Na začátku dnešního příběhu ze světa inspektorů BOZP byl covid. Všichni se ho báli, zavírali se doma, děti nechodily do školy a místo „neseď u počítače a běž ven“ slyšely „nechoď ven, seď u počítače“. Zodpovědní lidé omezovali osobní kontakty, aby se covid nešířil. Pojem home office se ze stránek sci-fi a společenských magazínů konečně začal přesouvat do praxe. Ta praxe zákonitě zasáhla i oblast bezpečnosti práce. Nebudu se zde věnovat BOZP při práci z domova. Naopak, chci se podělit o zkušenost, kterou tato éra přinesla do práce inspektorů Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce.
Doba proticovidových opatření byla prožívána různě. Osobní návštěvy firem se na čas úplně zastavily. Pokud inspektor OIP nebyl služebně přidělen na výpomoc jinému orgánu státní správy, mohl se v ocitnout nejen na home office, ale také v době čekací, kterou již Vlasta Burian nazval čekačka. V našem případě to znamená podle pokynu svého nadřízeného čekat, jestli budou předepsána nová pravidla pro osobní kontakty, nebo jestli bude pomáhat s jinými agendami jako kolegové. Zatím si mohl konečně dořešit a utřídit odkládané spisy, prohlubovat si vzdělání, přemýšlet o nových výzvách… Při práci z domova si mohl vedle monitoru pracovního notebooku pustit televizi a sledovat víc jak Ducháček to zařídí a Matrix Reloaduje než e-maily od svého šéfa. Já jsem se v rámci čekačky připletl k diskuzi na téma distanční výuka. Donedávna nereálné, v době covidové běžná věc. Některým dětem se to mohlo tak zalíbit, až by v tom zůstaly nastálo a ze svého pokoje by vystudovaly několik vysokých škol a složily zkoušku na odborně způsobilou osobu pro BOZP.
Osobně patřím k lidem, kteří než něco s konečnou platností odsoudí jako úplný nesmysl, musí si to osobně vyzkoušet. Když jsem tedy dostal nápad provést pár kontrol bezpečnosti práce distančním způsobem, hned jsem se do toho pustil.
Práce z domova má své kouzlo. Už zahájení kontroly doručením oznámení o zahájení do datové schránky z pohodlí svého obýváku. Skoro jako Keanu Reeves v Matrixu ležící s elektrodami na hlavě a virtuálně uhýbající střelám svých protivníků. Klik, klik, zpráva doručena, kontrola zahájena. Ve virtuální budoucnosti se dokument přes kontrolovanou osobu dostane k bezpečákovi, absolventovi distančního kurzu pro OZO. Dostane seznam požadovaných podkladů a termín a může se kontrolovat.
Použil jsem záměrně nadsázku a tuším, že většina lidí z oboru BOZP chápe důvod. Jde o to upozornit, že bezpečnost práce není jen o papírech. Nicméně přiznejme si, že tzv. papíry, neboli dokumentace BOZP, jedním z pilířů systému BOZP skutečně jsou. Mohl bych jmenovat rovnou několik bezpečáků, kteří svou úspěšnou profesní dráhu založili jen a pouze na papírech. Ačkoli vhled inspektora při kontrole je časově omezený a zkreslený mnoha faktory, někdy se člověk nebrání pocitu, že některý bezpečák jezdí svým novým autem do firem na kávu s jednatelem, předat rizika vyjetá z notoricky známých databází a fakturu na další paušál. V takové situaci se skutečně nabízí paralela s absolventem distanční výuky, který zná problematiku provozu pouze z monitoru počítače. A školení zaměstnanců včetně zácviku na rizikovém pracovišti jako paralela se scénou z firmu Matrix: „To jsem nevěděl, že ovládám kung-fu.“
Při své zkoušce praxí jsem se snažil takovým firmám a takovým bezpečákům vyhnout. Ani jako fanoušek sci-fi si nedovedu představit, že by mi kontrolovaná osoba ukazovala výrobní halu jen pomocí kamery. Vybral jsem tedy několik malých firem, kde jsem v nedávné době byl z nějakého jiného důvodu, zjistil jsem u nich, kterého mají bezpečáka a až potom jsem kontrolu zahájil. Klíčová byla samozřejmě spolupráce s bezpečákem, který připravoval požadované podklady. Reálně tedy kontrolu BOZP provedl bezpečák a já jako inspektor jsem ho pouze kontroloval a lehce směroval. I zde platilo, že kdybych chtěl dokumentaci BOZP jen od samotného jednatele, věděl by o ní velmi málo.
