SMĚRNICE
RADY
98/24/ES
ze dne 7. dubna 1998
o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli
používanými
při práci (čtrnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS)
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,
a zejména na článek 118a této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise (1), vypracovaný
po konzultaci
s Poradním výborem pro bezpečnost, hygienu a ochranu zdraví
při práci,
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru (2),
v souladu s postupem stanoveným v článku 189c Smlouvy (3),
(1) vzhledem k tomu, že článek 118a Smlouvy stanoví, že
Rada přijímá směrnice určující minimální požadavky na
podporu zlepšování zejména pracovního prostředí
a k zabezpečení vyšší úrovně ochrany bezpečnosti a zdraví
pracovníků;
(2) vzhledem k tomu, že podle uvedeného článku by tyto
směrnice neměly ukládat žádná správní, finanční ani
právní omezení bránící zakládání a rozvoji malých
a středních podniků;
(3) vzhledem k tomu, že zlepšení bezpečnosti, hygieny
a ochrany zdraví pracovníků při práci je cíl, který nesmí
být podřízen úvahám ryze ekonomické povahy;
(4) vzhledem k tomu, že cílem dodržování minimálních požadavků
na ochranu zdraví a bezpečnosti zaměstnanců před
riziky spojenými s chemickými činiteli je zajistit nejen
ochranu zdraví a bezpečnost každého jednotlivého
zaměstnance, ale také zajistit takovou úroveň minimální
ochrany pro všechny zaměstnance ve Společenství, která
zamezí možnému narušení hospodářské soutěže;
(5) vzhledem k tomu, že pro Společenství jako celek musí být
zavedena jednotná úroveň ochrany před riziky spojenými
s chemickými činiteli; že tato úroveň ochrany musí být stanovena
ne jednotlivými předpisy, ale rámcem obecných
zásad umožňujících členským státům používat minimální
předpisy jednotně;
(6) vzhledem k tomu, že při pracovních činnostech s chemickými
činiteli mohou být zaměstnanci vystaveni riziku;
(7) vzhledem k tomu, že směrnice Rady 80/1107/EHS ze dne
27. listopadu 1980 o ochraně zaměstnanců před riziky
spojenými s expozicí chemickým, fyzikálním a biologickým
činitelům při práci (4), směrnice Rady 82/605/EHS ze
dne 28. července 1982 o ochraně zaměstnanců před riziky
spojenými s expozicí olovu a jeho solím při práci (první
samostatná směrnice ve smyslu článku 8 směrnice
80/1107/EHS) (5) a směrnice Rady 88/364/EHS ze dne
9. června 1988 o ochraně zaměstnanců zákazem některých
specifických činitelů nebo pracovních činností (čtvrtá
samostatná směrnice ve smyslu článku 8 směrnice
80/1107/EHS) (6) by měly být za účelem důslednosti a jasnosti,
jakož i z technických důvodů, přepracovány a spojeny
do jediné směrnice, která stanoví minimální požadavky
na ochranu zdraví a bezpečnosti zaměstnanců při
pracovních činnostech s chemickými činiteli; že uvedené
směrnice mohou být zrušeny;
(8) vzhledem k tomu, že tato směrnice je samostatnou směrnicí
ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice Rady 89/391/EHS ze
dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti
a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (7);
(9) vzhledem k tomu, že uvedená směrnice se použije v plném
rozsahu na expozici zaměstnanců chemickým činitelům,
aniž jsou dotčena přísnější nebo zvláštní ustanovení této
směrnice;
(10) vzhledem k tomu, že přísnější nebo zvláštní ustanovení
týkající se přepravy nebezpečných chemických činitelů
jsou obsažena v závazných mezinárodních dohodách
a úmluvách převzatých do předpisů Společenství
o přepravě nebezpečných látek na silnicích, po železnici,
vodní nebo vzdušnou cestou;
(11) vzhledem k tomu, že ve směrnicích 67/548/EHS (1)
a 88/379/EHS (2) o sbližování právních a správních
předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení
a označování nebezpečných chemických látek a přípravků
stanovila Rada systém kritérií pro klasifikaci nebezpečných
chemických látek a přípravků;
(12) vzhledem k tomu, že definice nebezpečných chemických
činitelů by měla zahrnovat všechny chemické látky, které
odpovídají těmto kritériím a také všechny chemické látky,
které sice těmto kritériím neodpovídají, ale které na základě
svých fyzikálně-chemických, chemických nebo toxikologických
vlastností a na základě způsobu použití nebo
přítomnosti na pracovišti, představují riziko pro bezpečnost
a zdraví zaměstnanců;
(13) vzhledem k tomu, že ve směrnici 90/492/EHS (3) Komise
vymezila a stanovila systém informování o nebezpečných
látkách a jejich přípravcích ve formě bezpečnostních listů,
které jsou určeny především pro profesionální uživatele,
aby jim umožnily přijmout opatření nezbytná k zajištění
bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců; že směrnice
