Odškodňování školních úrazů

Za škodu, která vznikla dětem v mateřských školách, žákům základních škol a základních uměleckých škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba vykonávající činnost dané školy.

Při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského zařízení.

Odpovědnost za úraz

Odpovědnost za škodu školských subjektů ve vztahu k žákům a studentům je řešena podle zákoníku práce, i když se nejedná o klasický pracovněprávní vztah nebo výkon práce. V úvahu přichází především odpovědnost za škodu při pracovních úrazech. Úraz, který postihne žáka při vyučování ať už přímo ve škole nebo u jiného subjektu, kde se provádí teoretická nebo praktická výuka není ovšem pracovním úrazem ve smyslu zákoníku práce. Jde o úraz, který žák nebo student utrpěl při plnění úkolů nebo činnosti, jejíž konání mu ukládá škola nebo školské zařízení. Nově se za „pracovní“ úraz bude považovat i poškození zdraví dítěte v mateřské škole.

Mimo povinnosti

Nemusí tomu ovšem vždycky být jen při plnění školních povinností žáka nebo studenta, může jít někdy o tzv. exces (vybočení) jeho spolužáka, zejména staršího nebo tělesně vyspělejšího. V tom případě se uplatní ustanovení školního nebo studijního řádu, ale také dalších předpisů, resp. řádů platných ve školských zařízeních. Úraz ovšem předpokládá úrazový děj, tedy náhlé, násilné a jednorázové působení zevních vlivů nezávisle na vůli poškozeného.

Úrazem způsobeným „při vyučování“ se rozumí nejen úraz ve vyučovacích hodinách, nýbrž i o přestávkách, a to ve škole nebo v jejím obvodu (v areálu školy). Obdobně to platí o úrazu ve školských zařízeních. Stane-li se úraz žáku o přestávce mezi vyučovacími hodinami, odpovídá za úraz škola podle uvedených zásad a podle zákoníku práce.

Bolestné

Všem poškozeným žákům a studentům, kterým se stal úraz ve smyslu § 391 zák. práce, zaručuje zákoník práce a další pracovněprávní předpisy náhradu škody za bolest nebo za ztížení společenského uplatnění v podobě tzv. bodového ohodnocení. Odškodnění bolesti se určuje podle sazeb bodového ohodnocení, a to za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků. Za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla. Počet bodů na zdravotní poškození stanoví lékař, což je rozhodující pro celkovou výši škody.

Podrobnosti uvádí nařízení vlády č. 276/2015 Sb., podle něhož se bodově posuzují úrazy dětí v mateřských školách a studentů středních a vysokých škol.

Rovněž je v tomto předpisu uveden způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku, včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti. Úprava reaguje na znění nového občanského zákoníku č.89/2012 Sb., tak, aby bylo možné výši náhrad zvýšit na rámec výše stanovené právním předpisem.

Výše bolestného

Jednotlivé druhy úrazů či onemocnění jsou ve vyhlášce obodovány. Právní úprava proti dřívějšímu stavu (120 Kč za jeden bod) zdvojnásobila hodnotu jednoho bodu na 250 korun a zároveň zvýšila počty bodů přiřazené k diagnózám.

Bodové ohodnocení bolesti se provádí v době, kdy je zdravotní stav ustálený. Určení bodového ohodnocení bolesti musí být přiměřené povaze, rozsahu a tíži poškození zdraví způsobeného pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, průběhu a náročnosti léčení a odstraňování následků poškození zdraví, včetně komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

Pokud jsou počty bodů uvedeny v rozmezí, určí se počet bodů bodového ohodnocení bolesti u poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání s přihlédnutím k rozsahu a tíži poškození zdraví, průběhu a náročnosti léčení.

Počet bodů bodového ohodnocení bolesti způsobené několikanásobným poškozením zdraví téhož orgánu nebo části těla nesmí za období do dosažení ustáleného zdravotního stavu převýšit počet bodů:

• za anatomickou nebo funkční ztrátu orgánu nebo části těla, nebo
• za poškození zdraví příslušného orgánu nebo části těla s nejvyšším bodovým ohodnocením bolesti.

Vyšší ohodnocení

Poškozený může však dosáhnout vyššího bodového ohodnocení za úraz na základě soudního řízení. Je to například v případech, kdy škoda na zdraví vyžadovala náročný způsob léčení (např. infekce rány prodlužující dobu léčení, léčení zahrnující dlouhodobou plicní ventilaci), nebo kdy škoda vedla ke zvlášť těžkým následkům, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě. To se týká i dětí v mateřských školách, u nichž může mít úraz značné nebo komplikované zdravotní léčebné následky.

