Pachové látky v ovzduší hodnocené normativně a jejich vliv na pocity a zdraví člověka

Vydáno: 30 minut čtení

V článku pojednávajícího o pachových látkách je posuzován jejich vliv, jak ze subjektivního (pocitového) tak objektivního (normativního) hlediska, promítajících se do podmínek životního prostředí člověka.

ÚVOD

V současné době je kladen velký důraz na zlepšování kvality ovzduší. Znečištění ovzduší pachovými látkami patří mezi vlivy, které mohou velice negativně ovlivnit kvalitu života v okolí jejich zdroje.

Zápach je nepříjemný čichový vjem, před kterým se lze těžko bránit. Stížnosti na znečišťování ovzduší zápachem jsou běžné nejen v ČR, ale i v ostatních vyspělých státech. Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako "stav fyzické, psychické, sociální a estetické pohody". Pokud nám tedy zápach ubírá na pohodě, škodí zároveň našemu zdraví.

Pachovými látkami (odoranty) se rozumí látky anebo jejich směs, které způsobují obtěžující pachový vjem, charakterizované evropskou pachovou jednotkou, nazývanou EROM. Jedná se především o plynné látky, ale mohou to být i aerosoly, ze kterých se pachové látky po čase uvolňují.

Pachové látky zpravidla nebývají natolik zdraví škodlivé jako u znečišťujících látek a jejich přímé negativní působení na organismus je méně markantní, přesto však mohou způsobit vážné obtíže jako nauzea, bolesti hlavy, dýchací či psychické problémy. Zvláštním případem jsou pachy lidské, hodnocené zejména z hygienického hlediska.

K ochraně ovzduší se vztahují zákonná a normativní ustanovení, která jsou povinni dodržovat ty subjekty zodpovědné za provoz zdrojů, emitujících pachových látek do ovzduší. Ustanovení pro ochranu ovzduší je ošetřeno Zákonem č. 201/2012 Sb., Vyhláškou MŽP č. 415/2012 a platnými normami (třídy 835030 a 834781).

Pachové látky je možné měřit čtyřmi způsoby, a to plynovou chromatografií, olfaktometrickým měřením, terénním průzkumem nebo statistickými metodami. Při hodnocení úrovně emisí pachových látek se využívají vyhlášené obecné emisní limity a přípustná míra obtěžování obyvatelstva zápachem.

1. Pachové látky a jejich specifika

Pachové látky neboli odoranty, jsou chemické sloučeniny emitované z různých zdrojů do volného prostředí, kde se rozptylují a podléhají chemickým změnám. Jsou to látky, které vyvolávají pachový vjem (pach, zápach či smrad) u člověka. V převážné většině se jedná o primárně plynné látky, ale mohou se vyskytovat i případy páchnoucích aerosolů.

Pachové látky vnímáme za podmínky, kdy pachové molekuly jsou dostatečně malé (menší než 300-400 relativní molekulové hmotnosti - Mr) a těkavé, takže mohou dosáhnout k nosu a tam se rozpustí v hlenu.

Pach lze definovat jako lidský pocit, který vychází z recepce čichového podnětu smyslovým orgánem. Způsob, kterým člověk reaguje na pach, je závislý na konkrétních vlastnostech pachu a charakteristikách pachových látek.

Vlastnosti pachových látek jsou obvykle vyjadřovány pomocí čtyř veličin:

  1. Koncentrace - aktuální koncentrace pachových látek ve vzduchu se vyjadřuje v pachových jednotkách (ou
    E
    .m-3) a stanovuje se metodou dynamické olfaktometrie.
  2. Intenzita - subjektivní síla vjemu různých stupňů vnímaný člověkem - od velmi slabého až po nesnesitelný. Závislost intenzity pachu na koncentraci nejlépe vystihuje funkce logaritmická, tj. stonásobné překročení emisního limitu tedy nevyvolá při přímém vdechnutí stonásobný pachový vjem, ale "pouze" pachový vjem několika násobný. Nejlépe to popisuje Fechnerův zákon, vyjadřující vztah mezi koncentrací (P) a intenzitou (I) pachu.

P = c.log I kde: c=1

Příklad:

Zdvojnásobíme-li hodnotu I např. z 10 na 20 jednotek, zvýší se P z 1 přibližně o 1,3 jednotky. Z toho vyplývá, že zdvojnásobíme-li intenzitu pachu, znamená to, že budeme vnímat pach přibližně pouze v jednotkách jeho koncentrace.

  1. Charakter - vyjádření pocitu pozorovatele, například formou kvality po čem látka

Související dokumenty

Související články

První rok v práci může být fatální
Bezpečnost a ochrana zdraví ve zdravotnictví
Problémy s kategorizací prací
Příběhy o přidělování a používání OOPP (2. díl)
Zdravotní rizika spojená s prací na staveništi
Kontrolní činnost orgánů inspekce práce v oblasti nebezpečných látek
Kdy zaměstnavatel nehradí škodu za pracovní úraz
Řízení BOZP v odvětví zdravotní a sociální péče
Nemoci z povolání
Řízení BOZP a hodnocení rizik v odvětví vzdělávání
Zdraví škodlivé pracovní prostředí a příplatky za něj
Expozice karcinogenním látkám vznikajícím během pracovního procesu
Inteligentní systémy pro monitorování BOZP
Bezpečné pracoviště, realita nebo fikce
Profesionální onemocnění hlášená v České republice v roce 2022
Členění nebezpečí a rizik BOZP a ergonomie
Ergonomické zásady uplatňované v rámci pracovního systému
Hodnocení osvětlení vnitřních pracovních prostorů
Vliv počasí z pohledu ergonomie na aktivitu a zdraví člověka

Související otázky a odpovědi

Práce ve výšce za nepříznivého počasí na zahraničním pracovišti
Zdravotní pojištění a překážky na straně zaměstnance
Práce ve ztíženém prostředí
Bezpečnostní listy na pracovišti
Vstupní lékařská prohlídka u dohod mimo pracovní poměr při práci v noci
Skladování a nakládání s NCHL
Lékařská prohlídka zaměstnance
Posouzení příčinné souvislosti s pracovním úrazem
Úrazové pojištění u dohody o provedení práce
Testování a očkování v sociálních službách
Odmítnutí testování na přítomnost covid-19
Zkouška na alkohol v krvi
Vstupní lékařská prohlídka pro administrativního pracovníka - smluvní lékař
Pracovnělékařské prohlídky soudců
Úhrada psychologického vyšetření zaměstnance
Periodická lékařská prohlídka u DPP
Smlouva o výkonu funkce prokuristy - pracovní úraz a nemoc z povolání
Odškodnění pracovního úrazu
Odmítnutí vyplnit formulář Hodnocení bolestného
Vstupní a periodické lékařské prohlídky u DPP/DPČ