Pojem Technická zařízení budov (dále jen TZB) souhrnně označuje ty systémy, zařízení a profese, které úzce souvisí se stavebnictvím a ovlivňují užívání budov, včetně jejich koordinace. Jedná se zejména o:

• instalace – vytápění, vzduchotechnika, klimatizace, chlazení, rozvody plynu, vody a kanalizace (zdravotechnika, sanitární technika), centrální vysavače,
• elektrotechnické rozvody – měření a regulace, elektrorozvody, zabezpečovací technika, řídicí systémy pro veškerá technická zařízení, hromosvody, telefonní rozvody, rozvody televizního signálu, počítačové sítě,
• další technická zařízení – osvětlení, výtahy, eskalátory.

Provozní a bezpečnostní úroveň technických zařízení má zásadní vliv na vlastní provoz zdravotnického zařízení. Je výmazným faktorem, který může ovlivnit rozsah poskytované zdravotní péče. Již při krátkodobém vyřazení technických zařízení (např. 1–2 dny), musí docházet k částečné evakuaci pacientů, zejména v odděleních s vysokým stupněm přístrojové techniky a vysokými nároky na sanitární systémy a v mnoha případech se neobejdou ani krátkodobě bez dodávek elektrické energie, pitné vody a v zimních měsících i dodávek plynu. Velká zdravotnická zařízení disponují záložními zdroji, které jim umožní překlenou určitý časový úsek s omezením dodávky elektrické energie a pitné vody, ale řada menších zdravotnických zařízení tyto možnosti již mít nemusí. Narušení provozní účinnosti technických zařízení může vést k omezení zdravotní péče, zejména, pokud se tak stane při souběhu s jinými mimořádnými přírodnímu událostmi. Jedním ze základních požadavků na zajištění bezpečného provozu je již v základním plánovacím procesu před jejich uvedením do provozu, a to respektováním právních a technických požadavků.

1.        Medicinální plyny

Medicinální plyny patří mezi léčivé přípravky a jsou nepostradatelnou součástí v dnešní moderní medicíně. Pro své medicinální účinky mají poměrně široké využití v diagnostice, ale zejména v oblasti vlastní léčby. Nejčastěji využití nacházejí v anesteziologii, při diagnostice kardiovaskulárního a dýchacího systému, a zejména jako podpora samotného dýchání. Své využití ale také mají v kryochirurgii nebo v oblasti dlouhodobého skladování tkání a orgánů. Mezi základní plyny pro oblast medicíny patří zejména:

• medicinální kyslík v kapalném i plynném stavu,
• medicinální vzduch,
• oxid dusný,
• směsi hélia a kyslíku,
• směsi kyslíku a oxidu dusného,
• oxid uhličitý.

Barevné značení medicinálních plynů je uvedeno v tabulce:

Mimo barevné značení jsou tlakové láhve také značeny ražením, které provádí výrobce na horní zaoblenou část lahve a obsahují parametry, jako jsou např. název plynu, výrobní číslo lahve, značka shody a název schvalující organizace atd. Současně je zde uvedeno datum prováděné periodické zkoušky a datum další periodické zkoušky.

A poslední Značení vychází z požadavků ADR (Dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí) a CLP (evropské nařízení o klasifikaci, označování a balení chemických látek a směsí), které obsahují:

• číslo UN (čtyřčíselný kód jednoznačně identifikující látku nebo směs) a EC (sedmimístný číselný kód přiřazovaný chemickým látkám komerčně dostupným v Evropské unii);
• standardní věty o nebezpečnosti;
• pokyny pro bezpečné zacházení;
• úplný název a popis plynu (složení);
• bezpečnostní značení;
• název, adresu, telefonní čísla a další informace výrobce.

