Zaměstnávání
Zaměstnávání je forma závislého vztahu zaměstnance na zaměstnavateli, kdy zaměstnanec provádí činnost podle pokynů zaměstnavatele v době a na místě zaměstnavatelem k tomu určeném, za předem dohodnutou odměnu [1].
Cizinec
Cizincem se z hlediska zákona o zaměstnanosti rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, občanem EU/EHP a Švýcarska, ani jeho rodinným příslušníkem. Cizincem je i osoba bez státní příslušnosti [1].
Uprchlík
Obecně jde o člověka, který z různých důvodů (válka, hladomor, zemětřesení, apod.) opustí svou zemi a přesídlí do jiné. Osoba, která překročí (mezinárodně uznávané) hranice své mateřské země a zůstává v jiné zemi déle než jeden rok (dlouhodobý migrant dle definice OSN) [2].
Zaměstnávání cizinců tuzemským zaměstnavatelem
Pracovněprávní vztahy mezi cizincem a zaměstnavatelem se řídí především zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce) a předpisy souvisejícími obdobně, jak je tomu i u zaměstnanců – občanů ČR. Zákoník práce však v těchto případech umožňuje pracovněprávní vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem upravit odchylně podle zákona č. 375/2015 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů). Podmínky zaměstnávání jsou stanoveny dále zákonem č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o zaměstnanosti), podle kterého cizinci mohou být zaměstnáni na území ČR za předpokladu, že obdrželi povolení k zaměstnání, pokud jsou tato povolení podle zákona o zaměstnanosti potřebná, a povolení k pobytu, nebo obdrželi zaměstnaneckou kartu nebo modrou kartu [1].
Hlášení volných pracovních míst
Zaměstnavatel je povinen oznámit příslušnému úřadu práce volné pracovní místo a jeho charakteristiku v případě, že zamýšlí zaměstnávat cizince. Volným pracovním místem se rozumí takové místo, které zaměstnavatel nově vytvořil nebo které se uvolnilo [1].