Úvod do psychosociálních rizik

Dostupná data a analýzy z posledních tří let jednoznačně ukazují, že duševní zdraví populace České republiky představuje závažný a systémový problém, který má dlouhodobý charakter a významné společenské, zdravotní i ekonomické dopady. Nejedná se tedy jen o problém, který bude muset být adresován ve vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec, potažmo jen z hlediska pracovních podmínek.

Přestože se jednotlivé zdroje liší metodologií, cílovou populací i sledovanými indikátory, shodují se v závěru o rostoucí zátěži duševními obtížemi napříč věkovými skupinami, což je o to více alarmující, že již těžko lze vinit jako hlavní zdroj problému jen sociální sítě, jak se často mezi lidmi stává, protože zhoršující se duševní zdraví v populaci vykazují všichni, i senioři, kteří nejsou mainstreamovou skupinou uživatelů sociálních sítí a podobných médií.

Oficiální statistická data Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) potvrzují dlouhodobý nárůst počtu osob využívajících psychiatrickou ambulantní i lůžkovou péči, zejména v oblasti neurotických, úzkostných a afektivních poruch. Zvláštní pozornost přitom zasluhuje růst počtu pacientů v dětské a adolescentní populaci, který je v posledních letech výraznější než u dospělých. ÚZIS poskytuje klíčové informace o kapacitách systému, struktuře diagnóz a využívání zdravotních služeb, byť s určitým časovým zpožděním typickým pro oficiální registry.

Významným zdrojem poznání jsou rovněž národní výzkumné projekty zaměřené na prevalenci symptomů duševních poruch v běžné populaci. Projekt PREPO, realizovaný Národním ústavem duševního zdraví, ukázal výrazný nárůst výskytu symptomů duševních poruch u dospělé populace, kdy se podíl osob s klinicky relevantními obtížemi zvýšil z přibližně jedné pětiny na téměř jednu třetinu populace. Přestože tato data vycházejí ze screeningových nástrojů a nikoli z klinické diagnostiky, poukazují na rozsah skryté potřeby péče, která není plně zachycena zdravotnickým systémem (protože screeningová data nepopisují jen stav evidované péče, signalizují širší společenský problém nedostatečně pokryté potřeby péče o duševní zdraví, který je nutné zohlednit při plánování kapacit zdravotních a psychosociálních služeb, tvorbě veřejných politik a nastavování preventivních opatření, a sběr těchto dat je založený např. na dotaznících, kdy dotazovaní často přiznají problém, ale již nejsou součástí žádné péče poskytované ze strany odborníků).

Závažná zjištění přinášejí také studie zaměřené na děti a dospívající. Výsledky národních i mezinárodně srovnatelných šetření z roku 2023 ukazují výrazně zhoršený psychický well-being u více než poloviny adolescentů, vysoký výskyt úzkostných symptomů a alarmující podíl středně těžkých až těžkých depresivních obtíží. Tyto skutečnosti představují významné riziko nejen pro zdravotní systém, ale i pro vzdělávací soustavu, trh práce a sociální soudržnost v dlouhodobém horizontu. Zejména tato data budou mít zásadní vliv do oblasti pracovněprávní, potažmo zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nejdříve. Vezme-li se v potaz také velmi nízká gramotnost v oblasti bezpečnosti práce u nových zaměstnanců na trhu práce obecně, úzkosti a depresivní symptomy budou zásadně dopadat na efektivitu opatření na úseku BOZP u již tak ohrožené pracovní skupiny, když Státní úřad inspekce práce ve svých statistikách pravidelně uvádí vysokou míru ohrožení pracovním úrazem zaměstnanců v prvním roce zaměstnání.

