Důvodová zpráva
Obecná část
Právní úprava provozování silniční dopravy je obsažena v zákoně č.
68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním
zasílatelství, ve znění zákona č. 118/1990
Sb.
Novela zákona z roku 1990 umožnila přístup k podnikání v silniční dopravě na základě
uděleného povolení každému. Liberalizace přístupu provozovatelů silniční dopravy na dopravní trh
způsobila několikanásobný kvantitativní nárůst podnikatelských subjektů (v ČR podniká v silniční
dopravě více jak 40 tis. právnických a fyzických osob). S účinností od 1.ledna 1992 je podnikání v
silniční dopravě podřízeno režimu zákona č. 455/1991
Sb., o živnostenském podnikání (dále jen "živnostenský zákon"), ve znění pozdějších předpisů,
který podnikání v silniční dopravě řadí mezi koncesované živnosti.
Tyto skutečnosti vyvolávají potřebu přijmout v oblasti silniční dopravy novou právní
úpravu.
Návrh zákona vychází z koncepce minimálních zásahů státu do podnikatelských aktivit
v silniční dopravě (např. vnitrostátní silniční nákladní doprava a taxislužba zůstávají bez
jakékoliv regulace). Určitá míra zásahů ze strany státu je navrhována v zájmu zajištění základní
dopravní obsluhy území v linkové osobní dopravě. Stát by měl mít vytvořenu možnost do tohoto druhu
dopravy zasahovat. Současná právní úprava pro tuto roli státu, která je obvyklá v jiných zemích,
žádné právní nástroje nedává. V zájmu regulace linkové osobní dopravy ze strany státu návrh zákona
umožňuje především zohledňovat, jak jsou přepravní potřeby v daném území zajištěny provozem
dosavadních provozovatelů i jiné osobní dopravy, která je dotována ze státního rozpočtu, a dává
možnost uložit provozovateli veřejné linkové osobní dopravy podmínky ve veřejném zájmu.
Právním nástrojem pro naplnění těchto vlivů státu do podnikání v linkové osobní
dopravě se v návrhu stává institut licence. Na vydání licence má právní nárok každý, kdo vyhoví
podmínkám stanoveným zákonem. Licence se vydává ve správním řízení s možností odvolání. Licenci lze
neudělit