Téma osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) na pracovišti patří dlouhodobě mezi klíčová a současně nejvíce dezinterpretovaná témata v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a to zejména v odvětvích s vysokým podílem externích spolupracovníků. Typickým příkladem je audiovizuální průmysl, kde je model spolupráce založený převážně na OSVČ zcela běžný. Právě díky tomuto odvětví však vznikla řada ověřených postupů dobré praxe, které ukazují, že k této problematice lze přistupovat systematicky, odpovědně a v souladu s platnou legislativou, a to bez ohledu na formu pracovněprávního či smluvního vztahu.
Osoby samostatně výdělečně činné na pracovišti – mýty, které mohou mít katastrofální dopady
Mgr.
Jiří
Kosorinský
MBA
Mýty a fakta
Problematika OSVČ na pracovišti je dlouhodobě opředena řadou mýtů a zjednodušených, případně jednostranných výkladů, zejména ve vztahu k § 12 a § 13 zákona č. 309/2006 Sb., v platném znění k 1. 11. 2025, a k navazujícím právním předpisům. V praxi se lze setkat s tím, že i v rámci státní správy byly tyto paragrafy často vykládány především ve vztahu k OSVČ jako k poškozeným osobám v kontextu ohlašování pracovních úrazů, avšak podstatně méně z pohledu s