Rady 92/58/EHS ze dne 24. června 1992 o minimálních
požadavcích na bezpečnostní nebo zdravotní značky na
pracovišti (devátá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16
odst. 1 směrnice 89/391/ES) (4) zavádí systém značení
nádob a potrubí používaných na nebezpečné chemické
látky nebo přípravky při práci;
(14) vzhledem k tomu, že zaměstnavatel by měl zhodnotit všechna
rizika pro bezpečnost a zdraví zaměstnanců vyplývající
z přítomnosti nebezpečných chemických činitelů na
pracovišti, aby mohl přijmout nezbytná preventivní
a ochranná opatření uvedená v této směrnici;
(15) vzhledem k tomu, že preventivní opatření zjištěná hodnocením
rizik a přijatá zaměstnavatelem by měla být v souladu
s potřebou chránit veřejné zdraví a životní prostředí;
(16) vzhledem k tomu, že pro doplnění informací dostupných
zaměstnancům, aby byla zajištěna vyšší úroveň ochrany, je
nezbytné, aby zaměstnanci a jejich zástupci byli informováni
o rizicích pro jejich zdraví a bezpečnost vyplývajících
z používání chemických činitelů a o nezbytných opatření
pro omezení nebo vyloučení těchto rizik, a aby mohli kontrolovat,
zda byla nezbytná ochranná opatření přijata;
(17) vzhledem k tomu, že zdravotní dohled nad zaměstnanci,
u kterých výsledky uvedeného posouzení odhalily riziko
pro zdraví, může přispět k preventivním a ochranným
opatřením, která má zaměstnavatel přijmout;
(18) vzhledem k tomu, že zaměstnavatel musí pravidelně provádět
hodnocení a měření a musí být informován o novém
technickém vývoji za účelem zlepšení ochrany bezpečnosti
a zdraví zaměstnanců;
(19) vzhledem k tomu, že by nejnovější vědecké údaje měli
hodnotit nezávislí vědečtí pracovníci, aby pomohli Komisi
při stanovení limitních hodnot expozice na pracovišti;
(20) vzhledem k tomu, že vědecké poznatky v některých
případech neumožní stanovit úroveň expozice chemickému
činiteli, pod kterou přestávají existovat zdravotní
rizika, nicméně snížení expozice těmto chemickým činitelům
tato rizika sníží;
(21) vzhledem k tomu, že Komise ve směrnicích
91/322/EHS (5) a 96/94/ES (6) stanoví směrné limitní hodnoty
ve smyslu směrnice 80/1107/EHS; že tyto směrnice
by měly být zachovány jako část platného právního rámce;
(22) vzhledem k tomu, že nezbytná technická přizpůsobení této
směrnici by měla být vypracována ve spolupráci s výborem
zřízeným směrnicí 89/391/EHS pro pomoc Komisi
při technickém přizpůsobení samostatných směrnic
přijatých v rámci naposledy uvedené směrnice; že by
Komise po konzultaci Poradního výboru pro bezpečnost,
hygienu a ochranu zdraví při práci v souladu s rozhodnutím
74/325/EHS (7) měla také vypracovat praktické zásady
pro uplatňování této směrnice;
(23) vzhledem k tomu, že zrušení směrnice 80/1107/EHS
nesmí mít za následek snížení současných norem ochrany
zaměstnanců s ohledem na chemické, fyzikální a biologické
činitele; že normy vyplývající ze stávajících směrnic
o biologických činitelích, navrhované směrnice o fyzikálních
činitelích, z této směrnice a z jakýchkoli změn těchto
textů by měly odrážet a alespoň zachovávat normy stanovené
v uvedené směrnici;
(24) vzhledem k tomu, že tato směrnice představuje konkrétní
příspěvek k vytvoření sociálního rozměru vnitřního trhu,
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI
ODDÍL I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Účel a oblast působnosti
1. Tato směrnice, která je čtrnáctou samostatnou směrnicí
ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS, stanoví minimální
požadavky na ochranu zaměstnanců před riziky pro jejich bezpečnost
a zdraví, které vznikají nebo které by mohly vzniknout
z účinků chemických činitelů, které se nacházejí na pracovišti,
nebo v důsledku jakékoli pracovní činnosti zahrnující chemické
činitele.
2. Požadavky této směrnice se použijí ve všech případech, kdy se
na pracovišti nacházejí nebo by se mohly nacházet nebezpečné
chemické činitele, aniž jsou dotčeny předpisy o chemických činitelích,
na které se vztahují opatření na ochranu před ozářením na
základě směrnic přijatých v rámci Smlouvy o založení Evropského
společenství pro atomovou energii.
3. Tato směrnice se vztahuje na karcinogeny na pracovišti, aniž
jsou dotčena přísnější nebo zvláštní ustanovení směrnice Rady
90/394/EHS ze dne 28. června 1990 o ochraně zaměstnanců
před riziky spojenými s expozicí karcinogenům při práci (šestá
samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice
89/391/EHS) (1).
4. Směrnice 89/391/EHS se vztahuje v plném rozsahu na celou
oblast uvedenou v tomto článku, aniž jsou dotčena přísnější nebo
zvláštní ustanovení této směrnice.