Vlastní podávání medicinálních plynů pacientům se řídí obdobnými pravidly, jako podávání jakéhokoli jiného léčivého přípravku. Přestože jsou oddělení pro léčbu pacientů vybavena technologií pro distribuci a podávání kyslíku, může nastat situace, kdy větrací systémy již nejsou schopny udržovat ovzduší, které není obohacené kyslíkem. Existují i další rizikové faktory, které mohou být příčinou vzniku požáru, který by za normálních okolností nevznikl. Mezi ně patří zejména mnohonásobný nárust pacientů léčených výše uvedeným způsobem, Celkovou situaci navíc zhoršuje fakt, že se v blízkosti pacienta nachází i která nejsou určena výhradně do zdravotnických prostor. V neposlední řadě je velmi důležité mít na paměti, také nasycení kyslíkem u oblečení a ložního prádla, čímž se stávají extrémně hořlavými a k jejich vznícení a velmi prudkému hoření může dojít i ze zdroje s velmi nízkou energií jako je např. statická elektřina. Avšak o mnoho větší pozornost musí být věnována přípravě medicinálních plynů již při výrobě (např. plnění a označení transportních lahví) a jejich distribuce.

2.        Tlakovými lahvemi s medicinálními plyny

Nejčastěji přepravovaným medicinální plynem v tlakových lahvích je medicinální kyslík, zejména přepravovaný v malých lahví, tj. 2 litry. Při manipulaci s malými láhvemi je nejdůležitější vyhnout se pádu láhve, jelikož jsou ve většině případech přepravovány v rukou. Při manipulaci musí být nasazen ochranný klobouk ventilu lahve. Nesmí dojít k poškození či dokonce uražení ventilu lahve.

Nejčastější rizika při přepravě tlakových lahví:

1. Utržení ventilu – je ventil nejslabší částí plynové lahve, je absolutní nutností chránit jej speciálním ochranným kloboučkem na plynové láhve. Pokud je plynová láhev utržením ventilu poškozena tak, že její natlakovaný obsah začne unikat, může se plynová láhev proměnit v nekontrolovatelný projektil, který je schopná způsobit značené škody.
2. Nekontrolovaný únik plynu – Pokud není ventil na plynové láhvi dostatečně utažený nebo dochází k drobným netěsnostem, může dojít k úniku plynu. V případě úniku hořlavých plynů mohou vznikat výbušné směsi, které se mohou velmi snadno vznítit, např. při stisknutí spínače světla.
3. Požár způsobený čistým kyslíkem – Ventily lahví s kyslíkem proto nesmí být namazány nebo naolejovány. Při manipulaci s kyslíkovými lahvemi je nutné vždy používat pouze čisté nářadí. Při úniku kyslíku do okolí může dojít ke vznícení jiných předmětů, obzvláště v případě, jsou-li naolejované nebo zaprášené.

Většina nežádoucích událostí souvisejících s podáváním medicinálních plynů, ke kterým může docházet, je spojena s jejich ukládáním. Je proto nezbytné dodržovat následující zásady:

• zajistit uložení tlakových lahví na čistém, suchém a dobře větraném místě,
• tlakové lahve nevystavovat teplotám nad 50 °C – pozor na přímé sluneční záření, topná tělesa,
• uložit tlakové lahve v oddělených prostorách a zamezit zásahu nepovolaných osob,
• zajistit tlakové lahve proti pádu a nárazu např. řetízkem, objímkou apod. zpravidla ve vzpřímené poloze,
• v případě ukládání kyslíkové lahve do horizontální (“ležaté”) polohy, je nutno ji zajistit proti pohybu zabudovanými háčky, které se standardně používají k zavěšení lahve (např. na okraj lůžka),
• z okolí tlakové lahve je nutné vyloučit zdroje zápalu, včetně statické elektřiny,
• veškeré tlakové lahve s příměsí kyslíku chránit před stykem s olejem a tuky,
• ve vzdálenosti nejméně 3 m od tlakové lahve neukládat hořlavé látky a nemanipulovat s otevřeným ohněm,
• místnost pro uložení tlakových lahví označit příslušnými bezpečnostními tabulkami – název plynu, zákaz kouření apod.,
• neponechávat uložené tlakové lahve v prostorách, jako jsou sklepy, suterény, schodiště, únikové cesty, průjezdy, půdní prostory, šatny, jídelny, kuchyně, pracovní místnosti, sociální zařízení apod.,
• na odděleních, kde se skladují tlakové lahve zajistit umístění věcných prostředků požární ochrany,
• vždy musí být odděleny prázdné lahve od plných.

