Následující příspěvek představí nejpodstatnější změny legislativy v oblasti přepravy nebezpečných věcí, se zaměřením na silniční dopravu. Nebezpečné věci je dovoleno přepravovat pouze v souladu s Evropskou dohodou o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), a to za podmínek v ní uvedených. Tato dohoda je dle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, závazná nejen pro mezinárodní, ale i tuzemskou přepravu nebezpečných věcí po silnici.
Úvod
Nebezpečné věci jsou látky a předměty, pro jejichž povahu, vlastnosti nebo stav může být v souvislosti s jejich přepravou ohrožena bezpečnost osob, zvířat a věcí nebo ohroženo životní prostředí.
Obdobně jako v minulých lichých letech, došlo i v letošním roce k novelizaci mezinárodních dohod v oblasti přepravy nebezpečných věcí, které jsou závazné i pro odesilatele, dopravce a příjemce v České republice.
Novelizované přílohy A a B dohody ADR 2017 byly zveřejněny ve Sbírce mezinárodních smluv v částce 12 pod č. 21/2017 Sb.m.s. Na rozdíl od minulých novelizací, nebyla mezinárodní dohoda ADR zveřejněna v originálním anglickém znění a českém překladu, ale ve francouzštině a češtině. Dohoda ADR 2017 platí od 1. ledna letošního roku, ale až do 30. června platí přechodné období, během kterého může být postupováno stále i v souladu s předchozí verzí dohody ADR z roku 2015. Nicméně od 1. července 2017 již musí být postupováno podle nové ADR 2017, s výjimkou určitých ustanovení s delším přechodným obdobím pro nabytí účinnosti.
Vzhledem k širokému rozsahu předpisu je množství změn v ADR 2017 poměrně obsáhlé. Některé změny se týkají v podstatě všech uživatelů Dohody ADR, zatímco jiné upravují přepravu jen určitých látek, případně jsou relevantní především pro specifický typ uživatelů. V následujícím textu budou podrobně zmíněny nejdůležitější změny týkající se většiny uživatelů. Ostatní, specifické změny budou zmíněny stručněji. V praxi je nutné při posuzování jednotlivých ustanovení vždy vycházet z úplného platného předpisu ADR 2017.
Polymerizující látky
Novinkou v dohodě ADR jsou tzv. polymerizující látky, které jsou bez stabilizace schopné projít silnou exotermickou reakcí, jejímž výsledkem je tvoření větších molekul nebo tvoření polymerů za normálních podmínek přepravy. Polymerizující látky jsou klasifikovány do třídy 4.1, která má rozšířený název „Hořlavé tuhé látky, samovolně se rozkládající látky, polymerizující látky a znecitlivělé tuhé výbušné látky“.
Pro tyto látky jsou přiřazena čtyři nová UN čísla: UN 3531 POLYMERIZUJÍCÍ LÁTKA, TUHÁ, STABILIZOVANÁ, J. N., UN 3532 POLYMERIZUJÍCÍ LÁTKA, KAPALNÁ, STABILIZOVANÁ, J. N., UN 3533 POLYMERIZUJÍCÍ LÁTKA, TUHÁ, S ŘÍZENÍM TEPLOTY, J. N. a UN 3534 POLYMERIZUJÍCÍ LÁTKA, KAPALNÁ, S ŘÍZENÍM TEPLOTY, J. N.
Jak už název napovídá, polymerizující látky klasifikované pod poslední dvě UN čísla je nutné přepravovat při řízené teplotě na základě ustanovení S4, obdobně jako samovolně se rozkládající látky a některé organické peroxidy ve třídě 5.2. Z toho vyplývají povinnosti v podobě měření teploty uvnitř ložného prostoru dvěma nezávislými teploměry (čidly) apod. Polymerizující látky také musí mít v přepravním dokladu uvedenou řízenou a kritickou teplotu.
Nové zvláštní ustanovení 386 předepsané pro všechny polymerizující látky uvádí podmínky chemická stabilizace. Osoba podávající obal, IBC nebo