Návrh novely zákona č. 309/2006 Sb. vč. důvodové zprávy

V l á d n í   n á v r h

 

ZÁKON

ze dne ……………………2024,

kterým se mění zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

 

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

Změna zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Čl. I

Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 225/2012 Sb., zákona č. 88/2016 Sb., zákona č. 250/2021 Sb. a zákona č. 284/2021 Sb., se mění takto:

1. V § 3 odst. 2 písm. h) a v § 7 odst. 4 písm. f) se slovo „přípravků“ nahrazuje slovem „směsí“.
2. V § 7 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 34 zní:

„(2) Překročí-li výsledky měření rizikových faktorů stanovené nejvyšší přípustné hodnoty, je zaměstnavatel povinen zjistit příčiny tohoto stavu a přijmout opatření k odstranění rizika pro zaměstnance. Nelze-li odstranit výskyt biologických činitelů skupin druhé až čtvrté podle zvláštního právního předpisu4), je zaměstnavatel povinen postupovat podle § 104 zákoníku práce, pokud se nepodaří snížit hodnoty rizikových faktorů pod stanovené nejvyšší přípustné hodnoty a odstranit tak riziko pro zaměstnance. Není-li možné ochranu zdraví zaměstnance zajistit opatřeními podle odstavce 1, popřípadě jinými opatřeními podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu34), je zaměstnavatel povinen zdroj rizikového faktoru vyřadit z provozu, a není-li to možné, práci zastavit.

34) Například zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.

CELEX 31998L0024, 32002L0044, 32003L0010, 32004L0037, 32006L0025, 32009L0148, 32023L2668, 31989L0391, 32000L0054, 32013L0035

3. V § 7 odst. 3 se za větu první vkládá věta „Kontrolovaným pásmem je zřetelně a viditelně označený prostor, stavebně oddělený od pracovního prostředí, je-li to možné, kde se provádějí činnosti, které na základě vyhodnocení rizika představují riziko pro zdraví a bezpečnost zaměstnanců, a který je zajištěný proti vstupu nepovolané osoby.“.

CELEX 31989L0391, 32004L0037, 31994L0033

 

4. Poznámka pod čarou č. 5 zní:

„5) § 40 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.

5. V § 7 odst. 7 se za slova „zjišťování a hodnocení“ vkládají slova „, kontrolovaná pásma“.
6. V § 8 odst. 1 větě první se slova „s přípravky“ nahrazují slovy „se směsmi“.
7. V § 8 odst. 1 větě druhé se slova „přípravky“ a „přípravku“ nahrazují slovem „směsi“.
8. V § 9 odst. 3 písm. a) se slova „k tomu potřebné“ zrušují a na konci textu písmene a) se doplňují slova „které odpovídají požadavkům zkoušky z odborné způsobilosti podle § 10 odst. 1 v rozsahu odpovídajícímu odbornému nebo profesnímu zaměření činnosti zaměstnavatele,“.

CELEX 31989L0391

9. Poznámky pod čarou č. 7 až 10 se zrušují, a to včetně odkazů na tyto poznámky pod čarou.
10. Poznámka pod čarou č. 11 zní:

„11) § 108 a 286 zákoníku práce.“.

11. V § 9 odst. 7 se slova „2 odborně způsobilé osoby“ nahrazují slovy „1 odborně způsobilá osoba“.
12. V § 9 se doplňuje odstavec 8, který zní:

„(8) Péče vedoucích zaměstnanců o bezpečnost a ochranu zdraví při práci podle § 101 odst. 2 a § 302 písm. c) zákoníku práce není odstavcem 3 dotčena.“.

CELEX 31989L0391

13. V § 10 odst. 2 písm. b) se za slovo „zaměření“ vkládají slova „nebo vysokoškolské vzdělání v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“.

CELEX 31989L0391

14. V § 10 odst. 4 písmena a) a b) znějí:

„a) pro každý kalendářní rok vede v listinné nebo elektronické podobě chronologický seznam smluv o výkonu své činnosti jako odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátora, který opatřuje svým jménem, popřípadě jmény a příjmením, a číslem osvědčení, a uchovává jej po dobu 5 let ode dne skončení kalendářního roku, k němuž byl veden,

1. b) opatřuje zpracované dokumenty související s výkonem své činnosti, jako odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátora, svým jménem, popřípadě jmény a příjmením, a číslem osvědčení, a“.
2. V § 11 odst. 2 se písmeno b) zrušuje.

Dosavadní písmena c) až f) se označují jako písmena b) až e).

16. Poznámka pod čarou č. 20 zní:

„20) § 159 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon.“.

17. V § 14 odstavec 4 zní:

„(4) Zadavatel stavby je povinen vytvořit podmínky pro činnost koordinátora, předat koordinátorovi veškeré podklady a informace pro jeho činnost, zejména pro zpracování plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále jen „plán“), včetně informace o fyzických osobách, které se mohou s jeho vědomím zdržovat na staveništi, a poskytovat mu potřebnou součinnost. Zadavatel stavby je dále povinen tento plán podepsat a zavázat všechny zhotovitele včetně osob podle § 12, popřípadě jiné osoby, k součinnosti s koordinátorem po celou dobu přípravy a realizace stavby a k plnění veškerých opatření stanovených koordinátorem. Ustanovení § 17 není větou první a druhou dotčeno.“.

CELEX 31992L0057

18. V § 14 se za odstavec 4 vkládají nové odstavce 5 až 7, které znějí:

„(5) Koordinátor po celou dobu svého určení stanovuje opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a koordinuje

1. a) spolupráci mezi zhotoviteli, a to včetně těch, kteří se na staveništi střídají,
2. b) činnosti zhotovitelů za účelem ochrany zaměstnanců a prevence pracovních úrazů a rizik a
3. c) vzájemnou informovanost zhotovitelů o aktuálním stavu prací a přijatých opatřeních pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví na staveništi.

(6) Povinnost koordinátora podle odstavce 5 se vztahuje také na osoby podle § 12.

(7) Koordinátor zajišťuje ode dne jeho určení povinnost zhotovitelů podle § 101 odst. 3 a 4 písm. a) zákoníku práce prostřednictvím průběžného seznamování zhotovitelů s plánem a jeho aktualizacemi.“.

Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 8 a 9.

CELEX 31992L0057, 31989L0391

19. Poznámka pod čarou č. 21 zní:

 

„21) § 159 odst. 2 a 3 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 152/2023 Sb.“.

 

20. V § 14 odst. 9 se na konci písmene b) slovo „nebo“ zrušuje, na konci písmene c) se doplňuje slovo „nebo“ a doplňuje se písmeno d), které včetně poznámky pod čarou č. 35 zní:

„d) sítí technické infrastruktury35)

1. v elektroenergetice o nízkém napětí,
2. v plynárenství o tlakové hladině do 4 bar,
3. elektronických komunikací,

_________________

35) § 10 stavebního zákona.“.

21. V § 15 odst. 2 se věty druhá a třetí nahrazují větami „Plán zpracovává a aktualizuje koordinátor. V plánu musí být uvedeny základní informace o stavbě a staveništi, pracovní postupy navrhované pro jednotlivé práce a pracovní činnosti s ohledem na rizika plánovaných prací, zahrnující konkrétní požadavky pro jejich bezpečné provádění, jejich předpokládané časové trvání a posloupnost nebo souběh; plán musí být přizpůsobován skutečnému stavu a podstatným změnám stavby během její realizace.“.

CELEX 31992L0057

22. V § 15 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které včetně poznámek pod čarou č. 36 a 37 znějí:

„(3) Budou-li na staveništi vykonávány záchranné a likvidační práce v souvislosti s řešením mimořádné události podle zvláštního zákona36) nebo práce při odstraňování následků havárií, požárů, výbuchů a poruch zejména sítí a zařízení technické infrastruktury37), které představují závažné riziko ohrožení života, zdraví a bezpečnosti fyzických osob, majetku nebo životního prostředí, zajistí zadavatel stavby zpracování plánu v omezeném rozsahu tak, aby bylo zajištěno bezpečné a zdraví neohrožující provádění prací. Za plán v omezeném rozsahu se považují vypracované pracovní a technologické postupy pro záchranné a likvidační práce v souvislosti s řešením událostí uvedených ve větě první, na jejichž činnostech se dotčené osoby podílejí. Plán v omezeném rozsahu je na staveništi používán pouze do doby odstranění události, pro kterou byl zpracován. Tento plán v omezeném rozsahu zpracovává a aktualizuje koordinátor.

 

(4) Na práce údržby technologického zařízení, při níž nejsou prováděny stavební práce na staveništi, nelze-li je podle jejich povahy podřadit pod činnosti podle § 3 odst. 1, se plán nezpracovává.

________

36) Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

37) § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 152/2023 Sb.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 5.

23. V § 15 se doplňuje odstavec 6, který včetně poznámky pod čarou č. 38 zní:

„(6) Koordinátor je povinen dát bezodkladně pokyn zhotoviteli nebo osobě podle § 12 k přerušení prací, pokud jsou fyzické osoby vystaveny bezprostřednímu ohrožení bezpečnosti, života nebo zdraví. Koordinátor o této skutečnosti informuje stavbyvedoucího38). Práce musí být přerušeny až do doby zjednání nápravy.

________

38) § 14 písm. f) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 152/2023 Sb.“.

CELEX 31992L0057

24. V § 16 písm. a) se za slova „koordinátora o“ vkládá slovo „konkrétních“.
25. V § 16 se na konci písmene b) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena c) a d), která znějí:

„c) plnit opatření stanovená koordinátorem a vyžadovat plnění těchto opatření od ostatních zhotovitelů včetně osob podle § 12, které pro ně vykonávají činnosti podle § 3 odst. 1,

1. d) na pokyn koordinátora podle § 15 odst. 6 přerušit práci.“.
2. V § 18 odst. 2 písm. a) se doplňuje bod 5, který zní:

„5. udělit zhotoviteli nebo osobě podle § 12 pokyn podle § 15 odst. 6,“.

27. V § 20 odst. 1 větě třetí se slovo „Akreditace“ nahrazuje slovy „První akreditace“.
28. V § 20 odst. 1 větě čtvrté se za slova „doba bude“ vkládá slovo „následně“.
29. V § 20 odst. 2 se na konci textu věty první doplňují slova „a etický kodex zkušební komise (dále jen „projekt zkoušek“)“.
30. V § 20 odst. 3 se věty druhá až čtvrtá zrušují.
31. V § 20 se za odstavec 3 vkládají nové odstavce 4 až 7, které znějí:

„(4) Ministerstvo zruší akreditaci, jestliže

1. a) akreditovaná podnikající fyzická nebo právnická osoba podle odstavce 1 vykonává akreditovanou činnost v rozporu s vydaným rozhodnutím o akreditaci,
2. b) odborný garant držitele akreditace nebo členové zkušební komise neplní své povinnosti podle udělené akreditace v souladu s právními předpisy, nebo
3. c) testové nebo ústní otázky pro zkoušku nebo periodickou zkoušku z odborné způsobilosti nejsou aktualizovány podle účinné právní úpravy ke dni nabytí její účinnosti.

(5) Ministerstvo dále zruší akreditaci, jestliže

1. a) držitel akreditace přestane splňovat podmínky pro udělení akreditace,
2. b) akreditace byla udělena na základě nepravdivých údajů,
3. c) změna podmínek způsobu, obsahu a provádění zkoušek způsobí ohrožení kvality vykonávané činnosti držitelem akreditace,
4. d) držitel akreditace nemá po dobu delší než 60 kalendářních dnů po sobě jdoucích odborného garanta, nebo
5. e) držitel akreditace o zrušení akreditace požádá.

(6) Ministerstvo může akreditaci zrušit, jestliže držitel akreditace

1. a) poruší povinnost informovat ministerstvo o změnách, které nastaly v době platnosti akreditace pro provádění zkoušek odborné způsobilosti a které se týkají držitele akreditace nebo odborného garanta,
2. b) poruší povinnost postupovat při ověřování odborné způsobilosti zkouškou v souladu s příslušnou písemnou dokumentací o způsobu, obsahu, průběhu, hodnocení a výsledku zkoušek z odborné způsobilosti,
3. c) v době pozastavení platnosti akreditace pro provádění zkoušek odborné způsobilosti nadále vykonává činnosti spočívající v ověřování odborné způsobilosti, nebo

d)vydá osvědčení v rozporu se schváleným postupem v projektu.