Další významnou oblast potenciálních nežádoucích událostí zahrnuje manipulace s tlakovou lahví. Zásady manipulace s tlakovými lahvemi jsou:

• před manipulaci s tlakovou lahví vždy zkontrolovat stav lahve a těsnost hlavního ventilu, v případě jakékoli závady s lahví nemanipulovat, neopravovat – zajistit kontrolu z technického oddělení,
• k přemísťování tlakové lahve na kratší vzdálenosti zajistit vozík (u více objemových tlakových lahví), který je k těmto účelům upravován a doporučován,
• zákaz přesouvání a manipulace s tlakovou lahví uchopením za ochranný kryt (klobouček) a uzavírací či redukční ventil,
• při manipulaci s tlakovou lahví obsahující kyslík zamezit styku s mastným povrchem a zdroji tuku (pozor na krémy na ruce),
• při jakékoli manipulaci s tlakovou lahví zajistit ventil snímatelným nebo trvalým krytem.

Vlastní použití tlakové lahve již nebývá tak často spojeno s nežádoucí událostí vzhledem k faktu, že většinou jsou medicinální plyny využívány z centrálních zdrojů, ale přesto je nezbytné se o požadavcích na zásady pro používání zmínit. Základním předpokladem je, že ne vždy musí být používány originální pomůcky, řádně označené a nelze využívat improvizované pomůcky. Mezi zásady používání tlakových lahví patří:

• zkontrolovat obsah tlakové lahve na měřidle,
• vždy používat řádně zkontrolovaný regulační ventil/průtokoměr, BTK (bezpečnostní technická kontrola) musí být provedena jednou za rok, o které musí být prokazatelný záznam,
• zajistit tlakovou lahev proti pádu,
• lahvový ventil otevírat pomalu a postupně – v žádném případě násilím,
• výstupní průtok nastavovat stupňovým pootočením regulačního ventilu,
• při krátkodobém nepoužívání tlakové lahve lze průtok plynu omezit pouze uzavřením regulačního ventilu, při delším nepoužívání lahve vždy uzavřít hlavní ventil,
• vyloučit zdroj zážehu/ohně a styk s mastnotou,
• tlakové láhve nikdy nevypouštět do úplného vyprázdnění (pro případnou možnost následného určení druhu plynu, nebo v rámci dalších bezpečnostních předpisů).

3.        Centrální rozvody medicinálních plynů

Centrální rozvod medicinálních plynů, které jsou na sálech, jednotkách intenzivní péče apod. zakončené zásuvkou na medicinální plyny jsou dnes dostupné ve většině zdravotnických zařízení. Tímto způsobem jsou distribuovány i jiné medicinální plyny, a jako prevence záměny jednotlivých plynů jsou využívány dva stupně ochrany – speciální nezáměnné rychlospojky a barevné rozlišení těchto rychlospojek.

Centrální rozvod medicinálních plynů je tvořen třemi části:

• zdroj medicinálních plynů (svazek lahví, kompresorová stanice, odpařovací stanice),
• potrubní rozvod,
• koncové rychlospojky.

Rychlospojky jsou vyráběny v různých provedeních pro různé plyny tak, aby nedošlo k záměně nástavce, tzn., že zástrčku na kyslík lze zasunout pouze do zásuvky pro kyslík, a nikoliv pro jiný medicinální plyn. Zásuvky na medicinální plyny jsou označovány stejně barevně jako tlakové lahve s příslušným medicinálním plynem:

• kyslík – bílá,
• vzduch – kombinace černé a bílé,
• oxid dusný (N2O) – modrá,
• oxid uhličitý (CO2) – šedá,
• podtlak – žlutá (AIGA, 2008).

Každé zdravotnické zařízení by mělo mít vypracován plán zásobování zdravotnického zařízení medicinálními plyny (kyslík, stlačený vzduch) v případě výpadku centrálního rozvodu. Současně by měl být vypracován vnitřní předpis (provozní řád), který popisuje zásady manipulace a údržby medicinálních (technických) plynů, přípravu podkladů pro pořizování a evidenci medicinálních plynů a jejich zařízení, kontrolu jejich provozuschopnosti, bezpečnosti včetně údržby a odstraňování závad. Zařízení medicinálních plynů určená jako zdravotnické prostředky musí být v průběhu používání pravidelně kontrolována, a to:

• u zdravotnických prostředků tř. IIb v ročních lhůtách,
• ostatní ve lhůtách daných výrobcem zařízení nebo technickými normami.

