Bezpečnostní přestávky v práci podle nařízení vlády

Mezi tyto právní předpisy patří nařízení vlády č. 361/2007 Sb., o ochraně zdraví při práci (dále „nařízení vlády“). Nejedná se o „klasické“ přestávky, ale o situace, kdy při splnění podmínek je zaměstnavatel povinen převést zaměstnance na práci jiného druhu, v případě neexistence takové možnosti, musí poskytnout přestávku v naturální podobě.

Práce s počítačem

Zejména se jedná o přestávky v práci zaměstnanců, kteří pracují s počítači. Prací se zobrazovací jednotkou se rozumí práce vykonávaná zaměstnancem jako pravidelná součást jeho obvyklé pracovní činnosti na soustavě zařízení, které obsahuje zobrazovací jednotku, klávesnici nebo jiné vstupní zařízení, software nebo další volitelné příslušenství.

Práce se zrakovou zátěží musí být v zájmu omezení jejího nepříznivého vlivu na zdraví zaměstnance přerušována bezpečnostními přestávkami. Zaměstnavatel musí organizovat činnost zaměstnance tak, aby práce u obrazovky byla během dne periodicky přerušována bezpečnostními přestávkami nebo změnami činnosti, které by snížily pracovní zatížení vyplývající z použití obrazovky. Zaměstnavatel musí poskytnout přestávky v práci nebo zorganizovat změnu činnosti v délce 5 až 10 minut po každých dvou hodinách nepřetržité práce nebo musí být zajistit střídání činností nebo zaměstnanců.

Setkáme se s nimi zejména u zaměstnavatelů, jejichž předmětem činnosti jsou nejen administrativní, ale i manuální výkony. Jde o pracoviště, kde se bez počítačových systémů neobejdou, jako jsou mzdové účtárny, bankovní instituce, obchodní korporace apod. V současnosti práci s počítači využívá velká většina zaměstnavatelů.

Přestávky při psychické zátěži

Nařízení vlády vymezuje psychickou zátěž zaměstnanců. Jedná se o práce spojené s monotonií, ve vnuceném pracovním tempu, v třísměnném, nebo nepřetržitém pracovním režimu nebo práce vykonávané pouze v noční době.

Prací ve vnuceném pracovním tempu se rozumí práce, při níž si zaměstnanec nemůže volit její tempo sám a musí se podřídit rytmu strojového mechanismu, úkolu nebo rytmu jiného zaměstnance.

Prací spojenou s monotonií se rozumí práce, při níž je charakteristické opakování stejných pohybových nebo úkolových úkonů s omezenou možností zásahu zaměstnance do jejich průběhu.

Monotonie se dále člení na činnost:

• pohybovou, při které se opakují jednoduché pohybové manuální úkony stejného typu,
• úkolovou, při které se vyskytuje nízký počet úkolů a jejich malá proměnlivost.

K omezení nepříznivého vlivu monotónních prací a činností ve vnuceném pracovním tempu na zdraví zaměstnanců musí zaměstnavatel poskytnout bezpečnostní přestávky v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách nepřetržité práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.

Doporučuje se (nejde o povinnost zaměstnavatele), aby alespoň v jedné přestávce bylo zařazeno několik kompenzačních cviků ke zvýšení účinku aktivního oddechu a předcházení bolestem a zdravotním potížím. Zaměstnanci by měli mít možnost volit si přestávky v uvedeném rozsahu individuálně. Při zvýšených požadavcích na psychickou zátěž nebo vysoký výkon je vhodné rozčlenit pracovní směnu na čtyři části: dvě dopoledne a dvě odpoledne i s vhodnými přestávkami.

Přestávky při práci s břemeny

Praxe dosud žije přesvědčením, že práci s břemeny omezují předpisy pouze pro ženy a mladistvé. Nařízení vlády pamatuje i na zdraví mužů.