5. Tato směrnice se vztahuje na přepravu nebezpečných chemických
činitelů, aniž jsou dotčena přísnější nebo zvláštní ustanovení
obsažená ve směrnici 94/55/ES (2), směrnici 96/49/ES (3),
v předpisu IMDG, předpisu IBC a předpisu IGC, jak jsou vymezeny
v článku 2 směrnice 93/75/EHS (4), v Evropské úmluvě
o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitřních vodních
cestách a v nařízení o přepravě nebezpečných látek po Rýnu, jak
jsou převzaty do právních předpisů Společenství, a v technických
pokynech pro bezpečnou přepravu nebezpečných věcí vydaných
ke dni vstupu této směrnice v platnost Mezinárodní organizací
pro civilní letectví.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice:
a) „chemickým činitelem“ se rozumí každý chemický prvek nebo
sloučenina, samostatné nebo ve směsi, které se vyskytují
v přirozeném stavu nebo jsou vyrobeny, použity nebo uvolněny,
včetně vyloučení ve formě odpadu, jakoukoli pracovní
činností, bez ohledu na to, zda byly vyrobeny záměrně nebo
neúmyslně a zda byly uvedeny na trh;
b) „nebezpečným chemickým činitelem“ se rozumí:
i) každý chemický činitel, který splňuje kritéria pro zařazení
mezi nebezpečné látky podle přílohy VI směrnice
67/548/EHS, bez ohledu na to, zda tato látka byla zařazena
podle uvedené směrnice, s výjimkou látek, které splňují
pouze kritéria pro zařazení mezi látky nebezpečné pro
životní prostředí;
ii) každý chemický činitel, který splňuje kritéria pro zařazení
mezi nebezpečné přípravky ve smyslu směrnice
88/379/EHS, bez ohledu na to, zda byl tento přípravek
zařazen podle uvedené směrnice, s výjimkou přípravků,
které splňují pouze kritéria pro zařazení mezi přípravky
nebezpečné pro životní prostředí;
iii) každý chemický činitel, který nesplňuje kritéria pro
zařazení jako nebezpečný v souladu s body i) a ii), ale který
může z důvodu svých fyzikálně-chemických, chemických
nebo toxických vlastností a způsobu, jakým je na pracovišti
používán nebo přítomen, představovat riziko pro
bezpečnost a zdraví zaměstnanců, včetně všech chemických
činitelů, jimž byla na základě článku 3 přidělena
limitní hodnota expozice na pracovišti;
c) „činností zahrnující chemické činitele“ rozumí každá práce, při
které se používají nebo mají používat chemické činitele
v rámci jakéhokoli procesu včetně výroby, manipulace, skladování,
dopravy, odstranění a úpravy, nebo při které tyto chemické
činitele vznikají;
d) „limitní hodnotou expozice na pracovišti“ se rozumí, pokud
není uvedeno jinak, limit časově váženého průměru koncentrace
chemického činitele ve vzduchu v oblasti dýchání pracovníka
ve vztahu k určenému referenčnímu období;
e) „biologickou limitní hodnotou“ se rozumí limit koncentrace
v odpovídajícím biologickém materiálu pro činitele, jeho
metabolity nebo indikátoru zatížení;
f) „zdravotním dohledem“ se rozumí posouzení zdravotního
stavu jednotlivého zaměstnance ve vztahu k expozici
některým chemickým činitelům při práci;
g) „nebezpečím“ se rozumí vnitřní vlastnost chemického činitele,
která by mohla způsobit škodu;
h) „rizikem“ se rozumí pravděpodobnost, že k možné škodě za
daných podmínek použití nebo expozice dojde.
Článek 3
Limitní hodnoty expozice na pracovišti a biologické
limitní hodnoty
1. Komise posoudí vzájemný vztah mezi zdravotními účinky
nebezpečných chemických činitelů a úrovní expozice při práci na
základě nezávislého vědeckého posouzení nejnovějších dostupných
vědeckých údajů.
2. Na základě hodnocení popsaného v odstavci 1 navrhne
Komise po předchozí konzultaci s Poradním výborem pro bezpečnost,
hygienu a ochranu zdraví při práci evropské cíle ochrany
zaměstnanců před riziky chemických činitelů formou směrných
limitních hodnot expozice na pracovišti, které budou stanoveny
na úrovni Společenství.
Tyto limitní hodnoty se zavádějí nebo mění postupem podle
článku 17 směrnice 89/391/EHS s přihlédnutím k dostupným
metodám měření. Členské státy pravidelně informují organizace
zaměstnanců a zaměstnavatelů o směrných limitních hodnotách
expozice na pracovištích stanovených na úrovni Společenství.
3. Pro každý chemický činitel, pro který byla na úrovni Společenství
zavedena směrná limitní hodnota expozice na pracovišti,
zavedou členské státy s přihlédnutím k limitní hodnotě
Společenství vlastní limitní hodnotu expozice na pracovišti určenou
v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.
4. Na úrovni Společenství mohou být vypracovány závazné
limitní hodnoty expozice na pracovišti, které mimo faktorů, které
byly podkladem pro zavedení směrných limitních hodnot expozice
na pracovišti, odrážejí i faktory uskutečnitelnosti při zachování
cíle zajištění ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Takové
limitní hodnoty se zavádějí v souladu s článkem 118a Smlouvy
a jsou stanoveny v příloze I této směrnice.
5. Pro každý chemický činitel, pro který je zavedena závazná
limitní hodnota expozice na pracovišti, zavedou členské státy
vlastní odpovídající závaznou limitní hodnotu expozice na pracovišti,
založenou na limitní hodnotě Společenství, ale
nepřesahující ji.
6. Na úrovni Společenství mohou být na základě hodnocení
popsaného v odstavci 1 a dostupných metod měření vypracovány
závazné biologické limitní hodnoty, které odrážejí faktory
uskutečnitelnosti při zachování cíle zajištění ochrany zdraví
zaměstnanců při práci. Tyto limitní hodnoty se zavádějí postupem
podle článku 118a Smlouvy a jsou stanoveny spolu s ostatními
údaji důležitými pro zdravotní dohled v příloze II této směrnice.
7. Pro každý chemický činitel, pro který je zavedena závazná biologická
limitní hodnota na pracovišti, zavedou členské státy
vlastní odpovídající závaznou biologickou limitní hodnotu, založenou
na limitní hodnotě Společenství, ale nepřesahující ji.
8. Pokud členský stát zavede nebo změní svou limitní hodnotu
expozice na pracovišti nebo svou biologickou limitní hodnotu
pro určitý chemický činitel, uvědomí o tom Komisi a ostatní členské
státy a předloží jim odpovídající vědecké a technické údaje.
Komise přijme vhodná opatření.
9. Na základě zpráv předložených členskými státy podle článku
15 hodnotí Komise způsob, jakým jednotlivé členské státy vzaly
při zavádění vlastních odpovídajících limitních hodnot expozice
v úvahu směrné limitní hodnoty Společenství.
10. Standardizované postupy měření a hodnocení koncentrace
ovzduší na pracovišti ve vztahu k limitním hodnotám expozice na
pracovišti budou vypracovány v souladu s čl. 12 odst. 2.
