Poskytujeme zaměstnancům ochranné nápoje

Konkrétní podmínky ochrany zdraví při práci s rizikovými faktory mikroklimatických podmínek upravuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb., o ochraně zdraví při práci (dále jen nařízení vlády č. 361/2007 Sb.). Toto nařízení vlády bylo za dobu své účinnosti několikrát měněno, novela v roce 2016 se týkala především ochranných nápojů a úpravy byly prováděny podle poznatků praxe.

Poskytování ochranných nápojů na pracovištích je jedním z řady opatření, která je zaměstnavatel povinen přijímat s ohledem na hodnocení rizik, výsledky jejich vyhodnocení a výsledky pravidelně prováděných kontrol BOZP.

Základem pro hodnocení rizik možného ohrožení zdraví zaměstnanců je hodnocení expozic a zátěží faktorů pracovního prostředí s přihlédnutím k pracovním podmínkám. Na základě výsledku vyhodnocení rizik je pak, s ohledem na použitá technická či jiná opatření, třeba (po zjištění účinnosti a spolehlivosti těchto opatření) přijmout případná další opatření. Takovýto postup se vztahuje i na poskytování ochranných nápojů na pracovištích s pracovní zátěží teplem nebo chladem. O poskytování ochranných nápojů je zaměstnavatel povinen vést řádnou evidenci.

V případě existence škodliviny, která působí na zdraví zaměstnance při výkonu jeho práce, má zaměstnavatel povinnost přednostně zamezit vzniku a šíření škodliviny a dále omezit vliv škodliviny na zdraví svých zaměstnanců. Pokud snížení expozice příslušné nelze zajistit dostatečně obecnými postupy (větráním, snížením intenzity sálání zdroje tepla, zřízením clon proti sálání tepla apod.), případně organizačními opatřeními (vhodná organizace práce, rozvržení pracovní doby a doby odpočinku, a to včetně pracovních přestávek a bezpečnostních přestávek), teprve pak přichází na řadu postup spočívající v přijetí individuálních ochranných opatření a takovým je právě například poskytování ochranných nápojů.

Ochranný nápoj se poskytuje zaměstnanci k ochraně zdraví před účinky zátěže teplem nebo chladem. Z tohoto pohledu je žádoucí, aby zaměstnavatel, zejména při rozhodování, jaký druh ochranného nápoje zvolit, projednával tyto otázky s lékařem, který pro něj zajišťuje pracovnělékařské služby. Tento lékař na základě svých odborných znalostí a dostupných informací musí znát, jaké nároky vyžadují práce vykonávané na pracovištích na zaměstnance, jaké je na pracovištích zaměstnavatele pracovní prostředí, jaké je složení zaměstnanců i jakého jsou věku. Důležité jsou tyto skutečnosti zejména pro pracoviště s extrémní tepelnou zátěží, a to zejména s ohledem na zátěž srdečně cévní soustavy a periferního krevního oběhu zaměstnanců. Obdobně je třeba postupovat i v případě druhé extrémní zátěže – od možných negativních zdravotních vlivů výkonu práce v podmínkách chladové zátěže.

Smyslem poskytování ochranných nápojů není jen doplňování tekutin, ale i minerálních látek v těle, ztracených potem a dýcháním. Ochranné nápoje tak mohou obsahovat i potravní doplňky ve smyslu § 2 písm. g) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích Z uvedeného je zřejmé, že ochranným nápojem nemůže být pitná voda. Již zmiňovaná nutnost posouzení zdravotních rizik ve vztahu k poskytování a konzumaci chráněných nápojů vychází tedy i z toho, že ochranné nápoje jsou užívány dlouhodobě a s ohledem na jejich složení tedy mohou působit na zdraví zaměstnanců.

