pružná pracovní doba

Jednou z právních cest, která může přispět ke zvýšení pružnosti a dynamičnosti ekonomiky, je uplatňování flexibilních pracovních úvazků. Současně je však nutné respektovat jednu z pracovněprávních zásad: zajistit ochranu zaměstnanců, zejména odpočinek po práci a dodržení nebo zkvalitnění zákonných požadavků kladených na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Zákoník práce pro tyto způsoby zaměstnávání a ochranu zdraví při práci vytváří legislativní podmínky.

Podstatnou novinkou v rámci rozvržení pracovní doby dle aktuálního zákoníku práce je možnost, kterou přináší ustanovení § 87a účinné od 1. ledna 2025. Toto ustanovení umožňuje zaměstnavatelům uzavřít se zaměstnanci písemnou dohodu, podle níž si zaměstnanec za sjednaných podmínek bude sám rozvrhovat pracovní dobu do směn. Tato inovace cílí na lepší sladění pracovního a rodinného života, poskytuje větší míru flexibility, ovšem s důvěrou, že zaměstnanec odpovědně splní stanovené pracovní úkoly. Důležitým detailem je, že tato možnost rozvržení pracovní doby nenahrazuje pružnou pracovní dobu, ale přináší novou úroveň samostatnosti, přičemž průměrná týdenní pracovní doba musí být splněna ve vymezeném vyrovnávacím období – maximálně 26 týdnů, resp. 52 týdnů podle kolektivní smlouvy. Taktéž se při tomto režimu rozvržení pracovní doby nedostává zaměstnanci náhrady za jiné důležité osobní překážky v práci, není-li stanoveno jinak, což jej odlišuje od ostatních typů pracovní doby.

Mezi požadavky, které se dříve mezi zaměstnanci neobjevovaly, patří volnější (flexibilní) úprava pracovní doby. Pracovněprávní výhody na tomto úseku jsou významnými benefity, které mohou zaměstnavatelé využívat v personální praxi. Patří mezi ně pružná pracovní doba. Přináší významné výhody zaměstnavatelům, jako je např. úspora v případě některých překážek v práci či práce přesčas. Její správné uplatňování přináší i výhody zaměstnancům, kteří mohou přizpůsobit délku a časový rozvrh pracovní doby svým soukromým potřebám.

Rozvržení pracovní doby má význam pro práva a povinnosti zaměstnavatele i zaměstnance. Vymezuje se tak doba, po kterou je zaměstnanec povinen pracovat a nepřímo i doba jeho odpočinku (např. nepřetržitý odpočinek mezi směnami). Právní úprava je obsažena v § 78 a násl. zákoníku práce (ZP).

V našem článku se zaměříme především na některé změny právní úpravy pracovní doby, neboť právní úprava pracovní doby je v praxi bezprostředně provázaná s právní úpravou bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. K nové úpravě dovolené se na stránkách našeho časopisu ještě do konce roku vrátíme.

Zaměstnanec s pružným rozvržením pracovní doby (základní pracovní doba je 8:00 až 13:00 hod., volitelná pracovní doba je 6:00 až 8:00 hod. + 13:00 až 18:00 hod.) je vyslán na periodickou pracovnělékařskou prohlídku. V tento den nastoupí směnu v 6:30 hod. a od 7:15 do 8:15 hod. absolvuje prohlídku u našeho smluvního lékaře. Vzniká za dobu strávenou na pracovnělékařské prohlídce, která spadá do volitelné části pracovní doby (7:15 - 8:00 hod.) překážka v práci s náhradou mzdy?

Jsme rozpočtová organizace, uvedena v § 109 odst. 3 zákoníku práce, u zaměstnanců uplatňujeme pružné rozvržení pracovní doby. Základní pracovní doba: 07,00 – 11,30 a 12,00 – 12,30. Volitelná pracovní doba: 06,00 – 07,00 a 12,30 – 17,00. Přestávka na jídlo a oddech: 11,30 – 12,00. Časy jsme stanovili s ohledem na pracovní řád: „Zaměstnanec je povinen být na pracovišti v základní pracovní době, která činí nejméně 5 hodin v jednotlivých dnech“, přitom „…volitelná doba před začátkem základní pracovní doby musí činit nejméně 1 hodinu“. Přestávku jsme stanovili podle určení této doby v zabezpečujícím stravovacím zařízení a vyňali ji ze základní doby tak, aby bylo splněno ustanovení § 85 odst. 2 zákoníku práce: „V základní pracovní době je zaměstnanec povinen být na pracovišti“. Je oprávněný požadavek kontroly z nadřízeného stupně: „Nelze účelově čas pro poskytnutí přestávky na jídlo a oddech vyloučit z pracovní doby, protože by v tuto dobu nebylo možné přestávku poskytnout.“?