Vybavení pracoviště prostředky první pomoci

Právní opora

Základní povinnost zaměstnavatele vyplývá z § 101 zákona č. 262/2006 Sb., podle kterého je zaměstnavatel mimo jiné povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví. Tato povinnost je zásadní, neboť zahrnuje veškerá opatření k ochraně života a zdraví zaměstnanců i dalších osob přítomných na pracovišti. Na tuto obecnou povinnost navazuje § 102 zákoníku práce, který zakotvuje princip prevence rizik. Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat a vyhodnocovat rizika, přijímat opatření k jejich odstranění nebo minimalizaci a tato opatření průběžně přizpůsobovat měnícím se podmínkám a úrovni poznání.

Významnou součástí prevence rizik je zajištění první pomoci. Podle § 102 odst. 6 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen přijmout opatření pro poskytování první pomoci, určit zaměstnance odpovědné za její zajištění a zajistit jejich vyškolení a vybavení v rozsahu odpovídajícím rizikům pracoviště. Tato povinnost je dále konkretizována v § 103 odst. 1 písm. j), podle kterého je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci. Z toho vyplývá přímá vazba mezi vybavením pracoviště, úrovní proškolení zaměstnanců a reálnou schopností poskytnout první pomoc. Vybavení proto musí odpovídat nejen identifikovaným rizikům, ale také schopnostem zaměstnanců dané prostředky bezpečně použít. Zaměstnavatel je současně povinen kontrolovat účinnost svých opatření a zajišťovat jejich reálnou funkčnost.

Povinnost zaměstnavatele ve vztahu k vybavení pracoviště prostředky první pomoci vyplývá také z § 2 odst. 1 písm. f) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, podle kterého je zaměstnavatel povinen dohodnout jejich rozsah s poskytovatelem pracovnělékařských služeb, včetně prostředků pro přivolání zdravotnické záchranné služby.

Požadavky na stav pracoviště a jeho vybavení jsou dále rozvedeny v nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí. Podle jeho § 3 odst. 1 a odst. 2 musí být pracoviště udržována potřebnými technickými a organizačními opatřeními ve stavu, který neohrožuje bezpečnost a zdraví osob, a zaměstnavatel je povinen při zajištění bezpečného stavu vycházet z hodnocení rizik. Ustanovení § 3 odst. 3 písm. f) a odst. 4 ukládají stanovit opatření pro zdolávání mimořádných událostí a systém kontrol, údržby a evidence vybavení pracoviště včetně určení odpovědných osob. Tyto požadavky se obecně vztahují i na prostředky první pomoci, které musí být nejen k dispozici, ale také udržovány v použitelném a hygienicky vyhovujícím stavu a pravidelně kontrolovány.

Příloha k tomuto nařízení v bodě 8 dále stanoví, že prostředky pro poskytování první pomoci musí být umístěny na dostupném místě a označeny příslušnými bezpečnostními značkami. Dostupnost musí být zajištěna tak, aby bylo možné prostředky použít bez zbytečného prodlení a bez organizačních nebo fyzických překážek.

Spolupráce zaměstnavatele a poskytovatele pracovnělékařských služeb v oblasti BOZP vyplývá ze zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a prováděcí vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče.

Specifické požadavky podle charakteru provozu

Konkrétní složení lékárniček a vybavení první pomoci není obecně stanoveno jednotně právním předpisem. Je ponecháno na zaměstnavateli, aby je stanovil na základě vyhodnocení rizik, ve spolupráci s poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Tento přístup odpovídá principu prevence rizik, podle kterého musí být opatření přizpůsobena konkrétním podmínkám pracoviště, charakteru vykonávané práce a dostupnosti zdravotnické záchranné služby. Výjimkou jsou situace, kdy zvláštní právní předpis pro konkrétní činnost nebo provoz stanoví minimální rozsah vybavení výslovně.

Při stanovení rozsahu vybavení pracoviště nelze spoléhat ani na komerčně dostupné náplně lékárniček, včetně produktů nabízených prostřednictvím internetových prodejců. Tyto sady zpravidla obsahují pouze základní zdravotnické prostředky a jejich výrobci či dodavatelé současně uvádějí, že jejich obsah má orientační charakter a je nutné jej upravit podle konkrétních podmínek organizace. Samotné pořízení takové náplně proto nenaplňuje požadavky právních předpisů na prevenci rizik. Současně může být příkladový obsah lékárničky zavádějící nebo zastaralý, neakceptující současné poznatky a vývoj ve zdravotnictví. Konečnou odpovědnost za stanovení vhodného a dostatečného rozsahu vybavení nese vždy zaměstnavatel, který je povinen vycházet z hodnocení rizik pracoviště, a to zpravidla ve spolupráci s poskytovatelem pracovnělékařských služeb a odborně způsobilou osobou v oblasti BOZP.