Jestliže zaměstnavatel poruší některou povinnost vyplývající z § 104 ZP (mimo jiné neposkytne zaměstnanci ochranný nápoj), může takovým jednáním naplnit skutkovou podstatu přestupku podle § 17 a § 30 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, za což mu může být uložena pokuta 1 000 000 Kč, resp. 2 000 000 Kč.

V neposlední řadě je třeba připomenout OS v Jihlavě 5 C 140/76 z kterého vyplývá:

Z uvedeného vyplývá, že případný úraz při konzumaci ochranných nápojů by byl úrazem pracovním.

Problematika poskytování ochranných nápojů bezprostředně souvisí s právní úpravou podmínek ochrany zdraví při práci a s rizikovými faktory mikroklimatických podmínek, konkrétně tepelné zátěže.

Základem právní úpravy mikroklimatických podmínek i poskytování ochranných nápojů je dělení práce do třídy podle celkového průměrného energetického výdaje (M) vyjádřeného v brutto hodnotách, které je uvedeno v tabulce č. 1 části A přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Podle této tabulky si musí každý zaměstnavatel své zaměstnance zařadit, protože bez toho nemůže stanovit mikroklimatické podmínky na pracovišti ani nárok zaměstnanců na ochranné nápoje.

zahrnuje práce vsedě s minimální celotělovou pohybovou aktivitou, kancelářské administrativní práce, kontrolní činnost v dozornách a velínech, psaní na stroji, práce s PC, laboratorní práce, sestavovaní nebo třídění drobných lehkých předmětů.

zahrnuje práce převážně vsedě spojené s lehkou manuální prací rukou a paží, řízení osobního vozidla, a některých drážních vozidel, přesouvání lehkých břemen nebo překonávání malých odporů, automatizované strojní opracovávání a montáž malých lehkých dílců, kusová práce nástrojářů a mechaniků, pokladní.

zahrnuje práce spojené s řízením nákladního vozidla, traktoru, autobusu, trolejbusu, tramvaje a některých drážních vozidel a práce řidičů spojená s vykládkou a nakládkou. Převažující práce vstoje s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou – dělnice v potravinářské výrobě, mechanici, strojní opracování a montáž středně těžkých dílců, práce na ručním lisu. Práce vstoje s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou spojená s přenášením břemen do 10 kg prodavači, lakýrníci, svařování, soustružení, strojové vrtání, dělník v ocelárně, valcíř hutních materiálů, tažení nebo tlačení lehkých vozíků. Práce spojená s ruční manipulací s živým břemenem, práce zdravotní sestry nebo ošetřovatelky u lůžka.

zahrnuje práce vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin občas v předklonu nebo vkleče, chůze - údržba strojů, mechanici, obsluha koksové baterie, práce ve stavebnictví - ukládání panelů na stavbách pomocí mechanizace, skladníci s občasným přenášením břemen do 15 kg, řezníci na jatkách, zpracování masa, pekaři, malíři pokojů, operátoři poloautomatických strojů, montážní práce na montážních linkách v automobilovém průmyslu, výroba kabeláže pro automobily, obsluha válcovacích tratí v kovoprůmyslu, hutní údržba, průmyslové žehlení prádla, čištění oken, ruční úklid velkých ploch, strojní výroba v dřevozpracujícím průmyslu.

zahrnuje práce spojené s rozsáhlou činností svalstva trupu, horních i dolních končetin – práce ve stavebnictví, práce s lopatou ve vzpřímené poloze, přenášení břemen o váze 25 kg, práce se sbíječkou, práce v lesnictví s jednomužnou motorovou pilou, svoz dřeva, práce v dole – chůze po rovině a v úklonu do 15°, práce ve slévárnách, čištění a broušení velkých odlitků, příprava forem pro velké odlitky, strojní kování menších kusů, plnění tlakových nádob plyny.

zahrnuje práce spojené s rozsáhlou a intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin – práce na pracovištích hlubinných dolů – ražba, těžba, doprava, práce v lomech, práce v zemědělství s vysokým podílem ruční práce, strojní kování větších kusů.

zahrnuje práce spojené s rozsáhlou a velmi intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin – transport těžkých břemen např. pytlů s cementem, výkopové práce, práce sekerou při těžbě dřeva, chůze v úklonu 15 až 30°, ruční kování velkých kusů, práce na pracovištích hlubinných dolů s ruční ražbou v nízkých profilech důlních děl.

