Průměrná mzda neovlivňuje jen koupěschopnost obyvatel, ale zasahuje též do pracovněprávní sféry, do oblasti náhrady škody za pracovní úrazy a nemoci z povolání. Pro tyto účely vyhlašuje každoročně Ministerstvo práce a sociálních věcí na základě šetření Českého statistického úřadu průměrnou mzdu v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Pro rok 2026 je to průměrná mzda za toto období v roce 2025. Pro účely zákoníku práce č. 262/2006 Sb. je ve výši 48 171 Kč (Sdělení MPSV č. 538/2025 Sb.). Ve stejné výši je i pro účely zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. (Sdělení MPSV č. 537/2025 Sb.). V meziročním srovnání činí přírůstek průměrné mzdy za stejné období loňského roku 3 204 Kč, což představuje nárůst o 7,1 %. Jak se nová výše průměrné mzdy pro rok 2026 promítá do pracovněprávních předpisů a tím zvyšuje pracovněprávní nároky zaměstnanců?
Náhrada vynaložených nákladů
K podstatnému navýšení náhrad dochází od 1. ledna 2026 po smrtelném pracovním úrazu. Jedná se o několik forem těchto náhrad.
Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem zaměstnance po smrtelném pracovním úrazu tvoří výdaje na zřízení pomníku nebo desky (§ 271 g ZP). Tato náhrada není stanovena pevnou částkou, ale odvozuje se od jedenapůlnásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém vznikne právo na tuto náhradu škody. Velkým přínosem je nejen zrychlené reagování na cenový vývoj, ale především to, že ke zvyšování dochází pravidelně bez toho, aby tak muselo docházet změnou zákona, což je z hlediska legislativního procesu nepružné. Částka jedenapůlnásobku průměrné mzdy je částka nejnižší, která musí být poskytnuta. To znamená, že zaměstnavateli nic nebrání tomu, aby poskytl částku vyšší, samozřejmě s ohledem na to, že její výše nesmí převýšit náhradu skutečných nákladů. Jedná se pro rok 2026 o částku 72 256 Kč (dříve 67 660 Kč).
Může se stát, že zaměstnanec následkem pracovního úrazu zemře na pracovní cestě. V tomto případě je zaměstnavatel povinen hradit i náklady převozu. Nebylo by jistě správné, aby rodina zemřelého měla ještě nést vyšší náklady spojené s převozem zemřelého proto, že zemřel v místě vzdáleném od rodiny, kam ho vyslal zaměstnavatel.
Pozůstalí mají nárok na pohřebné z prostředků nemocenského pojištění. Tuto částku musí zaměstnavatel odečíst od celkových prokázaných výdajů za pohřeb. Kdyby pohřebné nebylo z prostředků nemocenského pojištění vyplaceno (například pro opožděné uplatnění nároku), nemohl by příslušnou částku odečíst od vynaložených nákladů na pohřeb, takže by musel zaměstnavatel prokázané výdaje hradit v plné výši.
Náhrada nemajetkové újmy se týká odškodnění za újmu, která není přímo majetková (např. psychické trauma), a vznikla pozůstalým v souvislosti se smrtelným pracovním úrazem. Podle § 271i ZP se jedná o jednorázovou náhradu a může ji dostat manžel nebo partner, dítě nebo rodič zemřelého zaměstnance. Tato náhrada vzniklé nemajetkové újmy přísluší i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu zaměstnance pociťují jako vlastní újmu. Je-li náhrada vyplacena oběma rodičům, vyplatí se každému z nich polovina této částky. Jednorázová náhrada přísluší každému pozůstalému nejméně ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy za 1. až 3. čtvrtletí předchozího kalendářního roku, pro rok 2026 je to částka 963 420 Kč.
Náklady spojené s pohřbem
Hradí se právě tak, jako náklady spojené s léčením tomu, kdo je vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se podle § 271g odst. 1 odečte pohřebné, poskytnuté podle zvláštních předpisů.
Náklady na pohřeb se rozumějí náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu a jedna třetina skutečných nákladů na smuteční ošacení. Mohou to být ovšem i jiné prokázané výlohy, protože tento výčet není vyčerpávající. Ze znění § 271g odst. 1 ZP vyplývá, že lze hradit jen náklady přiměřené. Co nutno rozumět přiměřenými náklady, nelze souhrnně stanovit. Bude vždy záležet na posouzení každého konkrétního případu. U většiny vynaložených nákladů nebude tato otázka sporná.