ODDÍL II
POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE
Článek 4
Zjištění a hodnocení rizika nebezpečných chemických
činitelů
1. V rámci svých povinností stanovených v čl. 6 odst. 3 a čl. 9
odst. 1 směrnice 89/391/EHS zaměstnavatel nejprve zjistí, zda se
na pracovišti nacházejí nebezpečné chemické činitele. Pokud
tomu tak je, zhodnotí všechna rizika pro bezpečnost a zdraví
zaměstnanců vyplývající z přítomnosti těchto chemických činitelů,
s přihlédnutím k:
— jejich nebezpečným vlastnostem,
— informacím o vlivu látek na bezpečnost a zdraví zaměstnanců,
které poskytne dodavatel například na příslušném bezpečnostním
listu v souladu se směrnicí 67/548/EHS nebo směrnicí
88/379/EHS,
— úrovni, typu a trvání expozice,
— podmínkám, za kterých probíhá práce zahrnující tyto činitele,
včetně jejich množství,
— všem limitním hodnotám expozice na pracovišti nebo biologickým
limitním hodnotám zavedeným na území daného
členského státu,
— vlivu preventivních opatření, která byla nebo která budou
přijata,
— pokud jsou k dispozici, závěrům vyplývajícím z již uskutečněného
zdravotního dohledu.
Zaměstnavatel získá od dodavatele nebo z jiných dostupných
zdrojů dodatečné informace, které jsou nutné pro hodnocení
rizika. Tyto informace případně zahrnují zvláštní hodnocení týkající
se rizika pro uživatele, vypracované na základě právních
předpisů Společenství o chemických činitelích.
2. Zaměstnavatel musí mít k dispozici hodnocení rizika podle
článku 9 směrnice 89/391/EHS a musí určit opatření, která musí
být přijata v souladu s články 5 a 6 této směrnice. Hodnocení
rizika je dokumentováno vhodnou formou podle vnitrostátních
právních předpisů a zvyklostí a může zahrnovat odůvodnění
zaměstnavatele, že další podrobné hodnocení rizika není
z důvodů povahy a množství rizik spojených s chemickými
činiteli nezbytné. Hodnocení rizika je aktualizováno, zejména
dojde-li k podstatným změnám, které je mohou činit zastaralým,
nebo pokud se to na základě výsledků zdravotního dohledu jeví
nezbytné.
3. Hodnocení rizika zahrnuje určité činnosti v podniku nebo
v závodě, jako například údržbové práce, při nichž se
předpokládá, že i po přijetí všech technických opatření existuje
možnost značné expozice nebo že z jiných důvodů může dojít ke
škodlivým účinkům na bezpečnost a zdraví.
4. V případě činností zahrnujících expozici několika nebezpečným
chemickým činitelům je riziko hodnoceno na základě rizika
představovaného všemi těmito chemickými činiteli dohromady.
5. V případě nové činnosti zahrnující nebezpečné chemické činitele
mohou být práce zahájeny až po vyhodnocení rizika a po
provedení všech potřebných preventivních opatření.
6. Praktické pokyny pro určení a hodnocení rizik a pro jejich
přezkoumávání, a je-li to nezbytné, pro jejich přizpůsobování,
budou vypracovány v souladu s čl. 12 odst. 2.
Článek 5
Obecné zásady pro prevenci rizik v souvislosti
s nebezpečnými chemickými činiteli a pro uplatňování této
směrnice ve vztahu k hodnocení rizik
1. V rámci své povinnosti zajistit ochranu zdraví a bezpečnost
zaměstnanců při všech činnostech zahrnujících nebezpečné chemické
činitele přijme zaměstnavatel nezbytná preventivní
opatření stanovená v čl. 6 odst. 1 a 2 směrnice 89/391/EHS
a zahrne do nich také opatření stanovená v této směrnici.
2. Rizika pro bezpečnost a zdraví zaměstnanců při práci zahrnující
nebezpečné chemické činitele jsou vyloučena nebo snížena na
minimum:
— úpravou pracoviště a organizace práce,
— zajištěním vhodných pracovních prostředků pro práci s chemickými
činiteli a postupy údržby, které zajistí ochranu zdraví
a bezpečnost zaměstnanců při práci,
— omezením počtu exponovaných zaměstnanců nebo zaměstnanců,
kteří mohou být exponováni, na minimum,
— omezením trvání a intenzity expozice na minimum,
— vhodnými hygienickými opatřeními,
— omezením množství chemických činitelů přítomných na pracovišti
na minimum nezbytné pro dotyčný typ práce,
— vhodnými pracovními postupy zahrnujícími opatření pro
bezpečnou manipulaci, skladování a dopravu nebezpečných
chemických činitelů a odpadů obsahujících takové chemické
činitele na pracovišti.
Praktické pokyny pro preventivní opatření k omezení rizik budou
vypracovány v souladu s čl. 12 odst. 2.
3. Pokud výsledky hodnocení podle čl. 4 odst. 1 odhalí rizika pro
bezpečnost a zdraví zaměstnanců, použijí se zvláštní ochranná,
preventivní a kontrolní opatření stanovená v článcích 6, 7 a 10.
4. Pokud výsledky hodnocení rizika uvedeného v čl. 4 odst. 1
ukáží, že v důsledku množství nebezpečného chemického činitele
přítomného na pracovišti existuje pouze nepatrné riziko pro
bezpečnost a zdraví zaměstnanců a že opatření přijatá v souladu
s odstavci 1 a 2 jsou dostačující pro snížení tohoto rizika, články
6, 7 a 10 se nepoužijí.
Článek 6
Zvláštní ochranná a preventivní opatření
1. Zaměstnavatel zajistí, aby riziko, které představuje nebezpečný
chemický činitel pro bezpečnost a zdraví zaměstnanců při práci,
bylo vyloučeno nebo sníženo na minimum.