Obecně platí, že nevyhovující mikroklimatické podmínky nelze akceptovat, pokud nejsou objekty zajištěny tak, aby na pracovišti nedocházelo k nadměrné tepelné zátěži, jejímž zdrojem není strojní zařízení a technologie. Na pracovištích (s výjimkou pracovišť vyžadujících zvláštní tepelné podmínky a pracovišť, na nichž nelze technickými prostředky odstranit tepelnou zátěž z technologie) musí být zajištěno dodržování přípustných mikroklimatických podmínek s výjimkou mimořádně teplých nebo mimořádně chladných dnů. Za mimořádně teplý den se považuje den, kdy venkovní teplota dosáhla teploty 30 °C, a za mimořádně chladný den se považuje den, kdy venkovní teplota dosáhla hodnoty nižší než -15 °C podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu. Nařízení vlády stanoví, že režimová opatření (režim střídání práce a bezpečnostních přestávek) není nutné aplikovat u práce třídy I a IIa v době, kdy venkovní teplota překročí 30 °C, a to až do teploty 36 °C.

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. rozlišuje tzv. venkovní pracoviště a nevenkovní pracoviště. Za venkovní pracoviště se považuje „pracoviště, které není nebo je jen částečně chráněno před venkovními vlivy.“ Pojem nevenkovní pracoviště nařízení vlády č. 361/2007 Sb. nedefinuje, je třeba jej vykládat za použití metody opaku k pojmu venkovní pracoviště.

Třída práce	M (W.m-2) (brutto)	t omin nebo t g min (°C)	t omax nebo t g max (°C)	v a (m.s-1)	Rh (%)
I	<= 80	20	27	0,01 až 0,2
IIa	81 až 105	18	26
IIb	106 až 130	14	32	0,05 až 0,3
IIIa	131 až 160	10	30
IIIb	161 až 200	10	26	1	30 až 70
IVa	201 až 250	10	24	až 0,5
IVb	251 až 300	10	20
V	301 a více	10	20

Hodnoty t nebo t pro přirozeně větraná pracoviště vyžadují oblek o tepelném odporu 0,5 clo.

Hodnoty t nebo t pro přirozeně větraná pracoviště vyžadují oblek o tepelném odporu 1,0 clo.

V případě, že v na pracovišti je <= 0,2 m.s-1 platí, že t = t.

Práce třídy IVb není pro ženy celosměnově přípustná z hlediska hygienických limitů fyzické zátěže, režimová opatření je nutno aplikovat i při t <= 10 °C.

Práce třídy V není pro ženy z hlediska hygienických limitů fyzické zátěže přípustná; pro muže není celosměnově z hlediska hygienických limitů fyzické zátěže přípustná, režimová opatření je nutno aplikovat i při t <= 10 °C.

U prací zařazených do třídy práce IIb až V musí být současně dodrženy přípustné limity pro krátkodobě a dlouhodobě přípustnou zátěž z hlediska energetické náročnosti práce.

