Za poslední tři dekády došlo k dynamickému rozvoji ve světě práce, což vedlo k rozsáhlým změnám pracovního trhu u nás i ve světě. Jak se rozvojové země industrializují, moderní západní národy se deindustrializovaly. Globalizace spolu s deindustrializací vede k rychlému nárůstu specializací pracovních činností především v odvětví služeb a k prudkému poklesu primárních výrobních procesů ve vyspělých ekonomikách. Ještě novějším a důležitějším atributem pro strategické cíle v BOZP je dramatický posun od stabilních, pevných a trvalých pracovních režimů k mnohem komplikovanějším, často „flexibilním“ a neurčitě definovaným pracovním formám, včetně mnohonásobných pracovních úvazků. V případě zaměstnanců, kteří pracují pro více zaměstnavatelů, hrozí problémy duševní, popřípadě fyzické, které jsou spojeny s možnou zvýšenou úrazovostí a to v důsledku tělesné i duševní únavy. Těmto závažným problémům je třeba se věnovat. Pracovní vyčerpání, stres, únava či zvýšená úrazovost zaměstnanců má však dopad i na samotné zaměstnavatele a to snížením produktivity práce a zvýšenými náklady na výchovu a zaškolování nových pracovních sil.
Pracovat na více jak jeden úvazek? V dnešní době to není zcela ojedinělé, i když pohledem do minulosti je již situace lepší. Podle oficiálních údajů (ČSÚ) má v současnosti více než jeden úvazek (resp. druhé /další/ zaměstnání) přibližně 147 000 zaměstnanců (1Q/2018). To představuje necelé 3 % zaměstnanců. V minulosti byla situace poněkud odlišná. Mezi lety 1993 a 2008 docházelo ke stálému poklesu takto pracujících zaměstnanců. Nejvyšší počty byly v roce 1993, kdy se počet takto pracujících zaměstnanců pohyboval kolem 274 000 zaměstnanců (1Q/1993). To odpovídalo necelým 6 % zaměstnanců. Nejnižší hodnota byla zjištěna v roce 2008, kdy se počet takto pracujících zaměstnanců pohyboval kolem 93 000 zaměs