Dostal jsem ke kontrole řadu směrnic, dokumentů o školení zaměstnanců, návodů ke strojům, místních provozních bezpečnostních předpisů, revizních zpráv, fotografií z výrobních hal atd. Při pohledu online vypadalo vše tak krásně! Věděl jsem samozřejmě, že u konkrétních vybraných subjektů si mohu takový způsob kontroly dovolit. Vždyť specifikovat požadovaný dokument a obdržet ho datovou schránkou přesně podle požadavku / zadání je tak snadné. Nicméně jsem věděl, že nejednám s bezpečákem, který pouze u kávy předává jednateli fakturu za své služby. Naopak samotný přístup bezpečáků k takto netradiční kontrole se stal prověrkou jich samotných. Největší radost jsem vlastně měl z toho, že mne osvědčené osobnosti nezklamaly a méně známé předčily očekávání. Ačkoli prováděná na dálku, byla kontrola dialogem mezi inspektorem a odborně způsobilou osobou v prevenci rizik s de facto pouze formálním požehnáním jednatele kontrolované firmy. Z několika distančních kontrol jsem měl opravdu radost. Ale zkouška praxí by nebyla úplná, kdyby vše probíhalo hladce jako ve filmu podle Rosamudy Pilcherové.
Našly se i případy, kdy bezpečák propadl. Neuvědomil si, že když se zabiješ v Matrixu, tak umřeš i tady. Že i virtuální svět má pravidla a jejich porušení znamená v tomto sci-fi filmu reálnou smrt. Uvedl jsem, že poslat požadovaný dokument, který je dostatečně specifikovaný v zadání, a mít na jeho poslání několikadenní lhůtu, je pro zodpovědného člověka jednoduché. Z toho plyne, že jeho nezaslání nebo zaslání dokumentu nevyhovujícího, vrhá na bezpečáka a potažmo kontrolovanou firmu ještě horší světlo, než pokud k takové situaci dojde přímo na kontrole ve firmě.
O mnohém svědčí i způsob komunikace. Bezpečáci, kteří si stojí za svou prací, připravovali a předávali podklady sami. Bezpečáci toho druhého typu nechali v předávání podkladů vymáchat samotné jednatele. Hovořím tady o malých firmách, nikoli nadnárodních korporacích. Pak docházelo k situaci, že podklady nebyly kompletní, bylo zasláno něco úplně jiného v naději, že inspektorátu to bude stačit apod. Takovou kontrolu už nebylo možné ukončit datovou schránkou bez osobní návštěvy provozovny. Po ukončení nejpřísnějších omezení jsem opět vyrazil do terénu a dojmy z distanční části kontroly si jenom potvrdil.
V nadpisu článku jsem si položil otázku, zda budou absolventi distanční výuky provádět kontroly BOZP také distančně. Odpověď musela být většině čtenářů předem jasná – nebudou. Bezpečnost práce není možné řešit od stolu z tepla kanceláře či domácí pracovny. Koronavirová opatření nám však nabídla příležitost nejen k akademickým diskusím, ale také k praktickému vyzkoušení, jaký by byl svět v online prostoru, bez osobních kontaktů. Jistě se najdou agendy, kde je distanční realizace možná, ba dokonce žádoucí. Agendy založené vyloženě na elektronických výkazech, dokumentech s digitálními podpisy, které již nepotřebují žádná doplňující vysvětlení. Bezpečnost práce a ochrana zdraví při práci však musí zůstat oborem s osobními kontakty. Bezpečák musí provozy svých zákazníků dobře znát, musí znát pracovní postupy a zjišťovat jejich úskalí, neboli rizika. Přímo na místě musí vysvětlit rizika a odpovědnosti konkrétních lidí.
Co tedy absolventům distanční výuky doporučit? Pro řešení opět není nutné chodit daleko, vždyť bezpečnost práce je obor se staletou tradicí. A tradice říká, že praktickou zkušenost ničím nenahradíš. Řešením pro absolventy distanční výuky je nástup do praxe, samozřejmě takové, kde se chtějí bezpečnosti práce věnovat. Velké firmy, které přímo zaměstnávají vlastní bezpečáky, ctí tuto tradici i dnes a po nástupu nepřidělí nováčkovi zmíněnou teplou kancelář se stolem, od kterého se tak snadno píše dokumentace rizik. Jako podmínku nástupu na místo bezpečáka si stanoví tzv. kolečko v provozu. Může to být rok, kdy je absolvent distanční výuky zařazován každý měsíc na jinou pracovní pozici ve výrobě. Tento rok je přiměřená doba k tomu, aby si na vlastní kůži vyzkoušel práci pomocné síly ve výrobě, obsluhy všech používaných strojů a zařízení, manipulanta, seřizovače, aby v zimě uklízel sníh na dvoře a v létě zažil horké chvilky u tavící pece. Takový rok je pro nováčka zkušeností, která ho přenese z virtuálního světa do reality. Prováže jeho teoretické znalosti s provozem, kde by měl následně působit jako technik BOZP.
Bez přímé návaznosti na provoz není možné bezpečnost práce seriózně dělat. Není možné ležet s elektrodami na hlavě ve virtuální realitě, protože i tam platí, že porušení pravidel může znamenat smrt jako ve filmu Matrix. V našem případě nejen smrt, ale také těžký pracovní úraz, v mírnějším případě pokutu od inspektorátu práce.