Jak bylo uvedeno výše, korespondují povinnostem zaměstnavatele na úseku BOZP příslušná oprávnění zaměstnance. Primárním a nejdůležitějším oprávněním je, z pohledu
§ 106 ZP, jeho právo na zajištění BOZP. V praxi je bohužel možné se setkat se zaměstnavateli, kteří pouze deklarují, že došlo ke školení zaměstnanců na úseku BOZP, nicméně chování zaměstnanců tomu často neodpovídá. Zaměstnanec by však mohl i v tomto případě (neplnění povinnosti zaměstnavatele uvedené v prvním odstavci
§ 106 ZP) například oprávnění, které mu vyplývá z
§ 276 odst. 9 ZP a podle kterého je zaměstnavatel povinen projednat se zaměstnancem nebo na jeho žádost s odborovou organizací nebo radou zaměstnanců anebo zástupcem pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci stížnost zaměstnance na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů. Součástí oprávnění zaměstnance je také právo být informován o rizicích jeho práce a o opatřeních, která byla přijata na ochranu před jejich působením, přičemž tato informace by měla být pro zaměstnance srozumitelná. Požadavek na formu v zákonném vyjádření není, lze tedy uvažovat i o informaci ústně sdělené, zákon však stanoví požadavek na kvalitu takové informace. Problém může spočívat v tom, že to, co může být pro jednoho zaměstnance srozumitelné, nemusí být srozumitelné pro zaměstnance jiného. Ze strany zaměstnavatele je proto třeba přistupovat ke splnění této povinnosti vůči jednotlivým zaměstnancům individuálně. Z hlediska formy (a s tím související průkaznosti) poskytnutí takové informace je tedy zřejmé, že by měla být poskytnuta v písemné podobě, případně takové, aby mohl zaměstnavatel prokázat, že informaci skutečně zaměstnanci poskytl.
Zaměstnanec, který se důvodně domnívá, že práce bezprostředně a závažně ohrožuje jeho život (i jiných osob), může výkon takové práce odmítnout a zaměstnavatel ho nemůže za takové jednání postihovat. Vždy bude nutno posuzovat posouzení adekvátnosti takového jednání naplnění zákonem předpokládané důvodnosti a bezprostřednosti. Takové jednání zaměstnance a stav na pracovišti bude nutné vždy posuzovat v kontextu toho, kdy bezprostřední nebezpečí vzniklo a v souvislosti se všemi okolnostmi konkrétního případu (se způsobem, časem a místem prováděné práce, která měla být vykonána). Jestliže zaměstnavatel nepřizná zaměstnanci právo odmítnout práci, o níž lze mít důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje život nebo zdraví zaměstnanců, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob, může být za takové jednání postihnut pokutou
