Uvedená problematika je druhou částí článku, který byl zveřejněn v dubnovém čísle tohoto periodika. Zabývá se povinností zaměstnavatele vyhledávat a odstraňovat rizika na pracovišti a s tím související povinnosti vést o této činnosti dokumentaci, a to ve světle nedávného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 488/2020–44, ze dne 1. 7. 2021, a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ad 1/2019-73, ze dne 3. 12. 2020, jež mu předcházel, ve kterých byl posuzován rozsah povinnosti zaměstnavatele zpracovávat za účelem plnění prevence rizik zaměstnavatelé dokumentaci, ve které jsou veškerá nalezená rizika vyhodnocena s uvedením příslušných opatření. Právě tato dokumentace je východiskem pro zajišťování BOZP.
V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, v jakém rozsahu je zaměstnavatel povinen tuto dokumentaci vést, přičemž shledal, že „[P]odle § 102 odst. 3 musí zaměstnavatel mimo jiné „soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje.“ Tato vyhledávací povinnost však není totožná s povinností evidenční. Naopak § 102 odst. 4 vztahuje povinnost dokumentace vyhledávání a vyhodnocování rizik a přijetí opatření k omezení jejich působení pouze na rizika neodstranitelná. Nejvyšší správní soud pak nemůže, zejména pokud jde o správní trestání, dovodit porušení povinnosti, kterou žalobkyni zákon neukládal.“ Tento závěr Nejvyššího správního soudu vyvolává dojem o výrazném zúžení či dokonce celkové relativizaci dosavadní praxe v rámci BOZP, kdy se dokumentace k rizikům u jednotlivých zaměstnavatelů zpracovávala komplexně bez ohledu na dělení na rizika odstranitelná a neodstranitelná.
Aby však možné náležitě posoudit, jaký reálný dopad bude mít uvedený závěr na oblast BOZP, je nutné vyhodnotit daný případ více komplexně. Za tímto účelem je nutné se blíže zabývat rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ad 1/2019-73, ze dne 3. 12. 2020, jež diskutovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu předcházel, a obsahuje podrobnější popis celé kauzy i důkladnější zdůvodnění právních závěrů, kterým následně Nejvyšší správní soud přitakával. Žalobkyně „na pracovišti neměla zpracovánu dokumentaci hodnocení rizik včetně opatření k omezení jejich působení pro tlakové nádoby (vzdušník kompresoru značky Schneider Bohemia, obsah 270 litrů, výrobní číslo 796271, rok výroby 2006).“ Orgány inspekce práce shledaly, že tím žalobkyně čímž porušila § 102 odst. 3 zákoníku práce. Za toto jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 18 500 Kč za přestupek dle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce a povinnost nahradit paušální částku nákla