Osobní zodpovědnost vedoucích a statutárních zástupců na úseku BOZP

Inspektoři OIP se při své činnosti setkávají s vedoucími pracovníky, jednateli či majiteli firem, které (kteří) dávají práci zaměstnancům. Uvědomují si však tito manažeři zodpovědnost, kterou na sebe berou? Podle mého názoru si svou zodpovědnost musejí uvědomovat všichni, vždyť jde o inteligentní lidi, kteří mnohdy dosáhli významných podnikatelských úspěchů. Mnozí však toto vědomí zodpovědnosti dovedou mistrně maskovat, například tvrzením, že každý zaměstnanec za svoji bezpečnost zodpovídá sám, že za bezpečnost práce odpovídá bezpečák, případně že za pracovní úraz jejich zaměstnance může někdo úplně cizí. První dvě varianty jsou relativně časté, impulsem pro napsání tohoto článku nicméně se stal až přístup třetího typu – za pracovní úraz našeho zaměstnance může někdo cizí. Nechám si tento příběh na konec. Pustím se tedy opět do fabulování příběhů a na rozdíl od protokolů o kontrole se nebudu zdráhat nechat mluvit jednotlivé postavy. Hovoříme zde o osobní odpovědnosti, nikoli o „zaměstnavatel je povinen“ a přímá řeč činí příběhy reálnějšími.

Lidské příběhy

Jako první ukázku nepochopení zodpovědnosti zaměstnavatele jsem vybral banální pád ze schodů. Tak banální vlastně nebyl, šlo o komplikovanou zlomeninu, takže důsledky zdravotní i finanční byly velké. Jednalo se o uklízečku, která vytírala schodiště. Uklouzla po podlaze, kterou si sama namočila. Následoval dlouhý, ošklivý a bolestivý pád o patro níž. Naštěstí zde byli svědci, kteří uklízečce pomáhali a dosvědčili, že se úraz stal tak, jak popsala. Úklid totiž probíhal v pozdních hodinách a uklízečka celou událost nahlásila své vedoucí až druhý den, když měla v ruce zprávu z lékařského ošetření a neschopenku na několik týdnů. Co na to vedoucí?

„To byla vaše chyba, my máme akorát problém, kdo bude uklízet místo vás.“ A tím rozhovor skončil.

Při následném šetření OIP bylo zjištěno, že zaměstnavatel uklízečku vůbec neproškolil z bezpečnosti práce, neupozornil ji na rizika vykonávané činnosti, nestanovil bezpečné pracovní postupy a na OOPP zapomněl také.

„Každá ženská snad někdy uklízí doma a taky na to nepotřebuje školení,“ řekl jednatel úklidové firmy.

Asi tak, jako kdyby vyučeného obráběče kovů hned po nástupu postavili bez ničeho k soustruhu a řekli mu: „Pracuj, jsi přece vyučený. To musíš umět ze školy.“

Poučený čtenář ví, že takto to v našem právním systému nefunguje, a že i kdyby byl soustružník držitelem červeného diplomu z obrábění, musí ho zaměstnavatel zaškolit. A že zaměstnavatel zodpovídá za bezpečnost zaměstnance, ať už ho proškolil nebo ne.

Druhým příkladem budiž běžná kontrola ve výrobní firmě. Jednatel inspektory slušně přivítá, představí jim svého bezpečáka, osobu odborně způsobilou, svěří je do jeho rukou a rozloučí se se slovy: „My máme všechno v pořádku, na BOZP tady máme tohoto pána.“

Při namátkové prohlídce výrobní haly pak inspektor najde nějaké ty nedostatky, přičemž ke každému si od bezpečáka vyslechne, proč to nemohlo být jinak. Když to pak chce v rámci prevence shrnout s jednatelem, buď takový jednatel zmizí jako pára nad hrncem, anebo se ošívá jako pytel blech a vykrucuje se, že on nic, on jenom jednatel. K hádce s bezpečákem obvykle dochází až po odchodu inspektorů.