Pokud se po vyhodnocení prokáže, že na pracovištích jsou překračovány hodnoty přípustných mikroklimatických podmínek v důsledku tepelné zátěže z technologických zdrojů nebo za mimořádně teplých dnů, musí být doba výkonu práce upravena tak, aby nebyly překračovány hodnoty dlouhodobě a krátkodobě únosné pracovní zátěže uvedené v tabulkách 1a až 2c části B přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Novela nařízení vlády č. 361/2007 Sb. v roce 2016 zavedla nové dělení pracovišť třídy I a IIa podle nároků na kvalitu vnitřního prostředí na pracoviště kategorie A (vysoké nároky), kategorie B (střední nároky) a C (běžné podmínky) a v tabulce č. 3 části A přílohy č. 1 k nařízení vlády stanovila přípustné hodnoty nastavení mikroklimatických podmínek pro klimatizované pracoviště třídy I a IIa. Do předpisu byly nově zavedeny hodnoty chlazení a vytápění klimatizovaného pracoviště, přičemž bylo použito ČSN EN ISO 7730:2006 Ergonomie pracovního prostředí a ČSN EN 15521:2007 Vstupní parametry vnitřního prostředí.

Kategorie A platí pro klimatizovaná pracoviště s požadovanou vysokou kvalitou prostředí, na nichž je vykonávaná práce náročná na pozornost a soustředění, například zpracování odborných stanovisek, zpracování dat a dále pro pracoviště určená pro tvůrčí práci, obecně řečeno pro práci vsedě s minimální celotělovou pohybovou aktivitou, kancelářské administrativní práce, kontrolní činnost v dozornách a velínech, psaní na stroji, práce s PC, laboratorní práce, sestavovaní nebo třídění drobných lehkých předmětů.

Kategorie B platí pro klimatizovaná pracoviště s požadovanou střední kvalitou prostředí při práci vyžadující průběžnou pozornost a soustředění, například úkony spojené s vyřizováním korespondence, psaní na počítači.

Kategorie C platí pro ostatní klimatizovaná pracoviště.

Třída práce	M (W.m-2)	Kategorie	nastavení vytápění tepelný odpor oděvu 1,0 clo t omin (t gmin ) (°C)	nastavení chlazení tepelný odpor oděvu 0,5 clo t omin (t gmin ) (°C)	v a (m.s-1)	Rh (%)
I	<=80	A B C	22 +-1,0 +-1,5 +2,5 -2,0	24,5 +-1,0 +1,5 -1,0 +2,5 -2,0		30 až 70
II		A B C	20 +-1,0 +-1,5 +2,5 -2,0	23 +-1,0 +1,5 -1,0 +2,5 -2,0

Dále platí zásada, že k průběžnému nebo opakovanému sledování úrovně zátěže teplem při práci, která již byla vyhodnocena na základě měření podle metodiky upravující měření mikroklimatických parametrů pracovního prostředí a vnitřního prostředí staveb, uveřejňované naposledy ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví 1/2009, je možno použít jen měření teploty vzduchu kalibrovaným teploměrem, který splňuje požadavky zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, což umožňuje zaměstnavateli, aby si prakticky mohl průběžně sledovat úroveň mikroklimatických podmínek sám. Měření teploty vzduchu se provádí na místech, kde bylo provedeno předchozí měření výsledné teploty podle uvedené metodiky. Ověřené výsledky se považují za validní, pokud se nezměnily podmínky určující podíl sálavé složky a podíl energetického výdeje zaměstnanců na jejich celkové tepelné zátěži. Měření kalibrovaným teploměrem se za těchto podmínek použije i pro ověření úrovně zátěže teplem pro zjištění ztráty tekutin.

Platí zásada, že hygienický limit ztráty tekutin v zátěži teplem je 1,25 litru za osmihodinovou směnu. Náhrada ztráty tekutin a minerálních látek se uplatňuje v případě, že u práce zařazené podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 dojde ke ztrátě tekutin překračující uvedený hygienický limit 1,25 litru. Jedna z minulých novel nařízení vlády č. 361/2007 Sb. také stanovila limit ztráty tekutin na pracovištích s délkou směny delší než 8 hodin, kde nesmí ztráta tekutin potem a dýcháním v důsledku pracovní a tepelné zátěže za směnu překračovat přípustný limit ztráty tekutin o více než 20 % a zároveň s tím nesmí být překračovány krátkodobě přípustné doby práce. Z uvedeného vyplývá, že malých ztrát tekutin potem a dýcháním vlivem teplotně-vlhkostních podmínek, který odpovídá práci vsedě a také minimální pohybové aktivitě, nepřekračující 1 litr za 8 hodin práce se nehradí.

