riziko

Průvodní dokumentace hraje klíčovou roli v bezpečném provozu zdvihacích zařízení, avšak její absence či nedostatečné vedení představuje významné riziko. V České republice je běžné, že starší zařízení nemají kompletní návody od výrobců, což komplikuje jejich správné používání. Navíc, zařízení zakoupená v zahraničí často postrádají dokumentaci v českém jazyce, což je v rozporu s požadavky zákona. Nedostatky se objevují i u zapůjčených jeřábů, kde chybí kompletní dokumentace, a u pracovních plošin, kde nejsou dodržovány bezpečnostní standardy.  Poznámka:Průvodní dokumentací je soubor dokumentů, dodaných výrobcem nebo dodavatelem vyhrazeného technického zařízení, v českém jazyce, který musí být k dispozici po celou dobu provozu zařízení.Provozní dokumentací je soubor dokumentů obsahující záznamy o kontrolách, zkouškách a revizích, místní provozní řád, provozní deník, doklady o kvalifikaci obsluhy, záznamy o opravách a údržbě, harmonogramy, záznamy o činnostech prováděných na provozovaném vyhrazeném technickém zařízení a jiné specifické dokumenty, vznikající při provozu daného vyhrazeného technického zařízení v rozsahu požadovaném právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (§ 349 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce).

Při uplatňování zásad prevence rizik nebo k zajištění ochrany před výbuchem přijímá zaměstnavatel technická nebo organizační opatření přiměřená povaze provozu v souladu se zásadami, které uplatňuje podle charakteru činnosti v následujícím pořadí: předcházení vzniku výbušné atmosféry; zabránění iniciace výbušné atmosféry; snížení škodlivých účinků výbuchu tak, aby bylo zajištěno zdraví a bezpečnost zaměstnanců.

Vnitřní předpisy BOZP jsou interní dokumenty organizace, které stanovují pravidla, postupy a opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců na pracovišti. Vnitřní předpisy konkretizují požadavky právních předpisů podle konkrétních podmínek daného pracoviště, technologií, používaných zařízení a rizik. Stanovují jasná pravidla a postupy pro bezpečné vykonávání práce, čímž předcházejí úrazům, poškození zdraví a mimořádným událostem. Pomáhají organizovat práci tak, aby byla bezpečná a efektivní. Umožňují zaměstnavateli kontrolovat dodržování bezpečnostních pravidel. Přesto se však často v praxi vyskytují situace, kdy zaměstnavatel nemá vypracovány své vnitřní bezpečnostní předpisy, což se projevuje nízkou úrovní zajišťování požadavků BOZP a nedostatečnou kulturou bezpečnosti práce.

Mezi základní povinnosti zaměstnavatele na úseku BOZP patří povinnost zaměstnavatele informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena s tím, že kategorizaci prací upravuje zvláštní právní předpis. Vzhledem k tomu, že se neustále setkáváme s dotazy, co jsou to vlastně ty kategorie a čím jsou upraveny, zopakujeme si v následujících řádcích základ právní úpravy.

Dřevozpracující průmysl vzhledem k charakteru práce představuje pro pracovníky zvýšené riziko vzniku úrazu, a to především v případech, kdy nejsou dodržovány stanovená bezpečnostní opatření. Především práce na dřevoobráběcích strojích jsou vysoce nebezpečné, takže i malé chyby nebo chvilková nedbalost mohou mít vážné následky. Existují rovněž i rizika spojená s pracovním prostředím, jako je hluk, prach, vibrace, uklouznutí a zakopnutí.

Zpracovatelský průmysl je páteří mnoha ekonomik, jelikož poskytuje zboží a zaměstnání v masivním měřítku. Toto odvětví je však také jedním z nejnebezpečnějších, přičemž pracovníci v tomto odvětví čelí mnoha nebezpečím a rizikům. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci ve zpracovatelském průmyslu je tak velmi důležitým aspektem, a to i vzhledem k vysokému riziku vzniku pracovních úrazů, které mohou v tomto prostředí nastat. Z údajů Státního úřadu inspekce práce vyplývá, že v provozech zpracovatelského průmyslu stále pracují ve značné míře agenturní zaměstnanci, a že agenturní zaměstnanci, vzhledem k jejich univerzálnosti, jsou vysíláni podle potřeb uživatelů do firem, kde se někdy nestačí ani řádně zaškolit a zapracovat. Agenturní zaměstnanci jsou tak vysoce zranitelnou skupinou, které je zapotřebí se rovněž intenzivně věnovat.

Deratizér hubí, likviduje a  odstraňuje škůdce a  obtížný hmyz a  chemickými, biologickými, příp. dalšími metodami a přípravky, ničí choroboplodné zárodky ve venkovních i vnitřních prostorách, nevyjímaje prostory těžko dostupné, stísněné, a s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami. 18 let, střední vzdělání s výučním listem (příp. bez), nejlépe se zaměřením na zemědělství a chemické práce, povinná odborná způsobilost podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, § 58 (odborný kurz/typy a úrovně dle zaměření činností) a Osvědčení o odborné způsobilosti (platnost 5 let). Profesní kvalifikace Asanační pracovník/pracovnice bez fumigantů nebo s fumiganty (zákon č. 179/2006 Sb.).