Oba popsané příklady se dají rozumnému jednateli vysvětlit. Je třeba poukázat na status jednatele a doplnit jeho znalosti o bezpečnosti práce, které získal (nebo měl získat) na školení do svého bezpečáka. Vysvětlit mu, že podle zákoníku práce je odpovědnost za bezpečnost práce nedílnou a trvalou součástí pracovních povinností každého člověka na všech stupních řízení v rozsahu pracovního místa, které zastává.

Může ale nastat situace z následujícího hlavního příběhu tohoto článku, kdy majitel firmy nabyde skálopevného přesvědčení, že za pracovní úraz jeho zaměstnance může někdo cizí. Někdo, kdo vůbec není jeho zaměstnancem, takže absolutně nespadá do jeho vlivu. Někdo, kdo vlastně způsobil úplně všechny problémy od trvalých následků jeho zraněného zaměstnance po ztrátu důvěryhodnosti jeho firmy. Tím cizím elementem je jeho bývalý zákazník.

Objednatel versus dodavatel

Třetí příběh se stal stěhovací firmě. Vlastně výrobní firmě, která si u zmíněné stěhovací firmy objednala přestěhování obráběcího stroje z jednoho místa ve své hale na jiné místo. Od toho přece stěhovací firmy jsou, mnohé se ve svých reklamách pyšní právě specializací na stěhování těžkých výrobních strojů a celých linek. Popisují své dlouholeté zkušenosti, tisíce spokojených zákazníků, vše na klíč, jednoduše, stačí zavolat. A na okraj dodávají, že kdyby se náhodou něco stalo, jsou pojištěné na desítky miliónů korun.

Jak mohl vypadat telefonický rozhovor šéfa stěhovací firmy se šéfem výrobní firmy v pozici zákazníka?

• „Ahoj Evžene, budeme zase potřebovat s něčím hýbnout.“
• „Jasný Karle, chceš poslat kluky hned zítra?“
• „To by bylo skvělý, to víš, máme pořád fofry.“
• „A o co jde?“
• „Hele, to cé-en-céčko, myslím, že už mi ho stěhovali.“
• „Tak to pošlu čtyři, jako vždycky. Ráno je tam máš. Ve vosum, jo?“
• „Seš skvělej. Díkes a čau v sobotu na fotbale.“

Ano, nešlo o první zakázku na stěhování stroje. Navíc se oba pánové znali a přátelili se spolu. Jejich přátelství nicméně začalo tikat posledních 24 hodin. Vše, co se v oněch 24 hodinách stalo, je opět možné vyprávět mnoha způsoby.

Jak už to mezi přáteli bývá, není potřeba cokoli sepisovat. Ústní smlouva platí a s otravným papírováním se přece nedá podnikat. Tato věta není vymyšlená. Během kontroly ji pronesl majitel firmy fungující téměř 30 let. Navazuje to na předchozí příběh a zmínku o znalostech o bezpečnosti práce, které i jednatel firmy získává (nebo nezískává) na školení do svého bezpečáka.

Předpisy pro zajištění bezpečnosti práce totiž nejsou vymyšlené na „zelené louce“. Vycházejí z tradic minimálně od počátku průmyslové revoluce a „století páry“, z chyb našich předků, kteří svými neúspěchy a pracovními úrazy připravili poučení pro průmysl 21. století. Jedním z poučení z chyb našich předků je, že existují situace, kdy je písemná forma povinná. Když se něco stane, je písemná dohoda obou stran, co se mělo dělat a jak, papírem nad zlato.

Vraťme se k příběhu majitele stěhovací firmy a majitele výrobní firmy. Následující popis bude jednou z možných variant příběhu. Pokud by existovala písemná dohoda, dal by se následující průběh konfrontovat s dokladem a krok po kroku porovnávat, jak to mělo být a jak se to reálně stalo. Konfrontace možná není, takže se přenesme do haly kovovýroby.

V osm hodin ráno vstupují čtyři urostlí stěhováci do areálu v doprovodu šéfa výrobní firmy.

