Článek pojednává o náročných úkolech ergonomie při racionalizaci, popř. inovaci pracovního systému. Jelikož tři složky pracovního systému tvoří „člověk – technika – pracovní prostředí“, je tedy zřejmé, že jejich rozdílná povaha bude vyžadovat jiný přístup při jejich analýze a hodnocení, neboť jejich projevy a vnější vlivy bude třeba uvažovat diferencovaně a ve vzájemné souvislosti na funkci v pracovního systému, proto v procesu racionalizace jejich zdokonalování ne vždy bude jednoduchou záležitostí.
Pojem „racionalizace“ je tradičně svázán s tvůrčím myšlením člověka jehož reálné vyústění ve společenské praxi se promítá ve větší nebo menší míře do uspokojování potřeb člověka. Je tedy zřejmé, že vývoj člověka a jeho potřeby byly, jsou a budou trvale ve znamení neustálého zdokonalování jeho existence.
Pro vývoj a existenci člověka je rozhodující společenská výroba. Proto je proces racionalizace výroby považován za jednu z forem zdokonalování výrobního systému založenou na optimálním spojení a maximálním využívání jeho jednotlivých prvků, s cílem dosahovat kvalitnějšího, hospodárnějšího a produktivnějšího výrobního efektu při současné minimalizaci požadavků na zdroje jeho zajišťování.
Protože člověk je nejdůležitějším prvkem výroby je tedy potřebné uspokojivě řešit všechny problémy, které souvisejí s vykonáváním lidské práce a postavením člověka v pracovním systému. Pro splnění tohoto požadavku bude třeba organicky sdružit poznatky ergonomie a dalších vědních disciplín a jejich metod účelově zaměřených na racionalizaci pracovních procesů. V tomto případě půjde o racionalizaci práce, racionalizaci pracovních podmínek apod. Použitý pojem „racionalizace“, dále v takto uvedeném zkráceném znění, bude z pohledu ergonomie chápán jako účelové zaměření určitých racionalizačních procesů uplatňovaných v rámci pracovního systému, tedy v širších souvislostech, pokud by z uvedeného kontextu nevyplynulo jinak (např. zaváděním racionalizace v jiných oblastech podle různých hledisek).
Dosavadní stav a vývoj ve zlepšování výrobních procesů je orientován převážně na dosažení vyšších technických a ekonomických ukazatelů ve společenské výrobě. Zabezpečování a zkvalitňování odpovídajících pracovních podmínek pro pracovní výkonnost člověka a celkové péči o jeho pracovní pohodu a zdraví v rámci těchto výrobních procesů není zatím plně věnována patřičná pozornost. Tento nedostatek pramení z přehlížení humanizačních principů ergonomie. To znamená, že nelze se v pracovním systému omezovat jen na řešení problémů povahy pouze ryze technické, ekonomické a organizační, ale že je nutné brát v úvahu aspekty psychologické, fyziologické, antropologické, biomechanické a také bezpečnostní a hygienické.
Na základě uvedených poznatků vyplývá, že k řešení problémů ergonomické povahy v pracovním systému za účelem jeho racionalizace bude žádoucí komplexní přístup. Tato skutečnost je založena na využití ekvivalentních metodických postupů ergonomie (jako prostředek), kde formou racionalizace jde o účelově zaměřený proces (jako cíl).
1. Základy formování poznatků ergonomie v procesu racionalizace
1.1 Historický vývoj racionalizace
Racionalizace je pojem velmi široký a složitý. Abychom mu správně porozuměli, uveďme jej trochou z historie a poučení z ní. Lidé již odedávna přemýšleli o tom, jak si usnadnit život, jak docílit s nejmenší námahou nejlepších výsledků ve svém konání. Říká se dokonce, že lenost je matkou pokroku. Člověk stále vynalézal nové a nové prostředky, které mu usnadňovaly pracovní činnost, a to tvůrčím přístupem s využíváním předchozích zkušeností a vlastního rozumu. Je tedy zřejmé, že vývoj člověka a jeho potřeby byly a jsou trvale ve znamení soustavného zdokonalování podmínek své existence, což nejlépe dokumentují např. různé úpravy nářadí a nástrojů, které se účelně tvarovaly, aby co nejlépe odpovídaly tvaru lidské ruky, prostě aby se s nimi co nejpohodlněji pracovalo.
V průběhu dalšího vývoje v průmyslu se myšlenky a metodika racionali