(7) Akreditace je nepřevoditelná a nepřechází na právního nástupce.“.

Dosavadní odstavce 4 až 7 se označují jako odstavce 8 až 11.

32. Poznámka pod čarou č. 30 zní:

„30) Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů.“.

33. V § 20 odst. 11 se text „písm. f)“ nahrazuje textem „písm. e)“.

Čl. II

Přechodná ustanovení

1. Osoba, které byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona udělena akreditace, je povinna do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona podat žádost o změnu akreditace, jejíž součástí bude etický kodex zkušební komise podle § 20 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Marným uplynutím této lhůty akreditace zaniká.
2. Povinnost předložit etický kodex zkušební komise podle § 20 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, má též osoba, k jejíž žádosti bylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení o udělení akreditace a toto řízení nebylo do dne nabytí účinnosti tohoto zákona pravomocně skončeno.

 

 

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o inspekci práce

Čl. III

Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 294/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 136/2014 Sb., zákona č. 247/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 81/2015 Sb., zákona č. 47/2016 Sb., zákona č. 88/2016 Sb., zákona č. 93/2017 Sb., zákona č. 205/2017 Sb., zákona č. 206/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 327/2017 Sb., zákona č. 176/2019 Sb., zákona č. 285/2020 Sb., zákona č. 250/2021 Sb., zákona č. 284/2021 Sb., zákona č. 358/2022 Sb., zákona č. 172/2023 Sb., zákona č. 281/2023 Sb., zákona č. 303/2023 Sb., zákona č. 408/2023 Sb. a zákona č. …/2024 Sb., se mění takto:

1. V § 17 odst. 1 a § 30 odst. 1 písmeno z) zní:

„z) nesplní některou z povinností zhotovitele podle § 16 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,“.

Poznámka pod čarou č. 62d se zrušuje.

2. V § 17 odst. 1 písm. za) a § 30 odst. 1 písm. za) se za slova „podle § 10 odst. 4“ vkládá text „, § 14 odst. 5“.
3. V § 17 odst. 1 písm. zf) a § 30 odst. 1 písm. zd) se za text „odst. 2“ vkládají slova „nebo 3“.
4. V § 17 odst. 1 písmeno zg) zní:

„zg) v rozporu s § 14 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nezajistí součinnost všech zhotovitelů včetně osob podle § 12 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, popřípadě jiné osoby, s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi při přípravě a realizaci stavby,“.

5. V § 17 odst. 1 se doplňují písmena zh) a zi), která znějí:

„zh) v rozporu s § 14 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nezajistí podepsání plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi,

1. zi) v rozporu s § 14 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nezajistí, aby byli všichni zhotovitelé včetně osob podle § 12 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, popřípadě jiné osoby, vázáni plněním opatření stanovených koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi.“.
2. V § 17 odst. 2 písm. b) se slova „, zd), ze), zf) a zg)“ nahrazují slovy „a zd) až zi)“.
3. V § 30 odst. 1 písmeno ze) zní:

„ze) v rozporu s § 14 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nezajistí součinnost všech zhotovitelů včetně osob podle § 12 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, popřípadě jiné osoby, s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi při přípravě a realizaci stavby,“.

8. V § 30 odst. 1 se doplňují písmena zf) a zg), která znějí:

„zf) v rozporu s § 14 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nezajistí podepsání plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi,

1. zg) v rozporu s § 14 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nezajistí, aby byli všichni zhotovitelé včetně osob podle § 12 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, popřípadě jiné osoby, vázáni plněním opatření stanovených koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi.“.
2. V § 30 odst. 2 písm. b) se slova „, zc), zd) a ze)“ nahrazují slovy „a zc) až zg)“.

ČÁST TŘETÍ

Změna zákona o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení

Čl. IV

            Zákon č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů, se mění takto:

1. V § 6 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní:

„h) provádí vzdělávací činnost v rozsahu § 1 odst. 1 písm. a), c) a d) a vydává doklad o absolvování tohoto vzdělávání.“.

2. V § 13 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena p) a q), která znějí:

„p) prováděním vzdělávací činnosti v rozsahu § 1 odst. 1 písm. a), c) a d) a vydáním dokladu o absolvování tohoto vzdělávání,

1. q) vydáním každé stránky opisu dokladu o absolvování vzdělávání podle písmena p).“.
2. V § 14 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena p) a q), která znějí:

„p) § 13 odst. 1 písm. p) nejvýše 4 100 Kč,

1. q) § 13 odst. 1 písm. q) nejvýše 200 Kč.“.

 

ČÁST ČTVRTÁ

ÚČINNOST

Čl. V

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2025.

 

 

 

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Obecná část

1. Zhodnocení platného právního stavu

Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“) je podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ústředním orgánem státní správy, do jehož kompetence patří mimo jiné oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích, a to také při činnostech nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy.

Ministerstvo v této oblasti zkoumá a analyzuje stávající právní úpravu, její aplikační praxi, a tedy ipso facto analyzuje ta ustanovení, která výsledkem vývoje nejnovějších poznatků vědy a techniky jsou hodná změny. S ohledem na výše uvedené a poptávku sociálních partnerů po precizaci právní úpravy v této oblasti došlo k vytvoření pracovní skupiny se zastoupením sociálních partnerů, odborných expertů Rady vlády pro BOZP, zástupců ministerstva, Státního úřadu inspekce práce a akademické sféry. Tato pracovní skupina byla zřízena dnem 1. dubna 2023, výsledkem jejíchž jednání je předkládaná kompromisní podoba návrhu tohoto zákona.

Problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „BOZP“) v českém normativním právním systému zastřešuje zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o BOZP“). Od poslední komplexní novelizace zákona uběhlo již 7 let a za toto období aplikace předpisu byly zjištěny konkrétní potřeby praxe, které jsou předmětem navrhované právní úpravy v současné podobě.

Předkládá se precizace některých obecných ustanovení za účelem sjednocení postupu aplikační praxe, ulehčení práce odborně způsobilých osob k zajišťování úkolů v prevenci rizik (dále jen „OZO v prevenci rizik“) a odborně způsobilých osob k činnostem koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále jen „koordinátor BOZP“), a snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů. Z pohledu BOZP se tyto osoby za podmínek stanovených zákonem a prováděcím právním předpisem podílejí na zajištění BOZP na staveništi.

Zatímco zákon o BOZP upravuje problematiku BOZP jako celek v obecném pojetí, přičemž jednu z těchto oblastí představují zařízení obecně, speciální kategorii zařízení, jimiž jsou vyhrazená technická zařízení, upravuje zákon č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o VTZ“). Zákon o VTZ toto zařízení definuje jako zařízení tlakové, zdvihací, elektrické nebo plynové, které při provozu svým charakterem nebo akumulovanou energií, v důsledku nesprávného použití, výskytem provozních rizik vyvolávajících nebezpečné situace nebo nedodržením podmínek bezpečného provozu představuje závažné riziko ohrožení života, zdraví a bezpečnosti fyzických osob. Z citované definice lze mít jednoznačně za to, že tato kategorie zařízení může za určitých, výše popsaných, skutečností představovat závažné riziko pro osoby, které přicházejí do styku s těmito zařízeními, a jejich kvalifikace a vzdělávání tak je prioritou a veřejným zájmem.

 

Jelikož celkový návrh zákona klade zásadní důraz na prevenci a dostatečnou kvalifikaci dotčených odborníků v oblasti BOZP, v zájmu koncepční provázanosti se navrhuje upravit obdobným způsobem i zákon o VTZ, protože bezpečný a spolehlivý provoz vyhrazených technických zařízení představuje integrální součást komplexního procesu zvaného též zajištění BOZP. Preventivního rozměru je zamýšleno docílit prostřednictvím dobrovolného vzdělávání odborné veřejnosti prováděného Technickou inspekcí České republiky (dále jen „TIČR“).

Systematický přehled navrhovaných změn:

První oblast úprav se týká terminologie. Jde o zajištění souladu s terminologii stanovenou Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006, konkrétně jde o nahrazení pojmu „přípravek“ pojmem „směs“. Pojem směs je dnes již používán i jinými právními předpisy, například zákonem č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Další precizace pojmosloví a formulací předpisu vychází z analýzy národní judikatury a potřeb praxe.

Další oblastí navrhovaných změn je prohloubení digitalizace, a to ve vztahu k vedení dokumentace odborně způsobilými osobami. Koordinátor BOZP a OZO v prevenci rizik jsou v souvislosti s výkonem svých činností povinny vést chronologické seznamy smluv o výkonu svých činností. Předmětem navrhovaných změn je explicitní zavedení možnosti vést požadovanou dokumentaci elektronickým způsobem a odstranění povinnosti opatřovat tyto seznamy vlastnoručním podpisem. Dále v kontextu jednoznačné identifikace odborně způsobilé osoby se navrhuje uvádět číslo osvědčení. Tím se zvýší efektivita a rychlost předávání informací mezi dotčenými subjekty. Opatření povede taktéž ke snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů i odborně způsobilých osob a bude mít pozitivní dopad na náklady za vedení jejich administrativy.

Je nesporné, že oblast stavebnictví je z povahy činností, které jsou realizovány, velmi rizikovou. Například Roční souhrnná zpráva o výsledcích kontrolních akcí Státního úřadu inspekce práce za rok 2022 uvádí, že k nejvyššímu počtu smrtelných pracovních úrazů a pracovních úrazů vyžadujících hospitalizaci delší než 5 dnů, tzv. závažných pracovních úrazů, stále dochází při pracích ve výškách, kde jsou zdroji úrazů pády z výšky nebo do hloubky, dále pak propadnutí střešními krytinami, nebo sesutí z volných okrajů. Smrtelné pracovní úrazy při pádech z výšky se již několik let pohybují kolem 60 % všech smrtelných pracovních úrazů ve stavebnictví, v roce 2022 jich bylo 14. Práce ve výškách jsou v zásadě prováděny na staveništi. Proto oblast BOZP na staveništi je považována za klíčovou, a to i zejména s ohledem na předcházení závažným pracovním úrazům, mnohdy smrtelným.

V kontextu zajištění BOZP je jednou ze zásadních osob na staveništi koordinátor BOZP. Podmínky, za kterých musí být určen koordinátor BOZP jsou stanoveny zákonem o BOZP, tj. „budou-li na staveništi působit zaměstnanci více než jednoho zhotovitele, je zadavatel stavby povinen písemně určit jednoho nebo více koordinátorů s přihlédnutím k druhu a velikosti stavby a její náročnosti na koordinaci opatření k zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce na staveniště“. Z uvedeného vyplývá, že kromě dalších povinností stanovených pro činnost koordinátora BOZP zákonem o BOZP a rozvedených prováděcím právním předpisem k zákonu, tedy nařízením vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb. (dále jen „NV 591“), je jeho primární povinností koordinace opatření přijatých jednotlivými zhotoviteli na úseku BOZP. Předkládané úpravy zákona o BOZP precizují existující povinnosti tak, aby byla zvýšena právní jistota zaměstnavatelů – zhotovitelů, odborně způsobilých osob, zadavatelů stavby a orgánů inspekce práce.