V ustanovení § 29 a § 30 nařízení vlády je definováno, co se rozumí ruční manipulací s břemenem. Tato manipulace představuje zásadní riziko poškození zejména bederní páteře. Břemenem se rozumí i živé břemeno. Tato úprava zohledňuje nejen přenášení pacientů nebo klientů zaměstnanci zdravotnických a sociálních zařízení, ale také zátěž zaměstnanců veterinárních zařízení. Nepohyblivost živých břemen je nutné posuzovat stejně co do náročnosti a možnosti poškození zdraví, které při manipulaci s nimi může hrozit zaměstnancům, ale také směřuje zejména k tomu, aby v těchto zařízeních byly zaváděny technické pomůcky, které ruční manipulaci alespoň částečně omezí.

Váhové limity břemen jsou odděleně upraveny pro muže a ženy, a to jak při občasném zvedání a přenášení, tak pro pravidelné včetně kumulativních hmotností. Jsou upraveny pro osmihodinovou směnu. Provádí-li se manipulace s břemenem jako pravidelná práce ve směně, neměla by být časově soustředěna do jednoho úseku, ale měla by být rozložena na celou dobu trvání směny. Při ruční manipulaci s břemenem je vydáván určitý energetický výdej, který musí být dodržován, pokud nemá dojít k přetěžování sil zaměstnance.

Nařízení vlády vymezuje, co se rozumí občasným zvedáním a přenášením a častým přenášením.

Občasné je přerušované zvedání a přenášení břemene nepřesahující souhrnně 30 minut za osmihodinovou směnu a časté je zvedání a přenášení břemene přesahující souhrnně 30 minut za osmihodinovou směnu.

Přípustný hygienický limit

pro hmotnost manipulovaného břemene přenášeného mužem při občasném zvedání a přenášení je 50 kg (u žen 20 kg), při častém zvedání a přenášení 30 kg (u žen 15 kg). Při práci vsedě je limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene mužem 5 kg (u žen 3 kg). Pro hygienický limit pro celkovou hmotnost manipulovaných břemen mužem v průměrné osmihodinové směně je 10 000 kg, u žen 6 500 kg.

Jde-li o práci ve směnách delších než osmihodinových, odpovídá navýšení v procentech skutečné době výkonu práce. Při výkonu práce 12 hodin a delší nesmí být průměrný hygienický limit pro práci s ruční manipulací s břemenem navýšen o více než 20 %.

Je-li ruční manipulace s břemeny nevyhnutelná, musí být pracoviště uspořádána tak, aby manipulace s nimi byla co nejbezpečnější a neohrožovala zdraví zaměstnanců. Zaměstnavatel by měl přijmout vhodná organizační opatření a mechanické prostředky k omezení rizika, zejména poškození páteře. Rovněž musí posoudit a vyhodnotit podmínky práce před jejím zahájením. Zaměstnavatel tedy musí před každou podobnou prací vyhodnotit zdravotní rizika, která jsou s ní spojena, vytvořit vhodná organizační opatření a vybavit zaměstnance ochrannými pracovními a technickými prostředky, případně dát k disposici i mechanické prostředky.

Překročí-li zaměstnanec při práci s ruční manipulací s břemenem uvedené hygienické limity, musí mu být po každých 2 hodinách od započetí práce poskytnuta přestávka v trvání 5 až 10 minut nebo musí být zajištěno střídání činností. Tato přestávka se započítává do pracovní doby.

Pracovní náplň a přestávky v práci

Zákon o nemocenském pojištění č. 187/2006 Sb., obsahuje v § 65 odst. 1 písm. b) významnou povinnost zaměstnavatelům: jsou povinni sdělit na vyžádání příslušnému orgánu nemocenského pojištění a ošetřujícího lékaře pracovní zařazení, náplň práce a pracovní podmínky dočasně práce neschopného zaměstnance. Tomu odpovídá oprávnění ošetřujícího lékaře požadovat od zaměstnavatele uvedené informace, včetně informací o zařízení závodní preventivní péče [§ 63 odstavec 1 písm. c)]. Nesplnění této povinnosti může pro zaměstnavatele znamenat pokutu až do částky 20 tisíc korun od příslušného orgánu nemocenského pojištění (§ 136 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb.)