• „Kdo tomu tady velí?“ ptá se šéf výrobní firmy.
• „Já,“ hlásí se nejurostlejší ze stěhováků. Na jeho tetovaných pažích je znát, že už přestěhoval mnoho těžkých předmětů.
• „Takže tenhle stroj odtud sem. Jasný?“
• „Jasný.“
• „Potřebujete ode mě ještě něco? Mám plno práce.“
• „My si poradíme.“
• „Až budete odcházet, ať mi z vrátnice brnknou.“
• „Jasný. Chlapi, jdem na to, hevery máme.“
• „Dáme je takhle a takhle, pak to spustíme na skejty a přetáhneme těch pár metrů.“
• „Jasný. Tondo, zvedej.“
• „Pohoda, tak malej stroj jsme dlouho nestěhovali.“
• „Tři tuny, pohodička.“
• „Už spouštíš?“
• „Jo.“
• „V pohodě?“
• „Jasně, v pohodě.“

A pak se ten tři tuny vážící stroj převrátil na stěhováka klečícího v jeho bezprostřední blízkosti u páky heveru.

• „Do prd.le, tahejte!“
• „To nezvednem.“
• „Tak něco podej…“
• „Pomóc! Je tady někdo? Potřebujeme pomoc!“
• „Do prd.le, jak to zvednout? Miloš je pod tím! Miloši, žiješ?“
• „Nedejchá.“
• „Jede sem ještěrka!“
• „Uhněte a přivažte ty kurty na vidle.“
• „Volám rychlou.“

Zaměstnanci výrobní firmy postiženého stěhováka vyprostili, za chvíli byla na místě rychlá záchranná služba. Naštěstí byl stroj členitější, takže nedošlo k úplnému rozdrcení těla. Došlo nicméně k amputaci části ruky a částečnému trvalému ochrnutí. Mladý muž už stěhováka dělat nemohl.

Věnujeme se nyní zodpovědnosti zaměstnavatele, takže jaký byl přístup majitele stěhovací firmy? Zcela odmítl vlastní pochybení. Po poradě s právníkem prohlásil, že majitel výrobní firmy odpovídá za bezpečnost všech osob, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích.

Při šetření vyšlo najevo, že postup stěhování stroje byl přesně dán návodem výrobce, který měla výrobní firma k dispozici. Návod uváděl, že na stroj mají být namontovány stěhovací přípravky a stroj má být převážen na motorovém vysokozdvižném vozíku. Majitel stěhovací firmy prohlásil, že jeho zaměstnanci stěhovací přípravky chtěli, ale majitel výrobní firmy jim je odmítl vydat. K tomu prohlásil, že jeho zaměstnanci chtěli zapůjčit motorový vysokozdvižný vozík, což jim také majitel výrobní firmy odmítl. Proto za nehodu může výrobní firma, respektive její majitel osobně. Jak to mohl prohlásit? Protože mezi přáteli se přece papírování nenosí. Nicméně přátelství obou podnikatelů tím skončilo.

Co po nehodě zůstalo? Zmrzačený mladý muž. Zničený stroj v ceně několika miliónů korun. Znatelné omezení výroby. Šetření OIP, šetření Policií, žaloba za způsobenou škodu. Co na to pojišťovna? Postupovali jste podle návodu výrobce? Nikoli, jste tedy ve výlukách. Zaplaťte škody ze svého.

Ani po tom všem majitel stěhovací firmy neuznal svoji chybu, že měl při sjednávání zakázky požádat o návod výrobce. Že měl jako profesionál trvat na bezpečném způsobu manipulace. Prostředky k němu byly dostupné, jen nedošlo k jejich vyžádání, vydání a použití. Nicméně podmínky zakázky a dohoda o koordinaci bezpečnosti práce nebyly sepsány, takže každá z obou stran může vyprávět tento příběh jinak.

Po bitvě je každý generálem a většinou nemá moc smysl říkat „kdyby“. V tomto případě se ale jaksi hodí varianty „kdyby“ nastínit. Cílem článku přece není poukazovat na něčí neprofesionalitu, ale dát čtenáři ponaučení z chyb, které bolely někoho jiného.

Varianta 1 – profesionál

Opět si zahrajeme na mouchu, která sedí na stropě pracovny majitele firmy a poslouchá, o čem se povídá.

