Tento článek, ač nepříliš formální, má široké veřejnosti přiblížit, o čem by měla být bezpečnost práce, a pracovníkům BOZP připomenout, co jsme možná už přes nekonečné papírování, studování předpisů a zkracování času školení, zapomněli.
Když se mluví o bezpečnosti o ochraně zdraví při práci, mnoha lidem často naskočí jediná emoce: odpor. Proč? Protože si pod ní představují hlavně otravná školení, zákazy, příkazy, omezení. „Tohle nesmíš!“ „Tady nechoď!“ „Takhle to nedělej!“ Ale to je jen špička ledovce. Bezpečnost totiž není o tom, co se nesmí, ale o tom, jak se to dá dělat tak, aby se člověk večer vrátil domů ke svým blízkým - po svých, bez bolesti a bez zdravotních následků.
Pokud se BOZP vnímá jen jako soubor zákazů, tabulek a nesmyslných cílů (např. nulová úrazovost), je to cesta do slepé uličky. Nikdo nechce být celý den pod kontrolou. A zákaz sám o sobě neřeší nic – jen odsouvá odpovědnost z člověka na předpis.
Když vám někdo řekne: „Tohle se nesmí!“, ale neřekne proč nebo nenabídne jinou cestu, začne se pravidlo obcházet. Dřív nebo později. A právě tehdy se bezpečnost láme – ne v tabulkách, ale v chování.
Co tedy bezpečnost práce je? Definicí bezpečnosti práce existuje bezpočet, ale z pohledu prostého člověka je to návod. Návod, jak práci dělat efektivně, aniž by se člověk při práci nezabil nebo si nezničil zdraví. Návod, jak si chránit záda, klouby, sluch, oči nebo ruce. Návod, jak fungovat jako tým. Jak přemýšlet včas. Jak nebýt hrdina za každou cenu – ale být člověk, který ví, co dělá. Skvělý pracovník totiž není ten, kdo zvládne nejvíc za nejkratší dobu, ale ten, kdo dokáže odvádět výkon dlouhodobě – bez úrazu a bez zdravotních následků. A právě tohle bezpečnost umožňuje.
Věděli jste, že v roce 2024 v České republice došlo k 70 smrtelným pracovním úrazům? [1]
Ráno odcházíte do práce. Večer byste se měli vrátit domů. To je základní rovnice. A BOZP je nástroj, který vám s tím má pomoct. Ne vás brzdit, ne vás šikanovat, ale chránit. Možná někdy trochu otravně, ale vždycky s jedním cílem: Abyste mohli zítra ráno zase vstát, a to bez bolesti.
Změňme pohled – od zákazů k pochopení
Změna kultury bezpečnosti začíná tím, že se přestane říkat „nesmíš“ a začne se říkat „takhle to bude bezpečnější, a tady je proč.“ Ochranné pomůcky nejsou šikana. Jsou nástroj. Školení není formalita. Je to sdílení zkušeností. A hlášení nebezpečí není bonzáctví. Je to kolegialita. Velkým posunem je, když pracovník chápe, proč se má nějaké opatření dodržovat. Proč se nemá zvedat břemeno v předklonu. Proč nestačí „jen na chvilku“ odložit ochranné brýle. Proč je důležité hlásit i drobné incidenty. Když se k pravidlům přidá kontext a smysl, mění se postoj – a s ním i chování. Teprve tehdy se bezpečnost stává součástí rozhodování, ne překážkou.
Bezpečnost práce je i otevřená komunikace. Když se člověk bojí říct, že něco není v pořádku nebo že mu nějaká pomůcka nevyhovuje, problém se zamete pod koberec. A tam jen tiše roste, dokud nepřeroste v průšvih. Vytvářet prostředí, kde se o bezpečnosti mluví otevřeně a bez obav, je jedním z nejúčinnějších opatření vůbec. Nikdo není v práci sám. Když někdo udělá chybu, následky často nezasáhnou jen jeho, ale i jeho kolegy. Padající břemeno, zkrat v elektroinstalaci a třeba i kluzká podlaha, to všechno může mít dopad na lidi kolem. Bezpečnostní pravidla nechrání jen jednotlivce, ale celý tým. A stejně tak je i jejich dodržování týmovou záležitostí. V prostředí, kde se lidé navzájem hlídají a podporují, se bezpečnost stává přirozenou součástí každodenní práce. Ta má větší sílu než jakýkoli předpis. Když si všimnu, že kolega nedává pozor, řeknu mu to. Když vím, že někdo ignoruje používání OOPP, připomenu mu jejich smysl. Ne proto, že chci „dělat chytrého“, ale proto, že mi na něm záleží. V bezpečnosti neexistuje „to není moje věc“. Každý, kdo vstoupí na pracoviště, je jeho součástí – a má odpovědnost nejen za sebe, ale i za ostatní.
