Bezpečnost musí být součástí každodenního řízení firmy

Bezpečnost práce dnes zdaleka neznamená jen znalost legislativy, kontroly pracovišť a pravidelná školení zaměstnanců. Stále více se propojuje s řízením firmy, využíváním dat, novými technologiemi, bezpečnostní kulturou i připraveností podniků na mimořádné události. Pro odborníky na BOZP to znamená nejen sledovat nové požadavky, ale především hledat způsoby, jak je účinně převést do každodenní praxe.

S tím má zkušenosti také Nela Kužílková, která od roku 2013 působí ve společnosti SCHOTT AG. Profesní dráhu začínala ve výrobě a kvalitě, později vedla oblast EHS ve výrobním závodě SCHOTT Lanškroun a dnes pracuje jako Global EHS & Material Compliance Representative pro obchodní jednotku Electronic Packaging, jejíž výrobní závody se nacházejí v Evropě a Asii. Jejím úkolem je podporovat jednotlivé lokality v oblasti bezpečnosti, ochrany zdraví, životního prostředí a materiálové shody a pomáhat nastavovat společné standardy napříč organizací.

K bezpečnosti se dostala postupně. Při zaměstnání hledala technicky zaměřený obor s praktickým využitím a zvolila Fakultu bezpečnostního inženýrství VŠB – Technické univerzity Ostrava. Studium jí umožnilo propojit zkušenosti z výroby a kvality s průmyslovou bezpečností, ochranou obyvatelstva a krizovým řízením. Po absolvování inženýrského studia dnes na fakultě pokračuje v doktorském studiu. Vzdělávání pro ni přitom není otázkou získávání dalších titulů, ale příležitostí porozumět tématům z profesní praxe do větší hloubky.

Zkušenosti z výroby, kvality i EHS jí umožňují dívat se na bezpečnost z různých úhlů. Za zásadní považuje propojení technických znalostí s prací s lidmi a hledáním řešení, která jsou skutečně použitelná v provozu. Jak sama říká: „Bezpečnost nelze dělat dobře pouze od stolu. Člověk musí rozumět technologiím, procesům i lidem, kteří s nimi každý den pracují.“

V rozhovoru jsme proto mluvily nejen o její profesní cestě a doktorském studiu, ale také o rozdílech mezi českým a německým přístupem k bezpečnosti práce, budování bezpečnostní kultury, využívání digitálních technologií a o tom, kam se role odborníků na BOZP v následujících letech posune.

Na své práci mám nejraději její rozmanitost a smysluplnost. Bezpečnost je obor, ve kterém se setkává technika, , psychologie, komunikace i zdravý rozum. Často hledáme řešení, která mají chránit lidi i provoz a zároveň musí být v praxi skutečně proveditelná. Baví mě také mezinárodní prostředí a možnost spolupracovat s kolegy z různých zemí. Každý závod má trochu jiné podmínky a zkušenosti, takže se člověk neustále učí něco nového. Právě tato různorodost je jedním z důvodů, proč mě práce v EHS stále naplňuje.

Když jsem do společnosti SCHOTT nastupovala, nehledala jsem cíleně zahraniční firmu. Postupně jsem ale zjistila, že právě mezinárodní prostředí mi velmi vyhovuje. Člověk má možnost poznat různé přístupy, kultury i způsoby řešení problémů.

Zároveň si cením toho, že SCHOTT je technologická společnost s dlouhou tradicí, která klade důraz na kvalitu, bezpečnost i dlouhodobou odpovědnost. To jsou hodnoty, se kterými se dokážu ztotožnit.

Největší rozdíl vnímám ve způsobu práce. Německé prostředí bývá více orientované na procesy, standardizaci a důsledné dodržování pravidel. České prostředí naopak často vyniká větší flexibilitou a schopností hledat praktická řešení.

Díky práci v obou zemích jsem si uvědomila, že oba přístupy mají své výhody. Německá důslednost pomáhá vytvářet stabilní a dobře fungující systém, zatímco česká praktičnost umožňuje pružně reagovat na každodenní výzvy provozu. Ideální je podle mě spojit to nejlepší z obou světů.