• „Ahoj Evžene, budeme zase potřebovat s něčím hýbnout.“
• „Jasný Karle, chceš poslat kluky hned zítra?“
• „To by bylo skvělý, to víš, máme pořád fofry.“
• „A o co jde?“
• „Hele, to cé-en-céčko, myslím, že už mi ho stěhovali.“
• „Jasně, ale Karle, já si všechno nemůžu pamatovat, je k tomu stroji nějakej návod?“
• „Hele, ani nevím, Evžene.“
• „Tak řekni někomu od vás, ať se po něm koukne a zavolá mi. Jestli máme stěhovat zítra, musím to ještě dneska naplánovat.“
• „Neblbni, Evžene.“
• „Karle sorry, to se musí vyjasnit předem. Nechci, aby tam kluci šaškovali dýl, než je nutný.“
• „Oka. Marek ti zavolá.“
• „Seš skvělej. Díkes a čau v sobotu na fotbale.“

Další hovor je mezi majitelem stěhovací firmy Evženem, kterému volá technik výrobní firmy.

• „Stěhovací firma Evžen.“
• „Tady Marek, mám pro vás návod k tomu stroji na zítra.“
• „Jste rychlej, máte ho v elektronické podobě?“
• „Jen v deskách. Jsou pěkně tlustý.“
• „Mě zajímá jen manipulace s tím strojem. Píšou tam něco?“
• Technik Marek listuje návodem. „Kapitola Přeprava?“
• „To bude ono, můžete mi naskenovat tuhle kapitolu a hodit do mailu?“
• „A nemůžete se stavit?“
• „Mám to k vám padesát kiláků, kolik je to stránek?“
• „Čtyři. Tak já to naskenuju.“
• „Díky.“

Majitel stěhovací firmy má v této verzi příběhu k dispozici kapitolu z návodu výrobce. Tam je popsán bezpečný způsob manipulace se strojem. Na boční stěny stroje mají být namontovány masivní železné přípravky, do kterých se zasunou vidle vysokozdvižného vozíku, a stroj je možné zcela bezpečně přepravovat. Podle toho majitel stěhovací firmy naplánuje postup stěhování. Telefonicky si ještě potvrdí, že ráno budou připraveny přípravky i motorový vozík. Do výrobní firmy posílá osobní auto se dvěma svými zaměstnanci, formulářem pro výměnu rizik a stanovení koordinace BOZP. Jeden z dvojice zaměstnanců je vedoucím skupiny, zařídí podpis formulářů s vedoucím výrobní firmy, vrácení zapůjčených věcí po stěhování a po návratu do mateřské firmy předá své účetní podepsaný zakázkový list k fakturaci. Tato verze příběhu končí v sobotu na fotbale.

• „Hele Evžene, koukal jsem, jak ti tví kluci stěhovali ten stroj. Kdybych to věděl, mohli to udělat moji kluci a ušetřil bych ty čtyři tisíce.“
• „To víš Karle, každej dělá, co umí. Ono to není vždycky tak jednoduchý.“
• „To máš recht.“

Varianta 2 – Nechám to na vás

Pokud nechcete být mouchou na stropě pracovny majitele firmy, stejně by fungoval i odposlech jeho telefonu.

• „Ahoj Evžene, budeme zase potřebovat s něčím hýbnout.“
• „Jasný Karle, chceš poslat kluky hned zítra?“
• „To by bylo skvělý, to víš, máme pořád fofry.“
• „A o co jde?“
• „Hele, to cé-en-céčko, myslím, že už mi ho stěhovali.“
• „Jasně, ale Karle, já si všechno nemůžu pamatovat, je k tomu stroji nějakej návod?“
• „Hele, ani nevím, Evžene.“
• „Tak řekni někomu od vás, ať se po něm koukne a na ráno jim ho připraví. A prosimtě, ať mi ještě dneska hodí do mailu, že tam ten návod bude. Já je jinak nepoženu padesát kiláků.“
• „Neblbni Evžene.“
• „Hele to je nutný. Posílám tam svý nejlepší, povede to Tonda, tak nejdřív jukne do toho návodu.“
• „Oka. Marek to zařídí.“
• „Seš skvělej. Díkes a čau v sobotu na fotbale.“

V osm hodin ráno přijíždí k výrobní firmě dodávka se čtyřmi urostlými stěhováky. Po prolistování návodu jejich vedoucí požádá o zapůjčení stěhovacích přípravků a motorového vysokozdvižného vozíku. Hned ho napadne, že mohli být jen dva a že ty přípravky se mohly ve skladu hledat už včera. Pak si všimne, že v cestě pro stěhování stojí nějaký materiál.