2. Pro účely odstavce 1 se dává přednost nahrazení, to znamená,
že zaměstnavatel vyloučí použití nebezpečného chemického činitele
jeho nahrazením jiným chemickým činitelem nebo postupem,
které za podmínek použití nejsou nebezpečné nebo jsou
případně méně nebezpečné pro bezpečnost a zdraví zaměstnance.
Pokud povaha činnosti neumožňuje, aby bylo riziko vyloučeno
nahrazením, s ohledem na činnost a hodnocení rizika podle
článku 4, zajistí zaměstnavatel, aby bylo riziko sníženo na minimum
použitím ochranných a preventivních opatření, v souladu
s hodnocením rizika podle článku 4. K těmto opatřením patří
v udaném pořadí:
a) návrh vhodných pracovních postupů a technických kontrol
a použití vhodných pracovních prostředků a materiálů, aby se
vyloučilo nebo omezilo na minimum uvolňování nebezpečných
chemických činitelů, které mohou představovat riziko
pro bezpečnost a zdraví zaměstnanců na pracovišti;
b) použití kolektivních ochranných opatření u zdroje rizika,
například přiměřené větrání a vhodná organizační opatření;
c) pokud není možné zabránit expozici jinými prostředky, použití
opatření individuální ochrany včetně osobních ochranných
prostředků.
Praktické pokyny pro ochranná a preventivní opatření k omezení
rizika budou vypracována v souladu s čl. 12 odst. 2.
3. Opatření uvedená v odstavci 2 jsou doplněna zdravotním
dohledem v souladu s článkem 10, pokud je to odůvodněno
povahou rizika.
4. Pokud zaměstnavatel dalšími prostředky hodnocení jasně
neprokáže, že je v souladu s odstavcem 2 zajištěna dostatečná
prevence a ochrana, provádí pravidelně a kdykoli se změní podmínky,
které mohou ovlivnit expozici zaměstnance chemickým
činitelům, nezbytná měření chemických činitelů, které mohou
představovat riziko pro zdraví zaměstnance na pracovišti,
zejména ve vztahu k limitním hodnotám expozice na pracovišti.
5. Zaměstnavatel bere při plnění povinností stanovených
v článku 4 nebo z něho vyplývajících v úvahu výsledky postupů
uvedených v odstavci 4 tohoto článku.
V každém případě, dojde-li k překročení limitní hodnoty expozice
na pracovišti stanovené na území některého členského státu,
učiní zaměstnavatel neprodleně vše potřebné k nápravě situace
provedením preventivních a ochranných opatření s přihlédnutím
k povaze uvedené limitní hodnoty.
6. Na základě celkového hodnocení rizik a obecných zásad prevence
stanovených v článcích 4 a 5 přijme zaměstnavatel technická
nebo organizační opatření odpovídající povaze operace,
včetně skladování, manipulace a oddělení neslučitelných chemických
činitelů, aby zajistil ochranu zaměstnanců před nebezpečím
vyplývajícím z fyzikálně-chemických vlastností chemických činitelů.
Zvláště přijme opatření v udaném pořadí, aby:
a) zabránil výskytu nebezpečných koncentrací hořlavých látek
nebo nebezpečného množství chemicky nestálých látek na
pracovišti, nebo pokud to nedovoluje povaha práce;
b) vyloučil přítomnost zápalných zdrojů, které by mohly vést
k požárům a výbuchům, nebo nepříznivých podmínek, za
nichž by chemicky nestálé látky nebo směsi těchto látek mohly
mít nebezpečné fyzikální účinky;
c) zmírnil škodlivé účinky na zdraví a bezpečnost zaměstnanců
v případě požáru nebo výbuchu na základě vznícení hořlavých
látek nebo nebezpečné fyzikální účinky vyplývající z chemicky
nestálých látek nebo směsí látek.
Pracovní prostředky a ochranné systémy zajištěné zaměstnavatelem
pro ochranu zaměstnanců musí být v souladu s odpovídajícími
předpisy Společenství o návrzích, výrobě a dodávkách s ohledem
na zdraví a bezpečnost. Technická nebo organizační opatření
přijatá zaměstnavatelem musí přihlížet k roztřídění jednotlivých
skupin zařízení do kategorií vymezených v příloze I směrnice
Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES o sbližování právních
předpisů členských států týkajících se zařízení a ochranných
systémů pro použití ve výbušném prostředí (1) a musí být v souladu
s tímto tříděním.
Zaměstnavatel přijme opatření k zajištění dostatečné kontroly
jednotlivých zařízení, přístrojů a strojů nebo zajistí zařízení pro
ochranu proti výbuchu nebo zařízení pro snižování tlaku.
Článek 7
Opatření pro případ nehod, mimořádných událostí nebo
nouze
1. Aniž jsou dotčeny povinnosti stanovené v článku 8 směrnice
89/391/EHS, stanoví zaměstnavatel za účelem ochrany bezpečnosti
a zdraví zaměstnanců pro případ nehody, mimořádné události
nebo nouze, spojené s výskytem nebezpečných chemických
činitelů na pracovišti, postupy (akční plány), které mohou být
použity, když nastane taková událost, aby byla uskutečněna
vhodná opatření. Tyto postupy zahrnují všechna příslušná praktická
cvičení, která musí být uskutečňována v pravidelných
časových intervalech, a poskytnutí vhodných prostředků pro
první pomoc.
2. Dojde-li k některé události uvedené v odstavci 1, učiní zaměstnavatel
neprodleně opatření ke zmírnění účinků této události
a k informování dotyčných zaměstnanců.
