Údržba klimatizace

Právní opora

Problematiku údržby klimatizačních zařízení nelze posuzovat jednotně, protože v praxi existuje více typů technických zařízení zajišťujících tepelný komfort vnitřního prostředí. Jednotlivé systémy se liší svým účelem (vytápění, chlazení nebo jejich kombinace) a mohou současně zajišťovat i úpravu vlhkosti, filtraci vzduchu a jeho částečné čištění. Klimatizační zařízení je technickým zařízením, u kterého je nutné zajistit bezpečný provoz, pravidelnou kontrolu a údržbu.

Právní předpisy nestanoví jednotné konkrétní lhůty pro čištění nebo servis klimatizačních zařízení. Povinnost jejich údržby vyplývá z obecného požadavku zaměstnavatele zajistit bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí podle § 101 odst. 1 a § 102 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v návaznosti na zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který ukládá zajistit, aby technická zařízení byla provozována, udržována a kontrolována tak, aby neohrožovala bezpečnost a zdraví osob.

Konkrétní intervaly kontrol, čištění a servisu se proto stanovují podle průvodní dokumentace výrobce zařízení a s ohledem na způsob používání a podmínky provozu. Tyto požadavky je vhodné promítnout do plánu údržby, případně do místního provozního bezpečnostního předpisu ve smyslu nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.

Z hlediska pracovního prostředí je dále nutné respektovat požadavky nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, uváděných pro zajištění vhodných mikroklimatických podmínek a kvality vnitřního ovzduší.

U složitějších technických systémů budov se uplatní také požadavky vyhlášky č. 38/2022 Sb., o kontrole provozovaného systému vytápění a kombinovaného systému vytápění a větrání, a vyhlášky č. 284/2022 Sb., o kontrole provozovaného systému klimatizace a kombinovaného systému klimatizace a větrání, které se zaměřují na posouzení účinnosti, bezpečnosti a řízení provozu těchto zařízení jako celku. U zařízení obsahujících chladiva je nutné zohlednit rovněž požadavky na jejich kontrolu a evidenci, zejména z hlediska těsnosti systému a prevence úniku látek s dopadem na životní prostředí; rozsah těchto povinností se odvíjí od typu použitého chladiva a množství náplně.

Při provozu klimatizačních zařízení je současně vhodné rozlišovat mezi údržbou samotného zařízení a kontrolami souvisejících technických systémů, zejména elektrických instalací, které se posuzují samostatně.

Intervaly čištění a kontrol

Jak je výše uvedeno, povinnost údržby vyplývá z obecného požadavku zaměstnavatele zajistit bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí. Zaměstnavatel má dále povinnost zajistit, aby technická zařízení byla provozována, udržována a kontrolována tak, aby neohrožovala bezpečnost a zdraví osob. Konkrétní intervaly kontrol, čištění a servisu se proto stanovují zejména podle průvodní dokumentace výrobce zařízení a s ohledem na způsob používání a podmínky provozu. Tyto požadavky je dále vhodné promítnout do plánu údržby, případně do místního provozního bezpečnostního předpisu při zachování stejné úrovně bezpečnosti a technických požadavků pokud není dostupný návod výrobce (viz nařízení vlády č. 378/2001 Sb.).

Požadavek na pravidelnou údržbu a čištění podle návodu výrobce nebo dodavatele u nuceného větrání a klimatizace lze nalézt též ve speciální legislativě určené pro oblast výchovy a vzdělávání.

Rizika provozu klimatizace

Provoz klimatizace je spojen se zvýšením komfortu pracovního prostředí, současně však může představovat i určitá rizika. Nedostatečně čištěná klimatizace se může stát zdrojem mikrobiologické kontaminace. Ve vnitřních částech zařízení, především na výměnících tepla, filtrech a v odvodu kondenzátu, se mohou hromadit plísně, bakterie a další mikroorganismy, které jsou následně rozptylovány do vnitřního prostředí. Riziko se pak zvyšuje při dlouhodobém provozu bez údržby nebo při nevhodných provozních podmínkách.

Pokud nejsou filtry pravidelně čištěny nebo měněny, snižuje se jejich účinnost a dochází k šíření prachu a alergenů, což může negativně ovlivnit zdravotní stav zaměstnanců, zejména osob citlivých nebo alergiků.

Zanedbaná údržba se projevuje také technicky – snížením účinnosti zařízení, vyšší energetickou náročností a zvýšeným rizikem poruch. Nejčastějším problémem tak není samotná klimatizace, ale její nesprávný provoz a nedostatečná péče o její technický stav.

Nucené větrání a klimatizace

Klimatizace může být samostatným zařízením pro úpravu teploty, nebo součástí vzduchotechnického systému, který zajišťuje i výměnu a úpravu vzduchu jako celku. Může sloužit k nastavení a udržení mikroklimatických podmínek na pracovišti, zejména teploty, vlhkosti a proudění vzduchu, v hodnotách odpovídajících charakteru vykonávané práce. Klimatizace by současně neměla nahrazovat nedostatečné větrání pracoviště.