• „Tady neprojedeme,“ hlásí mistrovi dílny.
• „To je váš džob, poradíte si.“ Mistr se nehodlá do stěhovacích prací zapojovat. Vždyť před chvilkou tomu vazounovi podepsal, že mu předává pracoviště.
• „Budeme muset udělat místo.“
• „S těma regálama nám hejbat nemůžete.“
• „Nemyslím regály, posunul bych ponk, tyhle palety tady snad nemusely bejt…“
• „Tak si to odsuňte, ale vrátit přesně na místo.“
• „Nafotím si to mobilem a nepoznáte rozdíl.“
• „Radši u toho nechci bejt.“ Mistr odchází do kuřárny za halou.

Po uvolnění cesty je stroj opět rychle přemístěn pomocí vysokozdvižného vozíku, usazen na nové místo, nepořádek vrácen tam, kde byl a parta stěhováků odjíždí se všemi podepsanými dokumenty. Cestou volá vedoucí skupiny majiteli firmy.

• „Ještě že jsme byli čtyři. Museli jsme šoupnout taky pár věcí v cestě, ale všechno proběhlo v pořádku.“

Rozhovor obou majitelů firem v sobotu na fotbale se odehraje prakticky beze změny.

Varianta 3 – Poraďte si

Tentokrát vypustíme prvotní rozhovor Karla s Evženem, jinak majitelů výrobní a stěhovací firmy. Evžen nicméně návod výrobce získal, stěhování naplánoval a v osm hodin ráno přijíždí čtveřice svalovců k výrobní firmě.

• „Brej, jsme tu na ten stroj.“ Hlásí se vedoucí party Tonda majiteli firmy Karlovi.
• „Takže tenhle stroj odtud sem. Jasný?“
• „Jasný.“
• „Potřebujete ode mě ještě něco? Mám plno práce.“
• „Ty přípravky a vozejk.“
• „Ještěrku máme vzadu a nakládá, ty přípravky jsem nenašel.“
• „To ale nemůžem stěhovat.“
• „Snad jste profíci, ne?“
• „Mělo to bejt domluvený. Volám šéfovi.“
• „Klid, chlapi, to přestěhujete i tak, ne?“
• „Volám šéfovi. Tohle já nemůžu rozhodovat.“

Rozhovor Karla s vedoucím stěhovací skupiny Tondou pokračuje po jeho telefonátu s majitelem stěhovací firmy Evženem.

• „Tak máme jet zpátky na firmu, tady mi podepište cestu. Stěhovat budeme, až nám to připravíte.“
• „To snad ne.“
• „Měli jste se domluvit. Já tu jen pracuju.“

Majitel výrobní firmy chvíli přemýšlí, jestli má volat svému kamarádovi Evženovi, aby ty svoje stěhováky usměrnil. Nakonec zvolí smířlivý tón.

• „Chlapi, počkejte, já to zařídím.“ Otevře dveře do nejbližší kanceláře a zařve na svého technika:
• „Marku! Sehnat věci na to stěhování!“

V lepším případě i tato varianta končí zdárným přestěhováním stroje na vysokozdvižném vozíku. V horším případě technik Marek stěhovací přípravky nenajde a je dohodnuto, že stroj bude nutné stěhovat jinak, než předepsal výrobce. Taková odchylka od předpisů se ale musí projednat na úrovni majitelů obou firem.