O provedené kontrole musí být vyhotoven protokol, který se musí založen. Obsluhující personál musí být pravidelně a prokazatelně školen v zacházení se zdroji medicinálních (technických) plynů a jejich zařízení a prokazatelně seznámen s riziky obsluhy těchto zařízení.

4.        Rozvody kyslíku a potrubní systémy

Bezpečný provoz každého potrubního systému závisí na různých faktorech, které se mohou vzájemné ovlivňovat. Zejména se jedná o vzájemnou interakci mezi:

• Oxidačním činidlem – např. provozní podmínky kyslíku s ohledem na složení média, rychlost plynu, tlak, teplotu a rosný bod.
• Palivem – stavební materiály, volba kovových a nekovových komponent, a
• Mechanismem potenciálního vznícení – což jsou přispívající faktory, které napomáhají vznícení. Jako je rychlosti plynu a místo působení, které mohou vytvářet teplo např. adiabatickou kompresí.

Další faktory, které je nezbytné zohlednit při provozu potrubního systému jsou např.:

• místní podmínky (např. půdní charakteristiky),
• platné zásady a metody pro konstrukci potrubních systémů a instalaci,
• standardy čistoty pro provoz s kyslíkem,
• průmyslové zásady správné praxe týkající se kyslíkových systémů a mohou být i další.

Náležitosti základního značení potrubí

Značení potrubí by mělo být viditelné na každých 60-500 cm délky potrubí (v závislosti na jeho velikosti) a při každé změně směru toku potrubí. Potrubí musí také být označeno na obou stranách každého vstupního/výstupního bodu systému do/z podlahy nebo stěny a v neposlední řadě u všech přírub a ventilů.

Hlavními náležitostmi značení potrubí je:

• Obsah potrubí – přidělená barva podle CSN;
• barevné kódování k identifikaci povahy obsahu v potrubí;
• směr proudění obsahu;
• případně výstražné značky, piktogramy GHS nebo obojí.

Rozvody plynného kyslíku za odpařovací stanicí

Potrubí by mělo být provedeno jako svařovaná konstrukce v souladu se specifikací a požadavky příslušných technických norem. Podzemní potrubí musí být na vnější straně opatřeno ochranným nátěrem podle schválené specifikace, aby byla zajištěna ochrana proti půdní korozi a v zemi uložené tak, aby byla zajištěna ochrana před zamrzáním, před náhodnými povrchovými stavbami, před posunem v důsledku nestability půdy, před poškozením vnějšího povrchu potrubí nebo ochranného nátěru a aby byla zajištěna ochrana před zatížením na povrchu, jako jsou zatížení od vozidel nebo zařízení pohybujících se nad vedením takového potrubí. Podzemní kyslíkové potrubí je zvláště zranitelné, pokud se jedná o poškození v důsledku úderu blesku nebo v důsledku zemních poruchových podmínek, což může vést ke vznícení potrubního materiálu. Mělo by se zabránit elektrické průchodnosti (propojení) mezi podzemním kyslíkovým potrubím a nadzemním potrubím nebo jinými kovovými konstrukcemi.

Nadzemní potrubní systémy kyslíku by měly být prováděné jako jakékoliv jiné nadzemní potrubní systémy. Takové nadzemní potrubí z uhlíkové oceli by mělo být opatřeno nátěrem podle schválené specifikace na ochranu proti atmosférické korozi.

Nadzemní části kyslíkových potrubních systémů by měly být spojené k podzemním částem prostřednictvím elektricky izolovaného spoje, aby se zajistila izolovanost podzemního systému katodické ochrany. Nadzemní potrubí by měla být vedena, pokud možno z praktického hlediska, co nejdále od jiných vedení a procesního zařízení obsahujícího takové tekutiny, které jsou nebezpečné v kyslíkovém prostředí. U medicinálního kyslíku by se mělo zvažovat kdy a za jakých podmínek bude procházek požárními úseky, bylo by vhodné vyhnout se požárním úsekům se zvýšeným požárním zatížením.

