Zaměstnanec je na cestě do zaměstnání nucen procházet přes vrátnici jiného zaměstnavatele umístěné ve stejném areálu. Zaměstnavatel nestanovil přístupovou cestu ani jiným způsobem nekoriguje pohyb zaměstnance. Je to v pořádku? Co když dojde k úrazu zaměstnance?
ŘEŠENÍ:
Přístupová cesta jako ochrana i právní jistota
Stanovení přístupové cesty má zásadní význam pro bezpečnost zaměstnanců i právní jistotu zaměstnavatele. Přístupová cesta na pracoviště je trasa, kterou zaměstnanci pravidelně využívají při vstupu do areálu, budovy, na venkovní pracoviště nebo v jiných zaměstnavatelem stanovených případech. Její vymezení je důležité zejména v rozsáhlých areálech s více vchody, s více zaměstnavateli, na staveništích a dočasných pracovištích, ve sdílených objektech, v prostorech se zvýšeným rizikem nebo tam, kde pracoviště není přístupné běžnou chůzí po komunikaci, ale například pohybem v terénu či po dopravní cestě.
Smyslem stanovení přístupové cesty je navést zaměstnance na trasu, která je bezpečná a udržovaná, a kterou může zaměstnavatel ovlivnit při plnění svých povinností v oblasti BOZP. Při stanovení přístupové cesty je nutné zohlednit také její přiměřenost – např. vzdálenost, povrch a celkovou dostupnost. Pokud přístupová cesta určena není, zvyšuje se nejen pravděpodobnost vzniku úrazů, ale také nejasností, kde začíná a končí odpovědnost zaměstnavatele za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců. Jasně stanovené určení místa, kde se musí zaměstnanec podrobit pokynům zaměstnavatele (přímým nebo zprostředkovaným) usměrňujícím jeho jednání – představuje jednoduché organizační opatření, které zajišťuje jednoznačnost a vymahatelnost a chrání zaměstnavatele před zbytečnými finančními i reputačními dopady. Např. dle Rozsudku NS 21 Cdo 688/2005 je-li v jednom areálu umístěno několik fyzických či právnických osob zaměstnavatelů, je pro konečné posouzení situace rozhodující závěr, od kterého okamžiku po vstupu do areálu začal být zaměstnanec povinen podrobit se pokynům zaměstnavatele usměrňujícím jeho jednání, a z tohoto hlediska není významné, zda se jedná o pokyny udělované přímo zaměstnavatelem, anebo zprostředkovaně subjektem, který v rámci areálu zajišťuje ostrahu společnou pro všechny umístěné podnikatelské subjekty.
Šetření pracovních úrazů
Pomyslnou hranicí je § 271k odst. 3 zákoníku práce – pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět. Rozlišení mezi přístupovou cestou, kterou určuje zaměstnavatel, a cestou do nebo z práce, za kterou si odpovídá zaměstnanec, je zásadní pro určení odpovědnosti zaměstnavatele i pro případný regres pojišťovny a plnění ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele. Povinnosti zaměstnavatele nelze vztahovat na okolnosti, které přesahují jeho faktický nebo právní vliv. V právní praxi platí zásada, že zaměstnavatel odpovídá za bezpečnost jen v rozsahu, v jakém má podmínky pod svou kontrolou a může je ovlivnit. Neodpovídá tedy za situace vzniklé mimo jeho reálný dosah – například za pohyb zaměstnanců na veřejných komunikacích, v prostorách, ke kterým nemá přístup, nebo v důsledku okolností, které nemůže svými opatřeními ovlivnit.
Není to povinnost, ale…
Povinnost stanovit přístupovou cestu není legislativou stanovena, zaměstnavatel ji stanovuje formou ostatních předpisů. Co však musí zajistit, je vytváření bezpečného a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovních podmínek vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Konkrétní požadavky na komunikace, bezpečnostní značení, organizační a technická opatření apod., které jsou obsaženy v legislativě obecné i speciální, lze vztáhnout pouze na místo působnosti zaměstnavatele, nikoli na cestu zaměstnance do zaměstnání a zpět. Samozřejmostí je zařazení dokumentu s popisem přístupové cesty do náplně školení zaměstnanců před vstupem na pracoviště, příp. do opakovaných školení a do mimořádného školení v případě jakýchkoli změn s možným dopadem na bezpečnost zaměstnanců [§ 103 odst. 2 písm. c) ZP].
V případech, které jsou obdobné jako náš popis situace uvedený na začátku článku, a kdy není stanovena přístupová cesta nebo ji nelze jednoznačně stanovit, je v případě škod na zdraví a majetku možné řešit tuto záležitost pouze soudní cestou.
Závěr
Stanovení přístupové cesty sice není výslovnou zákonnou povinností, je však přínosným opatřením, které v praxi pomáhá předcházet úrazům, usnadňuje kontrolu nad riziky a posiluje právní jistotu i v případech, kdy do hry vstupují další subjekty.
CHECKLIST:
- Vymezit a určit vyhovující přístupovou cestu, zohlednit přístupnost pro všechny skupiny zaměstnanců.
- Stanovit odpovědnost za její kontrolu a údržbu.
- Stanovit a koordinovat pravidla vstupu do objektu s ostatními subjekty.
- Seznámit prokazatelně zaměstnance s přístupovou cestou.
- Kontrolovat, zda zaměstnanci nevolí nebezpečné zkratky.
- Zajistit bezpečnost všech osob, které do objektu přicházejí a jejich bezpečný pohyb v objektu.
ZDROJE (uváděná legislativa je v platném znění):
- zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
- NS sp. zn. 21 Cdo 688/2005, ze dne 13.09.2005