V celé BOZP platí zásada, že zaměstnavatel povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací práce v oblasti BOZP a přijímáním opatření k předcházením rizikům. To ukládá zaměstnavateli přímo zákoníku práce . Jde o tzv. metodu prevence rizik, na základě které musí zaměstnavatel vyhledávat rizika a když je nemůže odstranit, tak je musí vhodnými opatřeními alespoň minimalizovat. Jedním z rizik je práce v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, tedy práce v chladu a v horku. Proto zákoník práce v § 104 výslovně stanoví, že na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům ochranné nápoje a odkazuje na prováděcí předpis. Ochranné nápoje jsou prostředkem individuální ochrany, který má chránit zaměstnance před účinky nepříznivých klimatických podmínek – tepelné a chladové zátěže.
Poskytujeme zaměstnancům ochranné nápoje
JUDr.
Eva
Dandová
Konkrétní podmínky ochrany zdraví při práci s rizikovými faktory mikroklimatických podmínek upravuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb., o ochraně zdraví při práci (dále jen nařízení vlády č. 361/2007 Sb.). Toto nařízení vlády bylo za dobu své účinnosti několikrát měněno, novela v roce 2016 se týkala především ochranných nápojů a úpravy byly prováděny podle poznatků praxe.
Ochranné nápoje obecně
Poskytování ochranných nápojů na pracovištích je jedním z řady opatření, která je zaměstnavatel povinen přijímat s ohledem na hodnocení rizik, výsledky jejich vyhodnocení a výsledky pravidelně prováděných kontrol BOZP.
Základem pro hodnocení rizik možného ohrožení zdraví zaměstnanců je hodnocení expozic a zátěží faktorů pracovního prostředí s přihlédnutím k pracovním podmínkám. Na základě výsledku vyhodnocení rizik je pak, s ohledem na použitá technická či jiná opatření, třeba (po zjištění účinnosti a spolehlivosti těchto opatření) přijmout případná další opatření. Takovýto postup se vztahuje i na poskytování ochranných nápojů na pracovištích s pracovní zátěží teplem nebo chladem. O poskytování ochranných nápojů je zaměstnavatel povinen vést řádnou evidenci.
V případě existence škodliviny, která působí na zdraví zaměstnance při výkonu jeho práce, má zaměstnavatel povinnost přednostně zamezit vzniku a šíření škodliviny a dále omezit vliv škodliviny na zdraví svých zaměstnanců. Pokud snížení expozice příslušné nelze zajistit dostatečně obecnými postupy (větráním, snížením intenzity sálání zdroje tepla, zřízením clon proti sálání tepla apod.), případně organizačními opatřeními (vhodná organizace práce, rozvržení pracovní doby a doby odpočinku, a to včetně pracovních přestávek a bezpečnostních přestávek), teprve pak přichází na řadu postup spočívající v přijetí individuálních ochranných opatření a takovým je právě například poskytování ochranných nápojů.
Ochranný nápoj se poskytuje zaměstnanci k ochraně zdraví před účinky zátěže teplem nebo chladem. Z tohoto pohledu je žádoucí, aby zaměstnavatel, zejména při rozhodování, jaký druh ochranného nápoje zvolit, projednával tyto otázky s lékařem, který pro něj zajišťuje pracovnělékařské služby. Tento lékař na základě svých odborných znalostí a dostupných informací musí znát, jaké nároky vyžadují práce vykonávané na pracovištích na zaměstnance, jaké je na pracovištích zaměstnavatele pracovní prostředí, jaké je složení zaměstnanců i jakého jsou věku. Důležité jsou tyto skutečnosti zejména pro pracoviště s extrémní tepelnou zátěží, a to zejména s ohledem na zátěž srdečně cévní soustavy a periferního krevního oběhu zaměstnanců. Obdobně je třeba postupovat i v případě druhé extrémní zátěže – od možných negativních zdravotních vlivů výkonu práce v podmínkách chladové zátěže.
Smyslem poskytování ochranných nápojů není jen doplňování tekutin, ale i minerálních látek v těle, ztracených potem a dýcháním. Ochranné nápoje tak mohou obsahovat i potravní doplňky ve smyslu § 2 písm. g) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích
(„doplňkem stravy potravina, jejímž účelem je doplňovat běžnou stravu a která je koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem, obsažených v potravině samostatně nebo v kombinaci, určená k přímé spotřebě v malých odměřených množstvích.“).
Z uvedeného je zřejmé, že ochranným nápojem nemůže být pitná voda. Již zmiňovaná nutnost posouzení zdravotních rizik ve vztahu k poskytování a konzumaci chráněných nápojů vychází tedy i z toho, že ochranné nápoje jsou užívány dlouhodobě a s ohledem na jejich složení tedy mohou působit na zdraví zaměstnanců.