Výkon činnosti koordinátora BOZP je spojen také s jeho eventuálními právními riziky, což v praxi znamená, že právně odpovídá za své vlastní selhání jak v rovině občanskoprávní a správněprávní, tak v rovině trestněprávní. Nebude-li řádně plnit své povinnosti, pak jej může smluvní partner, zpravidla zadavatel stavby, postihnout za nekvalitní výkon funkce. Za neplnění povinností na stavbě může u menších porušení právních povinností být koordinátor BOZP postižen orgány inspekce práce za přestupek podle § 17 odst. 1 písm. za) nebo § 30 odst. 1 písm. za) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“), „nesplní některou z povinností koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle § 10 odst. 4 nebo § 18 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“, a to až do výše 300 000 Kč. Dojde-li k újmě na zdraví či smrti dělníků na stavbě nebo třetích osob, pak při splnění trestním zákonem stanovených podmínek bude koordinátor BOZP postižen za trestný čin, zejména trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti, trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti, trestný čin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti nebo trestný čin usmrcení z nedbalosti. Například u těžkého ublížení na zdraví hrozí odnětí svobody na šest měsíců až osm let nebo zákazem činnosti, a u usmrcení z nedbalosti hrozí trest odnětí svobody na 1 rok až 10 let nebo zákazem činnosti. Byla-li trestným činem způsobena újma jiné fyzické či právnické osobě, bude muset újmu koordinátor BOZP uhradit, a to na základě takzvaného adhezního řízení, které je součástí trestního řízení. Předmětem adhezního řízení je projednání nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem. O nároku na náhradu škody se rozhoduje jen v případě, že subjektem adhezního řízení je poškozený, který včas a řádně uplatnil nárok na náhradu škody proti obviněnému. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. Je-li sjednávána dohoda o vině a trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové dohodě. 

Odpovědnost koordinátora BOZP je z pohledu výkonu této profese klíčová, neboť při stavebních činnostech ze strany více subjektů současně na témže staveništi dochází často k újmám na zdraví, životech či majetku zaměstnanců, kontraktorů i třetích osob. Současný právní stav neposkytuje koordinátorovi BOZP adekvátní a srozumitelně uchopitelné pravomoci vedoucí k zajištění (potažmo vynucení plnění na druhých) všech úkolů a povinností, které mu vyplývají ze zákona o BOZP a NV 591.

V souvislosti s problematikou činnosti koordinátora BOZP odhalila analýza praxe další neméně důležitou skutečnost, pokud jde o zajišťování povinnosti zaměstnavatele stanovené v § 101 odst. 3 a 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), právě koordinátorem BOZP. Zde je nutno zdůraznit, že současný právní stav neumožňuje koordinátorovi BOZP vykonávat činnosti vedoucí k naplnění § 101 odst. 3 zákoníku práce, když jeho primárním úkolem podle § 14 odst. 1 zákona o BOZP je koordinace opatření k zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce na staveništi a další povinnosti stanovené zákonem a prováděcím právním předpisem.

Cílem § 101 odst. 3 a 4 zákoníku práce je zajistit spolupráci více různých zaměstnavatelů, působících na jednom pracovišti, pro zajištění bezpečnosti práce všech zaměstnanců, kteří na tomto pracovišti vykonávají práci. Typickým příkladem je stavba většího objektu, na níž se podílí často řada různých společností z různých oborů, jsou zde tedy nejen stavbaři, ale i elektrikáři, tesaři, svářeči atd.

Aby nedošlo vlivem činnosti jedné skupiny zaměstnanců k poranění nebo smrti některého z jiné skupiny zaměstnanců, což se velmi často stávalo a stává dodnes, zákoník práce stanovuje všem zaměstnavatelům na jednom pracovišti povinnost vzájemně se písemně informovat o rizicích, která z pracovní činnosti jejich zaměstnanců vznikají, a o opatřeních, která je každý zaměstnavatel povinen přijmout k ochraně před působením těchto rizik. Na základě podaných informací pak všichni zaměstnavatelé na pracovišti musí uzavřít písemnou dohodu, v níž pověří jednoho ze zaměstnavatelů koordinací všech opatření k zajištění bezpečnosti práce zaměstnanců všech zaměstnavatelů. Jsou zde uvedeny povinnosti každého ze zaměstnavatelů, kteří jsou uvedeni v § 101 odst. 3 zákoníku práce, tj. kteří provádějí svými zaměstnanci pracovní činnosti na jednom pracovišti. Ti jsou povinni spolupracovat při zajišťování BOZP a uzavřít výše zmíněnou písemnou dohodu. V souvislosti s novelizací zákona o BOZP je předkládáno, že jedna ze stávajících povinností koordinátora BOZP na staveništi bude představovat speciální ustanovení vůči § 101 odst. 3 a 4 písm. a) zákoníku práce, tedy k povinnosti zhotovitelů (zaměstnavatelů) se vzájemně písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu práce a pracoviště, kde plní pracovní úkoly zaměstnanci 2 a více zhotovitelů (zaměstnavatelů). Konkrétně jde o průběžné seznamování všech zhotovitelů s plánem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „plán“) a jeho aktualizacemi. Obsahově je povinnost ze zákoníku práce zcela zajištěna, když samotný plán má písemnou formu a obsahuje rizika včetně opatření přijatých k jejich odstranění, které souvisí s pracovními postupy jednotlivých zhotovitelů.

Současně lze konstatovat, že pro koordinátora tím nevzniká žádná další povinnost, když zmiňované úkoly spojené s plánem jsou zahrnuty již v současné právní úpravě. Uvedené mimo jiné povede k zvýšení úrovně BOZP na staveništi, protože k činnostem souvisejícím s riziky a přijatými opatřeními na staveništi je nejpovolanější osobou koordinátor BOZP, když jeho primárním úkolem podle § 14 odst. 1 zákona o BOZP je koordinace opatření k zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce na staveništi. Tento koncept předpokládá i dikce čl. 6 odst. d) Směrnice Rady 92/57/EHS ze dne 24. června 1992 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích (osmá samostatné směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (dále jen „Směrnice 92/57/EHS“) „Jeden nebo více koordinátorů během provádění stavby určených v souladu s čl. 3 odst. 1 organizuje spolupráci mezi zaměstnavateli, a to včetně těch, kteří se na staveništi střídají, koordinace jejich činností za účelem ochrany zaměstnanců a prevence pracovním úrazům a rizik a jejich vzájemnou informovanost podle čl. 6 odst. 4 směrnice 89/391/EHS, a popřípadě zahrnuje i osoby samostatně výdělečně činné;“. Vzájemná informovanost podle čl. 6 odst. 4 Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (dále též „směrnice 89/391/EHS“) byla transponována do českého normativního právního systému ustanovením § 101 odst. 3 a 4 zákoníku práce. Dikce čl. 2 odst. 1 směrnice 89/391/EHS uvádí „Tato směrnice se vztahuje na všechny činnosti veřejného i soukromého sektoru (průmysl, zemědělství, obchod, administrativní činnosti, služby, vzdělání, kulturu, zábavu atd.).“.

Tento koncept byl tedy správně transponován do zmíněného ustanovení zákoníku práce ve vztahu ke všem pracovištím. Nad rámec směrnice byl zákoníkem práce stanoven požadavek vzájemného informování písemnou formou. V praxi často dochází k mylnému pohledu na zákon o BOZP, a sice, že se jedná o „lex specialis“ vůči zákoníku práce. Zákon o BOZP však pouze stanovuje další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (viz ustanovení § 107 zákoníku práce). Je proto navrhováno v souladu s předpokládanou dikcí čl. 6 písm. d) Směrnice 92/57/EHS, že koordinátor právě průběžným seznamováním zhotovitelů s plánem a jeho aktualizacemi bude naplňovat literu ustanovení § 101 odst. 3 a 4 písm. a) zákoníku práce, což znamená, že jde o speciální ustanovení k zákoníku práce, když samotný plán BOZP naplňuje parametry zajišťování zmíněného ustanovení zákoníku práce (písemná podoba a informace o rizicích a opatřeních od všech zhotovitelů).

Neméně důležitou oblastí ve vztahu k odborné připravenosti OZO v prevenci rizik a koordinátora BOZP je oblast akreditací, která se týká podnikajících fyzických osob a právnických osob, jenž provádí zkoušky z odborné způsobilosti a periodické zkoušky. Koordinátor BOZP a odborně způsobilá osoba provádí činnosti vyplývající z této pozice na základě osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce z odborné způsobilosti nebo periodické zkoušce z odborné způsobilosti. Osvědčení o získání odborné způsobilosti je vydáváno na základě úspěšného vykonání zkoušky z odborné způsobilosti, kterou provádějí akreditované osoby – držitelé akreditace podle zákona o BOZP. Akreditaci uděluje ministerstvo.

V kontextu udělení, změny, respektive prodloužení akreditace musí podnikající fyzické nebo právnické osoby splnit konkrétní požadavky stanovené zákonem o BOZP a prováděcím právním předpisem k zákonu, tedy nařízením vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti, ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, a nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti. V této souvislosti může ministerstvo kontrolovat dodržování podmínek, na základě kterých byly akreditace uděleny.

Desítkami kontrol provedených u držitelů akreditací bylo zjištěno, že současná právní úprava si vyžaduje úpravu i v této oblasti. Nutno podotknout, že se jedná o první zásadnější revizi tohoto institutu od jeho zavedení do praxe. Primárně jde o narovnání stavu ve vztahu k upřesnění případů, kdy ministerstvo může zrušit akreditaci akreditované osobě, jelikož primárním cílem ministerstva v oblasti akreditací je zajištění co nejvyšší možné úrovně těchto osob, protože důslednost a kvalita přípravy potenciálních koordinátorů BOZP a odborně způsobilých osob v prevenci rizik je klíčovým faktorem pro jejich budoucí působení ve vztahu k provádění úkolů, které jím vyplývají ze zákona a souvisejících právních předpisů.  

S ohledem na všechny výše uvedené změny dochází též návrhem k úpravám zákona o inspekci práce tak, aby byl v souladu s úpravami předpokládanými v zákoně o BOZP.

 

1. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Návrh reflektuje nedostatky a nepřesnosti současného právního stavu zákona o BOZP popsané v části A. ve vztahu k praktické aplikaci právní úpravy.

V současné době je zcela běžné, že zejména velké společnosti nevedou dokumentaci v listinné podobě, ale v podobě elektronické, která je následně přístupná zaměstnancům, případně zhotovitelům, na intranetu. Povinnost opatřovat tyto dokumenty vlastnoručním podpisem znamená pro mnoho zaměstnavatelů zvýšenou administrativní zátěž. Předkládány materiál předpokládá i možnost elektronického podpisu. Cílem je snižování administrativní zátěže a přiblížení se digitalizaci a elektronizaci procesů.

Pro koordinátora BOZP je dnes jedním z nejzásadnějších nedostatků právní úpravy nepoměr mezi odpovědnosti a pravomocemi. Koordinátor BOZP, pokud svou činnost provádí v pracovněprávním vztahu, nese odpovědnost obecnou za škodu způsobenou zaměstnavateli ve smyslu ustanovení § 250 (náhrada škody z nedbalosti maximálně do čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku)  a následujících ustanovení zákoníku práce (na zaměstnanci, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti škodě hrozící, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody, které byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možné uhradit jinak. Výše náhrady škody v tomto případě nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku (viz ustanovení § 258 zákoníku práce). Má-li koordinátor BOZP se zaměstnavatelem uzavřený obchodní vztah, bude vůči zaměstnavateli odpovědný za jemu vzniklou škodu v důsledku výkonu sjednaných služeb podle občanského zákoníku (podstatný je rozsah úkolů sjednaný ve smlouvě se zaměstnavatelem). Hrubé porušení zákonů o bezpečnosti práce koordinátorem BOZP je stíháno též orgány činnými v trestním řízení. Nicméně určení trestněprávní odpovědnosti konkrétních osob je výsadním právem a zároveň povinností orgánů činných v trestním řízení, zejména soudů. V praxi přichází v úvahu u koordinátora BOZP především postih za trestné činy obecného ohrožení z nedbalosti a usmrcení z nedbalosti, protože u trestného činu těžkého ublížení na zdraví stejně jako u jiných trestných činů, které by zde přicházely v úvahu, se vyžaduje úmysl, který u koordinátorů BOZP zpravidla nebude dán.

