ochrana veřejného zdraví

Novelou zákona o ochraně veřejného zdraví jsou ukotveny povinnosti pro osoby samostatně výdělečné činné („ičaře“), zaměstnavatele, kteří jsou fyzickými osobami a sami též pracují, spolupracujícího manžela nebo dítě osoby (jedná-li se o předchozí dvě osoby) či další členy rodiny, kteří jsou zúčastněni na provozu rodinného závodu, jak uvádí § 12 písm. a) až c) a e) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Nově se na tyto osoby vztahují povinnosti jako je absolvovat školení o uplatňování správné prevence ohrožení zdraví při nakládání s azbestem, hlásit tyto práce na příslušný orgán ochrany veřejného zdraví či získat před zahájením prací s azbestem povolení k těmto pracím. Změny jsou účinné od 1. 1. 2026.

Vzhledem ke skutečnosti, že azbest je prokázaný karcinogen, je na místě, aby příslušné orgány ochrany veřejného zdraví měly o manipulaci s azbestem povědomí a mohly případně zkontrolovat, zda nedochází k nešetrné či neodborné manipulaci s azbestem, která by mohla vést k nejen k ohrožení, ale i přímo k nenávratnému poškození zdraví. Česká republika proto v rámci transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2668 ze dne 22. listopadu 2023, kterou se mění směrnice 2009/148/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci ukotvila do právního řádu nové povinnosti nejen pro zaměstnavatele, ale i pro fyzické osoby. Povinnosti jsou nově stanoveny i pro osoby v § 12 písm. d) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, tj. i pro fyzické osoby, které jsou zadavatelem stavby nebo jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí. Změny budou účinné od 1. 1. 2026, jak vyplývá z novely zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Práce jsou pouze ohlášeny, orgán ochrany veřejného zdraví (zpravidla krajské hygienické stanice) k tomu nevydávají rozhodnutí. Není tak nutné čekat na povolení, aby byly práce zahájeny.

Novela zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v § 55a ukotvuje nový institut, a to programy podpory zdraví, jimiž se rozumí soubor opatření, která může zaměstnavatel vytvářet a nabízet zaměstnancům s cílem umožnit vyšší využití nástrojů zdravotní prevence. K tomu byl vydán prováděcí předpis, a to vyhláška č. 243/2025 Sb., o programech podpory zdraví, který stanovuje nástroje zdravotní prevence poskytované v rámci programu podpory zdraví, okruh osob, se kterými může zaměstnavatel spolupracovat při zajišťování programu podpory zdraví, a způsob vyhodnocování programu podpory zdraví. Cílem je vytvářet v souladu s aktuálními ekonomickými trendy a poznatky v oblasti zdravotní péče takové podmínky, které zvyšují spokojenost zaměstnanců a v širším kontextu představují efektivní přínos v podobě minimalizace negativních zdravotních potíží u zaměstnanců. Vedle pracovnělékařských služeb zaměřených na zdravotní prevenci související s výkonem práce, tak mohou být tyto programy vhodným nástrojem k podpoře zdraví zaměstnanců ze strany zaměstnavatelů, a to v širším měřítku než dosud. Programy podpory zdraví jsou na dobrovolné bázi, je na rozhodnutí zaměstnavatele, zda k nim přistoupí.  Součástí programu podpory zdraví nejsou opatření, která je zaměstnavatel povinen zavádět podle části páté zákoníku práce.

Mezi základní povinnosti zaměstnavatele na úseku BOZP patří povinnost zaměstnavatele informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena s tím, že kategorizaci prací upravuje zvláštní právní předpis. Vzhledem k tomu, že se neustále setkáváme s dotazy, co jsou to vlastně ty kategorie a čím jsou upraveny, zopakujeme si v následujících řádcích základ právní úpravy.

Od 1. června 2025 platí nová pravidla pro zaměstnávání dětí, které ještě neukončily povinnou školní docházku. V novém ustanovení § 244a zákoníku práce se stanoví: „Mladistvý zaměstnanec mladší než 15 let nebo mladistvý zaměstnanec, který neukončil povinnou školní docházku, smí v období hlavních prázdnin konat pouze lehké práce, které neškodí jeho zdraví, vzdělávání a morálnímu rozvoji. Lehkými pracemi pro účely tohoto zákona jsou práce zařazené do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví, pokud součástí práce není činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jiným právním předpisem.“ Co to vše bude znamenat pro praxi, si objasníme v následujících řádcích.

V každém zdravotnickém zařízení je nutné zajistit úzkou spolupráci a koordinaci činností v jednotlivých oblastech ochrany životního prostředí jako je nakládání s chemickými látkami a směsmi, léčivy, nákladní s odpady, zejména nebezpečnými s bezpečností a ochranou zdraví při práci. Je zcela běžné, že každé zdravotnické zařízení má ve své organizační struktuře pracovníka, který je odpovědný za oblast ochrany životního prostředí, v jehož působnosti je nakládání s odpady a současně i pracovníka, který je odborně způsobilou osobu v prevenci rizik a významnou součástí prevence je koordinace mezi těmito osobami. Riziko však není možno posuzovat obecně, ale vždy je nutno vycházet ze specifických podmínek konkrétního zdravotnického zařízení.

Mezi základní povinnosti zaměstnavatele na úseku BOZP patří povinnost zaměstnavatele informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena s tím, že kategorizaci prací upravuje zvláštní právní předpis. Vzhledem k tomu, že se neustále setkáváme s dotazy, co jsou to vlastně ty kategorie a čím jsou upraveny, zopakujeme si v následujících řádcích základ právní úpravy.

Od 1. května 2020 je v některých svých částech účinný zákon č. 205/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, kterými je též míněn zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.