Inspirativní je například německý systém vzdělávání odborníků na bezpečnost práce. Kvalifikace Fachkraft für Arbeitssicherheit, tedy role obdobná české odborně způsobilé osobě v prevenci rizik, je velmi strukturovaná a klade důraz nejen na všeobecné znalosti, ale také na specializaci podle jednotlivých odvětví. To považuji za smysluplné, protože rizika například ve zdravotnictví, strojírenství nebo sklářském průmyslu se mohou výrazně lišit.

Oceňuji také rozsáhlou podporu, kterou odborníkům i firmám poskytují profesní organizace a úrazové pojišťovny. Připravují množství metodických materiálů, doporučení a praktických návodů, které pomáhají převádět legislativní požadavky do každodenní praxe.

Na českém prostředí si cením především praktičnosti a schopnosti hledat řešení odpovídající konkrétní situaci. Často se setkávám s tím, že lidé dokážou rychle reagovat na nové výzvy a přizpůsobit se měnícím se podmínkám. Oceňuji také schopnost otevřeně diskutovat a hledat kompromis mezi požadavky systému a realitou provozu. Právě lidé, kteří pracují přímo ve výrobě, často přinášejí velmi cenné podněty a praktické zkušenosti.

Většina zaměstnanců se nechce úmyslně zranit ani ohrozit své kolegy. O tom, jak se lidé chovají ve chvíli, kdy nad nimi nestojí vedoucí ani bezpečnostní technik, ale nerozhodují samotná pravidla. Klíčové je, aby bezpečnost nevnímali jako soubor příkazů a zákazů, ale jako součást každodenního rozhodování.

Důležité je také vytvářet prostředí, ve kterém se lidé nebojí upozornit na riziko, přiznat chybu nebo navrhnout zlepšení. Otevřený přístup a aktivní zapojení zaměstnanců mohou pomoci odhalit problémy dříve, než dojde k úrazu nebo mimořádné události.

Školení i pravidla jsou důležitá, ale samy o sobě nestačí. Mnohem větší význam má dlouhodobá práce s bezpečnostní kulturou, otevřená komunikace a osobní příklad. Pokud lidé chápou smysl opatření, mohou se zapojit do diskuse a vidí, že jejich zkušenosti mají hodnotu, bývá jejich přístup k bezpečnosti mnohem aktivnější. Z vlastní zkušenosti vím, že dlouhodobá motivace funguje lépe než samotné příkazy nebo kontroly.

Velkou roli hraje také vedení. Zaměstnanci velmi rychle poznají, zda je bezpečnost skutečnou prioritou, nebo pouze formálním požadavkem. Pokud jde management příkladem, má to větší dopad než jakékoliv heslo na nástěnce.

Možná to bude znít překvapivě jednoduše, ale jednou z aktivit, která měla větší přínos, než jsem očekávala, byly neformální schůzky s klíčovými zaměstnanci z výroby v době, kdy jsem působila jako vedoucí EHS v závodě SCHOTT Lanškroun.

Šlo o dlouholeté a respektované kolegy, kteří měli důvěru ostatních zaměstnanců a dobře znali každodenní realitu provozu. Kromě vysvětlování nových opatření jsem od nich získávala cennou zpětnou vazbu a lepší pohled na to, jak jsou jednotlivé změny vnímány v praxi.

Ukázalo se, že tento neformální komunikační kanál často fungoval přesněji a efektivněji než běžná hierarchická komunikace. Potvrdilo mi to, jak důležité je naslouchat lidem přímo v provozu.

Často se mluví o tom, jak nastavit správné procesy, pravidla, ukazatele nebo školení. To vše je důležité, ale někdy mám pocit, že více energie věnujeme systému než tomu, jak funguje v každodenní praxi.

Bezpečnostní kultura se nevytvoří po jednom školení ani po vydání nového předpisu. Ani ta nejlepší směrnice nezabrání úrazu, pokud jí lidé nerozumí, neztotožní se s ní nebo neodpovídá realitě provozu.

Proto si myslím, že vedle standardizace a formálních požadavků bychom měli stejnou pozornost věnovat komunikaci, důvěře a zapojení zaměstnanců. Bezpečnost je totiž především o lidech a právě lidský faktor často rozhoduje o tom, zda budou i ty nejlepší systémy v praxi skutečně fungovat.

