Zdroje rušivých vlivů na pracovišti

Zaměstnavatel je povinen organizovat práci a vytvářet pracovní podmínky tak, aby nedocházelo k ohrožení života a zdraví zaměstnanců. Tato povinnost vyplývá zejména z odst. 1 a odst. 2 § 102 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP), a to z obecných povinností zaměstnavatele v oblasti prevence rizik.

Součástí této odpovědnosti je i povinnost zohlednit charakter vykonávané práce, její rizika a požadavky na pozornost, bezpečnou komunikaci a schopnost reagovat na provozní situace. Pokud charakter práce např. vyžaduje zvýšené soustředění nebo vnímání komunikace s jinými osobami nebo reakci na zvukové signály, je zaměstnavatel povinen přijmout taková organizační opatření, která minimalizují rušivé vlivy a snižují riziko chyb nebo pracovních úrazů. Oporu lze najít v nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Vztahuje se i na pracoviště, kde hluk nedosahuje hygienických limitů, avšak může negativně ovlivňovat bezpečnost práce v důsledku snížení pozornosti nebo narušení komunikace. Dále vymezuje tzv. chráněné vnitřní a venkovní prostory (např. ve zdravotnictví a školství) s omezením hladiny hluku. Nařízení zároveň pracuje s pojmem chráněných prostor jako součásti ochrany zdraví, což dokládá, že je posuzována nejen hladina hluku, ale i charakter prostoru, ke kterému je hluk vztažen.

Organizační opatření zaměstnavatele

Zaměstnavatel je oprávněn v rámci organizace práce stanovit pravidla chování a pracovního režimu na pracovišti, pokud tato pravidla směřují k ochraně zdraví a bezpečnosti práce a odpovídají charakteru vykonávaných činností a nepředstavují nepřiměřený zásah do práv zaměstnanců. Tato pravidla by měla vycházet z reálných pracovních podmínek a konkrétních rizik, nikoli z plošných nebo formálních požadavků.

Pokud charakter práce vyžaduje zvýšené soustředění, bezpečnou komunikaci nebo schopnost včas reagovat na provozní situace, je zaměstnavatel oprávněn přijmout organizační opatření směřující k omezení rušivých vlivů. I hladina hluku odpovídající běžnému pracovnímu pozadí (cca 50 dB) nemusí představovat zdravotní riziko, může však negativně ovlivňovat soustředění a bezpečnou komunikaci. Proto je cílem těchto opatření je snížení rizika chyb, pracovních úrazů nebo mimořádných událostí vyplývajících ze snížené pozornosti nebo narušené komunikace.

Omezení nebo regulace rušivých činností či zdrojů může být stanovena zejména prostřednictvím vnitřních předpisů, pracovního řádu nebo provozních pokynů. Opatření by měla být přiměřená, srozumitelná a odpovídat skutečným potřebám pracoviště.

Praktická doporučení

Jedním z možných organizačních opatření může být i nevybavení pracoviště zdroji hudby či mluveného slova. Při zavádění takového opatření je vhodné zaměstnancům srozumitelně vysvětlit, že cílem není omezování osobního komfortu, ale prevence rizik a zajištění bezpečného výkonu práce. Zároveň se doporučuje rozlišovat mezi pracovišti a činnostmi, kde je soustředění a vnímání okolí nezbytné, a prostory určenými k odpočinku nebo přestávkám, kde lze poslech těchto zdrojů připustit.

Ke snížení rušivých vlivů a hluku lze využít i další organizační, technická opatření nebo zaměstnancům přidělovat osobní ochranné pracovní prostředky (pokud nelze využít prostředky kolektivní ochrany).

Na administrativních pracovištích nebo ve velínech se může jednat zejména o vhodnou organizaci nebo ergonomii pracoviště, například jiné rozmístění zaměstnanců nebo využití akustických prvků sloužících k absorpci zvukových vln, jejich rozptylu nebo izolaci hluku. Dále lze upřednostnit technické prostředky, které samy nejsou zdrojem hluku, vybavit zaměstnance náhlavní soupravou s omezením ruchů (uzavřená konstrukce) nebo s aktivním potlačením hluku.

U venkovních nebo provozních pracovišť, kde nelze tato opatření uplatnit, přichází v úvahu např. přilby s komunikátorem nebo aktivní chrániče sluchu umožňující bezpečnou komunikaci (mimo vlastní ochrany sluchu).

Závěr

Organizační opatření zaměřená na omezení rušivých vlivů na pracovišti nejsou samoúčelným zásahem do pracovního režimu zaměstnanců, ale součástí odpovědnosti zaměstnavatele za prevenci rizik a bezpečný výkon práce. Při jejich zavádění je nezbytné vycházet z reálných pracovních podmínek a konkrétních činností, nikoli z formálních nebo plošných zákazů bez vazby na rizika.

Smyslem těchto opatření je vytvořit takové pracovní prostředí, ve kterém mají zaměstnanci prostor soustředit se na výkon práce, bezpečně komunikovat a včas reagovat na provozní situace. Pouze opatření, která jsou přiměřená, srozumitelně vysvětlená a průběžně vyhodnocovaná, mohou v praxi naplnit svůj preventivní účel a přispět ke snížení rizika pracovních úrazů a mimořádných událostí. Zavedená opatření by měla být pravidelně vyhodnocována a v případě potřeby upravována podle skutečných pracovních podmínek.

Zdroje (uváděná legislativa je v platném znění):

• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
• zákon č. 258/2000 Sb., o veřejném zdraví
• zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
• nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci
• nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací

Checklist

• vymezit pracoviště a činnosti se zvýšenou potřebou soustředění
• identifikovat hlavní rušivé vlivy na pracovišti (hluk, komunikace, technika)
• posoudit vliv rušivých vlivů na bezpečnost práce a komunikaci
• stanovit přiměřená organizační opatření k omezení rušivých vlivů
• rozhodnout, kde je nutné rušivé vlivy zakázat a kde je lze regulovat
• upravit pravidla v interní dokumentaci
• zaměstnance s opatřeními srozumitelně seznámit a vysvětlit jejich důvody
• ověřit, zda používané technické prostředky nejsou zdrojem hluku
• pravidelně vyhodnocovat účinnost přijatých opatření a upravovat je podle skutečných pracovních podmínek