Toaletní papír jako povinné vybavení sanitárního zařízení

Konkrétní požadavky na sanitární zařízení stanoví prováděcí právní předpis, a to nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Toto nařízení mezi sanitární zařízení řadí šatny, umývárny, sprchy a záchody a stanoví, že jejich provedení a vybavení musí odpovídat příslušné technické normě upravující požadavky na hygienická zařízení a šatny. Nařízení vlády v této souvislosti odkazuje na technickou normu ČSN 73 4108 (734108) Hygienická zařízení a šatny, která stanoví podrobné požadavky na provedení těchto prostor. Tím se její obsah stává technickým standardem pro splnění povinností stanovených právním předpisem.

Závaznost normy ČSN 73 4108

Současně je tato norma zařazena mezi tzv. sponzorované technické normy, tedy normy, jejichž obsah je bezplatně přístupný veřejnosti. Tento režim znamená, že norma je určena k praktickému použití při plnění zákonných povinností, a že se s jejím obsahem může a má zaměstnavatel seznámit bez překážek. V kombinaci s výslovným odkazem v nařízení vlády tak nelze její požadavky považovat za nezávazné nebo pouze doporučující.

Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, je technická norma definována jako dokument schválený pro opakované nebo trvalé použití, vytvořený podle zákonných pravidel, který může být využit jako referenční technická specifikace. Tento zákon v § 6c rovněž vymezuje mechanismus tzv. sponzorovaného přístupu k českým technickým normám, tedy bezplatného zpřístupnění těch technických norem, které jsou podle zvláštních právních předpisů závazné pro plnění povinností v dané oblasti.

Konkrétní požadavek normy na vybavení záchodů

Technická norma ČSN 73 4108 stanoví v čl. 6.1.4, že na záchodech musí být vždy k dispozici toaletní papír. Tento požadavek je formulován jednoznačně a bez možnosti alternativního výkladu. Toaletní papír je normou výslovně označen jako povinná součást vybavení záchodu, nikoli jako nadstandard nebo dobrovolná pomůcka. Tímto se stává uvedený požadavek součástí vymahatelného hygienického standardu.

Individuální příděl toaletního papíru

Povinnost zajistit základní hygienické vybavení tak nelze přenášet na zaměstnance ani nahrazovat individuálními řešeními. Tento závěr lze dovozovat z § 101 odst. 6 zákoníku práce, podle něhož je zaměstnavatel nesmí náklady spojené se zajišťováním BOZP přenášet přímo ani nepřímo na zaměstnance. Proto v případech, kdy nelze z objektivních důvodů na venkovním pracovišti (nebo jiném typu pracoviště, na které se norma nevztahuje) zajistit přiměřený dosah sanitárního zařízení, by měl zaměstnavatel zaměstnancům poskytnout alespoň základní hygienické vybavení, včetně toaletního papíru. Z hlediska zákoníku práce jde o přiměřené organizační opatření ke snížení hygienických a zdravotních rizik vyplývajících z povahy práce, které je nutné řešit na úrovni řízení rizik – s ohledem na místní a pracovní podmínky zaměstnanců.

Daňově uznatelný výdaj

Z hlediska daňového je vhodné upozornit, že podle § 24 odst. 2 písm. j. bod 1. zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jsou daňově uznatelnými výdaji, mimo jiné náklady vynaložené na pracovní a sociální podmínky zaměstnanců, péči o jejich zdraví a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, včetně hygienického vybavení pracovišť (v tomto kontextu). Tyto výdaje nejsou v našem případě zákonem kvantitativně ani věcně limitovány (omezení platí pouze u ochranných nápojů).

Praktická doporučení

Zaměstnavatel by měl zajistit, aby byl ve všech záchodových kabinách určených pro zaměstnance po celou dobu provozu pracoviště trvale k dispozici toaletní papír jako součást povinného vybavení sanitárního zařízení. Současně je vhodné jasně stanovit odpovědnost za kontrolu a doplňování hygienického vybavení, ať už prostřednictvím určeného zaměstnance nebo externí úklidové služby. Kontrola vybavení záchodů by měla být součástí běžných provozních kontrol pracoviště, zejména na pracovištích s více směnami nebo nepřetržitým provozem, kde může dojít k rychlému vyčerpání zásob.

Závěr

Vybavení záchodů je třeba vnímat jako součást plnění povinností v oblasti BOZP a ochrany zdraví při práci, nikoli jako dobrovolný benefit nebo nadstandard. Zajištění hygienického vybavení pracovišť, včetně vybavení sanitárních zařízení, tak představuje nejen zákonnou povinnost zaměstnavatele v oblasti BOZP, ale zároveň náklad, který lze uplatnit jako daňově uznatelný bez zvláštních omezení.

Zdroje (uváděná legislativa je v platném znění):

• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
• zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
• zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
• zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
• nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci
• ČSN 73 4108 (734108) Hygienická zařízení a šatny (zdroj: Česká agentura pro standardizaci/sponzorovaný přístup k ČSN)

Checklist

• prověřit, zda počty záchodů v objektu, mikroklimatické podmínky a technické parametry odpovídají požadavkům legislativy a norem
• prověřit, zda je toaletní papír součástí povinného vybavení každé záchodové kabiny
• prověřit, zda je příděl v dostatečném množství pokrývajícím potřeby zaměstnanců po celou dobu provozu
• prověřit, zda záchody pro ženy jsou vybaveny krytým odpadkovým košem
• ověřit, zda je kontrola vybavení záchodů zahrnuta do pravidelných provozních kontrol
• prověřit, zda není zajištění hygienického vybavení fakticky přenášeno na zaměstnance
• posoudit řešení hygieny u venkovních nebo terénních pracovišť, kde nelze zajistit standardní sanitární zařízení a stanovit odpovídající opatření
• zkontrolovat, zda jsou náklady na hygienické vybavení správně uplatňovány jako daňově uznatelné výdaje