Náklady se hradí tomu, kdo je vynaložil. Bude to zpravidla vdova, která pohřeb vypravuje. Náklady na smuteční ošacení stejně jako cestovní výlohy hradí jen nejbližším příslušníkům rodiny a domácnosti zemřelého. Mezi příslušníky nutno počítat vdovu, děti, vnuky, rodiče, prarodiče, sourozence vlastní i nevlastní, tchána a tchýni.
Náhrada nákladů na výživu
Náleží těm pozůstalým (§ 271h ZP), jimž zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, nejdéle však do doby, kdy by zemřelý zaměstnanec dosáhl věku 65 let, nebo do doby, která je určena důchodovým věkem vyšším než 65 let.
Právní úprava stanoví způsob výpočtu náhrady. Je ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám.
Od takto zjištěných částek se odečte důchod přiznaný pozůstalým. Tato úprava celkový výpočet značně zjednodušuje oproti dřívější právní úpravě tzv. dílové metody. Náhrada však nesmí převýšit částku, do které by příslušela zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku.
Jako je tomu u náhrady škody na zřízení pomníku nebo desky, výše náhrady jednorázové újmy pozůstalých odvozuje nikoliv od pevné částky, ale od násobku průměrné mzdy v národním hospodářství, který je v tomto případě stanoven na její dvacetinásobek. U rodičů zemřelého, kdy je náhrada poskytována oběma rodičům, přísluší každému rodiči polovina stanovené částky. Jedná se o částku minimální. Může být poskytnuta částka vyšší, a to u všech pozůstalých. Další změnou v úpravě tohoto druhu nemajetkové újmy je rozšíření okruhu oprávněných osob o osoby, které jsou v poměru rodinném nebo obdobném, a které smrt zaměstnance pociťují jako vlastní újmu. Podmínkou vzniku práva těchto osob je však to, že vznik nemajetkové újmy v konkrétním případě prokáží.
Náhrada škody při dětské činnosti
Děti ve věku do 15 let mohou vykonávat pouze umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti po předchozím povolení správního úřadu (úřadu práce), a za ochranných podmínek uvedených v zákoně a v povolení. O tomto povolení vydává úřad práce rozhodnutí, a to na základě písemné žádosti osoby odpovědné za výchovu dítěte. Povolení se nevyžaduje k činnosti zájmové v uvedených oblastech, pokud nepůjde o výkon činnosti za odměnu.
Při této činnosti může dítě způsobit provozovateli, pro něhož činnost vykonává, škodu. Vychází se ze situace, kdy dítě ještě nemá žádný výdělek a postup při uplatňování náhrady škody v plné výši by byl neodůvodnitelný. Existuje proto omezení výše náhrady škody: škoda, kterou by dítě, případně jeho zákonný zástupce, bylo povinno nahradit provozovateli. Nesmí podle § 122 odst. 5 zák. o zaměstnanosti přesáhnout v jednotlivém případě 0,70násobek průměrné mzdy za první až třetí kalendářní čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém vznikla škoda. Pro rok 2026 je to 33 719 Kč (dříve 31 574 Kč).
Vyšší podpora v nezaměstnanosti
Podpora v nezaměstnanosti vychází z průměrného měsíčního čistého výdělku z posledního zaměstnání, používaného u uchazeče naposledy pro pracovněprávní účely (§ 50 zák. o zaměstnanosti). Na tomto úseku došlo novelou zákona o zaměstnanosti s účinností od 1. ledna 2026 k zásadním změnám.
Uchazeči ve věku do 52 let přísluší v prvních třech měsících (dříve dvou měsících) podpůrčí doby podpora ve výši 80 % (dříve 65 %) průměrného měsíčního čistého výdělku z posledního zaměstnání nebo vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné, další tři měsíce (dříve dva měsíce podpůrčí doby) 50 % a po zbývající podpůrčí dobu maximálně do 11 měsíců 40 % (dříve 45 %) průměrného měsíčního čistého výdělku. Podpora v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci činí nejvýše 0,8násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Pro rok 2026 je to pro účely zákona o zaměstnanosti částka ve výši 48 171 Kč.