Vzhledem k vysoké míře odpovědnosti vyplývající z povinností stanovených pro činnost koordinátora BOZP zákonem o BOZP a prováděcím právním předpisem, je nutno k těmto povinnostem modifikovat i pravomoci, a to na takovou úroveň, aby mohl tyto povinnosti zajišťovat důsledně a včas, bez ohledu na povinnost zhotovitele poskytovat součinnost k plnění jeho úkolů. Úkolem koordinátora BOZP je zajistit bezpečnost na stavbě a této povinnosti se nemůže zprostit, a to ani tehdy, pokud mu ostatní subjekty neposkytují součinnost. Krajský soud v Českých Budějovicích v rozhodnutí ze dne 30. 1. 2017, č. j. 51 A 26/2016 – 61, pak v konkrétním případu doplnil k povinnosti koordinátora BOZP na staveništi: „Nelze tolerovat pasivní postoj subjektu, který neplní své povinnosti v návaznosti na neplnění povinností jinými subjekty, neboť jeho činnost, pokud neplní svůj účel, tím postrádá smysl.“. Soudy vyžadují od koordinátora BOZP, aby byl v oboru své činnosti aktivní a iniciativní a „myslel dopředu“. Jelikož současný stav je v oblasti pravomoci koordinátora BOZP na staveništi v některých ustanoveních vágní, posílení pravomoci bude sloužit jako prostředek zajištění vyšší úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi a současně jako nástroj proaktivního obranného mechanismu koordinátora BOZP vůči vzniku trestněprávního odpovědnosti.

Koordinátor BOZP je odborník v oblasti BOZP, který musí v maximálně možné míře zajistit, že náklady na provedení stavby budou umožňovat provedení stavby bezpečně a bez újmy na zdraví všech pracujících. Na druhé straně stojí zhotovitel stavby, jehož výraznou motivací, kromě zajištění bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, je dokončit stavbu v předem stanoveném termínu, protože každý den navíc oproti termínu sjednanému ve smlouvě ho stojí nemalé finanční náklady.  Skutečnost, že koordinátorem BOZP nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, které odborně vede realizaci stavby, má tedy své racionální důvody, tj. snaha o zamezení střetu zájmů. Zamezení této možnosti se ukázalo v praxi jako potřebné k tomu, aby bylo dosaženo větší nezávislosti pozice koordinátora BOZP. Jeho činnost nemůže být financována zhotovitelem, kterého má z hlediska bezpečné a zdraví neohrožující práce kontrolovat. Současná právní úprava ukládá koordinátorovi BOZP povinnost upozornit zhotovitele na nedostatky v uplatňování požadavků na BOZP na pracovišti převzatém zhotovitelem, nebo na nedodržení plánu BOZP, a vyžadovat zjednání nápravy. Nebyla-li zhotovitelem neprodleně přijata přiměřená opatření ke zjednání nápravy, je koordinátor BOZP povinen tyto případy oznámit zadavateli stavby, který je na základě tohoto oznámení povinen přijmout opatření k odstranění nedostatků vytýkaných koordinátorem BOZP. V praxi může nastat, že z nějakých důvodů nejsou zhotovitelem přijata opatření k odstranění nedostatků vytýkaných koordinátorem BOZP, a to ani na základě apelu ze strany zadavatele stavby. Tuto možnost bere na zřetel předkládaný návrh, který ukládá koordinátorovi BOZP povinnost udělit stavbyvedoucímu a současně jednotlivým zhotovitelům pokyn k přerušení práce až do doby zjednání nápravy, tedy do momentu, kdy fyzické osoby na staveništi nejsou vystaveny bezprostřednímu ohrožení bezpečnosti, života nebo zdraví. Nezbytnost přítomnosti této nové pravomoci koordinátora BOZP již nyní reflektuje judikatura např. v části rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. května 2019, č.j. 2 As 77/2017, „Koordinátor právě proto, že jde o profesionála v oboru předvídání rizik a jejich předcházení, je povinen od jiných osob podílejících se na realizaci stavby způsobem, jenž může být relevantní pro bezpečnost práce, aktivně, důsledně a včas vyžadovat součinnost k tomu, aby sám mohl plnit své úkoly. Nelze se zbavit odpovědnosti odkazem na neplnění povinností jinými osobami. Pokud tato součinnost není poskytována, je na to povinen neprodleně a tak, aby pokud možno nemohlo dojít k nežádoucím následkům, upozornit zadavatele stavby a důsledně od něho vyžadovat nápravu. Nedočká-li se jí, je povinen mu oznámit, že nadále již nemůže plnit své úkoly, a případně, vyžaduje-li to povaha věci, učinit i další vhodná opatření k tomu, aby nedošlo k újmám na zdraví či životech osob, jichž se stavební činnost může dotknout. Činnost koordinátora nesmí být formální; koordinátor se nesmí stát jakýmsi fíkovým listem, jenž formálně („papírově“) potvrdí, že je vše v pořádku, ačkoli se o to řádně nestaral.“.

Další část navrhované právní úpravy se týká precizace v oblasti odpovědnosti za BOZP. Koordinátor BOZP a odborně způsobilá osoba v prevenci rizik jsou vždy (pracovněprávní či obchodní vztah) odpovědní za plnění svých povinností vůči zaměstnavateli, nikoliv za plnění úkolů BOZP ve firmě nebo společnosti. Zákoník práce, jako jeden ze základních právních předpisů k zajištění BOZP stanovuje odpovědnost za zajištění BOZP u jednotlivého zaměstnavatele, když ustanovení § 101 odst. 2 zákoníku práce uvádí, že péče o BOZP uložena zaměstnavateli podle odstavce 1 (zaměstnavatel je povinen zajistit BOZP s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce) nebo zvláštními právními předpisy, je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. Provázanost s výše uvedeným lze spatřit také v ustanovení § 302 zákoníku práce, které mezi povinnosti vedoucích zaměstnanců řadí mimo jiné vytváření příznivých pracovních podmínek a zajišťování BOZP. Za plnění požadavků BOZP na pracovištích zaměstnavatele je tedy vždy odpovědný příslušný vedoucí zaměstnanec. Tento koncept odpovědnosti BOZP je v souladu s čl. 5 odst. 2 směrnice 89/391/EHS: „pokud zaměstnavatel v podniku nebo závodě využívá v souladu s čl. 7 odst. 3 externích odborníků (služeb nebo osob), nezbavuje jej to odpovědnosti v této oblasti“, a současně v souladu s čl. 7 odst. 1 Směrnice 92/57/EHS: „Pokud stavebník nebo vedoucí stavby určí jednoho nebo více koordinátorů k plnění úkolů uvedených v článcích 5 a 6, nezbavuje jej to odpovědnosti v tomto ohledu.“. V souvislosti s výše uvedeným praxe ukázala, že doposud u některých zaměstnavatelů dochází k nepochopení konceptu odpovědnosti za BOZP, a to ve smyslu, že v případech, kdy je ustanoven koordinátor BOZP nebo OZO v prevenci rizik, pak jsou zaměstnavatelé zbaveni odpovědnosti za BOZP. Předkládaný materiál upřesňuje i tuto problematiku.

Z pohledu právní jistoty je zásadní precizace problematiky spojené se zajišťováním povinnosti vyplývající z ustanovení § 101 odst. 3 a 4 zákoníku práce. Jelikož v praxi koordinátor BOZP na staveništi často provádí úkoly vedoucí k zajištění povinnosti zaměstnavatele stanovené v ustanovení § 101 odst. 3 a 4 zákoníku práce (dnes v rozporu s právní úpravou), předkládaný materiál bere tuto důležitou problematiku v potaz, a činnost koordinátora, konkrétně seznamování zhotovitelů s plánem a jeho aktualizace staví do pozice speciálního ustanovení k ustanovení § 101 odst. 3 a 4 písm. a) zákoníku práce. Zjednodušeně řečeno můžeme konstatovat, že pokud bude určen koordinátor BOZP na staveništi, pak jsou zhotovitelé osvobozeni od povinnosti plnit ustanovení § 101 odst. 3 a 4 písm. a) zákoníku práce, když ta bude plněna prostřednictvím výše zmíněné činnosti koordinátora BOZP na staveništi.  V praxi to znamená přínos pro zhotovitele ve formě snížené administrativní zátěže. Pro koordinátora BOZP na staveništi z tohoto nevyplývá žádná další povinnost, pouze se specifikuje jeden z jeho stávajících úkolů jako speciální ustanovení k ustanovení § 101 odst. 3 a 4 písm. a) zákoníku práce.

Jak již bylo zmíněno, tuto možnost předpokládá i dikce čl. 6 písm. d) Směrnice 92/57/EHS, tj. „Jeden nebo více koordinátorů během provádění stavby určených v souladu s čl. 3 odst. 1 organizuje spolupráci mezi zaměstnavateli, a to včetně těch, kteří se na staveništi střídají, koordinaci jejich činností za účelem ochrany zaměstnanců a prevence pracovním úrazům a rizik a jejich vzájemnou informovanost podle čl. 6 odst. 4 směrnice 89/391/EHS, a popřípadě zahrnuje i osoby samostatně výdělečně činné;“.

Tuto problematiku je nutno řešit i z důvodu, že v praxi často dochází k nesprávnému výkladu ustanovení § 101 odst. 3 a 4. Převládá názor, že pokud je na staveništi ustaven koordinátor BOZP, pak zaměstnavatelé (zhotovitelé) nemusí aplikovat ustanovení § 101 odst. 3 a 4 zákoníku práce, a to z důvodu, že tyto úkoly jsou automaticky zajištěny činností koordinátora BOZP. Zde je nutno si uvědomit, že primárním úkolem koordinátora BOZP podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o BOZP je koordinace opatření k zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce na staveništi, a další úkoly vyplývající ze zákona a prováděcího právního předpisu. Žádné z ustanovení nepojednává o tom, že koordinátor BOZP je povinen zajišťovat vzájemné písemné informování o rizicích a přijatých opatřeních mezi zaměstnavateli (zhotoviteli), jak to uvádí zákoník práce. V kontextu výkladu zmíněného ustanovení zákoníku práce je důležité zdůraznit část z rozsudku Nejvyššího správního soudu (7 As 149/2022-28): „Nejvyšší správní soud dodává, že v situaci, kdy na pracovišti pracuje více zaměstnavatelů, jsou povinni mezi sebou uzavřít písemnou dohodu, na základě které je koordinací a prováděním opatření v oblasti BOZP pověřen konkrétní zaměstnanec (§ 101 odst. 3 a 4 zákoníku práce).“. Na základě uvedené citace lze mít za to, že ustanovení § 101 odst. 3 a 4 zákoníku práce, platí en bloc na všechna pracoviště (včetně stavenišť), a současně pokud vycházíme z premisy, že koordinací a prováděním opatření v oblasti BOZP je pověřen konkrétní zaměstnanec jednoho ze zaměstnavatelů (zhotovitelů), tak lze konstatovat, že jím dnes nemůže být právě koordinátor BOZP, jelikož ustanovení § 14 odst. 2 zákona o BOZP mimo jiné uvádí, že koordinátorem nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby. Předkládaný návrh upravuje i tuto oblast a zároveň reflektuje část z výše zmiňovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, a to vložením nového ustanovení, které pojednává o tom, že koordinátor BOZP na staveništi prostřednictvím průběžného seznamování zhotovitelů s plánem a jeho aktualizacemi plní povinnost zhotovitelů, týkající se vzájemného písemného informování o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, a že současně bude provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k jejich zajištění koordinováno. V opačném případě, s přihlédnutím k části rozsudku Nejvyššího správního soudu, zajišťuje tyto úkoly zaměstnavatel (zhotovitel), respektive jejich konkrétní zaměstnanec.

