny kontrol jsou jen některé z problémů, které mohou vést k vážným pracovním úrazům. Zjistěte, jaké kroky je třeba podniknout, aby vaše organizace splňovala požadavky na bezpečnost při práci s vázacími prostředky.

V rámci kontrolní činnosti inspekce práce bývá zjišťováno, že zaměstnavatelé často nemají vypracované plány kontrol, revizí a údržby. Většinou se spoléhají na to, že jim externí firmy budou hlídat lhůty provádění výše uvedených kontrol a pak následně dochází k tomu, že kontroly nejsou provedeny v předepsaných lhůtách, nebo nejsou provedeny vůbec. Zaměstnavatelům, kteří měli zpracovaný pouze roční plán, bylo v rámci preventivních opatření také doporučeno, aby si zpracovali plán kontrol, revizí a zkoušek v rozsahu od revizní zkoušky k revizní zkoušce a tím se postihl celý cyklus kontrol.

Novelou zákona o ochraně veřejného zdraví jsou ukotveny povinnosti pro osoby samostatně výdělečné činné („ičaře“), zaměstnavatele, kteří jsou fyzickými osobami a sami též pracují, spolupracujícího manžela nebo dítě osoby (jedná-li se o předchozí dvě osoby) či další členy rodiny, kteří jsou zúčastněni na provozu rodinného závodu, jak uvádí § 12 písm. a) až c) a e) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Nově se na tyto osoby vztahují povinnosti jako je absolvovat školení o uplatňování správné prevence ohrožení zdraví při nakládání s azbestem, hlásit tyto práce na příslušný orgán ochrany veřejného zdraví či získat před zahájením prací s azbestem povolení k těmto pracím. Změny jsou účinné od 1. 1. 2026.

Vzhledem ke skutečnosti, že azbest je prokázaný karcinogen, je na místě, aby příslušné orgány ochrany veřejného zdraví měly o manipulaci s azbestem povědomí a mohly případně zkontrolovat, zda nedochází k nešetrné či neodborné manipulaci s azbestem, která by mohla vést k nejen k ohrožení, ale i přímo k nenávratnému poškození zdraví. Česká republika proto v rámci transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2668 ze dne 22. listopadu 2023, kterou se mění směrnice 2009/148/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci ukotvila do právního řádu nové povinnosti nejen pro zaměstnavatele, ale i pro fyzické osoby. Povinnosti jsou nově stanoveny i pro osoby v § 12 písm. d) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, tj. i pro fyzické osoby, které jsou zadavatelem stavby nebo jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí. Změny budou účinné od 1. 1. 2026, jak vyplývá z novely zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Práce jsou pouze ohlášeny, orgán ochrany veřejného zdraví (zpravidla krajské hygienické stanice) k tomu nevydávají rozhodnutí. Není tak nutné čekat na povolení, aby byly práce zahájeny.

Novela zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v § 55a ukotvuje nový institut, a to programy podpory zdraví, jimiž se rozumí soubor opatření, která může zaměstnavatel vytvářet a nabízet zaměstnancům s cílem umožnit vyšší využití nástrojů zdravotní prevence. K tomu byl vydán prováděcí předpis, a to vyhláška č. 243/2025 Sb., o programech podpory zdraví, který stanovuje nástroje zdravotní prevence poskytované v rámci programu podpory zdraví, okruh osob, se kterými může zaměstnavatel spolupracovat při zajišťování programu podpory zdraví, a způsob vyhodnocování programu podpory zdraví. Cílem je vytvářet v souladu s aktuálními ekonomickými trendy a poznatky v oblasti zdravotní péče takové podmínky, které zvyšují spokojenost zaměstnanců a v širším kontextu představují efektivní přínos v podobě minimalizace negativních zdravotních potíží u zaměstnanců. Vedle pracovnělékařských služeb zaměřených na zdravotní prevenci související s výkonem práce, tak mohou být tyto programy vhodným nástrojem k podpoře zdraví zaměstnanců ze strany zaměstnavatelů, a to v širším měřítku než dosud. Programy podpory zdraví jsou na dobrovolné bázi, je na rozhodnutí zaměstnavatele, zda k nim přistoupí.  Součástí programu podpory zdraví nejsou opatření, která je zaměstnavatel povinen zavádět podle části páté zákoníku práce.

