Kategorizace prací

Zaměstnavateli tato povinnost vyplývá z § 37 zákona č. 258/2000 Sb., zákon o ochraně veřejného zdraví. Kritéria pro zařazování prací do kategorií jsou stanovena v prováděcím předpise – vyhlášce č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.

Od 1. 1. 2026 došlo nově k ukotvení definice kategorie druhé rizikové do § 39 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, a to tak, že za práce kategorie druhé rizikové se považují práce, u kterých z výsledků měření a vyšetření pracovních podmínek nevyplývá prokazatelné dodržení hygienických limitů nebo na základě hodnocení zdravotních rizik u těchto prací podle současné úrovně poznání nelze vyloučit nepříznivý vliv na zdraví.

Ministerstvo zdravotnictví připravilo pro orgány ochrany veřejného zdraví metodický návod k zajištění jednotného postupu při zařazování prací do kategorií.

Situace č. 1

Do kdy musí zaměstnavatel práce zařadit do kategorií, když zřídil nové pracoviště?

• Do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu prací, jak vyplývá z § 37 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví.

Situace č. 2

Existují nějaké výjimky, kdy není nutné provádět kategorizaci prací?

• Obecně lze říci, že kategorizace prací se neprovádí na pracovištích, kde nejsou zaměstnanci. Jedna výjimka je však stanovena přímo v zákoně o ochraně veřejného zdraví, a to ta, že do kategorie se nezařazují práce prováděné na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu, který nepřekročí jeden rok.

Situace č. 3

Zaměstnavatel podal na KHS oznámeni o zařazení prací do kategorie druhé, avšak KHS práce zařadila do kategorie druhé rizikové. Má na to právo?

• Ano, práce do kategorie druhé rizikové zařazuje orgán ochrany veřejného zdraví, o kterých tak rozhodne. Zpravidla je tomu tak u prací, u nichž dle výsledků měření rizikových faktorů pracovních podmínek jsou zjištěné hodnoty v pásmu nejistoty měření. Nadto zákon o ochraně veřejného zdraví jednoznačně stanovuje, že orgány ochrany veřejného zdraví, mezi něž krajské hygienické stanice patří, mohou z moci úřední rozhodnout o zařazení práce první nebo druhé kategorie do kategorie rizikových prací.

Situace č. 4

Může zaměstnanec někde zjistit, do jaké kategorie je jeho práce zařazena?

• Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena. Je tedy nutné se obrátit na něj.

Situace č. 5

Nesouhlasím s rozhodnutím KHS o zařazení prací do kategorií. Má zaměstnavatel nějakou možnost na odvolání?

• Ano. Jako u každého řízení je možné podle správního řádu podat odvolání. Toto je uvedené v každém rozhodnutí, kde je i stanovena lhůta, do kolika dnů je možné odvolání podat.

Situace č. 6

Zaměstnavatel na svých pracovištích provedl odborné hodnocení pro pracovní polohy. Dle jeho závěrů, u práce jsou překračovány hygienické limity pro pracovní polohy. Musí ještě provést měření tohoto faktoru?

• Ano. Pro rizikové faktory pracovních podmínek fyzická zátěž nebo pracovní poloha může zaměstnavatel zařadit práce do druhé kategorie též na základě odborného hodnocení provedeného držitelem autorizace k vyšetření v oboru fyziologie práce, jak vyplývá z § 38 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví.  Pro kategorii třetí tak již jako podklad pro kategorizaci potřebuje měření tohoto faktoru.

Situace č. 7

Zaměstnavatel na základě hodnocení rizik zjistil, že všechny rizikové faktory pracovních podmínek odpovídají kategorii první, pouze rizikový faktor pracovních podmínek zraková zátěž odpovídá kategorii druhé? Jaká bude výsledná kategorie práce, když převažují faktory odpovídající kategorii první?

• Jednoznačně práce odpovídá kategorii druhé, neboť zařazení práce do kategorie vyjadřuje souhrnné hodnocení úrovně zátěže faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek. Výsledná kategorie se tak stanoví podle nejméně příznivě hodnoceného faktoru, tedy pokud nějaký faktor vyjde do kategorie vyšší (v tomto případě druhé) než ostatní (v tomto případě první), je výsledná kategorie vyšší (v tomto případě druhá), byť tomu tak je pouze u jednoho rizikového faktoru.