Vytváření bezpečného a zdraví neohrožující pracovního prostředí a pracovních podmínek na staveništi lze vnímat jako komplexní úkol všech zainteresovaných subjektů, které se buď přímo nebo nepřímo podílejí na stavbě samotné nebo na činnostech s ní souvisejících. Mezi tyto subjekty bezpochyby řadíme i držitele akreditace k provádění zkoušky z odborné způsobilosti a periodické zkoušce. Právě tyto subjekty nastavují zejména při první zkoušce z odborné způsobilosti kvalitativní rámec na budoucí koordinátory BOZP, respektive odborně způsobilé osoby. Podnikajícím fyzickým nebo právnickým osobám, které splňují podmínky pro udělení akreditace, následně vzniká právní nárok na její udělení. Součástí žádosti o udělení nebo změnu akreditace je písemná dokumentace o způsobu provádění zkoušek z odborné způsobilosti, periodických zkoušek nebo zkoušek ze zvláštní odborné způsobilosti. Navrhuje se, aby součástí této žádosti byl také etický kodex, který bude představovat minimální standard profesní etiky členů komise, jelikož jím budou stanoveny požadavky pro dodržování zásady bezúhonnosti, nezávislosti a odborné způsobilosti a metody hodnocení zkoušek z odborné způsobilosti, zajišťující nestrannost, objektivitu, důvěrnost a vyloučení střetu zájmů. V této souvislosti bude nezbytné zajistit pro všechny žadatele totožné podmínky, což znamená, že povinnost zpracovat etický kodex se bude týkát všech, tedy jak nových uchazečů o udělení akreditace, tak osob, kterým akreditace již byla udělena, a rovněž osob, které žádost o akreditaci podaly přede dnem nabytí účinnosti novely zákona o BOZP, avšak do dne nabytí účinnosti novely zákona o BOZP nebude řízení pravomocně skončeno.

To ale neznamená, že držitel akreditace o tuto akreditaci nemůže přijít. Zákon o BOZP stanovuje případy, kdy ministerstvo akreditaci změní, nebo dokonce zruší. Ministerstvo v souladu s ustanovením § 20 odst. 5 zákona o BOZP provádí u držitelů akreditace kontroly, prostřednictvím nichž ověřuje dodržování podmínek, na základě kterých byly akreditace uděleny.  V souvislosti s provedenými kontrolami bylo zjištěno, že současný výčet případů, kdy ministerstvo může zrušit akreditaci, je velmi strohý a neodráží všechny nedostatky držitelů akreditací, které jsou hodny odejmutí akreditace. Proto předkládaný návrh obsahuje další konkrétní případy, kdy bude ministerstvo moci ukončit činnost těchto subjektů.

Základním a jediným motivem úpravy této oblasti ze strany ministerstva je neustále udržování určité úrovně poskytovaných služeb ze strany držitelů akreditace pro provádění zkoušek z odborné způsobilosti, jelikož tyto subjekty představují jakousi prodlouženou ruku ministerstva.

 

1. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Staveniště je již mnoho let jedním z nejrizikovějších pracovišť, na kterém se provádí činnosti různého zaměření a tyto realizují zhotovitelé s rozdílnými zkušenostmi a kvalitou práce.  Výkon práce a činností na staveništi je často spjat s výskytem závažných pracovních úrazů, tedy s poškozením zdraví, při kterém hospitalizace úrazem postiženého zaměstnance trvá více než 5 dnů. Výjimkou bohužel nejsou ani smrtelné pracovní úrazy.

Roční souhrnná zpráva o výsledcích kontrolních akcí státního úřadu inspekce práce za rok 2022 uvádí, že oblast stavebnictví i v roce 2022 opět patřila mezi odvětví s vyšším počtem pracovních úrazů, a to jak těch závažných, tak i smrtelných pracovních úrazů. Uvedené souvisí se skutečností, že na staveništích jsou běžně vykonávány různé pracovní činnosti, které v sobě zahrnují různorodá rizika. I na základě těchto dat musí být v zájmu ministerstva neustále vyhledávat a analyzovat nedostatky právní úpravy týkající se zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích, a to za účelem zvyšování úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na těchto pracovištích a současně snižování pracovních úrazů na co nejnižší možnou úroveň.

Zajištění dvou výše zmíněných cílů má částečně v rukou normotvůrce, v tomto případě ministerstvo, kdy stanovením konkrétních povinností a práv týkajících se subjektů podílejících se na stavbě, dokáže vytvořit nezbytný předpoklad pro dosažení již zmíněných cílů. Signifikantnější část však mají v rukou samotní adresáti normy, když jejich bezchybné jednání v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nedokáže kompletně zajistit ani normotvůrce, a to ani za možnosti udělení sankce, které hrozí při nedodržení povinností stanovených právním předpisem. Navzdory skutečnosti, že mnoho pracovních úrazů je spojených se selháním lidského faktoru, normotvůrce v rámci svých kompetencí musí vyvinout maximální úsilí v přecházení pracovních úrazů, tj. vytvářením srozumitelného právního prostředí.

Předkládaný návrh odráží také požadavky aplikační praxe a současně zohledňuje vývoj nejnovějších poznatků techniky, zejména v podobě elektronizace a digitalizace procesů, tj. reflektujíc antibyrokratický balíček.

Odůvodnění úpravy zákona o inspekci práce

Inspekce práce hraje významnou roli při prosazování pravidel BOZP v České republice. Jejím úkolem je dohled nad dodržováním právních předpisů v oblasti pracovního prostředí a pracovních podmínek, s cílem ochránit zdraví a bezpečnost zaměstnanců. Prvním významným aspektem je preventivní činnost inspekce práce. Tímto způsobem se předchází rizikům úrazů, nemocí z povolání a dalším negativním dopadům na zdraví zaměstnanců. Například poradenstvím se zvyšuje povědomí a odbornost v této problematice a přispívá se ke zlepšení podmínek pro práci. Druhým významným aspektem je vymáhání právních předpisů ve své působnosti. Tato pravomoc slouží k zajištění dodržování zákonů a k přiměřené sankci vůči zaměstnavatelům, kteří neplní povinnosti v oblasti ochrany zaměstnanců. Tím se posiluje respekt k BOZP předpisům a zvyšuje se zodpovědnost zaměstnavatelů za pracovní podmínky jejich zaměstnanců. Navrhovaná změna zákona o inspekci práce je založena na potřebě implementovat změny obsažené v návrhu novely zákona o BOZP.

Úpravy zákona o inspekci práce mají za cíl vyřešit případné mezery a nedostatky, které by mohly ovlivnit ochranu práv zaměstnanců při zavedení úprav do zákona o BOZP, a proto návrh rovněž zahrnuje úpravu skutkových podstat přestupků na úseku bezpečnosti práce tak, aby byl souladný s novými formulacemi upravených povinností v zákoně o BOZP.

Celkově lze konstatovat, že úprava zákona o inspekci práce je nezbytná z důvodu změn v právním rámci, aktuálních potřeb v oblasti pracovních vztahů, zlepšení transparentnosti a efektivity systému inspekce. Tato úprava má za cíl posílit ochranu práv zaměstnanců a zajistit soulad s novými výzvami na pracovním trhu.

Odůvodnění úpravy zákona o VTZ

Jednotlivé práce a činnosti na vyhrazených technických zařízeních provádějí konkrétní skupiny fyzických osob s různým stupněm odborné způsobilosti.  Revizní technici napříč všemi druhy vyhrazených technických zařízení, fyzické osoby provádějící montáž a opravy plynových zařízení nebo obsluha vyhrazených tlakových zařízení – parních a kapalinových kotlů (dále jen „odborní pracovníci“) sehrávají ve vztahu k zajištění BOZP tak klíčovou roli, že prověřování odborné způsobilosti zmíněných pracovníků je vymezeno normotvůrcem do výlučné působnosti orgánu státní správy. Jde o pověřenou organizaci, kterou je podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o VTZ v současnosti TIČR. Prověřování odborné způsobilosti musí každý z výše zmíněných odborných pracovníků absolvovat opakovaně, a to v periodě 5 let. Mezidobí potenciálně představuje časový interval pro prohlubování znalostí, např. z pohledu změn v právní úpravě, seznamování s novými typy zařízení na trhu nebo z pohledu předávání zkušeností mezi odborně způsobilými pracovníky a pracovníky TIČR. Po tomto typu dobrovolné vzdělávací činnosti existuje poptávka ze strany odborné veřejnosti již několik let a přetrvává dodnes. V recentním období je tato poptávka a zájem, aby vzdělávání poskytovala též TIČR ještě výraznější, a to zejména ve vztahu k přijetí nové právní úpravy upravující bezpečný provoz vyhrazených technických zařízení, jež nabyla účinnosti dnem 1. července 2022 a nahradila právní úpravu datovanou svým vznikem do sedmdesátých let minulého století.

Pro možnost poskytovat vzdělávací činnosti je nezbytné rozšířit působnost TIČR v mezích působnosti zákona o VTZ, jelikož § 6 zákona o VTZ přesně vymezuje postavení a působnost pověřené organizace při výkonu činnosti v oblasti provozu vyhrazených technických zařízení, v zásadě jde tedy o úpravu ustanovení § 6, 13 a § 14.

S ohledem na změnu zákona o VTZ je nezbytné tyto úpravy reflektovat také v prováděcím právním předpise, jenž se týká sazeb poplatků za odbornou činnost pověřené organizace v oblasti bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení. Zde je nezbytné poznamenat, že zákon o VTZ stanovuje ve vztahu k výši poplatků za odbornou činnost TIČR horní hranici sazeb poplatků. Stávající sazby poplatků pak upravuje nařízení vlády č. 60/2002 Sb., o sazbách poplatků za odbornou činnost pověřené organizace v oblasti bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení. Fakticky tedy budou reálné sazby poplatků za školení nižší než navrhovaný zákonný limit. Návrh na úpravu konkrétních sazeb poplatků se předkládá vládě současně s tímto návrhem zákona, a to prozatím v podobě tezí, přičemž návrh novely tohoto nařízení vlády bude vládě předložen v průběhu legislativního procesu tohoto návrhu zákona.

Provádění vzdělávací činnosti by současně pro TIČR představovalo další příjem finančních prostředků. Tyto finanční prostředky by mohly být následně použity na obnovu materiálně technického vybavení TIČR, zejména nových přístrojů nezbytných při práci v terénu, obnovu vozového parku, rozvoj vnitřní infrastruktury organizace a lepší konkurenceschopnost při náboru odborníků v dané oblasti, jelikož TIČR nespadá do platové, ale do mzdové oblasti.

 

1. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navržená právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

 

1. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Navrhovaná právní úprava je v souladu s předpisy Evropské unie a aktuální judikaturou soudních orgánů Evropské unie.

 

Navrhovaná úprava reimplementuje tyto právní akty Evropské unie:

• - Směrnicí Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci,
• - Směrnice Rady 92/57/EHS ze dne 24. června 1992 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích (osmá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

 

1. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Předkládaný návrh zákona nijak neodporuje mezinárodním smlouvám, jimiž je Česká republika vázána.

 

1. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopady na ochranu práv dědí a dopady na životní prostředí

Navrhovaná právní úprava nevyvolá negativní dopad na rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí, resp. na státní rozpočet. Poplatek za dobrovolnou vzdělávací činnost TIČR je výnosem státní příspěvkové organizace Technické inspekce České republiky.

S navrženou právní úpravou nejsou spojeny sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, především osoby sociálně znevýhodněné, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny. Bez dopadů na životní prostředí.

Pozitivní dopady lze spatřit v podnikatelském prostředí, například:

1. opatření spojené s prohlubováním využívání digitalizaci povede ke snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů i odborně způsobilých osob a bude mít pozitivní dopad na náklady za vedení jejich administrativy, nebo
2. posílení pravomocí koordinátorů BOZP zvýší celkovou úroveň bezpečnosti na staveništi a přispěje k lepší ochraně zdraví všech pracovníků a zároveň sníží náklady zaměstnavatelů na případné pracovní úrazy vznikající nedodržením stanovených opatření v plánu nebo pokud nelze v daný okamžik provést práce na stavbě bezpečným způsobem.

 

1. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná právní úprava nemá dopady na ochranu soukromí a osobních údajů. Nezakládá žádný nový informační systém, v němž by byl vedeny osobní údaje.

 

1. Zhodnocení korupčních rizik

Předkladatel provedl zhodnocení korupčních rizik ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. i) Legislativních pravidel vlády. Návrh je svým rozsahem přiměřený cílům, k nimž je předkládán.

1. Přiměřenost

Zvolená opatření, jak by mělo být patrno již z důvodové zprávy, se snaží nevytvářet zbytečně invazivní regulaci. Rozsah ukládaných povinností by neměl pro adresáty představovat nadměrnou zátěž. Nedochází ani k excesivnímu rozšiřování kompetencí orgánů veřejné správy, jelikož bude problematika institucionálně zajištěna v rámci existujících struktur resortu Ministerstva práce a sociálních věcí.    