Věk uchazeče a podpůrčí doba
Doba, po kterou se poskytuje podpora v nezaměstnanosti (podpůrčí doba), je závislá na věku uchazeče o zaměstnání. Novela zákona o zaměstnanosti s účinností od 1. ledna 2026 tento věk zvyšuje (§ 43 zák. o zaměstnanosti). U uchazeče ve věku do 52 let (dříve 50 let) je tato doba 5 měsíců, u uchazeče ve věku od 52 do 57 let (dříve od 50 do 55 let) je to 8 měsíců, a u uchazeče ve věku nad 57 let (dříve nad 55 let) je to 11 měsíců.
Příspěvek pro zdravotně postižené
Zákon o zaměstnanosti umožňuje hmotně stimulovat zaměstnavatele vytvářejícího nová pracovní místa pro osoby se zdravotním postižením. Ustanovení § 75 tohoto zákona obsahuje podmínky pro uzavření dohody o vytvoření pracovního místa pro osoby se zdravotním postižením a maximální výši příspěvku na jeho vytvoření. Může činit maximálně osminásobek a pro osobu s těžším zdravotním postižením maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Průměrná mzda za uvedené období je 48 171 Kč, takže příspěvek v roce 2026 může být maximálně 385 368 Kč, případně 578 052 Kč. Vyšší příspěvky jsou v případě, kdy zaměstnavatel zřídí více pracovních míst pro tyto osoby a sjedná dohodu s úřadem práce. Zřídí-Ii 10 a více pracovních míst je to desetinásobek uvedené průměrné mzdy.
Příspěvek na zřízení volných pracovních míst
Maximální výše příspěvku na zřízení volných pracovních míst se stanoví v závislosti na míře nezaměstnanosti v daném okrese a na počtu zřízených nebo vyhrazených účelných pracovních míst (§ 113 odst. 3 zák. o zaměstnanosti). Výše příspěvku zaměstnavateli na zřízení jednoho společensky účelného pracovního místa, pokud v kalendářním měsíci předcházejícím dni podání žádosti o příspěvek míra nezaměstnanosti v daném okrese nedosahuje průměrné míry nezaměstnanosti v České republice, může maximálně činit čtyřnásobek průměrné mzdy v národním hospodářství. Průměrná míra nezaměstnanosti je v současnosti v ČR 5,1 %.
Příklad:
V okrese je průměrná míra nezaměstnanosti 2,5 % a zaměstnavatel zřídil nové volné pracovní místo. Příspěvek od úřadu práce může být v maximální výši 192 684 Kč.
Při zřízení více než 10 pracovních míst může být tento příspěvek až ve výši šestinásobku této průměrné mzdy, tedy 289 026 Kč.
Jestliže by průměrná míra nezaměstnanosti v okrese dosahovala průměrné míry nezaměstnanosti v České republice nebo by ji přesahovala, může být příspěvek při zřízení jednoho volného pracovního místa až šestinásobek průměrné mzdy, tedy 289 026 Kč, a při zřízení více než 10 pracovních míst až osminásobek průměrné mzdy, tedy 385 368 Kč.
Uchazeč o zaměstnání a OSVČ
V § 114 zák. o zaměstnanosti jsou uvedena pravidla pro poskytnutí překlenovacího příspěvku. Je určen osobě samostatně výdělečně činné, která přestala být uchazečem o zaměstnání a začala vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. Podmínkou je, že tato osoba obdržela příspěvek na zřízení volného pracovního místa. Zřízením volného místa se pro tyto účely rozumí i zahájení samostatné výdělečné činnosti.
Příspěvek se poskytuje nejdéle na dobu 5 měsíců a jeho výše činí maximálně 0,25násobku průměrné mzdy v národním hospodářství.
Odvody za zdravotně postižené osoby
Podle § 81 zák. o zaměstnanosti mají zaměstnavatelé povinnosti při zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Je-li o zaměstnavatele s více než 25 zaměstnanci, musí zaměstnávat 4 % osob se zdravotním postižením. Pokud by tyto osoby nezaměstnával, musí provést odvod do státního rozpočtu podle § 81 odst. 2 písm. c) za každou osobu, kterou měl zaměstnat.
Výše odvodu do státního rozpočtu za každou osobu se zdravotním postižením, kterou by zaměstnavatel měl zaměstnat, se rovná částce odpovídající průměrné mzdě v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku, v němž povinnost plnit povinný podíl osob se zdravotním postižením vznikla. Zaměstnavatelé s méně, než jedním procentem zaměstnanců se zdravotním postižením odvedou 3,5násobek průměrné mzdy, zaměstnavatelé s podílem od jednoho do tří procent zaměstnanců dvojnásobek, a od tří do čtyř procent pak průměrnou mzdu.