Obecně platí, že zařízení upravující vzduch nesmí nepříznivě ovlivňovat jeho kvalitu, zejména z hlediska mikrobiální čistoty, a musí být provozována tak, aby zaměstnanci nebyli vystaveni nevhodným mikroklimatickým podmínkám, například průvanu nebo nadměrným teplotním rozdílům. Současně je nutné zajistit, aby nánosy a nečistoty, které by mohly znečišťovat ovzduší pracoviště, byly pravidelně odstraňovány, což se v praxi promítá zejména do nutnosti pravidelné údržby a čištění zařízení.

V některých provozech není klimatizace pouze prostředkem ke zvýšení komfortu, ale představuje nezbytnou podmínku pro správnou funkci technických zařízení, například v serverovnách, dispečerských pracovištích nebo technologických provozech. V těchto případech je nutné důsledně dodržovat požadavky výrobců zařízení na teplotu a vlhkost prostředí, zajistit pravidelný servis a případně kombinovat klimatizaci s větráním nebo čističkami vzduchu.

Provozní údržba a odborný servis

Základním pravidlem je vycházet z návodu výrobce a stanovit jasná pravidla údržby a provozu v interních předpisech zaměstnavatele. Pravidelná údržba klimatizačních zařízení není pouze technickou otázkou, ale významným opatřením k ochraně zdraví zaměstnanců a zajištění spolehlivého provozu zařízení.

Při provozu klimatizačních zařízení je vhodné rozlišit běžnou provozní údržbu, kterou může zajistit zaměstnavatel vlastními silami, a odborný servis, který je nutné svěřit specializované firmě. V rámci běžné údržby lze zajistit zejména čištění nebo výměnu filtrů, kontrolu znečištění zařízení, kontrolu odvodu kondenzátu a základní nastavení provozu, například teploty nebo směru proudění vzduchu. Tyto činnosti může provádět pověřený zaměstnanec seznámený s návodem k obsluze zařízení.

Odborný servis zahrnuje zásahy do technických částí zařízení, zejména kontrolu a čištění výměníků tepla, dezinfekci vnitřních částí, kontrolu těsnosti okruhu chladiva a celkové posouzení technického stavu zařízení. Tyto činnosti je nutné zajišťovat prostřednictvím odborně způsobilé servisní organizace.

Intervaly údržby nejsou právními předpisy stanoveny jednotně a vždy se odvíjejí od požadavků výrobce a konkrétních podmínek provozu. V běžné praxi se u kancelářských zařízení provádí kontrola nebo čištění filtrů přibližně jednou za jeden až tři měsíce, zatímco odborný servis se zajišťuje minimálně jednou ročně, zpravidla před zahájením sezóny. V prostředích s vyšší prašností nebo intenzivnějším provozem může být nutné tyto intervaly zkrátit.

ZÁVĚR

Rozhodující je tedy návod výrobce a konkrétní podmínky provozu, případně parametry zařízení. U běžných klimatizačních jednotek lze za rozumný standard považovat pravidelnou kontrolu a čištění filtrů svépomocí dle návodu výrobce a odborný servis alespoň jednou ročně, což pomáhá předcházet zdravotním i technickým problémům.

Z pohledu zákoníku práce je základem vyhodnocení rizik, na které navazují opatření zaměstnavatele směřující k jejich předcházení, odstraňování nebo minimalizaci. Součástí těchto opatření je mimo jiné také seznámení zaměstnanců s návodem k obsluze a pravidly bezpečného používání zařízení, zejména v případech, kdy zaměstnavatel zajišťuje část údržby vlastními silami.

ZDROJE (uváděná legislativa je v platném znění)

• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
• zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
• nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí,
• nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci
• vyhláška č. 38/2022 Sb., o kontrole provozovaného systému vytápění a kombinovaného systému vytápění a větrání
• vyhláška č. 284/2022 Sb., o kontrole provozovaného systému klimatizace a kombinovaného systému klimatizace a větrání

CHECKLIST

• ověřit existenci a obsah návodu výrobce pro konkrétní model zařízení
• pravidelně kontrolovat vizuálně stav a čistotu filtrů vnitřních jednotek a čistit je v termínech dle návodu výrobce
• prověřit průchodnost odvodu kondenzátu, aby nedocházelo k hromadění vlhkosti
• naplánovat odborný servis a dezinfekci specializovanou firmou alespoň jednou ročně
• ověřit, že jsou prováděny kontroly elektrického připojení zařízení ve stanovených lhůtách
• ověřit u odborné firmy těsnost chladivového okruhu a typ použitého chladiva
• nastavit vnitřní teplotu a směr proudění vzduchu tak, aby nedocházelo k průvanu
• seznámit zaměstnance s pravidly bezpečného ovládání a hlášení poruch
• zahrnout pravidelnou údržbu do plánu údržby nebo do jiného vnitřního předpisu zaměstnavatele
• sledovat energetickou náročnost a hlučnost, které mohou signalizovat technickou závadu