T-tubus a zdravotnická nosítka

Zařazení T-tubusu i skládacích nosítek pro pracoviště s elektrickými riziky vycházelo z historického vývoje první pomoci a tehdejších podmínek poskytování pomoci v terénu. T-tubus byl do výbavy přejat ze starších metodik první pomoci, kde sloužil jako pomůcka pro umělé dýchání a současně jako bariéra mezi zachráncem a postiženým. Jeho význam odpovídal době, kdy byl kladen větší důraz na aktivní ventilaci a dostupnost jiných bariérových pomůcek byla omezená.

Nyní je T-tubus zdravotnickým prostředkem používaným ve specializované zdravotní péči k zajištění dýchacích cest. V některých starších metodikách první pomoci byl jeho název nebo použití laicky interpretován i ve vztahu k umělému dýchání. V současné praxi se však jedná o prostředek vyžadující odbornou kvalifikaci a jeho použití neodpovídá rozsahu laické první pomoci – jeho správné použití vyžaduje odborný nácvik. Při nesprávné manipulaci může dojít ke zhoršení stavu postiženého, například k zatlačení jazyka, vyvolání zvracení nebo aspiraci (vdechnutí žaludečního obsahu, udušení). V praxi tak může T-tubus představovat potenciální zdroj možného ublížení na zdraví.

Skládací nosítka vycházejí z potřeby transportu zraněného z obtížně dostupného místa, což bylo v prostředí energetiky logické a opodstatněné, zejména při horší dostupnosti zdravotnické záchranné služby. U skládacích nosítek je riziko spojeno především s manipulací se zraněným. Transport osoby bez odpovídajícího odborného posouzení zdravotního stavu poškozeného a bez nácviku vlastního zacházení s nosítky a nakládky poškozeného může vést ke zhoršení poranění, zejména u úrazů páteře. Současně představuje fyzickou zátěž a riziko úrazu pro zasahující zaměstnance. V podmínkách běžného provozu navíc nemusí být zajištěn dostatečný počet osob ani koordinace pro bezpečné použití nosítek. V důsledku toho může být jejich použití v praxi nevhodné, až nebezpečné.

Praktické doporučení

Praxe první pomoci a organizace záchranného systému se výrazně posunula. Důraz je kladen na jednoduché, bezpečné a proveditelné postupy odpovídající schopnostem laických zachránců, zejména na zajištění základních životních funkcí a rychlé přivolání odborné pomoci. V tomto kontextu je nezbytné posoudit nejen přínos, ale i rizika spojená s použitím jednotlivých prostředků. Problémem není samotná existence uvedených prostředků, ale absence reálně funkčního systému jejich použití v podmínkách daného pracoviště.

Pokud jsou tedy T-tubus a nosítka součástí povinné výbavy, musí být zaměstnanci pro jejich použití odpovídajícím způsobem odborně i prakticky připraveni a systém jejich využití musí být funkční, pravidelně ověřovaný a v praxi proveditelný. To znamená zejména zahrnout tyto prostředky též do obsahu školení první pomoci. Výuka musí probíhat nejen teoreticky, ale i formou praktického nácviku jejich použití. Dále nastavit systém pravidelných kontrol vybavení, včetně kontroly použitelnosti, hygienického stavu a kompletnosti zdravotnické výbavy, a naplnit další související povinnosti zaměstnavatele v oblasti BOZP (např. odpovídající uložení prostředků, dostupnost návodů výrobce, pravidelné prokazatelné kontroly), a provázat tyto činnosti s interními předpisy zaměstnavatele a zajistit jejich vzájemný soulad.

ZÁVĚR

Zařazení zdravotnických prostředků do vybavení pracoviště nelze posuzovat podle obecných doporučení, ale vždy ve vazbě na konkrétní rizika a reálné schopnosti zaměstnanců tyto prostředky použít. Samotná přítomnost prostředku v seznamu nebo předpisu neznamená, že je jeho použití v daném prostředí vhodné.

U prostředků, jako je T-tubus nebo skládací nosítka, je nutné zohlednit náročnost použití a rizika spojená s nesprávnou manipulací. Pokud není zajištěn funkční systém jejich použití, může jejich zařazení představovat spíše riziko než přínos. Rozhodující je proto vždy nastavení systému první pomoci, který je v praxi proveditelný a odpovídá podmínkám pracoviště.

ZDROJE

• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
• zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
• zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách
• nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí
• vyhláška č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče

CHECKLIST

• vycházet při stanovení vybavení z hodnocení rizik pracoviště
• konzultovat rozsah prostředků s poskytovatelem pracovnělékařských služeb
• nepřebírat bez ověření doporučené seznamy ani komerční náplně lékárniček
• posuzovat u každého prostředku jeho reálnou použitelnost v podmínkách pracoviště
• nezařazovat bez dalších opatření prostředky, jejichž použití neodpovídá znalostem a dovednostem zaměstnanců
• zajistit dostupnost a správné označení prostředků první pomoci
• zahrnout používané prostředky do obsahu školení první pomoci včetně praktického nácviku
• pravidelně kontrolovat stav, kompletnost a použitelnost vybavení
• určit odpovědnou osobu za kontrolu a doplňování prostředků
• provázat vybavení, školení a postupy první pomoci s interní dokumentací zaměstnavatele