Jednou z právních cest, která může přispět ke zvýšení pružnosti a dynamičnosti ekonomiky, je uplatňování flexibilních pracovních úvazků. Současně je však nutné respektovat jednu z pracovněprávních zásad: zajistit ochranu zaměstnanců, zejména odpočinek po práci a dodržení nebo zkvalitnění zákonných požadavků kladených na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Zákoník práce pro tyto způsoby zaměstnávání a ochranu zdraví při práci vytváří legislativní podmínky.
Flexibilní formy zaměstnávání a ochrana zdraví při práci
JUDr.
Ladislav
Jouza
Kratší a zkrácená pracovní doba
Flexibilita se může uplatňovat v úpravě pracovní doby. Mezi možnosti zaměstnavatele a zaměstnance patří kratší a zkrácená pracovní doba.
Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby podle § 79 odst. 3 ZP bez snížení mzdy pod týdenní rozsah může obsahovat jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis, např. v obtížném pracovním prostředí. Zkrácení nesmí provést zaměstnavatel uvedený v § 109 odst. 3 ZP. Jedná se zaměstnavatele (nepodnikatelské subjekty), kteří působí v oblasti veřejné správy, jako jsou např. územní samosprávné celky a příspěvkové organizace, jejichž platové náklady jsou poskytovány z příspěvků na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele.
Příklad:
Zaměstnancům na pracovišti, kde je 40hodinová týdenní pracovní doba a obtížné pracovní podmínky, byla vnitřním předpisem zaměstnavatele zkrácena na 35 hodin týdně. Mzdu budou dostávat, jako kdyby pracovali 40 hodin týdně. „Kratší“ pracovní doba je výsledkem dohody zaměstnavatele se zaměstnancem, a zaměstnanci přísluší mzda odpovídající této kratší pracovní době.
Ochrana zaměstnance
Z právní úpravy v zákoníku práce pro zaměstnavatele vyplývá:
1.
Zaměstnanci v pracovním poměru na kratší pracovní úvazek se zaručuje právo na přidělování práce v rozsahu sjednané pracovní doby (tedy i kratší pr