Mezinárodní srovnání, zejména zpráva OECD Country Health Profile pro Českou republiku, potvrzuje, že přibližně jedna sedmina populace má diagnostikovanou duševní poruchu. Současně však poukazuje na rozdíl mezi skutečnou mírou obtíží a využíváním odborné péče. Tento rozpor dokládají i populační průzkumy, podle nichž značná část obyvatel deklaruje duševní potíže, avšak pouze menšina vyhledá odbornou pomoc. To naznačuje přetrvávající bariéry v přístupu ke službám, nedostatečnou kapacitu systému a stále přítomnou stigmatizaci duševních onemocnění. Pro úplnost je vhodné si terminologicky objasnit rozdíl mezi duševní poruchou a duševním onemocněním.

je širší pojem, který označuje stav, kdy má člověk potíže v oblasti psychiky, emocí nebo chování, jež zhoršují jeho fungování v běžném životě. Tyto obtíže mohou vzniknout v určitém období života, mohou mít kolísavý průběh a v řadě případů jsou léčitelné nebo přechodné (například deprese, úzkostné poruchy nebo poruchy spánku). Duševní porucha je obecné označení pro různé potíže v prožívání, myšlení nebo chování, které člověku ztěžují běžný život, ale nemusí být vždy lékařsky diagnostikovány. je užší pojem a znamená stav, který byl odborně rozpoznán a určen lékařem nebo klinickým psychologem podle zdravotnických pravidel. Zjednodušeně řečeno, duševní porucha popisuje potíže, které člověk má, zatímco duševní onemocnění označuje stav, který je oficiálně léčen v systému zdravotní péče.

Výzkum Eurofound z roku 2025 jednoznačně konstatuje, že špatné duševní zdraví představuje v Evropské unii nejen zdravotní problém, ale také významnou zátěž pro sociální systémy a fungování trhů práce. Dopady se projevují ve ztrátách produktivity, růstu výdajů na sociální ochranu, zvýšené pracovní absenci a v dlouhodobém vylučování části obyvatelstva z ekonomické aktivity.

Eurofound uvádí, že duševní poruchy jsou jedním z hlavních zdrojů let života prožitých se zdravotním postižením v EU, přičemž významná část této zátěže připadá na populaci v produktivním věku. Například v Německu a Rakousku patří duševní poruchy dlouhodobě mezi nejčastější důvody přiznání invalidních důchodů, zejména u osob mladších 50 let. To má přímý dopad na udržitelnost důchodových a invalidních systémů a současně snižuje dostupnou pracovní sílu.

Z hlediska trhu práce Eurofound upozorňuje na silnou souvislost mezi špatným duševním zdravím a pracovní absencí, fluktuací a předčasným odchodem ze zaměstnání. Například ve Švédsku a Dánsku tvoří duševní poruchy jednu z hlavních příčin dlouhodobé pracovní neschopnosti, přičemž návrat na trh práce je u těchto osob často pomalejší než u somatických onemocnění (tělesná nemoc, tedy zdravotní problém, který se týká přímo fungování těla nebo jeho orgánů). To zvyšuje náklady na nemocenské dávky a aktivní politiku zaměstnanosti.

Závažným dopadem je rovněž vliv duševního zdraví na mladé osoby. Eurofound poukazuje na skutečnost, že sebevražda patří v několika členských státech mezi hlavní příčiny úmrtí mladých lidí. Například ve Finsku a Belgii je dlouhodobě sledován nepříznivý trend u mladých mužů, což má nejen tragické lidské dopady, ale také významné ekonomické důsledky v podobě ztráty budoucích pracovních let a investic do vzdělání. V České republice je sebevražda významnou příčinou úmrtí zejména mezi mladými lidmi. Podle dostupných údajů se jedná o druhou nejčastější příčinou úmrtí mladých lidí do 24 let – hned po úrazech (myšleno i nepracovních) a dopravních nehodách.