Nejvíce jsem pyšná na situace, kdy se podařilo propojit lidi napříč závody, odděleními i odbornými oblastmi a vytvořit prostředí, ve kterém si otevřeně předávají zkušenosti a učí se jeden od druhého.

Postupem času jsem si uvědomila, že skutečná změna často nepřichází díky jednomu velkému opatření, ale prostřednictvím mnoha menších kroků. Velký význam má otevřená komunikace, vzájemné učení a ochota sdílet zkušenosti napříč lokalitami i jednotlivými týmy.

Stejně důležité je propojovat různé odbornosti v rámci jednoho závodu, protože nejlepší řešení často vznikají právě na pomezí výroby, kvality, údržby, EHS a managementu. Každý závod i každý tým řeší podobné výzvy trochu jinak a právě sdílení znalostí často vede k novým nápadům a lepším řešením.

Choďte do provozu, kdykoliv můžete. Ptejte se, dívejte se lidem pod ruce, snažte se pochopit jejich práci a nespokojte se jen s dokumentací. Bezpečnost nejde dělat dobře bez porozumění tomu, jak práce skutečně probíhá.

Nebojte se čerpat ze zkušeností ostatních. Učte se od zkušenějších kolegů, ale naslouchejte také lidem přímo ve výrobě. Právě oni často nejlépe znají každodenní realitu provozu.

Zákony, normy a standardy jsou důležité, ale lidé musí podle nastavených pravidel skutečně pracovat. Dobrý bezpečnostní odborník by proto měl být nejen specialistou, ale také partnerem provozu.

Přála bych si, aby byla bezpečnost ještě více vnímána jako přirozená součást řízení firmy, nikoliv jako samostatná jednoho oddělení nebo jednoho specialisty. Skutečně bezpečné pracovní prostředí nevzniká prací bezpečáka, ale společným úsilím managementu, vedoucích pracovníků i zaměstnanců.

Podle mé zkušenosti dosahují nejlepších výsledků organizace, ve kterých je bezpečnost součástí každodenního rozhodování na všech úrovních. Dobré výsledky v BOZP pak nejsou cílem samy o sobě, ale přirozeným důsledkem fungující kultury a odpovědného vedení.

Za nejvýraznější považuje digitalizaci EHS procesů, rostoucí využívání dat při rozhodování a stále užší propojení bezpečnosti s udržitelností. Do popředí se podle ní dostávají také ergonomie, psychosociální rizika a rozvoj bezpečnostní kultury.

Vedle těchto témat nabývá na významu také připravenost podniků na mimořádné situace, od výpadků elektrické energie až po dopady klimatických změn. Současné pojetí BOZP se proto již dávno neomezuje pouze na používání ochranných prostředků nebo pravidelná školení zaměstnanců. Stále více se soustředí na prevenci, schopnost organizace zvládat neočekávané události a vytváření pracovního prostředí, které zůstává bezpečné a funkční i z dlouhodobého hlediska.

V této souvislosti mě zajímalo, zda Nela při své práci také využívá digitální technologie nebo umělou inteligenci a v čem spatřuje jejich přínos. Digitální nástroje využívá například při EHS reportingu, evidenci událostí, sledování nápravných opatření, správě dokumentace a analýze dat. Velký přínos spatřuje také ve vizualizaci informací prostřednictvím přehledných dashboardů, které umožňují rychleji rozpoznat vývojové trendy, identifikovat rizika a určit oblasti vyžadující přednostní pozornost.

Umělou inteligenci zatím vnímá především jako podpůrný nástroj pro práci s textem, vyhledávání informací a přípravu podkladů. Zdůrazňuje však, že odpovědnost za odborné posouzení a konečné rozhodnutí musí vždy zůstat na člověku.

Jak již bylo zmíněno, Nela je vedle své práce také studentkou doktorského studijního programu, v jehož rámci se zaměřuje na připravenost podniků na mimořádné události. Tu sama označila za jeden z trendů, které v současnosti stále výrazněji ovlivňují oblast BOZP.