Ztráta tekutin při práci v zátěži teplem nahrazovaná ochranným nápojem je odstupňovaná jak v měřené teplotě pro danou třídu práce, tak v náhradě tekutin.

Obecně platí, že teplota na neklimatizovaných pracovištích třídy práce I a IIa nesmí překročit 34 °C. Tato výjimka platí v případě, že venkovní teplota vzduchuje vyšší než teplota přípustná uvedená v příloze č. I, části A, tabulce č. 2 pro pracoviště kategorie I a IIa.

Náhrada tekutin na pracovištích třídy I až IVa se stanoví interpolací v závislosti na teplotě, tj. na každý 1 °C nad dolní hranicí rozpětí pro příslušnou třídu práce se přičte k základní hodnotě náhrady vody pro danou třídu práce hodnota uvedena v závorce.

Třída práce	M (W.m-2)	Náhrada tekutin za směnu při ztrátě tekutin potem a dýcháním		Teplota, při níž je dosaženo maximální přípustné ztráty tekutin potem a dýcháním 3,9 l/8 hodin
		t o nebo t g (°C)	(litry) (litry/1 °C)	t o nebo t g (°C)	náhrada vody (litry)
I	80	31 až 36	0,9 až 2,7 (0,36)	není přípustná
IIa	81 až 105	27 až 34	0,9 až 3,1 (024)	není přípustná
IIb	106 až 130	24 až 32	0,9 až 2,8 (0,24)	> = 33
IIIa	131 až 160	20 až 29	0,9 až 2,8 (0,21)	> = 30	3,1
IIIb	161 až 200	16 až 27	0,9 až 2,8 (0,17)	> = 28
IVa	201 až 250	15 až 24	1,2 až 3,0 (0,2)	> = 25
IVb	251 až 300	15 až 21	1,6 až 3,0 (0,23)	> = 22
V	> = 301	15 až 17	2,2 až 3,0 (0,4)	> = 18

Poskytování ochranných nápojů má u nás dlouhou tradici. Do první euronovely starého zákoníku práce (provedené zákonem č. 155/2000 Sb.), kdy byl upraven § 133a ZP do podoby, kterou známe dnes z § 104 ZP, platila hygienická směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 30/1964 o poskytování ochranných nápojů. Poté bylo přijato nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, předchůdce dnes platného nařízení vlády č. 361/2007 Sb., a to již upravilo podmínky poskytování ochranných nápojů ve vazbě na mikroklimatické podmínky pracoviště a na tepelnou a chladovou zátěž. Od té doby, tedy od roku 2001 se dá konstatovat, že každá novela nařízení vlády (jak č. 178/2001 Sb., tak č. 361/2007 Sb.) upravovala a vylepšovala pasáž týkající se ochranných nápojů podle poznatků praxe, aby byla pro zaměstnavatele a jejich experty BOZP jednodušší a srozumitelnější.

Platí zásada, že ochranný nápoj musí být zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru, může však obsahovat látky zvyšující odolnost organismu. Množství alkoholu v něm nesmí překročit 1 hmotnostní procento; ochranný nápoj pro mladistvého zaměstnance však nesmí obsahovat alkohol.

V případě, že jde o práci zařazenou podle přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb., části A, tabulky č. 1, do třídy I až IIIa, se jako ochranný nápoj poskytuje přírodní minerální voda slabě mineralizovaná, pramenitá voda nebo voda splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické požadavky jako u jmenovaných vod.

U práce zařazené podle přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb., části A, tabulky č. 1, do třídy IIIb až V se jako ochranný nápoj poskytuje přírodní minerální voda středně mineralizovaná nebo voda s obdobnou celkovou mineralizací. Množství tohoto ochranného nápoje se omezuje na polovinu ze 70 % náhrady ztráty tekutin, druhou polovinou ochranného nápoje je přírodní minerální voda slabě mineralizovaná.