2. Efektivita

Opatření navržené novely odpovídají požadavku na efektivitu.

 

3. Odpovědnost

Navrhovanou novelou nedochází k hlubší změně vymezení odpovědnosti. Nedochází ke koncentraci moci u jednoho či více obtížně kontrolovatelných orgánů ani ke zbytečnému rozdělení pravomocí mezi větší množství orgánů veřejné správy.

4. Opravné prostředky

Jako prostředek ochrany proti porušení úpravy slouží poškozené straně řádné či mimořádné opravné prostředky.

5. Kontrolní mechanismy

Návrh novely dílčím způsobem posiluje kontrolní mechanismy, které souvisejí s dodržováním právních předpisů dotčenými subjekty v oblasti zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Kritérium korupčních příležitostí

Navrhovaná úprava nepřináší žádná nová korupční rizika či příležitosti.

Transparence a otevřená data

Navrhovaná právní úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

Srovnání se stávající legislativou

Při přípravě tohoto návrhu novely byl brán též zřetel na aktuální poznatky z praxe, společenský diskurz a na názory odborné veřejnosti a sociálních partnerů.

Systematický sběr dat

Případná data o zjištěných korupčních rizicích budou průběžně vyhodnocována.

Závěr

Vyhodnocením poznatků podle metodiky CIA bylo zjištěno, že vzhledem k charakteru právního předpisu a jeho zamýšlenému obsahu, nedojde ke vzniku žádných korupčních rizik. Při důsledném uplatňování rozhodovacích a kontrolních mechanismů dotčenými orgány státní správy a při nezávislosti a nestrannosti justice lze předpokládat, že dojde k minimalizaci potenciálních korupčních rizik.

 

1. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá vztah k bezpečnosti nebo obraně státu, a nemá tudíž žádné dopady v souvislosti s uvedenými oblastmi.

 

1. Zhodnocení dopadů na rodiny (FIA)

Návrh se týká rodiny a jejich členů pouze nepřímo, když lze uvažovat pouze o hypotetickém dopadu na rodiny s dvěma příjmy či s jedním příjmem ze závislé práce. V případě pracovního úrazu by mohlo dojít ke ztrátě příjmu (dočasné či dlouhodobé). Proto je třeba podporovat zvyšování standardu BOZP v České republice a zvyšovat efektivitu přijímaných opatření na úseku BOZP.

Právní řešení ztráty takového příjmu právní řád zná prostřednictvím odškodnění pracovního úrazu v souladu se zákoníkem práce. Finanční stabilita a ochrana rodiny je tedy právním řádem v tomto případě zajištěna.

 

1. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní dopad na územní rozvoj ani na územní samosprávné celky. Jako zaměstnavatel a zadavatel stavby na samosprávný celek navrhovaná právní úprava dopadá shodně jako na prostředí podnikatelské. S ohledem na tuto skutečnost lze stejně jako u podnikatelského prostředí i zde nalézt již zmíněné pozitivní dopady navrhované právní úpravy.

 

1. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy

Navrhovaná právní úprava byla vyhodnocena vzhledem k následujícím zásadám:

1. Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)

Navrhovanou právní úpravou nedochází k zavádění digitálních služeb, ani nezavádí jinou problematiku, která by byla vedena v informačním systému veřejné správy, jedná se pouze o technický předpis upravující požadavky na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Dojde pouze ke zvýšení digitální přívětivosti možností využívat elektronického podpisu v některých zákonem předpokládaných případech.

Úprava tak z povahy věci nebrání budoucí realizaci cíle, aby veškeré služby veřejné správy byly od počátku budovány digitálně.

Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.

2. Maximální opakovatelnost a znovu použitelnost údajů a služeb (princip data only once)

Navrhovaná právní úprava reguluje údaje, které jsou jednoznačně opakovatelně využitelné, protože se jedná většinově o procesní postupy pro dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.

3. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)

Navrhovaná právní úprava bude přístupná pro všechny osoby prostřednictvím Sbírky zákonů.

Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.

 

4. Sdílené služby veřejné správy

Pro aplikaci materie navrhované právní úpravy není nutné vytvářet nové ICT nástroje.

Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.

5. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy

Ze své podstaty není materie jako taková napojena na systémy veřejné správy.

Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.

6. Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru

Problematika obsažená v navrhované právní úpravě nebude propojena s žádným informačním systémem mimo Českou republiku, ani to není jejím účelem.

Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.

7. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR)

Soulad navrhované právní úpravy s dotčenou zásadou je zhodnocen v části týkající se zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.

Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.

8. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)

V důsledku přijetí navrhované právní úpravy budou mít všechny osoby transparentně možnost si ve Sbírce zákonů ověřit pravidla pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.

9. Technologická neutralita

Navrhované řešení je technologicky neutrální a nevyžaduje žádné předem stanovené

IT prostředky pro zajištění sdílení dat s dalšími systémy.

Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.

10. Uživatelská přívětivost

Navrhovaná právní úprava je koncipována jako srozumitelný a jednoduchý právní text. Jejím účelem je zvýšit efektivitu přijímaných opatření na úseku BOZP.

Zásada byla při přípravě právního předpisu dodržena.

 

Zvláštní část

K ČÁSTI PRVNÍ

K čl. I

K bodům 1, 6 a 7 [§ 3 odst. 2 písm. h), § 7 odst. 4 písm. f) a § 8 odst. 1]

Dnem 20. ledna 2009 vstoupilo v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008, o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/EHS a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006. Součástí tohoto nařízení byla i změna některých zaužívaných pojmů, mimo jiné i změna pojmu užívaného v zákoně o BOZP, tedy „přípravky“ byly nahrazeny pojmem „směsi“.

K bodu 2 (§ 7 odst. 2)

Navrhuje se precizace ustanovení týkajícího se prací s vědomým záměrem vykonávat činnosti spojené s vystavením biologickým činitelům druhé až čtvrté skupiny. Úprava směřuje k odstranění zřejmého nedostatku, když při práci s vědomým záměrem vykonávat činnosti spojené s expozicí biologickým činitelům druhé až čtvrté skupiny, pozbývá smysl povinnost zaměstnavatele zjišťovat příčiny tohoto stavu, jelikož se jedná právě o vědomý záměr k těmto činnostem.

K bodům 3 a 5 (§ 7 odst. 3 a 7)

Zákon o BOZP v současnosti pojednává o režimu ochrany fyzických osob v kontrolovaných pásmech při expozici vybraným rizikovým faktorům pracovního prostředí, o podmínkách výkonu činnosti v kontrolovaném pásmu a o dalších povinnostech zaměstnavatele ve vztahu ke kontrolovaným pásmům, jako je např. vedení a ukládání evidence nebo zajištění zákazu vstupu do kontrolovaných pásem konkrétním skupinám zaměstnanců. Pojem „kontrolované pásmo“ je užíván i v dalších právních předpisech, avšak v žádném z nich není definováno, co lze přesně pod tímto pojmem rozumět. Tento stav lze hodnotit jako nežádoucí, a proto se navrhuje tento pojem zcela jasně nadefinovat. Navrhovaná změna podpoří právní ukotvení uvedeného institutu, jehož podstatou je skutečnost, že výskyt určitých rizikových faktorů na pracovišti představuje nebezpečí jak pro samotné zaměstnance, tak pro jiné fyzické osoby, které se na takových pracovištích zdržují. V rámci ochrany zdraví při práci těchto osob se zavedením kontrolovaných pásem stanoví určitý „kontrolovaný“ režim vstupu a chování zaměstnanců a jiných osob zde působících. Zřízení kontrolovaných pásem je opatření ve prospěch zaměstnanců a osob na pracovišti se vyskytujících, které má za cíl chránit jejich zdraví při práci a při jejich činnosti. Zřízení kontrolovaných pásem má charakter kolektivní ochrany osob při práci. Zákon o BOZP pojednává o obecných požadavcích ve vztahu ke kontrolovaným pásmům a další požadavky jsou stanoveny prováděcím právním předpisem. Nicméně, zákonné zmocnění v současnosti obsahuje pouze rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, hygienické limity, způsob jejich zjišťování a hodnocení a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance. Navrhuje se doplnit zákonné zmocnění o „kontrolovaná pásma“, a tím vyřešit dlouze diskutovanou problematiku týkající se legislativních prací v souvislosti s prováděcím právním předpisem, který mimo jiné upravuje i oblast kontrolovaným pásem.

 

 

K bodům 4, 9, 10, 16, 19 a 32 

Jedná se o legislativně-technické zpřesnění spočívající v aktualizaci odkazů v poznámkách pod čarou č. 5, 11, 20, 21 a 30 a ve zrušení poznámek pod čarou č. 7 až 10 za účelem odstranění nepřesností v zákoně.

K bodu 8 [§ 9 odst. 3 písm. a)]

Nezbytnost dostatečné kvalifikace u zaměstnavatelů, kteří se rozhodnou provádět si u sebe činnosti odborně způsobilých osob v oblasti BOZP je klíčová pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků. I s ohledem na každoroční zjištění orgánů inspekce práce ohledně nedostatečné nebo nevhodné práce s riziky u zaměstnavatelů lze mít za to, že je nezbytná precizace ustanovení, aby si zaměstnavatelé uvědomili, co vše již dnes mají povinnost v tomto režimu hodnotit. Nejedná se o novou povinnost. I s ohledem na modernizaci provozů je třeba lépe rozumět legislativním požadavkům, technologiím a postupům, což snižuje riziko pracovních úrazů a nemocí spojených s prací. Opatření přispěje ke zvýšení efektivity pracovního procesu a celkové konkurenceschopnosti firem a jejich dobré pověsti kvalitních zaměstnavatelů s dobrými pracovními podmínkami.

K bodu 11 (§ 9 odst. 7)

V současnosti platí, že pokud na jednom pracovišti zaměstnavatele plní úkoly v prevenci rizik 3 a více odborně způsobilých osob, zaměstnavatel písemně určí, kdo bude provádět koordinaci jejich činnosti. Jednotlivé odborně způsobilé osoby v prevenci rizik mohou mít různý systém zajišťování úkolů v prevenci rizik, různé zkušenosti a celkový postoj ke koncepci zajišťování úkolů v prevenci rizik, když není stanoven minimální výčet činností v kontextu zajišťování úkolů v prevenci rizik. Proto je důležité, aby při plnění úkolů v prevenci rizik na pracovištích zaměstnavatele již 2 a více odborně způsobilými osobami, zaměstnavatel určil, kdo bude provádět koordinaci jejich činnosti. Mimo jiné, v rámci plnění úkolů v prevenci rizik 2 odborně způsobilými osobami (bez určení osoby, která bude provádět koordinaci jejich činnosti) lze zcela přirozeně počítat s možnou vzájemnou duplicitou prováděných úkolů.