Výzkum rovněž zdůrazňuje nerovnoměrné rozložení dopadů mezi sociálními skupinami. V zemích jižní Evropy, například ve Španělsku a Itálii, jsou osoby s nízkými příjmy, nejistým zaměstnáním nebo krátkodobými pracovními smlouvami vystaveny vyššímu riziku duševních obtíží, což zvyšuje jejich závislost na sociálních dávkách a snižuje jejich pracovní stabilitu. Tento efekt se zesiluje v obdobích ekonomické nejistoty a růstu životních nákladů. Eurofound rovněž upozorňuje na významné dopady v sektorech s vysokou mírou emoční zátěže. Ve Francii a Irsku patří zdravotnictví, sociální služby a školství mezi odvětví s nejvyšším výskytem syndromu vyhoření, což vede ke zvýšeným odchodům zaměstnanců a problémům s personálním zajištěním veřejných služeb. I Česká republika považuje tato dvě odvětví za vysoce psychicky zátěžová. I proto v českých sociálních službách chybí 3 000 zaměstnanců, což vede k velké zátěži těch, kteří profesi vykonávají a to nejen v otázkách psychosociálních rizik, ale i dalších oblastí jako jsou práce z břemeny, chemickými látkami, biologickým odpadem, v oblasti přestávek a dní volna atd. Počty chybějících zdravotníků nejsou o nic méně podstatné či veselejší a i zde nad rámec psychosociálních rizik musí být zohledňována rizika práce s různými zařízeními, včetně těch nejrizikovějšími – vyhrazenými technickými zařízeními.

Špatné duševní zdraví tedy vytváří bludný kruh mezi sociálním vyloučením, omezenou pracovní účastí a rostoucí zátěží sociálních systémů. Bez systematických preventivních opatření, zlepšení pracovních podmínek a dostupnosti služeb duševního zdraví nelze tyto dopady účinně zmírnit. Odborníci v oblasti zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se však musí připravit na skutečnost, že systémové změny se do praxe propisují vždy s jistým zpožděním a že praxe si občas prostě bude muset poradit velmi operativně sama podle nastalých podmínek.

Dostupná data jednoznačně odůvodňují potřebu systematického, meziresortního a dlouhodobého přístupu k duševnímu zdraví populace, s důrazem na prevenci, včasnou intervenci, dostupnost služeb a posilování psychické odolnosti napříč životním cyklem.

S ohledem na výše uvedené je nejvyšší čas, aby i každý odborník zabývající se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví u zaměstnavatele bral téma psychosociálních rizik vážně a vždy je zohledňoval při analýze rizik a přijímání opatření na daném úseku, a aby bral v potaz nejen individuální podmínky pracoviště, ale též individualitu každého zaměstnance.

Dlouhodobá statistická data o pracovní úrazovosti v České republice za období let 2020 až 2024 ukazují relativně stabilní, avšak strukturálně přetrvávající problém výskytu pracovních úrazů s pracovní neschopností delší než tři dny. Ročně je evidováno přibližně 35 až 37 tisíc těchto úrazů, přičemž meziroční výkyvy jsou spíše mírné a neindikují zásadní zlepšení bezpečnostní situace na pracovištích. Tento trend potvrzuje, že preventivní opatření se dosud nedaří dostatečně promítat do snížení celkového počtu úrazů.

Situaci tedy nepomáhají ani výhledy, které se týkají duševního zdraví našich zaměstnanců a jejich budoucích generací. Pokud se nedaří do praxe dostatečně prosazovat opatření nyní, jak se pak připravovat na měnící se trh práce se zaměstnanci se vstupní vyšší mírou psychosociální zátěže? Z hlediska příčin pracovních úrazů statistiky dlouhodobě uvádějí jako dominantní faktor špatně nebo nedostatečně odhadnuté riziko, které je evidováno u naprosté většiny hlášených případů.

Je však třeba také zdůraznit, že tento údaj současně poukazuje na limity současného systému klasifikace příčin (což není modifikováno ani novým nařízením o hlášení pracovních úrazů, ani Portálem SÚIP, přes který se hlášení realizuje), neboť tato kategorie často slouží jako obecné shrnutí selhání prevence, pracovních postupů či organizace práce. Přesto je zřejmé, že kombinace nevhodného chování, organizačních nedostatků a rizikového pracovního prostředí se promítá do opakujících se zdrojů úrazů.