Ztížení společenského uplatnění

Zvlášť nepříznivé důsledky pro poškozené může mít ztížení společenského uplatnění. Projevuje se v životních úkonech poškozeného, v uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo v plnění jeho společenských úkolů. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

Bodové hodnocení, které je rozhodující pro výši škody, uvádí lékař v lékařském posudku. Posudek zpracovává posuzující lékař, který je ošetřujícím lékařem poškozeného, nebo ho vydává zdravotnické zařízení, jehož posuzující lékař zpracoval lékařský posudek.

Lékařský posudek se vydává u bolesti, jakmile je možno považovat zdravotní stav poškozeného za ustálený, a u ztížení společenského uplatnění zpravidla až po jednom roce, kdy došlo ke škodě na zdraví. Musí vždy obsahovat postupy, kterými posuzující lékař dospěl k závěru svého hodnocení, dále položky z právního předpisu, podle kterých bylo bodové hodnocení provedeno, a odůvodnění případného zvýšení bodového hodnocení nad limity uvedené v této vyhlášce.

U dětí v mateřských školách se zpravidla bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění nebude realizovat, přesto je však nutné s podobnými případy v právní úpravě počítat.

Náhrada za ztrátu na výdělku

Jedním z druhů škody je náhrada za ztrátu na výdělku v případě, kdy si poškozený zaměstnanec vydělává na novém pracovišti méně, než bylo jeho dřívější průměrný výdělek.

Mohli bychom se domnívat, že u žáků a studentů tento druh náhrady škody nepřichází v úvahu. Opak je však pravdou. Soudní judikatura uvádí, že u žáků základní školy nárok na náhradu za ztrátu na výdělku vzniká i tehdy, jestliže v době úrazu ještě nebyla uzavřená pracovní či jiná smlouva (např. dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce) s dohodnutým datem nástupu do práce, avšak poškozený skutečně měl u určitého zaměstnavatele sjednán výkon konkrétní pracovní činnosti. Podmínkou je ovšem předpoklad, že nebýt poškození zdraví, postižený by sjednanou práci u nového zaměstnavatele vykonával a k realizaci výdělečné činnosti nedošlo právě z důvodu úrazu. Nestačí však jen příslib nebo možnost určité výdělečné činnosti (NS 25 Cd 2295/2011). Náhrada za ztrátu na výdělku by se rovnala mzdě (platu) nebo odměně, kterou by si poškozený vydělal, kdyby nastoupil do sjednaného pracovněprávního vztahu.

U dětí v mateřských školách tento druh náhrady škody nepřichází v úvahu.

Věcná škoda

Právní teorie i praxe rozlišuje dva pojmy:

• škodu na věcech a
• věcnou škodu v důsledku pracovního úrazu.

O škodu na věcech jde např., jestliže si poškozený při úrazu rozbije hodinky, které měl u sebe, poškodí oděv apod. Tento druh škody přichází v úvahu i u dětí v mateřských školách.

Věcná škoda je poněkud širší a zahrnuje v sobě i náklady spojené například s obstaráváním domácnosti, náklady na pečovatelku o děti, na výkon těžkých prací v domácnosti apod. Věcná škoda může též spočívat ve zvýšených nákladech na stravu. V některých případech, kdy dodržování určité „skladby stravy“ je přímo podmínkou úspěšného léčení, lze zvýšené náklady považovat za náklady spojené s léčením. Jsou ovšem případy, kdy lékaři doporučují konzumaci určitých potravin a zvýšené náklady, které takto vznikají, je nutno považovat za věcnou škodu, která má být postiženým zaměstnancům uhrazena, pokud náklady přesahují částku, kterou poškozený za stravu vynakládal před úrazem.

Ve smyslu zákoníku práce je upravena odpovědnost za věcnou škodu studentů vysokých škol. Tato škola, případně fakulta, by musela hradit škodu, která se stala studentu vysoké školy při teoretickém vyučování a při praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. Často věcná škoda se podle soudní praxe vyskytuje zejména u studentek vysokých škol, kdy s ohledem na vážnější úraz nemohou např. vykonávat práce v domácnosti nebo pečovat o dítě.

Dojde-li ke škodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby (např. na praxi u mimoškolního zařízení) nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá tato osoba, u níž se vyučování uskutečňovalo. Tento subjekt má zákonnou povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci u všech osob, které jsou v areálu jeho pracoviště.