Staré předpisy uváděly další požadavky, jako např. že k výběru musí být vždy alespoň dva druhy nápojů a že jen tam kde pracuje méně, jak 30 zaměstnanců stačí jeden druh, který má být postupně měněn. Dále platilo, že nápoje musí být poskytovány na pracovištích nebo v jejich bezprostřední blízkosti, aby zaměstnanci nebyli vystavěni prudkým mikroklimatickým změnám a že prostory, zařízení i nádoby, v nichž se nápoje uchovávají nebo připravují, musí být trvale udržovány v čistotě a že nápoje musí být poskytovány v požadované teplotě, a i v ostatním vyhovovat hygienickým požadavkům. Všechny tyto požadavky dnes již nařízení vlády necituje, jsou v praxi dostatečně vžité, a navíc tam kde se poskytuje jako ochranný nápoj tzv. balená voda, jde o potravinu, která musí splňovat požadavky na hygienickou kvalitu podle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích.

Zaměstnavatel samozřejmě má povinnost zajistit bezpečný přístup k ochrannému nápoji. Nelze připustit, aby zaměstnanec si cestou pro ochranný nápoj např. způsobil úraz (uklouzl). Také by zaměstnavatel měl zajistit, aby zaměstnanec nemusel pro ochranný nápoj docházet mimo pracoviště. V praxi musí zaměstnavatel věnovat zvýšenou pozornost zásobování ochrannými nápoji na pracovištích, na kterých musí poskytovat ochranné nápoje a které jsou zároveň kontrolovanými pásmy (nesmí se na nich jíst, pít ani kouřit).

Podle § 104 ZP platí, že zaměstnavatel poskytování OOPP nesmí nahrazovat finančním plněním. Poskytování mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů však může hradit zaměstnanci určitým předem stanoveným příspěvkem, který není zaměstnanci daněn. U ochranných nápojů se finanční příspěvky poskytují často zaměstnancům, kteří pracují na venkovních pracovištích mimo dosah pracoviště zaměstnavatele (zaměstnanci ve stavebnictví, údržby silnic a dálnic, lesní dělníci apod.). Zaměstnavatel toto stanoví předem vnitřním předpisem.

Stejně jako příspěvek na údržbu a praní OOPP a mycí, čistící a dezinfekční prostředky i ochranné nápoje jsou pro zaměstnavatele daňově uznatelným výdajem a zaměstnanci se nedaní.

Zaměstnavatel by však měl zároveň i stanovit kontrolu (především vedoucími zaměstnanci) nad tím, že zaměstnanci skutečně si budou ochranné nápoje kupovat a že je budou v pracovní době průběžně pít. Ochranný nápoj je prostředek individuální ochrany zaměstnance před riziky spojenými s výkonem práce a musí se používat při práci na pracovišti a nelze s ním zacházet jako s příplatkem za práci přesčas.

Při zvýšené tepelné zátěži organismu a fyzické zátěži dochází ke ztrátě nejen vody, ale i dalších látek, zejména iontů sodíku, chloridů, ale i hořčíku a draslíku a dalších látek. Tato ztráta má za následek změny ve vnitřním prostředí organismu. Naše strava sice obsahuje dostatek kuchyňské soli postačující zpravidla ke krytí jejich ztrát, její vstřebávání ze zažívacího ústrojí se však opožďuje za ztrátami potem. Je proto třeba průběžná náhrada těchto látek během pracovní doby.