K bodu 12 (§ 9 odst. 8)

Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je kolektivním úsilím, ačkoliv odborně způsobilá osoba v prevenci rizik má klíčovou roli. Vedoucí zaměstnanci hrají významnou roli v utváření firemní kultury ve vztahu k BOZP. Vedení příkladem zahrnuje mimo jiné prioritizaci BOZP. Často si však tuto skutečnost a své povinnosti na úseku BOZP vůbec neuvědomují. Jejich účast a zájem o BOZP podporuje vědomí a zodpovědnost v celém týmu, což snižuje rizika a zvyšuje bezpečnost. Kombinace odborného vedení a aktivního zájmu vedoucích zaměstnanců přináší synergický efekt, který v konečném důsledku vede k lepší ochraně zdraví a bezpečnosti všech pracovníků. Zejména v případech, kdy jsou úkoly v prevenci rizik zajišťovány odborně způsobilou osobou v prevenci rizik z externího prostředí, nabývá zaměstnavatel, respektive vedoucí zaměstnanci dojmu, že v oblasti odpovědnosti za BOZP jsou tím pádem zproštěni jakýchkoliv povinností. Nejedná se o novou povinnost, ale o precizaci té stávající, která je obecně zakotvena zákoníkem práce. S tímto konceptem odpovědnosti za BOZP počítá samotná směrnice 89/391/EHS, když dikce čl. 5 odst. 2 uvádí, že „pokud zaměstnavatel v podniku nebo závodě využívá v souladu s čl. 7 odst. 3 externích odborníků (služeb nebo osob), nezbavuje jej to odpovědnosti v této oblasti.“

 

 

K bodu 13 [§ 10 odst. 2 písm. b)]

Ustanovení se týká odborné praxe budoucího koordinátora BOZP, když v souvislosti s její minimální délkou alespoň 1 rok, se zde vedle absolventů vysokoškolského vzdělání stavebního zaměření současně objevují absolventi vysokoškolského vzdělání v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Tito absolventi mají komplexní znalosti v oblasti BOZP, které zahrnují znalosti právních a ostatních předpisů týkajících se BOZP, znalosti ve vyhledávání a hodnocení rizik a stanovení opatření vedoucích k odstranění těchto rizik nebo k minimalizaci působení neodstranitelných rizik a také znalosti ze zajištěním BOZP s přímo souvisejícími činnostmi vyskytujícími se ve stavebnictví, například práce ve výškách a nad volnou hloubkou apod. Výše uvedené znalosti jsou také vhodným předpokladem pro činnost koordinátora BOZP na staveništi, když jeho primárním úkolem je podle § 14 zákona o BOZP koordinace opatření k zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce na staveništi.

K bodu 14 [§ 10 odst. 4 písm. a) a b)]

Navrhovaná úprava je snahou k větší digitalizaci činností odborně způsobilých osob v prevenci rizik a koordinátora BOZP na staveništi. Tato možnost jde ruku v ruce s myšlenkou antibyrokratických balíčků přijatých v posledních letech, když jejich cílem je snížení administrativní zátěže pro podnikatele i občany. Především u velkých společností je v současnosti zcela běžné, že nevedou dokumentaci v listinné podobě, ale v podobě elektronické, a ta je následně na intranetu přístupná zaměstnancům, případně zhotovitelům. S povinností vedení a skladování těchto dokumentu je to problematické zejména u velkých subjektů, které zpracovávají obrovské množství těchto dokumentů. Elektronická dokumentace umožňuje uživateli rychlejší a snadnější vyhledávání, jelikož v ní lze vyhledávat podle různých parametrů, což výrazně zrychluje a usnadňuje proces vyhledávání potřebných informací. Kromě výslovného zakotvení možnosti vést dokumenty v elektronické podobě, je též odstraněna povinnost opatřovat tyto dokumenty vlastnoručním podpisem. Oproti tomu je nově navrhováno, aby předmětné dokumenty byly opatřovány číslem osvědčení a je taktéž stanovena lhůta po jakou dobu je nutné uchovávat chronologický seznam smluv o výkonu své činnosti.

K bodu 15 [§ 11 odst. 2 písm. b)]

Ustanovení § 11 lze považovat za tzv. „ustanovení pro futuro“, to znamená, že zvláštní odborná způsobilost podle tohoto ustanovení se v současnosti nedotýká žádného druhu technických zařízení, a je připravena k činnostem ve vztahu k novým druhům zvláštních technických zařízení, které výsledkem vývoje v oblasti vědy a techniky mohou být již v blízké buducnosti běžně přítomné na pracovištích. Podmínka minimálního dosaženého věku 18 let není žádoucí, a to zejména v souvislosti s praktickou výukou žáků a studentů. Tento požadavek se v recentní době ukázal jako problematický, když v souvislosti s praktickou výukou žáků a studentů na vyhrazených elektrických zařízení byl právě věk 18 let limitujícím faktorem.

K bodu 17 (§ 14 odst. 4)

Vytvoření podmínek pro činnost koordinátora vyjadřuje obecný požadavek týkající se kooperativního přístupu ze strany zadavatele stavby vůči koordinátorovi BOZP na staveništi, protože ten bez relevantních podkladů a informací, dostatečného času a prostoru není schopen adekvátně vykonávat výkon činností, které mu vyplývají z jeho pozice.

Zadavatel stavby je v současnosti povinen zavázat všechny zhotovitele, popřípadě jiné osoby k součinnosti s koordinátorem. Tuto povinnost zadavatel stavby zpravidla přenáší smluvně na „hlavního zhotovitele“. Obdobně to může řešit zadavatel i v navrhovaném případě, který teoreticky nepředstavuje pro něj novou povinnost, jde jen o precizaci stávajícího znění, když vedle obecného „součinnost s koordinátorem“ bude povinen zajistit explicitně, aby všichni zhotovitelé byli vázání opatřeními stanovenými koordinátorem BOZP na staveništi, a současně bude vyžadovat plnění těchto opatření od zhotovitelů včetně osob samostatně výdělečně činných. Smyslem nově navrhovaného je, aby nezbytnost plnění opatření stanovených koordinátorem BOZP na staveništi byla citlivě vnímaná i ze strany zadavatele stavby, a aby on sám formálně (smluvně) zajistil, že zhotovitelé budou vázání opatřeními stanovenými koordinátorem. Zároveň bude tím posilněna pozice koordinátora BOZP na staveništi, který je z pohledu zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce na staveništi klíčovým faktorem.

K bodu 18

K § 14 odst. 5 a 6

Nově vložená ustanovení jsou transpozicí dikce čl. 6 písm. d) a čl. 10 Směrnice 92/57/EHS. Odstavec 5 podrobněji specifikuje obecnou povinnost koordinátora BOZP na staveništi stanovenou v § 14, tedy koordinaci opatření k zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce na staveništi a současně přináší zajištění právní jistoty, když při aplikační praxi bylo mnohdy předmětem diskusí, zda se činnost koordinátora BOZP na staveništi týká pouze zhotovitelů vyskytujících se na staveništi souběžně nebo i těch, kteří se na staveništi střídají, což z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví může být zásadní skutečností. Odstavec 6 následně pojednává o tom, že činnost koordinátora BOZP na staveništi se vztahuje kromě zhotovitelů také na osoby podle § 12.

K § 14 odst. 7

Koordinátor BOZP na staveništi v rámci svých povinností stanovených právními předpisy provádí řadu úkolů, mimo jiné prostřednictvím plánu BOZP (dále jen „plán“) seznamuje všechny zhotovitelé s riziky a přijatými opatřeními k jejich odstranění stanovených jednotlivými zhotoviteli. Plán má písemnou formu. Koordinátor BOZP na staveništi, tedy prostřednictvím plánu, obsahově již zajišťuje povinnost zaměstnavatelů (zhotovitelů) podle § 101 odst. 3 a 4 písm. a) zákoníku práce, která pojednává o tom, že pokud plní na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů (zhotovitelů), jsou zaměstnavatelé (zhotovitelé) povinni se vzájemně písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením a spolupracovat při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví pro všechny zaměstnance na pracovišti. Současně, nezbytným předpokladem je koordinace provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupů k jejich zajištění.

Nově navržené ustanovení tedy explicitně pojednává o tom, že pokud je na staveništi určen koordinátor BOZP na staveništi, pak ten, prostřednictvím průběžného seznamování zhotovitelů s plánem a jeho aktualizacemi obsahově a formálně zajišťuje povinnost zaměstnavatelů (zhotovitelů) stanovenou § 101 odst. 3 a 4 písm. a) zákoníku práce, lze tedy konstatovat, že se jedná o speciální ustanovení ke zmíněné povinnosti vyplývající ze zákoníku práce. V opačném případě, tedy pokud koordinátor BOZP na staveništi určen není, pak se na zaměstnavatele (zhotovitele) vztahuje povinnost § 101 odst. 3 a 4 písm. a) zákoníku práce přímo, to znamená, že jsou povinni se vzájemně písemně informovat o rizicích a přijatých opatření, a na základě písemné dohody zúčastněných zaměstnavatelů touto dohodou pověřený zaměstnavatel koordinuje provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví všech zaměstnanců. Po narovnání stavu v této problematice volá již dlouho jak odborná veřejnost, tak i orgány inspekce práce.

 

K bodu 20 (§ 14 odst. 9)

Toto ustanovení obsahuje negativní výčet situací, při kterých zadavatel stavby neurčuje koordinátora BOZP.  Podle právního stavu účinného do 31. prosince 2023 sem patřily i stavby nevyžadující stavební povolení ani ohlášení podle tehdejšího stavebního zákona (mimo jiné sítě technické infrastruktury, a to v elektroenergetice o nízkém napětí, v plynárenství o tlakové hladině do 4 bar, a elektrotechnických komunikací). Tyto stavby byly realizovány na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. K 1. lednu 2024 s ohledem na nový stavební zákon byl současně novelizován zákon o BOZP, kdy došlo k nahrazení terminologie stavebního povolení a ohlášení na povolení záměru. Podle terminologie nového stavebního zákona by musel zadavatel stavby po novém určovat koordinátora BOZP i při stavbách, u kterých tak do 31. prosince 2023 činit nemusel, což by se mimo jiné přetavilo ve formě dalších finančních nákladů pro zadavatele stavby. Nově upravené ustanovení směřuje k zachování konceptu určování koordinátora BOZP platného před 1. lednem 2024, čímž se úrovně BOZP nijak nesnižuje.

K bodu 21 (§ 15 odst. 2)

Plán BOZP zpracovaný při přípravě stavby je následně nezbytné přizpůsobovat skutečnému průběhu prací při realizaci stavby na staveništi. V této souvislosti již prováděcí právní předpis k zákonu předpokládá povinnost koordinátora BOZP na staveništi v součinnosti se všemi zhotoviteli na dané stavbě tento plán aktualizovat. Navrhované znění bude sloužit k nezaměnitelnému stanovení osoby, která vedle zpracování plánu v přípravě stavby, tento plán při realizaci stavby aktualizuje. V plánu musí být uvedeny mimo jiné pracovní postupy navrhované pro jednotlivé práce a pracovní činnosti, jakožto jeden z nepostrádatelných předpokladů provádění prací bezpečným a zdraví neohrožujícím způsobem. Z pohledu BOZP je zásadní, aby pracovní postupy byly zpracovány na základě rizik, která jsou s jednotlivými pracovními činnostmi spojena. Výstupem jsou pak opatření, která mají za cíl předcházet, odstraňovat nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

K bodu 22 (§ 15 odst. 3 a 4)

Pro řádný chod státu je nesmírně důležité udržovat prvky technické infrastruktury neustále v provozu. Jde zejména o systémy a sítě technické infrastruktury a s nimi související stavby a zařízení pro zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod, energetiku, produktovody, elektronické komunikace a další. Provozuschopnost technické infrastruktury je ohrožována zejména výskytem mimořádných událostí ve smyslu zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. S odvrácením nebo omezením bezprostředního působení rizik nebo s činností k odstranění následků způsobených mimořádnou událostí jsou spojeny záchranné a likvidační práce. V souvislosti s mimořádnými událostmi jsou mnohdy prováděny práce a činnosti zhotoviteli, při kterých je nutné respektovat literu zákona, a tedy zpracovat plán BOZP. Jelikož je nesmírně důležité uvést tyto soustavy do opětovného provozu co nejdřív, pak rychlost zpracování a následné seznámení zhotovitelů s plánem hraje klíčovou roli. Proto nově navrhované ustanovení navrhuje speciálně pro tyto situace zpracování plánu v omezeném rozsahu tak, aby bylo zajištěno bezpečné a zdraví neohrožující provádění prací. Za plán v omezeném rozsahu se považují vypracované pracovní a technologické postupy pro záchranné a likvidační práce. Plán v omezeném rozsahu bude na staveništi používán pouze do doby odstranění události, pro kterou byl zpracován. I tento plán zpracovává koordinátor BOZP na staveništi a současně jej v součinnosti se všemi zhotovili aktualizuje a přizpůsobuje skutečnému průběhu prací. Plánem v omezeném rozsahu nedochází k podkročení práva EU, a to zejména ve vztahu k čl. 5 písm. b) a dalších směrnice 92/57/EHS. Již samotné pracovní a technologické postupy pro záchranné a likvidační práce plně reflektují obsah dikce zmíněného ustanovení směrnice. Primárním smyslem a účelem plánu v omezeném rozsahu je zajistit promptnost reakce na mimořádné události, a současně zachovat stejnou úroveň standardu BOZP, jako je tomu na konvenčních staveništích. Omezený rozsah oproti standardnímu plánu BOZP lze spatřit ve formálních částech, nikoliv v požadavcích týkajících se zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, včetně stanovených opatření.  