• „Karle, jasně jsem ti říkal, že ty přípravky a ta ještěrka musí být připravené.“
• „Evžene, Marek to nenašel. Bez těch přípravků ještěrku nejde použít. A stejně by neprojela mezi regálem a ponkem.“
• „Hele, dvě možnosti. Buď to odložíme, než se ty přípravky najdou. Jako kamarádovi ti teď naúčtuju jen tu cestu. Nebo to risknem, ale chci to mít od tebe podepsaný.“
• „Co jako?“
• „Že ty přípravky nejsou k dispozici a že objednáváš nestandardní službu. Co když se něco stane? Ty přípravky to asi zpevňujou a bez nich ti taky můžem ten stroj poškodit.“
• „To mě nenapadlo.“
• „Starý stroje zvedáme normálně heverama, mají spodek z litiny, ale tohle je moderní stroj, šasi má jenom z plechu.“
• „Ale stojí na takových nohách. Ty jsou masivní a nesou ho celej.“
• „To je fakt. Kluci jsou šikovný, věřím jim. Ale fakt mi to musíš nejdřív podepsat. Pro sichr.“
• „Jak to myslíš?“
• „Pošlu ti do mailu jinou objednávku, ty ji vytiskneš, podepíšeš a dáš Tondovi. To je ten parťák s tetovanejma pazourama. Hele, kdyby se něco stalo, pojišťovna mi nic nedá.“
• „To mám jako riskovat já?“
• „Jestli to chceš přestěhovat nestandardně, tak jo.“

V tomto případě by závěr příběhu proběhl opět jinak, než ve skutečnosti. Stěhovací firma by měla doklad, že majitel výrobní firmy požadoval provedení práce na svoje riziko. Pokud by došlo k převrácení lisu, ani by ho nenapadlo chtít náhradu škody po stěhovací firmě, byl by si svého rizika vědom. Pokud by přesně popsanou rizikovou objednávku nepodepsal, nemělo ke stěhování vůbec dojít.

Náhrady škod

Na závěr si shrňme, o jaké škody se jednalo.

Máme zde škodu na zdraví zaměstnance stěhovací firmy. A škoda je to trvalá, jeho pracovní a společenské uplatnění se výrazně snížilo. Má to vše platit zdravotní pojišťovna? Vždyť pokud by stěhování probíhalo bezpečným způsobem, ke škodě by nedošlo. A za organizaci práce svých zaměstnanců odpovídá zaměstnavatel.

Dále je tu škoda na obráběcím stroji. Majitel výrobní firmy si nechal zpracovat posudek přímo od výrobce a ten uvedl, že stroj byl pádem na bok poškozen tak, že nejde s přijatelnými náklady opravit. Pár součástek na náhradní díly by se použít dalo, ale přesné obrábění s hnutou konstrukcí je nemožné. Má nový stroj zaplatit pojišťovna stěhovací firmy? Škoda vznikla nedodržením předepsaného postupu, takže se na ni pojistné plnění nevztahuje.

Třetí škodou je omezení výroby. Díly vyráběné na poškozeném stroji byly klíčové pro průmyslové celky, které výrobní firma dodává. Když nemá příslušný stroj, musí díly nechat vyrábět subdodavatelsky, což celou výrobu prodraží a také prodlouží termíny dodání. Přidání této škody do pojistné události je pasé.

Pokud se čtenáři zdála zlomená noha uklízečky nebo preventivní pokuta z kontroly OIP málo, škody ve třetím příběhu už byly v řádu milionů korun. A to šlo jen o přímé škody, které lze nějakým způsobem spočítat. Celková zátěž z nehody je mnohem hůře vyčíslitelná (kromě pokuty od OIP). Jde o čas a psychiku všech zainteresovaných zaměstnanců obou firem a lidí okolo.

Závěr

Vše výše popsané je následkem podcenění osobní odpovědnosti. Zákoník práce jasně upozorňuje, že v práci každého nadřízeného je zahrnuta odpovědnost za BOZP a že každý zaměstnanec je odpovědný za bezpečnost jak svou, tak svých spolupracovníků. Ústřední postavy popsaného příběhu si však svoji odpovědnost nepřipustily. Neřekly si: „Měl jsem si vyžádat ten návod, příště to udělám a tahle zkušenost je drahá.“ Nepochopily, že práci svých zaměstnanců organizují oni, nikoli zákazník.

Cílem mých článků je tyto příběhy vyprávět odborné veřejnosti, aby se v rámci prevence a školení BOZP vedoucích pracovníků dostaly k manažerům na podobných pozicích. Aby podobné příběhy nekončily u soudu a lidé, o kterých byl tento článek, od něj nepodcházeli s pocitem, že pořád mají pravdu, jen ten jejich právník to (slušně řečeno) nezvládl.