Pro úplnost je třeba uvést, že právní úprava pamatuje na nepříznivé mikroklimatické podmínky způsobené chladem. Vzhledem k tomu, že každý zaměstnanec je více citlivý na chlad než na zvýšenou teplotu (každý člověk má na kůži desetkrát více receptorů chladu než receptorů tepla) upravuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb. podrobně minimální opatření k ochraně zdraví při práci na pracovištích, kde udržovaná operativní nebo výsledná teplota jako technologický požadavek nebo korigovaná teplota vzduchu poklesne pod 10 °C a kde poklesne pod 4 °C.

Poskytování ochranných nápojů při práci v chladu je jedním z prostředků individuální ochrany zaměstnance při práci v tomto nevyhovujícím mikroklimatickém prostředí. Ochranný nápoj chránící před zátěží chladem se poskytuje při práci na:

Pokud se týká ochranných nápojů v chladové zátěži, tak nařízení vlády č. 361/2007 Sb. je poměrně stručné a stanoví pouze, že se poskytuje teplý, v množství alespoň půl litru za osmihodinovou směnu. Předpisem však není určen sortiment, může se poskytovat polévka, káva či čaj, proto záleží na praxi zaměstnavatele a také na jeho dohodě se zaměstnanci, ne každému zaměstnanci např. vyhovuje denně pít litru kávy. Protože v BOZP platí základní zásada, a to že všechny otázky BOZP zaměstnavatel konzultuje se zaměstnanci, měl by ji respektovat i v tomto směru a se zaměstnanci předem projednat, co jim vyhovuje.

Pro stanovení režimových opatření se zjištěná teplota porovnává s teplotou pro danou třídu práce, podle tabulek 1a až 2c, části A, přílohy č. 1. nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Tabulky 1a až 2c totiž upravují tzv. dlouhodobě a krátkodobě přípustnou dobu práce, při jejímž dodržení lze daný druh práce v konkrétních podmínkách vykonávat bez toho, že by došlo k negativní odezvě organizmu, jako reakci na zátěž teplem. Dlouhodobě přípustnou dobou práce se tedy rozumí celosměnově přípustná doba práce, krátkodobě přípustnou dobou práce se pak rozumí doba výkonu práce vykonávaná bez přerušení. Z údajů jmenovaných tabulek je vždy nutné nejprve odečíst, zda se jedná o ženu nebo muže, jaká je rychlost proudění vzduchu, vlhkost a jaký druh oděvu označený jako „clo“, k dané tabulce patří. Clo je jednotkou vyjadřující hodnotu termální izolace, tedy údaj o izolaci oděvu, což je vlastně odpor vlastního oblečení nezahrnující odpor při přestupu tepla (jde vlastně o vrstvy oblečení, které zaměstnanec běžně u dané práce nosí – viz například ČSN EN ISO 7730).

Nejsou-li zadávané parametry stejné, jako jsou uvedeny v těchto tabulkách, stanoví se režim střídání výkonu práce a bezpečnostních přestávek individuálně výpočtem podle ČSN EN ISO 7933 Ergonomie tepelného prostředí – Analytické stanovení a tepelného stresu pomocí výpočtu předpovídané tepelné zátěže.

Nad rámec zákoníku práce může zaměstnavatel udělat vše, co mu předpisy nezakazují. Jak uvádíme výše, celá BOZP stojí na prevenci rizik. Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. A horko je rizikový faktor nevyhovujících mikroklimatických podmínek.

Zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Zaměstnavatel tedy musí organizovat práci a pracovní postupy svých zaměstnanců tak, aby nedocházelo k jejich ohrožení zdraví – v daném případě z překročení hygienických limitů tepelné zátěže.

Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby bylo minimalizováno ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců.

Kromě bezpečnostních přestávek a poskytování ochranných nápojů se v praxi nabízejí ještě tři řešení:

Pokud zaměstnavatel neuplatní žádné z uvedených opatření, pak se musí pohybovat v rámci zákona a nařízení vlády č. 361/2007 Sb. a musí sledovat teplotu na pracovišti a při překročení stanovených teplot stanovit bezpečnostní přestávky či poskytnout zaměstnancům ochranné nápoje.