Nově navržené ustanovení reflektuje právní nejistotu adresátů normy, a to ve vztahu k povinnosti zadavatele stavby zajistit zpracování plánu BOZP. Ustanovení pojednává o tom, že při pracích údržby technologického zařízení, při níž nejsou prováděny stavební práce na staveništi, a nelze je tedy vnímat jako činnosti podle § 3 odst. 1 zákona o BOZP, se plán BOZP nezpracovává. Fakticky se jedná o takovou údržbu technologického zařízení, pro kterou není třeba vést stavebního řízení, protože není považována za stavbu podle stavebního zákona. 

K bodu 23 (§ 15 odst. 6)

Rozšíření pravomocí koordinátorů BOZP na staveništi je důležitým krokem směrem k ještě lepšímu zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při stavebních pracích a k vytvoření vhodného a vyrovnaného systému práv a povinností, když nyní dává zákon o BOZP těmto odborným osobám řadu povinností, ale jen limitované pravomoci k jejich vymožení a realizaci. Koordinátor BOZP dá bezodkladně pokyn k přerušení prací zhotoviteli nebo osobě podle § 12 zákona o BOZP až do doby zjednání nápravy, kdy fyzické osoby nejsou vystaveny bezprostřednímu ohrožení bezpečnosti, života nebo zdraví. Tato nová zákonná úprava umožní koordinátorům BOZP efektivněji monitorovat a koordinovat opatření na místě konkrétních prací. Větší pravomoci koordinátorů budou znamenat rychlejší reakci na neočekávané události, identifikaci nových rizik a adekvátní úpravy postupů. To povede k nižším rizikům pracovních úrazů a nemocí spojených se stavebními pracemi. Posílení pravomocí koordinátorů BOZP zvýší celkovou úroveň bezpečnosti na staveništi a přispěje k lepší ochraně zdraví všech pracovníků a zároveň sníží náklady zaměstnavatelů na případné pracovní úrazy. Navrhuje se taktéž stanovit, že koordinátor je povinen o této skutečnosti informovat stavbyvedoucího.

K bodu 24 [§ 16 písm. a)]

Jde o precizaci stávajícího znění, kdy zhotovitel před zahájením prací bude povinen písemně informovat určeného koordinátora BOZP na staveništi o konkrétních pracovních a technologických postupech. O konkrétních právě proto, aby byly pracovní a technologické postupy dostatečně podrobné, aby poskytovaly koordinátorovi BOZP jednoznačné porozumění těchto postupů ve vztahu k řešení rizik, včetně opatření přijatých k jejich odstranění. Jelikož je primárním úkolem koordinátora BOZP koordinovat opatření přijatá jednotlivými zhotoviteli, pak mu musí být zřejmé, jak jsou jednotlivými zhotoviteli řešena rizika, které jsou spojena s výkonem jejich činností a současně působí na ostatní zhotovitele stavby.

K bodu 25

K § 16 písm. c)

Ustanovení navazuje na bod 17 (§ 14 odst. 4) a precizuje vztah mezi koordinátorem BOZP na staveništi a zhotovitelem stavby, když zhotovitel je kromě povinnosti plnit opatření stanovená koordinátorem BOZP na staveništi povinen vyžadovat plnění těchto opatření od zhotovitelů včetně osob samostatně výdělečně činných, které pro ně vykonávají činnosti podle § 3 odst. 1 zákona o BOZP. Důvod a přínos tohoto ustanovení lze spatřit v situacích, kdy „hlavními zhotoviteli“ jsou najímány další a další zhotovitelé, případně osoby samostatně výdělečně činné a dochází k takzvanému řetězení. Konečně na staveništi provádí práce a činnosti desítky zhotovitelů, a zároveň se jejich počet dynamicky mění s ohledem na aktuální potřeby na staveništi. Z uvedeného důvodu je činnost koordinátora BOZP na staveništi ztížena, a proto je nezbytné stanovit, aby zhotovitelé vedle povinnosti plnit opatření stanovená koordinátorem BOZP, vyžadovali plnění těchto opatření od zhotovitelů včetně osob samostatně výdělečně činných, které pro ně vykonávají činnosti podle § 3 odst. 1 zákona o BOZP.

K § 16 písm. d)

Navrhovaná úprava souvisí s rozšířením pravomoci koordinátora BOZP na staveništi, který v případech, kdy fyzické osoby jsou vystaveny bezprostřednímu ohrožení bezpečnosti, života nebo zdraví může sáhnout po nástroji, na základě kterého udělí stavbyvedoucímu a jednotlivým zhotovitelům pokyn k přerušení práce až do doby zjednání nápravy, kdy fyzické osoby nejsou vystaveny výše uvedenému bezprostřednímu ohrožení. Následně tento pokyn přetaví stavbyvedoucí do pokynu vůči konkrétnímu zhotoviteli. Rozšíření pravomoci koordinátorů BOZP na staveništi umožní rychlejší reakci na neočekávané události, rizika a úpravy pracovních nebo technologických postupů, což povede k nižším rizikům pracovních úrazů a nemocí spojených se stavebními pracemi. Posílení pravomocí koordinátorů BOZP na staveništi zvýší celkovou úroveň bezpečnosti na staveništi a přispěje k lepší ochraně zdraví všech pracovníků a zároveň sníží náklady zaměstnavatelů na případné pracovní úrazy.

K bodu 26 [§ 18 odst. 2 písm. a) bod 5]

Určení koordinátora BOZP na staveništi nemůže být pouze formální záležitostí, řádné a důsledné provádění jeho úkolů přímo koreluje s bezpečným a zdraví neohrožujícím pracovním prostředím všech zhotovitelů na staveništi. Současná praxe ukazuje, že nástroje, které může koordinátor BOZP využívat ve vztahu ke zjednání nápravy v souvislosti se zajištěním BOZP, jsou mnohdy nevyslyšené a bez ukotvení jasné kompetence. Proto předkládaný materiál umožňuje koordinátorovi BOZP využít v hraničních situacích nový nástroj sloužící ke zjednání nápravy, na základě kterého může vůči jednotlivým zhotovitelům konat operativně, a to v případech, kdy fyzické osoby jsou vystaveny bezprostřednímu ohrožení bezpečnosti, života a zdraví. V takovémto případě udělí koordinátor BOZP jednotlivým zhotovitelům pokyn k přerušení práce podle § 15 odst. 6 zákona o BOZP až do doby zjednání nápravy. Tato nová zákonná úprava umožní koordinátorům BOZP na staveništi efektivněji monitorovat a koordinovat BOZP opatření na místě konkrétních prací. Posílení pravomocí koordinátorů BOZP zvýší celkovou úroveň bezpečnosti na staveništi a přispěje k lepší ochraně zdraví všech pracovníků a zároveň sníží náklady zaměstnavatelů na případné odškodňování v souvislosti s pracovními úrazy.

K bodům 27 až 31 (§ 20)

Z dosavadní kontrolní praxe u držitelů akreditace jednoznačně vyplývá, že nedostatečná právní úprava oblasti držitelů akreditace v případě jejich jednání v rozporu se schváleným projektem, což má zásadní vliv na kvalitu výkonu jejich činnosti. Narovnání tohoto nedostatku právní úpravy má klíčový význam z hlediska prevence snížení kvality odborně způsobilých osob, a to hned z několika zásadních důvodů. Nová právní úprava vytváří motivaci pro držitele akreditace a jednotlivce dodržovat pravidla a normy, které se dotýkají jejich činnosti. Vědomí možných důsledků vede k větší ostražitosti a zodpovědnosti při provádění svěřených činností. Navrhovaná úprava může pomoci zvýšit kulturu transparentnosti a zákonnosti u držitelů akreditace. Držitelé akreditace budou pečlivěji zvažovat možná rizika a přijmou opatření k jejich minimalizaci, když vědí, že porušení zákonných pravidel může pro ně mít vážné následky. Současně nová právní úprava sloužit jako prostředek k zabránění opakovaných porušení právních předpisů.

Nová právní úprava zvýší legitimitu a důvěru veřejnosti v systém, v němž je veřejná moc v podobě udělování kvalifikace na základě zkoušky delegována na soukromoprávní subjekty. To je důležité pro udržení kvality odborníků na úseku BOZP.

Nově budou uchazeči o akreditaci či žadatelé o její změnu předkládat k žádosti i jimi vypracovaný etický kodex zkušební komise. Dále je navrhováno upravit a blíže vymezit obligatorní důvody pro zrušení akreditace a do zákona též zakotvit fakultativní důvody pro její zrušení.

K bodu 33 (§ 20 odst. 11)

Jedná se o legislativně technickou úpravu v návaznosti na navrhované úpravy v § 11 odst. 2.

K čl. II

K bodu 1

Navrhovanou právní úpravou dojde k zavedení povinnosti uchazečů o akreditaci, popř. žadatelů o její změnu, zpracovat a předložit ministerstvu etický kodex zkušební komise, který bude tvořit součást žádosti.

Vzhledem k tomu, že podle nyní navrženého budou mít povinnost ke zpracování etického kodexu pouze noví žadatelé o akreditaci či žadatelé o její změnu, navrhovaným přechodným ustanovením je reagováno na případy již udělených akreditací. Vzhledem k tomu, že je akreditace udělována na dobu 3 let a tato doba může být na žádost jejího držitele prodloužena o 10 let při splnění podmínek daných zákonem, současní držitelé akreditace by tak měli povinnost zpracovat etický kodex v některých případech až několik let od nabytí účinnosti tohoto zákona, což je stav nechtěný.

Z tohoto důvodu je tak nezbytné zavedení přechodného ustanovení, kterým bude stanoveno, že i současní držitelé akreditace mají povinnost zpracovat etický kodex, a to ve lhůtě do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V případě jeho nezpracování a nepožádání ministerstva o změnu akreditace dojde k jejímu zániku.

K bodu 2

V návaznosti na navrhovanou úpravu je nutné upravit přechodným ustanovením taktéž situaci, kdy bude žádost uchazeče o akreditaci podána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, avšak do dne nabytí účinnosti tohoto zákona nebude řízení pravomocně skončeno. Je navrhováno zakotvit, že povinnost zpracovat a předložit etický kodex mají i osoby, které podaly žádost o udělení či změnu akreditace přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

K ČÁSTI DRUHÉ

K čl. III

K bodům 1 až 9 (§ 17 a  30)

V souvislosti se změnami zákona o BOZP se navrhuje upravit i skutkové podstaty přestupků na úseku bezpečnosti práce v zákoně o inspekce práce tak, aby skutkové podstaty byly v souladu se zákonem stanovenými povinnostmi zadavatele nebo zhotovitele stavby, popř. koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi. S ohledem na nově zaváděné skutkové podstaty se taktéž navrhuje zavést přiměřené sankce za spáchání těchto přestupků.

 

K ČÁSTI TŘETÍ

K čl. IV

K bodům 1 až 3 (§ 6 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 14 odst. 1)

Navrhuje se rozšířit působnost TIČR jako pověřené organizace při výkonu činnosti v oblasti bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení v § 6 zákona o VTZ o provádění vzdělávací činnosti a vydávání dokladu o absolvování tohoto vzdělávání.

S uvedeným je dále navrhováno zakotvení skutečnosti, že prováděná vzdělávací činnost TIČR je předmětem poplatku a stejně tak se navrhuje stanovit, že předmětem poplatku je i vydání opisu dokladu o absolvování tohoto vzdělávání. S tím souvisí i stanovení horní hranice sazby poplatku za tyto činnosti pověřené organizace.

 

K ČÁSTI ČTVRTÉ

K čl. V – Účinnost

Navrhuje se účinnost dnem 1. ledna 2025.

 

V Praze dne 17. července 2024

 

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

 

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí:

Ing. Marian Jurečka

podepsáno elektronicky