Umístění kyslíkových stanic by se mělo volit tak, aby se zabránilo bezprostřední blízkosti zranitelných oblastí a zařízení, jako jsou skladovací nádrže hořlavých produktů, nadzemní potrubí s hořlavými médii, veřejné cesty a silnice, veřejné budovy, parkoviště a přenosové stanice. Nádoby nebo nadzemní potrubí, které jsou v provozu s hořlavými médii, by měly být z praktického hlediska umístěny, pokud možno co nejdále, od kyslíkových stanic. Mechanické spoje, jako jsou příruby, v nadzemních potrubních vedeních hořlavých médií, zejména potrubí, která jsou v provozu s vodíkem, by neměly být umístěné v blízkosti kyslíkové stanice kvůli snížení rizika požáru na minimum v případě současné se vyskytujících netěsností nebo poruch.

Kyslíkové stanice by měly být umístěné v místech, kde není nebezpečí znečištění olejem nebo organickým materiálem ze sousedního zařízení nebo strojního zařízení. Pokud se v blízkosti nachází veřejná cesta nebo interní vnitropodniková cesta, mělo by se nainstalovat ochranná bariéra pro vozidla na ochranu stanice před poškozením nárazem. Stanice by měla být oplocena, aby se zamezil přístup nepovolaným osobám. Východy by se měly otevírat směrem ven a do prostoru, kde nejsou žádné překážky.

Kouření musí být zakázané v rozsahu minimálně 5 m (17 stop) od kyslíkové stanice. Tato vzdálenost se může zvýšit v závislosti na nebezpečí, které se vyskytuje ve specifickém místě. Činnosti, které zahrnují použití nebo generování plamene, jisker nebo jiných zdrojů vznícení, se musí také zakázat s výjimkou povolením k bezpečné práci.

U stanic, které jsou umístěné uvnitř ohrazení, se musí vzít v úvahu nebezpečí plynoucí z ovzduší obohaceného kyslíkem, požadavky na monitorování ovzduší a větrání.

Dokumentace

Pro každý potrubní systém, a to nejen ve zdravotnických zařízení musí být uchovány následující dokumenty, které se týkají stavby a instalace:

• prováděcí výkresy,
• zpráva o tlakové zkoušce,
• mapa svárů,
• negativní testy z rentgenografie svarových spojů a příslušné zprávy,
• zpráva o vnitřním čištění a kontrole potrubí,
• osvědčení o kontrole materiálů.
• jiné zprávy a osvědčení, které požadují místní a/nebo národní úřady, příslušná sbírka potrubních norem a specifikace projektu.

Provoz a monitorování

Při provozu je nezbytné dodržovat pokyny dodavatele a výrobce potrubních systémů a navazujících zařízení. Potrubní systémy a stanice se musí udržovat v dobrém pracovním stavu z hlediska provozu a bezpečnosti. Obsluhy zařízení musí dodržovat program preventivní údržby včetně všech bezpečnostních opatření a technických monitorovacích opatření. V pracovních pokynech musí být uveden podrobný popis prací, které se musí provádět, včetně stanovení četnosti.

Při provozu je nezbytné dodržovat stanovená pravidla, zejména:

• Zaměstnancům není dovoleno bez schváleného povolení vstupovat do oblasti ohraničené bariérou, pokud je potrubní systém pod tlakem kyslíku.
• Zařízení, které nesmí být umístěno uvnitř ochranných bariér, zahrnuje:
  • Ovládací prvky pro operátora včetně odvětrávacích ventilů přístroje a redukčních ventilů tlaku.
  • Odečty přístrojů a zařízení, na kterých se v průběhu provozu musí provádět údržba.
  • Spínače nouzového vypnutí.
  • Zpětné ventily (pokud nejsou samostatné chráněné svou vlastní bariérou).
  • Uzavírací ventily pro případy nouze (pokud nejsou samostatně chráněné svou vlastní bariérou).
  • Ventily pro odebírání vzorků.