Lze konstatovat, že struktura zdrojů pracovních úrazů v České republice zůstává v čase poměrně stabilní a ukazuje na dlouhodobě neřešené problémy v oblasti technických opatření, organizace práce a prevence rizik. Data jednoznačně potvrzují potřebu systematického zaměření preventivních politik na manipulaci s břemeny, bezpečný pohyb osob na pracovištích, práci ve výškách a řízení rizik spojených s provozem vozidel a strojů. Ve zmíněných oblastech bude jakákoliv zvýšená vstupní psychosociální zátěž ještě zvyšovat pravděpodobnost vzniku nehody a pracovních úrazů.

V podrobnostech se psychosociálním rizikům budou věnovat následující články nicméně malou ochutnávkou pro představu, proč je pochopení významu této problematiky tak zásadní pro odborníky z oblasti zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, bude v následujících odstavcích ve zkratce demonstrováno na dvou nejběžnějších problémech duševního zdraví naší populace dopad symptomů na člověka jako takového. Tak si bude moci každý odborník na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci lépe představit rozdíl takového zaměstnance od zaměstnance, který těmito nesnázemi netrpí.

Symptomy deprese a úzkosti významně ovlivňují (jak člověk přemýšlí a zpracovává informace – například pozornost, paměť, učení, vnímání, posuzování situací, rozhodování a rychlost, s jakou mozek reaguje), a behaviorální (jak se člověk navenek chová a jedná – konkrétní chování, reakce, návyky a způsob, jak člověk své myšlenky a pocity promítá do činů) schopnosti člověka. Tyto vlivy mají přímý význam pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, neboť zasahují do schopnosti zaměstnanců bezpečně vykonávat práci, adekvátně vyhodnocovat rizika, reagovat na nečekané situace a dodržovat bezpečné pracovní postupy.

Deprese je spojena s řadou změn v kognitivních funkcích, kdy dochází ke zpomalení zpracování informací, oslabení pozornosti a snížení kapacity pracovní paměti. Prakticky to znamená, že zaměstnanec potřebuje více času k pochopení instrukcí, hůře si pamatuje pracovní postupy a má obtíže se souběžným zpracováním více podnětů, což je typické například pro obsluhu strojů, řízení dopravy nebo práci v časovém tlaku.

Dalším významným aspektem je narušení exekutivních funkcí, tedy schopnosti plánovat, stanovovat priority, flexibilně reagovat na změny a korigovat vlastní chování. Depresivní symptomy jsou spojeny s rigidnějším myšlením a sníženou schopností adaptace, což může vést k tomu, že zaměstnanec setrvává v nevhodném postupu, i když se mění podmínky nebo vzniká nové riziko. Z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví to zvyšuje pravděpodobnost chyby zejména v situacích, kde je nutná rychlá změna strategie nebo improvizace v souladu s bezpečnostními pravidly.

Důležitý je také vliv deprese na rozhodování. Výzkumy ukazují, že osoby s depresivními symptomy mají tendenci k pomalejšímu rozhodování, slabší akumulaci informací potřebných pro volbu řešení a snížené citlivosti na pozitivní podněty. V pracovním kontextu to může znamenat váhavost při rozhodování v krizové situaci, opožděnou reakci na varovné signály nebo sníženou motivaci zasáhnout preventivně.

Úzkostné symptomy se od deprese liší svými dopady, avšak pro bezpečnost a ochranu zdraví jsou neméně významné. Úzkost je spojena se zvýšenou citlivostí na potenciální hrozby, což vede k posunu pozornosti směrem k rizikovým podnětům. Tento mechanismus může být krátkodobě adaptivní, například v akutně nebezpečné situaci, dlouhodobě však vede k přetížení pozornosti a snížení schopnosti efektivně zpracovávat informace.