Propojení studia a praxe je pro ni přirozené. Již během inženýrského studia vytvořila postup pro zvýšení havarijní připravenosti pro případ úniku kyanovodíku, který se ve firmě používá dodnes. Ve svém výzkumu se zaměřuje na podlimitní podniky, které pracují s nebezpečnými látkami, ale často nemají k dispozici dostatečné metodické vedení ani jednoznačně stanovené legislativní požadavky.

Díky tomu, že působí přímo v průmyslovém prostředí, může své poznatky bezprostředně ověřovat, konzultovat je s techniky i operátory a využívat při školení zaměstnanců. Výsledky její práce zároveň mohou pomoci dalším odborníkům na bezpečnost, kteří řeší obdobné situace v podlimitních provozech. Propojení studia s praxí jí tak umožňuje vytvářet postupy, které jsou nejen odborně správné, ale především použitelné v reálném provozu.

Dalším tématem, jemuž se ve svém výzkumu věnuje, je dlouhodobý výpadek elektrické energie. Jak sama říká, jde o riziko, které bývá často podceňováno, protože elektřinu vnímáme jako samozřejmost. Bez ní však velmi rychle přestávají fungovat běžné věci, na které jsme každodenně zvyklí – od osvětlení a komunikace přes dopravu až po zásobování vodou a potravinami.

Právě vysoká závislost moderní společnosti na elektrické energii je důvodem, proč se této problematice věnuje stále větší pozornost. Klíčovou otázkou dnes není ani tak samotná možnost vzniku výpadku, ale především připravenost na jeho důsledky. Zajímalo mě proto, proč je pro Nelu toto téma tak důležité.

„Protože propojuje ochranu obyvatelstva, průmyslovou bezpečnost, krizové řízení i odpovědnost firem. U mimořádných událostí totiž často nerozhoduje jen to, zda nějaký plán existuje, ale také to, zda je praktický, srozumitelný a skutečně použitelný v reálné situaci.

Právě proto se tomuto tématu věnuji také ve své doktorské práci. Mým cílem je hledat způsoby, jak podnikům pomoci lépe se na podobné situace připravit. Věřím, že prevence a připravenost jsou v mnoha případech stejně důležité jako samotná reakce na vzniklou událost,“ odpověděla.

Specifické je, že problémy většinou nepřicházejí okamžitě, ale postupně. Během prvních hodin může situace působit relativně zvládnutelně, ale s přibývajícím časem začnou lidem chybět informace, možnost platit kartou, pohonné hmoty, některé služby nebo pravidelné zásobování.

Dlouhodobější výpadek může ovlivnit také dostupnost pitné vody, fungování mobilních sítí a internetu nebo možnost uchovávání potravin. Proto dává smysl mít doma alespoň základní rezervu pro podobné situace. Nemám na mysli hromadění zásob, ale spíše běžná opatření, jako je dostatek pitné vody, několik druhů trvanlivých potravin, nezbytné léky, baterka, nabitá powerbanka nebo určitá finanční hotovost.

Nejde o paniku, ale o rozumnou připravenost. Když se nad tím zamyslíme, kolik z nás má doma bateriové rádio, alespoň několik litrů pitné vody pro případ nouze nebo je zvyklých udržovat v automobilu dostatek paliva pro nečekané situace?

Z pohledu průmyslu může být situace ještě složitější. Nejde pouze o zastavení výroby, ale především o bezpečné zvládnutí celé události. Výpadek energie může ovlivnit chlazení, ventilaci, bezpečnostní systémy, komunikaci, skladování chemických látek nebo fyzickou ochranu objektů.

Podniky spadající pod zákon o prevenci závažných havárií musí podobné scénáře zohledňovat ve své bezpečnostní dokumentaci a připravovat postupy pro jejich zvládání. Mají stanovené odpovědnosti, komunikační procesy i opatření k ochraně zaměstnanců a okolí.

Za velmi zajímavé však považuji také podniky, které s nebezpečnými chemickými látkami nakládají v menším rozsahu, a proto do tohoto režimu nespadají. I v nich může dlouhodobý výpadek energie představovat významné provozní i bezpečnostní riziko, aniž by si to daná organizace plně uvědomovala.

Zachovejte si zdravý rozum a neztrácejte kontakt s realitou provozu.