V rámci kontrolní činnosti oblastních inspektorátů práce řeší inspektoři oddělení BOZP nedostatky na straně zaměstnavatele, setkávají se však i s pochybeními na straně zaměstnanců. Kontrolovanou osobu, tj. tím, koho inspektorát pohání k zodpovědnosti, je vždy zaměstnavatel. Přitom není výjimkou, že za malérem stojí nezodpovědnost zaměstnanců. Snaha urychlit či usnadnit si práci, ať už z důvodu lepšího ohodnocení, nebo kvůli úspoře času třeba na cigaretu. V praxi by se takových situací našlo mnoho…
Inspektor BOZP se stává sběratelem příběhů a nemaje Karla Jaromíra Erbena či Boženu Němcovou, musí je vyprávět sám. Motivem budiž naděje, že čtenáře motivuje, aby se v rámci svých možností zasadil o snižování jevu zvaného „běžné porušování bezpečnosti práce“.
Začneme příběhem, na jehož konci je žena s jizvami na těle a obličeji, o jizvách na duši nemluvě.
Jizvy na těle, o duši nemluvě
V první části příběhu jsem dostal v rámci poradenství dotaz mladíka, který po dokončení školy nastoupil do svého prvního zaměstnání. Popsal, jak se od samotného nástupu do firmy setkával s porušováním bezpečnosti práce. Upozorňoval hlavně na překračování stohovatelnosti palet při skladování a na převážení nebezpečně vysokých stohů vysokozdvižným vozíkem. Jeho připomínky narážely na negativní reakci vedoucího, že přece nikdo nechce jezdit desetkrát. Ostatní zaměstnanci se přizpůsobili a nevadí jim to. Mladý muž však měl obavy, že případná škoda nebo úraz by byly hodnoceny jako jeho chyba. Práce i kolektiv se mu jinak líbily, nechtěl odejít. Dotaz směřoval na to, jak se chránit a nenechat se kvůli dohadům s vedením propustit ve zkušební době.
V odpovědi jsem upozornil, že tzv. běžné porušování bezpečnosti práce se kontrolou OIP vymýtit nedá. Uvedl jsem svou zkušenost, že jakmile na vrátnici dorazí