U osob s vyšší mírou úzkosti dochází ke snížení kapacity pracovní paměti, protože část kognitivních zdrojů je trvale vázána na monitorování hrozeb. To se v pracovním prostředí může projevit zvýšenou chybovostí, obtížemi se soustředěním a neschopností udržet pozornost na rutinních, avšak bezpečnostně významných úkolech. Typickým příkladem jsou kontrolní činnosti, obsluha zařízení nebo dodržování sekvencí bezpečnostních kroků.

Úzkost má rovněž specifický vliv na styl rozhodování. Výzkumy ukazují, že úzkost podporuje vyhýbavé, nadměrně opatrné rozhodování a preferenci jistoty před potenciálně výhodnějším, avšak nejistým řešením. V kontextu bezpečnosti práce to může vést jak k pozitivním, tak negativním důsledkům. Na jedné straně může úzkost zvyšovat opatrnost, na straně druhé však může vést k neodůvodněnému zdržování práce, obcházení standardních postupů nebo k paralyzujícímu váhání v situacích, kde je nutná rychlá reakce.

Zmiňovaný výzkum Eurofound, zaměřený na duševní zdraví obyvatel Evropské unie, poskytuje ucelený analytický rámec pro hodnocení dopadů duševní nepohody na sociální systémy, pracovní trhy i pracovní podmínky. Srovnání jednotlivých členských států ukazuje, že Česká republika se v řadě podstatných ukazatelů nachází pod průměrem EU, a to zejména v oblasti subjektivně vnímaného duševního zdraví, dostupnosti služeb a integrace psychosociálních rizik do pracovního prostředí.

Podle dat vycházejících z evropských šetření, zejména European Quality of Life Survey a European Working Conditions Survey, vykazuje Česká republika nižší úroveň subjektivního duševního well-being než je průměr EU. Tento stav se výrazněji projevuje u mladých dospělých, osob s nižším vzděláním a zaměstnanců vystavených vysokému pracovnímu tlaku.

Česká republika patří mezi země s relativně vysokým podílem zaměstnanců vystavených časovému tlaku a nižší mírou kontroly nad organizací práce. Tyto faktory jsou přitom podle výzkumu Eurofound významnými prediktory úzkostných a depresivních symptomů. V kontextu BOZP to znamená, že rizika nejsou omezena pouze na fyzické faktory pracovního prostředí, ale stále častěji vyplývají z organizačního nastavení práce.

Věková skupina 16–29 let patří v celé EU mezi nejvíce ohrožené z hlediska duševního zdraví, přičemž v České republice je situace horší než unijní průměr. Kombinace zhoršeného duševního well-being, vysokých nároků na výkon a omezené dostupnosti podpůrných služeb vytváří zvýšené riziko nejen pro zdraví mladých zaměstnanců, ale i pro bezpečnost práce, zejména v profesích s vyšší mírou rizika, odpovědnosti nebo nutnosti rychlého rozhodování.

Eurofound rovněž upozorňuje na silnou vazbu mezi duševním zdravím a sociálními nerovnostmi. V České republice je tato vazba výraznější než v řadě západoevropských států, což se projevuje zejména u nízkokvalifikovaných pracovníků, osob v manuálních profesích a zaměstnanců v nejistých formách práce. Tyto skupiny jsou přitom často vystaveny vyšší fyzické zátěži, horším pracovním podmínkám a současně mají omezený přístup k preventivním opatřením.

Duševní zdraví zaměstnanců je nutné chápat jako podstatný determinant bezpečnosti práce a jako oblast, jejíž zanedbání představuje reálné riziko jak pro jednotlivce, tak pro celý pracovní systém. Budoucí vývoj BOZP v České republice by proto měl směřovat k integraci psychosociálních faktorů, prevenci duševní nepohody a systematickému posilování zdravých pracovních podmínek.

Zdroje: