Výčet práv a povinností zaměstnance na úseku BOZP obsahuje § 106 ZP a toto ustanovení plně koresponduje s povinnostmi zaměstnavatele v § 101 až 105 ZP . Při aplikaci a výkladu jednotlivých zásad obsažených v tomto ustanovení je třeba přihlížet zejména k „souvztažným“ ustanovením upravujícím povinnosti zaměstnavatele v oblasti BOZP a dále pak k ostatním ustanovením zákoníku práce .
Práva a povinnosti zaměstnanců v oblasti BOZP
JUDr.
Eva
Dandová
Úvodem je také třeba zdůraznit, že podle ustanovení § 363 ZP jsou ustanovení § 106 odst. 1 až 4 písm. a), c), d), f) a g) ustanoveními, kterými se zapracovávají předpisy Evropských společenství, a od kterých se lze odchýlit pouze ve prospěch zaměstnance, což znamená, že jsou relativně
kogentní
. Nicméně z povahy všech ustanovení týkajících se BOZP (a nejen § 106 ZP) vyplývá, že jsou kogentní
a nelze od nich odchýlit vůbec, ani ve prospěch zaměstnance. Nakonec je třeba zdůraznit, že přes ucelený dojem úpravy v § 106 ZP je třeba vzít v úvahu, že další práva a povinnosti na úseku BOZP vyplývají zaměstnancům též z mnoha dalších právních předpisů týkajících se BOZP.
Na úvod našeho pojednání o právech a povinnostech zaměstnanců v oblasti BOZP si musíme připomenout dvě základní zásady pracovního práva vyjmenované hned v úvodním ustanovení § 1a ZP, a to zásadu:
•
zvláštní zákonné ochrany zaměstnance,
•
uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek.
Základní zásady pracovního práva vyjmenované v citovaném § 1a ZP mají značný teoretický i praktický význam, neboť dávají podrobným ustanovením pracovního zákonodárství jednotné pojetí, čímž umožňují správný výklad jednotlivých ustanovení, a to právě v duchu těchto zásad. Dále jsou rozhodujícím hlediskem pro řešení případů pravidla obdoby v duchu těchto zásad (analogie iuris) v oblasti pracovního práva. Neobsahuje-li totiž řešení konkrétního případu zákoník práce a nelze-li například ani subsidiárně použít občanský zákoník, který upravuje obdobné případy, pak je posuzujeme podle zásad spadajících do jiného právního odvětví upravující obdobné příklady, ovšem za předpokladu, že je to v souladu se základními zásadami pracovního práva.
Zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance
Tato zásada je vyjádřením ochranné funkce pracovního práva. Ochranná funkce pracovního práva je v zásadě historickým důvodem vzniku pracovního práva a jeho emancipace od občanského práva. Občanské právo je založeno na rovnosti smluvních stran. Zhruba v polovině 19. století (v jednotlivých zemích je hranice posunuta dopředu či dozadu zejména v závislosti na rozvoji průmyslové výroby) začínají státy v zájmu zachování sociální stability a sociálního smíru a zabránění sociálním nepokojům, zasahovat do té doby víceméně neomezené autonomie smluvních stran (služební či námezdní smlouvy) ve prospěch slabší strany tohoto právního vztahu, tj. zaměstnance. Stát začíná ochranným zákonodárstvím nejprve regulovat práci dětí, těhotných žen a matek, ve smyslu regulace dosud neomezené délky pracovní doby, začíná upravovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci a kogentně upravovat další ustanovení služební smlouvy. Omezování smluvní svobody a
kogentní
právní úprava má za cíl, aby byl zaměstnanec alespoň minimálně chráněn před absolutní smluvní svobodou, která by mohla být zaměstnavatelem zneuž