Každý má právo na bezpečné pracoviště, na kterém jsou řádně řízena veškerá rizika ohrožující zdraví a bezpečnost zaměstnance. Všichni pracovníci však nejsou vystavováni stejným rizikům a některé specifické skupiny pracovníků jsou vystavovány zvýšeným rizikům, nebo pro ně platí zvláštní požadavky. Jedná se o osoby, které jsou zranitelnější vůči rizikům bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v důsledku různých osobních a pracovních faktorů. Tyto skupiny nebo kategorie pracovníků jsou často popisovány jako „zranitelní pracovníci“.
Zranitelné skupiny pracovníků a BOZP
Ing.
Jiří
Vala
Ph.D.
Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci definuje zranitelné pracovníky jako „určité skupiny, které mohou být více ohroženy pracovními úrazy nebo špatným zdravotním stavem než ostatní, nebo ty, které mají zvláštní ohledy, které může být nutné vzít v úvahu v kontextu zdraví a bezpečnosti“. Je důležité, aby zaměstnavatelé rozpoznali tuto zranitelnost a podnikli kroky k ochraně zaměstnanců před riziky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. [1]
1. Zdraví a bezpečnost zranitelných pracovníků v měnícím se světě práce
Zpráva Evropského parlamentu z roku 2011 o rizicích BOZP pro nejzranitelnější pracovníky [2, 3] definuje zranitelné pracovníky jako ty, kteří mohou být zvláště citliví nebo jim mohou být nadměrně vystaveni ve srovnání s běžnou pracující populací. Tato zpráva bere v úvahu sedm zranitelných skupin: ženy (včetně nastávajících matek), mladí pracovníci, pracovníci, jejichž zaměstnání je nejisté (např. dočasní pracovníci, dodavatelé nebo osoby samostatně výdělečně činné), starší pracovníci, pracovníci se zdravotním postižením, pracovníci s nízkou kvalifikací a migrující pracovníci. [2]
Pokyny EU k hodnocení rizik při práci [4] považují za zranitelné další skupiny, včetně: těhotných žen a kojících matek, neškolených a nezkušených pracovníků, pracovníků s oslabenou imunitou, pracovníků s již existujícím onemocněním, pracovníků užívajících léky, které by mohly zvýšit jejich zranitelnost vůči riziku, pracovníků údržby a lidí pracujících v uzavřených nebo špatně větraných prostorách. [2]
Z pohledu skupin pracovníků, které jsou považovány za zvláště citlivé na rizika, je zřejmé, že některé skupiny jsou náchylnější kvůli svým osobním, biologickým nebo kulturním charakteristikám nebo okolnostem (např. ženy, starší, mladší, migrující nebo postižení pracovníci); zatímco jiné skupiny mohou být zranitelné kvůli povaze zaměstnání nebo pracovní smlouvy, kterou vykonávají (např. dočasní pracovníci, noví pracovníci, osoby zaměstnané na pozicích s nízkou kvalifikací) [5]. [2]
Literatura uvádí, že často jde o osobní zranitelnost jednotlivců v kombinaci s nejistou prací, ve které jsou zaměstnáni, což vede ke zvýšeným rizikům BOZP, včetně psychosociálních rizik [6]. [2]
Psychosociální rizika a zranitelní pracovníci
Psychosociální rizika (PSR) ovlivňují zdraví a pohodu pracovníků a mohou mít významný ekonomický dopad. Více než třetinu nemocnosti a úmrtnosti související s prací lze připsat duševním chorobám. Náklady na deprese související s prací se odhadují na 620 miliard EUR ročně. [7]
Důležité: V členských státech Evropské unie přibližně 50 % pracovníků považuje stres na svém pracovišti za běžný, přičemž stres přispívá přibližně k polovině všech zameškaných pracovních dnů. [7]
Psychosociální rizika postihují všechny pracovníky, určité skupiny jsou však zranitelnější než jiné. Psychosociální rizika vyplývají ze špatného designu práce, organizace a řízení, stejně jako ze špatného sociálního kontextu práce. [7]
Důležité: Taková rizika mohou mít za následek negativní psychologické, fyzické a sociální důsledky, jako je pracovní stres, syndrom vyhoření nebo deprese. [7]
Psychosociální rizika na pracovišti významně ovlivňují pohodu pracovníků. Přesto neovlivňují všechny pracovníky stejně. Místo toho existuje sociální gradient z hlediska špatného zdraví jako funkce pracovní pozice. To znamená, že různé úrovně pracovní pozice, jako je sociální třída, sociální
status
a úroveň dovedností, jsou spojeny s horšími pracovními podmínkami, což vede k vyššímu výskytu depresivních symptomů a předčasnému odchodu do důchodu. [8] Věk je ještě dalším specifickým faktorem PSR, kterému pracovníci čelí. [7] Celkově existují protichůdné názory na to, zda jsou starší pracovníci nejzranitelnější vůči psychosociálním rizikům ze všech věkových skupin. [9] Na jedné straně někteří naznačují, že starší pracovníci mohou být méně zranitelní vůči PSR, protože mohou být schopni vyrovnat se s požadavky na práci efektivněji než jejich mladší vrstevníci. Během své kariéry se pracovníci mohou naučit optimalizovat zdroje k dosažení cílů, které považují za nejvyšší prioritu, a také se naučit investovat do různých činností, aby čelili poklesu pracovního výkonu. [10], [7]
Na druhé straně několik studií ukázalo, že starší pracovníci mohou být spíše zranitelnější vůči PSR. Pracovníci si během své kariéry vyvinou různé zdroje, ale kvůli rychle se měnícímu pracovnímu prostředí mohou tyto dovednosti zastarat rychleji, než je jedinec schopen naučit se nové. Starší zaměstnanci proto mohou zažívat více stresu souvisejícího s pracovními požadavky, trpět více změnami zaměstnání než mladší zaměstnanci a mohou vnímat vyšší pracovní nejistotu než mladší zaměstnanci. [11], [7]