Zaměstnavatelé v této souvislosti velmi často namítají, že nemají povinnost sjednávat nebo určovat zaměstnanci pracovní náplň, takže tuto informační povinnost nemohou splnit. To je sice pravda, ale informační povinnost zaměstnavatelů není však samoúčelná. Jestliže by se prokázalo, že zaměstnanec např. vykonával jiné práce mimo svou pracovní náplň nebo že zaměstnavatel neplnil povinnosti, které má podle nařízení vlády k ochraně zdraví při práci, mohl by mít odpovědnost za vzniklou nebo dlouhodobou pracovní neschopnost zaměstnance. Jedná se např. o dodržování bezpečnostních přestávek při práci, které se započítávají do pracovní doby podle uvedeného nařízení vlády při práci s počítačem, při psychické zátěži, při práci s těžkými břemeny, při práci monotónní nebo ve vnuceném tempu apod.

Podle § 126 zákona č. 187/2006 Sb., by byl zaměstnavatel podle rozhodnutí příslušného orgánu nemocenského pojištění povinen uhradit regresní náhradu, která byla stanovena ve výši vyplacené dávky nemocenského pojištění.

Bezpečnostní přestávky řidičů

Bezpečnostní přestávka není dobou odpočinku, ale zahrnuje se do pracovní doby. Patří mezi ně i přestávky řidičů podle nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky.

Zaměstnavatel je povinen zajistit způsob organizace práce a pracovních postupů při provozování silniční dopravy, obsluze, opravách, kontrole a údržbě dopravních prostředků a pracovních činností, při nichž se používají dopravní prostředky.

K zaměstnanci, který řídí dopravní prostředek a který neprovozuje dopravu jako předmět své podnikatelské činnosti, má zaměstnavatel podle nařízení vlády několik povinností:

• zaměstnanec nesmí překročit maximální dobu řízení, která činí 4,5 hodiny (za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než 15 minut).
• po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 minut, nenásleduje -li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu.
• bezpečnostní přestávka může být rozdělena do dvou částí v trvání nejméně 15 minut zařazených do doby řízení.
• během bezpečnostní přestávky nesmí řidič vykonávat žádnou jinou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad.
• bezpečnostní přestávky a přestávky na jídlo a oddech podle zákoníku práce se mohou slučovat a neposkytují se na začátku a na konci pracovní doby.

Řidiči a přestávky podle zákoníku práce

V praxi nastávají případy, kdy se bezpečnostní přestávka řidičů kryje (je stanovena) s přestávkou v práci na jídlo a oddech podle zákoníku práce.

Při vymezování vztahu mezi přestávkou v práci podle § 89 zákoníku práce a přestávkou v práci podle uvedeného nařízení vlády je nutno vyjít zejména z účelu příslušných ustanovení. Účelu bude dosaženo, i když obě přestávky budou slučovány.

Přestávky v práci jsou charakterizovány jako přestávky na jídlo a oddech. Zaměstnavatel je musí za zákonem stanovených podmínek poskytnout, nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce. Přestávky v práci mohou být poskytnuty i v době kratší, než je šest hodin nepřetržité práce.

Bezpečnostní přestávky znamenají pro řidiče přerušení řízení vozidla z důvodu bezpečnosti práce nejméně na dobu 30 minut po čtyřech hodinách nepřetržité doby řízení.

Oproti přestávkám v práci se uplatňuje jiné, širší hledisko – bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnance i ostatních uživatelů pozemních komunikací, případně přepravovaných osob. Tohoto účelu bude dosaženo, i když obě přestávky budou sloučeny. Bezpečnostní přestávka není totiž určena na jídlo a oddech, i když ani tato nepracovní činnost není v jejím průběhu vyloučena, neboť řidič během této přestávky může vykonávat jen dozor na vozidlo a jeho náklad. Může však této přestávky rovněž využít na jídlo a oddech. Bezpečnostní přestávku lze rovněž rozdělit na několik částí, z nichž nejkratší musí trvat nepřetržitě alespoň 10 minut. I tato doba může být sloučena s kratšími přestávkami poskytovanými podle § 89 zákoníku práce.

Případnému sloučení obou druhů přestávek nebrání ani gramatický výklad příslušných ustanovení citovaných předpisů.