Ruční ventily, které jsou umístěné uvnitř bariér a které je zapotřebí ovládat za situace, kdy kyslík proudí, musí být vybaveny bočním převodem umístěným mimo bariéru tak, aby jakékoliv vyražení vřetena z ventilu nemohlo zasáhnout operátora. Před prováděním prací na systémech s kyslíkem musí být vydáno povolení pro bezpečnou práci a dále je nezbytné dodržovat pravidla bezpečnosti, a to:

• Na stanicích a v bezpečnostní vzdálenosti 5 metrů platí zákaz kouření
• V bezpečnostní zóně není dovolen otevřený plamen.
• Zajistěte odstranění všech stop oleje a mazacího tuku.
• Pokud na potrubí nepracujete, uzavřete uzávěry otevřených konců trubek.
• Není dovolené uzemnění jakéhokoliv zařízení, jako je svařovací zařízení, na potrubních systémech pro kyslík.
• Katodické bezpečnostní zařízení se nesmí kontrolovat během bouří, kdy existuje velké nebezpečí úderu blesku.
• Postupy by měly zajistit, aby zaměstnanci nezůstali v oblasti kyslíkových stanic během bouří, kdy existuje velké nebezpečí úderu blesku.
• Pokud se jedná o jiná potrubí, doporučuje se provést během provádění prací údržby provizorní uzemnění (nebezpečí indukovaného střídavého proudu vzniklého vadou na zemnění na blízkém elektrickém silovém vedení).

Pracovníci obsluhy a údržby

Kromě školení na bezpečnost práce musí být pracovníci pracující na kyslíkových systémech a provádějí na těchto systémech údržbu speciálně proškoleni a musí porozumět bezpečnostním požadavkům na kyslík. Musí se dobře seznámit s umístěním potrubí, stanic a regulačního zařízení. Zaměstnanci obsluhy musí mít k dispozici všechny provozní a bezpečnostní postupy.

Zaměstnanci subdodavatelů musí být informováni a musí mít ke všem příslušným bezpečnostním informacím přístup.

Zaměstnanci obsluh a provozu musí pracovat s čistýma rukama, nosit čisté oblečení a rukavice, na nichž není žádný textilní prach, vlákna a nesmí být znečištěné olejem nebo mazacím tukem.

5.        Plán reakce na neplánované situace

Nezbytným dokumentem je plán reakce na neplánované situace. Plán musí stanovit postupy, které budou zohledňovat specifika jednotlivých potrubních systémů a budou s ním seznámeni všichni zaměstnanci obsluhy Formu a obsah není definován, vyjma případů, na které se může vztahovat ustanovení zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení. Při zpracování postupů je nezbytné zahrnout minimálně tyto body:

1. Popis systému potrubního vedení – Popis by měl zahrnovat všechny příslušné technické údaje, jako jsou trasa, délka, průměr, tlak potrubí, umístění potrubí, výkresy regulačních stanic včetně umístění oddělovacích ventilů.
2. Řídící středisko / dispečink – Stanovení úlohy řídícího střediska, pokud se jedná o jednání v krizových situacích. Formulovat jasné pokyny pro postup v případech nouze.
3. Oznámení události (nehody) – Událost (nehodu) mohou zjistit zaměstnanci obsluhy na řídícím středisku nebo ji může oznámit třetí strana na základě pozorování nenormálních podmínek na stanovišti. Řídicí středisko by mělo být odpovědné za identifikaci přesného místa události (nehody), za záznam všech podrobností a za okamžité předání informací skupině zajišťující postup v případech nouze.
4. Postup varování – Řídicí středisko musí kontovat odpovědné zaměstnance. Postup v případě nouze by měl jasné určit činnosti, které budou provádět určení zaměstnanci, a kteří jsou způsobilí provádět posouzení a jednání ohledně provozu. Postup varování by měl také zahrnovat požadavky na informování všech zainteresovaných osob o obnovení normálních podmínek.
5. Odstavení potrubí – Měly by se zavést jasné postupy pro odstavení potrubního vedení v případu nouze. A současně postupy, které zajistí náhradní zásobování.
6. Vybavení pro nouzové případy – Vybavení pro zajišťování postupu v nouzových případech musí být pravidelně kontrolováno, zejména jeho dostupnost a funkčnost. Typickými případy jsou osobní ochranné pracovní prostředky, prostředky pro zajišťování dopravy zařízení a pracovníků, přístroje pro provádění analýz, hasicí přístroje, bezpečnostní vybavení, osvětlovací soupravy a zdroje energie, materiály a nástroje k provádění oprav.
7. Nápravná činnost – Podrobné posouzení činnosti, která se má provádět v rámci postupu v nouzových případech (např. kroky, které se mají provádět při zjištění požáru).
8. Cvičení pro případ krizové situace – Aby se zajistilo, že postupy v případech nouze odpovídajícím způsobem pokryjí požadavky systému potrubního vedení, pro který byly sestavené, je nezbytné pravidelně provádět cvičení pro případ havárii a výpadku potrubní systémů, včetně fyzického ověření náhradního řešení.