Pro obnovení běžného stavu:
— provede zaměstnavatel co nejdříve vhodná opatření k nápravě
situace,
— je v zasažené oblasti povoleno pracovat pouze zaměstnancům,
jejichž přítomnost je důležitá pro provádění oprav
a ostatních nezbytných prací.
3. Zaměstnanci, kterým je povoleno pracovat v zasažené oblasti,
musí být vybaveni vhodným ochranným oděvem, osobními ochrannými
prostředky, zvláštními ochrannými prostředky
a zařízeními, které musí používat, dokud tento stav trvá; uvedená
situace nesmí být trvalá.
V zasažené oblasti se nesmí zdržovat nechráněné osoby.
4. Aniž je dotčen článek 8 směrnice 89/391/EHS, přijme zaměstnavatel
nezbytná opatření, aby zajistil varovné a jiné komunikační
systémy vyžadované pro upozornění na zvýšené riziko pro
bezpečnost a zdraví, pro umožnění vhodné odpovědi a v případě
potřeby pro neprodlené přijetí nápravných, evakuačních a záchranných
operací.
5. Zaměstnavatel zajistí, aby byly k dispozici informace o nouzových
opatřeních týkajících se nebezpečných chemických činitelů.
K těmto informacím mají přístup příslušné vnitřní a externí
záchranné a havarijní služby. Tyto informace zahrnují:
— předběžné upozornění na nebezpečí při práci, na opatření ke
zjišťování nebezpečí, na zajištění a postupy, aby si havarijní
služby mohly připravit vlastní zásahová a preventivní
opatření,
— všechny dostupné informace o zvláštních nebezpečích, která
se vyskytují nebo mohou vyskytovat v případě nehody nebo
nouze, včetně informací o postupech připravených na základě
tohoto článku.
Článek 8
Informování a školení zaměstnanců
1. Aniž jsou dotčeny články 10 a 12 směrnice 89/391/EHS,
zajistí zaměstnavatel, aby zaměstnanci nebo jejich zástupci obdrželi:
— údaje získané podle článku 4 této směrnice a další informace,
pokud na základě větších změn na pracovišti dojde ke změně
těchto údajů,
— informace o nebezpečných chemických činitelích vyskytujících
se na pracovišti, jako například názvy těchto činitelů,
rizika pro bezpečnost a zdraví, která způsobují, odpovídající
limitní hodnoty expozice na pracovišti a ostatní ustanovení
právních předpisů,
— školení a informace o vhodných preventivních opatřeních
a opatřeních, která musí zaměstnanec učinit k vlastní ochraně
i k ochraně ostatních zaměstnanců na pracovišti,
— přístup ke všem bezpečnostním listům poskytnutých dodavatelem
v souladu s článkem 10 směrnice 88/379/EHS a článkem
27 směrnice 92/32/EHS (2)
a aby informace
— byly poskytnuty ve vhodné formě s přihlédnutím k výsledkům
hodnocení rizika podle článku 4 této směrnice. Forma informování
se může pohybovat od ústní informace až k individuálním
pokynům a školení, které může být spojeno s písemnou
informací, podle povahy a stupně rizika odhaleného
hodnocením vyžadovaným uvedeným článkem,
— byly aktualizovány pro vzetí v úvahu případných nových
okolností.
2. Pokud nádoby a potrubí používané pro nebezpečné chemické
činitele nejsou označeny v souladu s příslušnými právními
předpisy Společenství o značení chemických činitelů a o bezpečnostních
značkách na pracovišti, zajistí zaměstnavatel, aniž jsou
dotčeny odchylky stanovené uvedenými právními předpisy, aby
bylo možno určit obsah nádob a potrubí, povahu jeho obsahu
a všechna nebezpečí, která z něj vyplývají.
3. Členské státy mohou přijmout nezbytná opatření k zajištění
toho, aby zaměstnavatel mohl od výrobce nebo dodavatele
přednostně na žádost získat všechny informace o nebezpečných
chemických činitelích, které jsou nutné pro použití čl. 4 odst. 1
této směrnice, pokud povinnost poskytnout informace nestanoví
směrnice 67/548/EHS a 88/379/EHS.
ODDÍL III
RŮZNÁ USTANOVENÍ
Článek 9
Zákazy
1. Na ochranu zaměstnanců před zdravotními riziky
představovanými některými chemickými činiteli nebo některými
činnostmi zahrnujícími chemické činitele se zakazuje výroba,
zpracování nebo použití při práci chemických činitelů a činností
vymezených v příloze III, v rozsahu v této příloze vymezené.
2. Členské státy mohou povolit odchylky od požadavků odstavce
1:
— pro výhradní účely vědeckého výzkumu a testování, včetně
analýzy,
— pro činnosti určené k odstranění chemických činitelů, které
jsou přítomny ve formě vedlejších nebo odpadových produktů,
— pro výrobu chemických činitelů uvedených v odstavci 1 určených
jako meziprodukty a pro jejich použití jako meziproduktů.
Expozici zaměstnanců chemickým činitelům uvedeným
v odstavci 1 je nutno zabránit, zejména zajištěním toho, aby
výroba a co nejkratší použití těchto chemických činitelů jako
meziproduktů probíhaly v jediném uzavřeném systému, ze kterého
mohou být uvedené chemické činitele odebrány pouze
v míře nezbytné pro kontrolu procesu nebo údržbu systému.
Členské státy mohou stanovit systémy individuálních povolení.
3. Pokud jsou povoleny odchylky na základě odstavce 2, vyžádá
si příslušný orgán od zaměstnavatele tyto informace:
— důvod žádosti o odchylku,
— množství chemického činitele, které bude ročně použito,
— zahrnuté činnosti nebo reakce nebo postupy,
— počet zaměstnanců, kteří by mohli být dotčení,
— preventivní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví
těchto zaměstnanců,
— technická a organizační opatření přijatá k zabránění expozici
zaměstnanců.
