Důvodová zpráva k zákonu č. 413/2023 Sb., změna zákoníku práce a zákona č. 281/2023 Sb.

V současné době se na oblast zdravotnictví v souvislosti s úpravou pracovní doby a doby odpočinku aplikuje obecná právní úprava obsažená v části čtvrté zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, přičemž jedinou výjimku z obecně nastavených minimálních standardů obsažených v této části zákoníku práce přestavuje s účinností od 1. 10 2023 do zákoníku práce znovuzavedený § 93a, který upravuje tzv. další dohodnutou práci přesčas ve zdravotnictví.

Zákonem č. 281/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byl do zákoníku práce znovuzaveden institut další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví, který byl v České republice již aplikován v letech 2008 až 2013 (tehdy jako reakce na zrušení institutu pracovní pohotovosti na pracovišti). Zavedení další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví s účinností od 1. 10. 2023 umožnilo na základě individuální dohody se zaměstnancem zdvojnásobení, resp. u určitých zdravotnických profesí až zdvojapůlnásobení stávajícího zákonného limitu práce přesčas, což vyvolalo širokou diskusi mezi odbornou veřejností v sektoru zdravotnictví, která probíhá intenzivně již více než dva měsíce. Ze závěrů jednání o dané problematice mezi Lékařským odborovým klubem - Svazem českých lékařů, Odborovým svazem zdravotnictví a sociální péče ČR, Asociací českých a moravských nemocnic, Asociací nemocnic ČR, Spolkem Mladí lékaři, Sekcí mladých lékařů České lékařské komory, Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem práce a sociálních věcí vyplynula potřeba některých změn v organizaci práce v nemocnicích a s tím souvisejících změn v právní úpravě pracovní doby a doby odpočinku v zákoníku práce.

Klíčovým tématem plynoucím z těchto diskusí se stal požadavek, aby právní úprava umožnila výkon práce nepřetržitě až po dobu 24 hodin pro vybrané zaměstnance ve zdravotnictví. Stávající právní úprava obsažená v zákoníku práce přitom takto dlouhý nepřetržitý výkon práce neumožňuje obecně, ani vybraným skupinám zaměstnanců s ohledem na nutnost poskytnout zaměstnancům nepřetržitý denní odpočinek v rámci doby 24 hodin po sobě jdoucích. Jak z pohledu zajištění poskytování zdravotních služeb jednotlivými zaměstnanci v nepřetržitém provozu v nemocnicích (zejm. lůžková oddělení, urgentní příjmy, lékařská pohotovostní služba, laboratorní a vyšetřovací služby), tak z pohledu rozvržení pracovní doby jednotlivým zaměstnancům ve zdravotnictví, se přitom jeví takové uspořádaní jako optimální model, který napomáhá managementu nemocnice zajistit zdravotní služby o pacienty mimo standardní denní dobu a o víkendech. Zároveň pak tento model podporuje dosažení lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem zaměstnanců tím, že koncentruje jejich pracovní dobu do menšího počtu dnů, než kdyby tito zaměstnanci pracovali např. pouze v 8hodinových nebo ve 12hodinových směnách s možností následného výkonu práce přesčas ve výjimečných neplánovaných a nahodilých případech, avšak vždy s maximálním limitem výkonu práce 16 hodin (kombinace délky směny a výkonu práce přesčas), neboť za současné právní úpravy je třeba i v oblasti zdravotnictví zaměstnancům vždy podle § 90 odst. 2 zákoníku práce poskytnout nepřetržitý de