Doba poskytnutí bezpečnostní přestávky na rozdíl od přestávky v práci je ovlivněna zahájením výkonu práce řidiče. Tento začátek se nemusí shodovat s počátkem pracovní doby u příslušného zaměstnavatele. Zahájení výkonu práce řidiče nemůže tento zaměstnanec ovlivnit. Zejména u řidičů městské hromadné dopravy s pevně stanoveným jízdním řádem je tato skutečnost rozhodující. V případě, že by bezpečnostní přestávka připadla na dobu přestávky v práci, není možno postupovat jinak než obě přestávky sloučit.

Dojde -li za okolností uvedených výše ke sloučení obou přestávek v rozsahu 30 minut nebo v kratší době, započítává se bezpečnostní přestávka do pracovní doby řidiče. Není vyloučeno ani započítávání většího počtu přestávek. To je však ovlivněno délkou nepřetržité doby řízení vozidla a pracovní dobou zaměstnance v příslušné směně.

Zápočet přestávky podle zákoníku práce

Nejedná se sice o „klasickou“ přestávku na jídlo a oddech, ale o zajištění přiměřené doby na oddech a jídlo (viz § 88 odst. 1 zákoníku práce). Jsou to případy, kdy nebude prokazatelně možné přerušit práci nebo provoz a zaměstnavatelem bude z tohoto důvodu zajištěna i bez přerušení práce zaměstnanci jen přiměřená doba pro oddech a jídlo, bude tato doba započítávána do pracovní doby. Prakticky se jedná o situace, kdy zaměstnanec při práci po přiměřenou dobu bude jíst nebo odpočívat. Zaměstnavatel je povinen tyto situace „tolerovat“, neboť se fakticky jedná o výkon práce. Nejedná se však o přestávku v práci. Zákoník práce klade důraz na oddech v práci, stravování (např. příležitostné jídlo z domova) přímo na pracovišti, tím není vyloučeno.

Nejedná se o soustavnou práci např. po dobu několika týdnů, ale může to být pracovní činnost v konkrétním dnu, kdy zaměstnanec (např. úředník ÚSC na klientském pracovišti), nemůže čerpat „normální“ přestávku na oddech a jídlo.

V případech, kdy nebude prokazatelně možné přerušit práci nebo provoz a zaměstnavatelem bude z tohoto důvodu zajištěna i bez přerušení práce zaměstnanci jen přiměřená doba pro oddech a jídlo, bude tato doba započítávána do pracovní doby. Podle § 88 odst. 1 zákoníku práce musí být zaměstnanci i bez přerušení práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo, jestliže vykonává práce, které nemohou být přerušeny. Prakticky se jedná o situace, kdy zaměstnanec při práci po přiměřenou dobu bude jíst nebo odpočívat.

Zaměstnavatel je povinen tyto situace „tolerovat“, neboť se fakticky jedná o výkon práce. Nejedná se však o přestávku v práci.

Práce bez přerušení

Práce, které nemohou být přerušeny, jsou charakterizovány zejména jako:

• technologická či provozní (funkční) nepřerušitelnost práce,
• organizační nezajistitelnost pracovní přestávky, to je nemožnost zajistit vystřídání zaměstnance v době přestávky,
• skutečnost, že zaměstnanec má i bez přerušení provozu nebo práce přiměřenou dobu pro oddech a jídlo.

V praxi se může jednat zejména o tyto okruhy případů:

• tzv. jednomužná pracoviště (obsluhy), kdy přestávky nelze poskytnout zpravidla v žádné směně,
• mimořádné situace, při nichž zaměstnanec přestávku čerpat nemůže, ačkoliv ji za normálních okolností má.

Může se proto v praxi vyskytnout situace, kdy např. u zaměstnavatele, který je nepodnikatelského charakteru, se zaměstnancům v určitý den poskytne přestávka na jídlo a oddech, ale některým jen přiměřená doba na jídlo a oddech, neboť práce nemohou být přerušeny. Jde např. o vrátné, recepční a jiné zaměstnance, kteří nemohou být v práci vystřídáni.