4. Rada může postupem podle článku 118a Smlouvy změnit
seznam zákazů podle odstavce 1 tohoto článku připojením
dalších chemických činitelů nebo činností.
Článek 10
Zdravotní dohled
1. Aniž je dotčen článek 14 směrnice 89/391/EHS, přijmou členské
státy opatření pro provádění přiměřeného zdravotního
dohledu nad zaměstnanci, u kterých výsledky hodnocení podle
článku 4 této směrnice odhalí zdravotní riziko. Tato opatření,
včetně upřesněných požadavků pro zdravotní záznamy
a záznamy expozice a jejich dostupnost, se zavádějí v souladu
s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi.
Zdravotní dohled, jehož výsledky se berou v úvahu při použití
preventivních opatření na specifickém pracovišti, je přiměřený,
pokud:
— může expozice zaměstnance nebezpečnému chemickému
činiteli souviset s výskytem určitelné nemoci nebo zdraví
škodlivého účinku,
— existuje pravděpodobnost, že nemoc nebo škodlivý účinek je
důsledkem zvláštních pracovních podmínek zaměstnance a
— technické vyšetření představuje pro zaměstnance nepatrné
riziko.
Navíc musí existovat platné postupy pro odhalení nemoci nebo
účinku.
Pokud byla podle přílohy II stanovena závazná limitní biologická
hodnota, je zdravotní dohled povinným požadavkem pro práci
s dotyčným nebezpečným činitelem v souladu s postupy
popsanými v uvedené příloze. Zaměstnanci jsou o tomto požadavku
informováni předtím, než je jim přidělena práce zahrnující
riziko expozice uvedenému nebezpečnému chemickému činiteli.
2. Členské státy přijmou opatření k zajištění toho, aby se o každém
zaměstnanci, který podléhá zdravotnímu dohledu v souladu
s požadavky odstavce 1, vedly a aktualizovaly osobní zdravotní
záznamy a záznamy expozice.
3. Zdravotní záznamy a záznamy expozice obsahují shrnutí
výsledků prováděného zdravotního dohledu a výsledků sledování
údajů představujících expozici jednotlivce. Součástí zdravotního
dohledu může být i biologické sledování a související požadavky.
Zdravotní záznamy a záznamy expozice jsou vedeny vhodným
způsobem, aby později mohl být jejich obsah konzultován,
s přihlédnutím k lékařskému tajemství.
Příslušnému orgánu musí být na žádost poskytnuta kopie odpovídajících
záznamů. Zaměstnanci mají na svou žádost přístup ke
zdravotním záznamům a záznamům expozice, které se jich
osobně týkají.
Pokud podnik ukončí svou činnost, předá zdravotní záznamy
a záznamy expozice příslušnému orgánu.
4. Pokud výsledky zdravotního dohledu ukáží, že:
— zaměstnanec trpí určitelnou nemocí nebo se u něj projevil
zdraví škodlivý účinek, který je podle názoru lékaře nebo
závodního lékaře důsledkem expozice nebezpečnému chemickému
činiteli, nebo
— byla překročena závazná biologická limitní hodnota,
je zaměstnanec informován lékařem nebo jinou kvalifikovanou
osobou o výsledcích, které se jej osobně týkají, a obdrží informace
a poradenství o zdravotním dohledu, kterému by se měl podrobit
po ukončení expozice,
a zaměstnavatel
— přezkoumá hodnocení rizika provedené podle čl. 4 odst. 1,
— přezkoumá opatření stanovená za účelem vyloučení nebo snížení
rizik na základě článků 5 a 6,
— vezme v úvahu doporučení závodního lékaře nebo jiné kvalifikované
osoby nebo příslušného orgánu při provádění všech
opatření vyžadovaných k vyloučení nebo snížení rizika v souladu
s článkem 6, včetně možnosti převést zaměstnance na
jiné pracovní místo, na kterém není riziko další expozice a
— učiní opatření pro stálý zdravotní dohled a stanoví vyšetření
zdravotního stavu všech ostatních zaměstnanců, kteří byli
podobně exponováni. V těchto případech může příslušný
lékař, lékař specializovaný na pracovní lékařství nebo
příslušný orgán navrhnout, aby se exponované osoby podrobily
lékařské prohlídce.
Článek 11
Projednání se zaměstnanci a jejich účast
V souladu s článkem 11 směrnice 89/391/EHS projednávají
zaměstnavatelé se zaměstnanci nebo jejich zástupci záležitosti, na
které se vztahuje tato směrnice, včetně přílohy, a umožňují jejich
účast.
Článek 12
Úpravy příloh, příprava a přijetí technických pokynů
1. Úpravy příloh čistě technického rázu v souvislosti s:
— přijetím směrnic v oblasti technické harmonizace a normalizace
týkající se chemických činitelů, nebo
— technickým rozvojem, změnami v mezinárodních předpisech
či specifikacích nebo poznatcích týkajících se chemických
činitelů,
se přijímají postupem podle článku 17 směrnice 89/391/EHS.
2. Komise vypracuje nezávazné praktické pokyny. Tyto pokyny
se týkají zejména otázek uvedených v článcích 3, 4, 5 a 6
a v příloze II oddíle 1.
Komise nejprve konzultuje Poradní výbor pro bezpečnost,
hygienu a ochranu zdraví při práci v souladu s rozhodnutím
74/325/EHS.
V souvislosti s uplatňováním této směrnice přihlížejí členské státy
co nejvíce k těmto pokynům při vypracovávání svých politik na
ochranu zdraví a bezpečnosti zaměstnanců.
Článek 13
Zrušení a změna předchozích směrnic
1. Směrnice 80/1107/EHS, 82/605/EHS a 88/364/EHS se zrušují
ke dni uvedenému v čl. 14 odst. 1.
