Současná zákonná úprava povinností právnických a podnikajících fyzických osob dle zákona o požární ochraně vychází ze systémové změny, kterou do práva požární ochrany implementovala novela zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“) provedená zákonem č. 237/2000 Sb. ze dne 28. června 2000, kterým se mění zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.
1. Úvod
Jak již bylo zmíněno v předchozích článcích, jedná se o první z pětice kmenových zákonů1) dominantně upravující právo požární ochrany od roku 2001 do současnosti. Tehdy zavedené koncepční řešení, které se v zásadně nezměněné podobě udrželo dodnes, vycházelo z analýzy tehdejšího stavu a reflektovalo nejzávažnější obtíže při výkonu státního požárního dozoru, mezi které patřila skutečnost, že určení subjektů k provedení požární kontroly v rámci výkonu státního požárního dozoru bylo vázáno na výsledky posouzení požárního nebezpečí. Ukázalo se, že kontrolu je potřebné provádět i u subjektů, které nemají za povinnost zpracovat požární posouzení. Nedostatečnost tehdejší právní úpravy se dále projevovala v tom, že nebylo možno provést požární kontrolu u těch povinných subjektů, které nesplnily svou zákonnou povinnost a požární posouzení nezpracovaly. Jako nevyhovující se ukazovala zejména tehdejší právní úprava povinností právnických a podnikajících fyzických osob na úseku požární ochrany. Problém spočíval v tom, že tehdejší právní úprava vymezovala činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím velmi obecně, čímž postihovala až příliš široký okruh osob povinných zpracovat požární posouzení. Nevyhovující bylo rovněž to, že se na všechny ostatní právnické osoby a podnikající fyzické osoby, které nemusely zpracovávat požární posouzení, vztahovaly stejné povinnosti. To ve svém důsledku způsobovalo zatěžování především drobných podnikatelských subjektů mnohdy nadbytečnými povinnostmi2). Zákon č. 237/2000 Sb. přináší do § 4 zákona o požární ochraně mechaniku členění provozovaných činností podle požárního nebezpečí a v § 5, 6 a § 6a zákona o požární ochraně stanovuje hierarchii povinností dopadajících na právnické a podnikající fyzické osoby, kdy je zavedena trojstupňová pyramidální úprava. Podle míry požárního nebezpečí se provozované činnosti člení do kategorií bez zvýšeného požárního nebezpečí, se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím, kdy zjednodušeně platí pravidlo, čím vyšší je míra nebezpečnosti provozovaných činností, tím vyšší je soubor povinností a opatření, který musí daný subjekt splnit. Fakticky jsou všem právnickým osobám a