Veterinární lékař poskytuje zvířatům preventivní, diagnostickou, léčebnou péči a poskytuje poradenství v oblasti chovu zvířat a ochrany zdraví zvířat. Samostatný veterinární asistent provádí vybrané veterinární úkony v chovech zvířat a ve veterinárních zařízeních. Pracovní úkony jsou prováděny v lékařské ordinaci nebo jiných vnitřních nebo vnějších prostorách u zákazníka a to celoročně.  Nejvhodnější kvalifikace k výkonu povolání veterinárního lékaře je magisterský studijní program v oboru veterinární lékařství, všeobecné veterinární lékařství nebo magisterský studijní program v oboru veterinární hygiena a ekologie a Osvědčení o splnění podmínek pro výkon veterinární, léčebné a preventivní činnosti podle zákona č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky. K výkonu povolání veterinární asistent je nejvhodnější bakalářský studijní program v oboru veterinární lékařství nebo v oboru veterinářství.

Charakteristickým místem výkonu práce jsou ambulantní a operační části zdravotnických zařízení různého typu, nemocnic a klinik. Odborná způsobilost k výkonu povolání zubního lékaře se v souladu s ustanovením § 7 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání zubního lékaře, získává absolvováním nejméně pětiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu zubní lékařství, anebo stomatologie, pokud byl zahájen nejpozději v akademickém roce 2003/2004. Práci s ionizujícím zářením smí vykonávat pouze radiační pracovníci kategorie A podle § 61 odst. 5 zákona č. 263/2016 Sb

Práce se provádějí převážně ve vnitřních výrobních prostorách v jednosměnném nebo i vícesměnném provozu. Pracovníci jsou zde vystaveni ztíženým pracovním podmínkám, zejména mikroklimatickým (vysoká teplota vzduchu, nízká vlhkost vzduchu), účinkům chemickým látek, hluku a fyzické případně i psychické zátěži. Podle charakteru vykonávané práce jsou používány různé pracovní pomůcky nebo ruční nářadí, včetně elektrického. Část pracovních činností je vykonávána v kanceláři za použití výpočetní a komunikační techniky.  Nejvhodnější přípravu pro tuto profesi poskytuje střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo střední vzdělání s výučním listem a maturitní zkouškou v některém z chemických oborů. Dále lze potřebnou kvalifikaci získat absolvováním akreditovaných vzdělávacích kurzů v rámci profesní kvalifikace dle zákona č. 179/2006 Sb. Obvyklým kvalifikačním požadavkem je také odborná způsobilost k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi klasifikovanými jako vysoce toxické podle § 44b zákona č. 258/2000 Sb

Charakteristickým místem výkonu práce jsou zejména zdravotnická zařízení různého typu, sociální zařízení, nemocnice, ošetřovatelská centra, léčebny dlouhodobě nemocných, ústavy sociální péče, stacionáře pro osoby se zdravotním postižením nebo zařízení pro seniory. Podle ustanovení § 42 zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, v platném znění, se odborná způsobilost k výkonu povolání sanitáře získává absolvováním akreditovaného kvalifikačního kurzu. Odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání sanitáře mají také osoby, které absolvovaly část studia na středních nebo vyšších zdravotnických školách nebo v akreditovaných zdravotnických studijních programech uskutečňovaných vysokými školami.

Potápěč vede, organizuje a zodpovídá za pracovníky provádějící různé potápěčské práce, práce ve zvýšeném tlaku vzduchu, práce ve zvýšeném tlaku okolního prostředí – hyperbarické práce, nebo který tyto práce přímo vykonává a zajišťuje. Kvalifikace formou školního vzdělání není stanovena. Další vzdělávání zahrnuje např. profesní kvalifikace dle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, akreditované vzdělávací kurzy (např. rekvalifikace) a další obecně uznávané kvalifikace, které vedou k získání požadované kvalifikace k výkonu daného povolání nebo specializace. Oborem profesní kvalifikace je Potápěč pracovní (69-014-H).

Charakter pracovního místa a prostředí je různý dle konkrétní stavby. Práce může být vykonávána ve výšce, nad volnou hloubkou, v podzemí, nad vodou nebo nad látkami ohrožujícími v případě pádu život. Práce je často vykonávána v prostředí se ztíženými pracovními podmínkami (prach, vlhko, teplo, chlad, hluk, vibrace, chemické látky). Na pracovišti se používají pohyblivé stavební stroje a mechanizace, dopravní prostředky, vyhrazená technická zařízení i ruční nástroje a nářadí. Pochozí i pojezdové komunikace na staveništi bývají mnohdy nezpevněné a nerovné. Práce se může uskutečňovat také ve výkopech, kde hrozí sesutí zeminy nebo v případě bouracích prací, hrozí zřícení stavebních konstrukcí. Při některých pracovních činnostech se na staveništích může používat otevřený oheň, elektrický oblouk, stlačené plyny, tlaková voda, nátěrové hmoty apod. Nejvhodnější přípravu pro tuto pozici poskytuje střední vzdělání s výučním listem ve skupině oborů stavebnictví, geodézie a kartografie. Jinou alternativu představuje vzdělání nižší než středoškolské, které neposkytuje ani výuční list.