Při uplatňování zásad prevence rizik nebo k zajištění ochrany před výbuchem přijímá zaměstnavatel technická nebo organizační opatření přiměřená povaze provozu v souladu se zásadami, které uplatňuje podle charakteru činnosti v následujícím pořadí: předcházení vzniku výbušné atmosféry; zabránění iniciace výbušné atmosféry; snížení škodlivých účinků výbuchu tak, aby bylo zajištěno zdraví a bezpečnost zaměstnanců.

Zaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti. V souvislosti s nebezpečnými látkami je důležité při sestavování pracovních postupů vycházet z oddílu 7 Bezpečnostního listu, který uvádí pokyny pro bezpečné zacházení. Informace v tomto oddíle BL tak pomáhají zaměstnavateli navrhnout vhodné pracovní postupy.

Nebezpečné látky nebývají častým zdrojem pracovních úrazů, každoročně mají podíl na vzniku PÚ s pracovní neschopností nad 3 dny pouze ve 3 % všech případů. Nejčastějšími úrazy je potřísnění nebezpečnou látkou při manipulaci nebo poleptání po požití nebezpečné látky z neoznačených láhví.

Při kontrolách bylo zjišťováno, že zaměstnavatelé většinou nezapomínali na školení první pomoci a nácvik postupů v případě havárií, přičemž tato témata byla samostatným tématem školení či jako součást školení BOZP.

Do pracovního poměru nově nabíráme i mladistvé zaměstnance. Je povinností zaměstnavatele pro ně zajistit nějaké speciální podmínky a školení v oblasti BOZP?

Zaměstnanci si stěžují, že pracovní rukavice dostatečně nechrání před riziky. Jakým způsobem by měl zaměstnavatel správně postupovat?

Při kontrole pracoviště krajskou hygienickou stanicí bylo zaměstnavateli vytknuto, že řádně nezajišťuje úklid. Zaměstnavatel se bránil, že udržování pořádku na pracovišti je součástí pracovních povinností zaměstnanců.

Zaměstnanec je na cestě do zaměstnání nucen procházet přes vrátnici jiného zaměstnavatele umístěné ve stejném areálu. Zaměstnavatel nestanovil přístupovou cestu ani jiným způsobem nekoriguje pohyb zaměstnance. Je to v pořádku? Co když dojde k úrazu zaměstnance?

Diisokyanáty jsou chemické látky, které se používají především k výrobě různých polyuretanových výrobků, jako jsou např. pěny, lepidla, tmely, elastomery, barvy a nátěrové hmoty. Diisokyanáty jsou klasifikovány jako látky mající senzibilizující účinky na dýchací cesty kategorie 1 a jako látky mající senzibilizující účinky na kůži kategorie 1.

Samotné hodnocení rizik je velmi komplexní činnost, do které by mělo být zapojeno co nejvíce vstupů, a to od podnětů zaměstnanců, přes zhodnocení vedoucím zaměstnancem, až po připomínky odborně způsobilé osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik. Důležité je rovněž hodnotit všechny pracovní činnosti, a to nejen ty běžné, každodenní, ale zejména ty jednorázové při údržbách nebo haváriích.

U poskytování OOPP pro bezpečnou práci s nebezpečnými látkami je důležité mít na paměti, že bezpečnostní list je pouze základním dokumentem pro zhodnocení nebezpečnosti látek a pro bezpečné nakládání s nebezpečnými látkami je potřeba využít zejména vyhodnocení rizik konkrétních podmínek práce.