2. Směrnice Rady 83/477/EHS ze dne 19. září 1983 o ochraně
zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci
(druhá samostatná směrnice ve smyslu článku 8 směrnice
80/1107/EHS) (1) se mění takto:
a) v první větě čl. 1 odst. 1 se zrušují slova:
„která je druhou samostatnou směrnicí ve smyslu článku 8
směrnice 80/1107/EHS“;
b) v článku 9 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
„2. Úpravy nezbytné pro přizpůsobení příloh této směrnice
technickému pokroku se provádějí postupem podle článku 17
směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění
opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví
zaměstnanců při práci (*).
-----
(*) Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1.“
c) v čl. 15 odst. 1 druhém pododstavci se slova „postupem podle
článku 10 směrnice 80/1107/EHS“ nahrazují tímto:
„postupem podle článku 17 směrnice 89/391/EHS“.
3. Směrnice Rady 86/188/EHS ze dne 12. května 1989 o ochraně
zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí hluku na pracovišti
(2) se mění takto:
a) v čl. 1 odst. 1 se zrušují slova:
„která je třetí samostatnou směrnicí ve smyslu směrnice
80/1107/EHS“;
b) v čl. 12 odst. 2 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
„Přílohy I a II se přizpůsobují technickému pokroku postupem
podle článku 17 směrnice Rady 89/391/EHS ze dne
12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti
a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (*).
-----
(*) Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1.“
4. Všechny ostatní odkazy na směrnici 80/1107/EHS ve směrnicích
83/477/EHS a 86/188/EHS se nepoužijí ode dne zrušení
této směrnice.
5. Směrnice 91/322/EHS a 96/94/ES zůstávají v platnosti.
ODDÍL IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 14
1. Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro
dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 5. května 2001.
Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na
tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich
úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních
předpisů, které přijaly nebo přijmou v oblasti působnosti této
směrnice.
Článek 15
Každých pět let předloží členské státy Komisi zprávu o praktickém
provádění této směrnice a uvedou stanoviska sociálních partnerů.
Komise uvědomí Evropský parlament, Radu a Hospodářský
a sociální výbor.
Článek 16
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení
v Úředním věstníku Evropských společenství.
Článek 17
Tato směrnice je určena členským státům.
V Lucemburku dne 7. dubna 1998.
Za Radu
předseda
D. BLUNKETT
--------------
Pozn. ASPI: Text dokumentu včetně příloh naleznete ve formátu pdf na webové adrese
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:05:03:31998L0024:CS:PDF
(1) Úř. věst. C 165, 16.6.1993, s. 4.
(2) Úř. věst. C 34, 2.2.1994, s. 42.
(3) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 20. dubna 1994 (Úř. věst.
C 128, 9.5.1994, s. 167), společné stanovisko Rady ze dne
7. října 1997 (Úř. věst. C 375, 10.12.1997, s. 2) a rozhodnutí Evropského
parlamentu ze dne 17. února 1998 (dosud nezveřejněné
v Úředním věstníku).
(4) Úř. věst. L 327, 3.12.1980, s. 8. Směrnice naposledy pozměněná
směrnicí 88/642/EHS (Úř. věst. L 356, 24.12.1988, s. 74).
(5) Úř. věst. L 247, 23.8.1982, s. 12.
(6) Úř. věst. L 179, 9.7.1988, s. 44.
(7) Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1.
(1) Úř. věst. 196, 16.8.1967, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí
96/56/ES (Úř. věst. L 236, 18.9.1996, s. 35).
(2) Úř. věst. L 187, 16.7.1988, s. 14. Směrnice naposledy pozměněná
směrnicí Komise 96/65/ES (Úř. věst. L 265, 18.10.1996, s. 15).
(3) Úř. věst. L 275, 5.10.1990, s. 35.
(4) Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 23.
(5) Úř. věst. L 177, 5.7.1991, s. 22.
(6) Úř. věst. L 338, 28.12.1996, s. 86.
(7) Úř. věst. L 185, 9.7.1974, s. 15. Rozhodnutí naposledy pozměněné
aktem o přistoupení z roku 1994.
(1) Úř. věst. L 196, 26.7.1990, s. 1.
(2) Směrnice Rady 94/55/ES ze dne 21. listopadu 1994 o sbližování
právních předpisů členských států s ohledem na přepravu nebezpečných
věcí po silnici (Úř. věst. L 319, 12.12.1994, s. 7). Směrnice
ve znění směrnice Komise 96/86/ES (Úř. věst. L 335, 24.12.1996,
s. 43).
(3) Směrnice Rady 96/49/ES ze dne 23. července 1996 o sbližování
právních předpisů členských států s ohledem na přepravu nebezpečných
věcí po železnici (Úř. věst. L 235, 17.9.1996, s. 25). Směrnice
ve znění směrnice Komise 96/87/ES (Úř. věst. L 335, 24.12.1996,
s. 45).
(4) Směrnice Rady 93/75/EHS ze dne 13. září 1993 o minimálních požadavcích
na plavidla směřující do přístavů Společenství nebo
opouštějící přístavy Společenství a přepravující nebezpečné nebo
znečišťující věci (Úř. věst. L 247, 5.10.1993, s. 19). Směrnice ve znění
směrnice Komise 97/34/ES (Úř. věst. L 158, 17.6.1997, s. 40).
(1) Úř. věst. L 100, 19.4.1994, s. 1.
(2) Úř. věst. L 154, 5.6.1992, s. 1.
(1) Úř. věst. L 263, 24.9.1983, s. 25. Směrnice ve znění směrnice
91/382/EHS (Úř. věst. L 206, 29.7.1991, s. 16).
(2) Úř. věst. L 137, 24.5.1986, s. 28.