6.        Kontrola rozvodů od třetí strany

Je vhodné mít vypracován dokument, který podrobně popisuje organizaci a zaměstnance, identifikaci a vyhodnocení nebezpečí, provozní řízení, řízení změn, plánování ohledné nouzových situací, monitorování výkonu, audit/ přezkoumávání (v závislosti na povaze hlavních nebezpečí úrazu, které představuje potrubní vedení a v návaznosti na místní předpisy a praxi). V obvyklých případech se používá systém plánované preventivní údržby a systém odstraňování závad (včetně pravidelných obchůzek potrubního vedení). Typické příklady úkolů zahrnutých do tohoto programu jsou:

• Pravidelné testování systému katodické ochrany.
• Vizuální kontrola těsnosti přírub umístěných nad zemí.
• vizuální kontrola projevů neoprávněného zásahu do potrubního systému.
• Vizuální kontrola jakýchkoliv náhodných poškození systému.
• Vizuální kontrola činností a vývoje v blízkosti potrubního vedení.
• Kontrola, zda jsou všechna označovací zařízení (značení) na místě.

Mimo plánu údržby, je vhodné mít připraven plán pro krizové případy nebo nouze, a to tak aby na každou rozumně předvídatelnou nehodu mohly být provedena účinná odezva. V plánu musí bát také uvedeny všechny kontakty pro případy nouze jak interní, tak externí. Plán by měl být strukturován tak, aby byl z místního hlediska soběstačný.

Zaměstnanci, kteří jsou pro řešení nehody, musí být odpovídajícím způsobem vyškoleni, aby mohli zastávat svou roli v případě takové události a vybaveni vhodnými osobními ochrannými pracovními prostředky. Plány a dokumentace potrubního vedení musí být založeny u jednom, určeném místě, aby byly v případě potřeby dostupné. podél trasy potrubního vedení.

7.        Závěr

Provozní bezpečnost rozvodů a zásobování technickými a zejména medicinálními plyny je předpokladem, uživatelské funkce zdravotnického zařízení a jeho schopnost poskytovat obyvatelstvu zdravotnické služby. Vzhledem k tomu, že vzniku neočekávaných událostí se nedá zcela zabránit, je nezbytné s nimi kalkulovat již v době bezporuchového stavu a zejména při zajištění běžného provozu a provádění údržby.

Použitá literatura:

• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, v aktuálním znění.
• ČSN 07 8304:2022 Tlakové nádoby – Provozní pravidla.
• ČSN EN ISO 7396-1 ed. 2:2017 Potrubní rozvody medicinálních plynů – Část 1: Potrubní rozvody pro stlačené medicinální plyny a podtlak
• ČSN 07 8305:1977 Kovové tlakové nádoby k dopravě plynu. Technická pravidla
• ČSN 13 0072:2024 Bezpečnostní označení potrubí podle provozní látky
• ČSN ISO 1775: 2008 Zásobování plynem – Plynovody v budovách – Nejvyšší provozní tlak ≤ 5 bar – Provozní požadavky
• ČSN 38 6405:1988 Plynová zařízení. Zásady provozu