Nejasnosti kolem práce přesčas

Pracovní dobou se rozumí jakákoli doba, ať již strávená na pracovišti nebo mimo ně, během níž zaměstnanec plní nebo je povinen plnit pracovní úkoly. Pokud se zaměstnanec nachází na pracovišti, pak je pracovní dobou také doba, v níž je zaměstnanec připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Nelze souhlasit s názory, že pracovní dobou je jakákoli doba přítomnosti zaměstnance na pracovišti. Pracovní dobou může být pouze doba, kdy zaměstnanec je připraven k výkonu práce, například zaměstnanec skončil výkon práce a čeká na přidělení další práce. Za pracovní dobu však nelze označit dobu, kdy zaměstnanec pracuje v rozporu s příkazy či zájmy zaměstnavatele pro sebe či jiný subjekt odlišný od zaměstnavatele či čeká na práci, ač mu zaměstnavatel výslovně uložil, že čekat nemá. Na druhé straně označení určité doby jako pracovní doby, neklade žádný nárok na zaměstnance z hlediska intenzity pracovní aktivity či množství a kvality dosažených pracovních výsledků. Z hlediska dobrých mravů vyplývá požadavek, aby za pracovní dobu byly považovány ty časové úseky, kdy zaměstnanec koná přirozenou potřebu či doby drobné ztráty pozornosti a pracovního nasazení. Klasifikování určité doby jako pracovní doby neznamená automaticky nárok na mzdu, plat či odměnu z dohody (který by plynul z unijního práva, zde je nutno si uvědomit, že pojem pracovní doba je unijní, Evropská unie však nemá kompetenci v oblasti odměňování). Zaměstnanec je odměňován za práci, nikoli za dobu strávenou na pracovišti. I když je zaměstnanec odměňován za výkon práce, doporučuje se limitovat setrvání zaměstnance na pracovišti mimo dobu určenou k výkonu práce.

Dobou odpočinku je doba, která není pracovní dobou. Konkrétně se jedná o dobu přestávek na jídlo a oddech, nepřetržitého odpočinku mezi směnami a nepřetržitého odpočinku v týdnu, státní a tzv. ostatní svátky a dobu (řádné) dovolené.

Od roku 1965 se prací přesčas rozumí pro účely pracovní doby i odměňování obecně pouze taková práce, jejíž výkon současně splňuje tři podmínky. Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem:

K prvnímu definičnímu znaku – každému zaměstnanci s výjimkou zaměstnanců s kratší pracovní dobou, těhotných zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o dítě mladší než 1 rok může zaměstnavatel nařídit výkon práce až do celkového rozsahu 150 hodin ročně. Podmínkou výkonu práce přesčas je, že jde o práci, k níž dá zaměstnavatel příkaz nebo souhlas.