Dobře fungující tým si důvěřuje. A právě důvěra je dalším klíčem k bezpečnosti. Důvěra, že když něco řeknu, nebude to bráno jako kritika, ale jako pomoc. Důvěra, že když udělám chybu, bude mi někdo krýt záda, a že se z ní společně poučíme. Bezpečnost nevzniká v tichu, ale v interakci. A právě proto je týmová.
Příklad z praxe
Pokud si stále říkáte, že uvedené řádky jsou pouze prázdná slova, připomeňme si, co se stalo v roce 2008. V červenci 2008 došlo u Studénky ke srážce vlaku EC 108 s padajícím konstrukčním materiálem z mostu. Díky správnému postupu strojvedoucího – rychlé aktivaci nouzové brzdy a přesunu do bezpečnější části kabiny – se podařilo snížit rychlost z 135 km/h na 90 km/h během několika sekund. Tímto jednáním zachránil strojvedoucí nejen svůj život, ale pravděpodobně i životy stovek cestujících, na palubě bylo totiž přibližně 400 lidí. [2,3]
Proč je to příklad BOZP v praxi?
- Prevence a školení: Strojvedoucí byl připraven aktivovat nouzovou brzdu okamžitě a věděl, kam se uchýlit v nebezpečí.
- Postupy v nouzi: Tento případ ukazuje přímý dopad znalosti evakuačních a havarijních postupů na přežití – což je podle definice BOZP klíčové.
- Organizační opatření: Jasné instrukce pro krizové situace byly klíčové pro úspěšné zvládnutí neplánované události.
Závěr
Bezpečnost práce není o papírech, zákazech a kontrolách. Je o lidech. O jejich životech, zdraví, rodinách a každodenním návratu domů. Pokud má být BOZP skutečně funkční, musí se stát součástí kultury organizace, ne jen povinností. Nechceme přece pracovníky, kteří pravidla slepě plní ze strachu z postihu – chceme kolegy, kteří rozumí tomu, proč se ta pravidla dodržují. Abychom toho dosáhli, musíme změnit jazyk, kterým o bezpečnosti mluvíme. Místo „nesmíš“ říkejme raději „takhle je to bezpečnější – a tady je důvod.“ Místo formálních školení sdílejme zkušenosti. Místo hlášení nehod se bojme jejich nehlášení. Každý drobný krok směrem k větší otevřenosti, vzájemné důvěře a porozumění má obrovský dopad – nejen na papíře, ale především v reálném životě. Bezpečnost práce není o omezování. Je to způsob, jak chránit to nejcennější, co máme. Lidský život. A pokud to někdy vypadá, že je to zbytečné, zdlouhavé nebo obtěžující, stačí si připomenout, že největším úspěchem bezpečnosti je právě to, co se nestane. Žádná nehoda, žádná tragédie. Jen další obyčejný den, kdy se všichni vrátí domů.
Seznam literatury
[1] Státní úřad inspekce práce, „V loňském roce výrazně poklesl počet smrtelných pracovních úrazů,“ SUIP, Opava, Česká republika, 25. dubna 2025. [online]. Dostupné z: https://www.suip.cz/documents/20142/1044901/2025-04-27_TZ_SUIP_smrtelne_pracovni_urazy.pdf/703b4ea6-07a0-d73d-ee4a-ed55e3b33b84?t=1745761635879
[2] C CAMERON, Rob. Police: „catalogue of negligence and failure“ led to 2008 Studénka rail crash. [online]. In: Radio Prague International. 2010. Dostupné z: https://english.radio.cz/police-catalogue-negligence-and-failure-led-2008-studenka-rail-crash-8572008
[3] SCHROEDER, M. S. Into the Overpass: The 2008 Studénka Bridge Collision. [online]. Medium, 7. března 2021. Dostupné z: https://medium.com/@mxschroeder/into-the-overpass-the-2008-stud%C3%A9nka-bridge-collision-6e28c99a8a6f