Dle § 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanovuje seznam nemocí z povolání, jsou nemocemi z povolání jen ty nemoci, které vznikají nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů. K tomu, aby byla nemoc uznána jako nemoc z povolání, musí být splněna klinická i hygienická kritéria, a vzhledem k tomu, že onemocnění covid-19 způsobené virem SARS-CoV-2 může souviset s výkonem pracovní činností, je možné jej podle Kapitoly V položky č. 1 nebo položky č. 3 přílohy seznamu nemocí z povolání uznat jako nemoc z povolání.
Od roku 2021, kdy došlo k uznávání tohoto onemocnění jako nemoci z povolání, enormně vzrostl počet uznaných nemocí z povolání. Do pandemie způsobené onemocnění covid-19 byl počet hlášených nemocí z povolání kolem 1 000 případů za rok. Od předmětného roku bylo uznáno ročně 4 600 – 6 700 uznaných nemocí pro covid-19 za rok. Vzhledem k tomu, že se z dlouhodobého hlediska jedná o neudržitelný systém (odškodné, omezené kapacity orgánů ochrany veřejného zdraví a středisek nemocí z povolání aj.), Ministerstvo zdravotnictví vydalo k zajištění jednotného postupu při posuzování a uznávání covid-19 jako nemoci z povolání dva metodické návody (klinická část – Věstník Ministerstva zdravotnictví 8/2024 ze dne 27. června 2024, hygienická část – Věstník Ministerstva zdravotnictví 2/2025 ze dne 28. ledna 2025).