Důvodová zpráva k zákonu č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

Název:

Návrh zákona o specifických zdravotních službách

Zákon o specifických zdravotních službách bude jedním ze souboru nových právních předpisů, které nahrazují stávající překonanou úpravu provedenou zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Tento zákon bezprostředně navazuje na zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování.

Identifikace problémů, cílů, kterých má být dosaženo, rizik spojených s nečinností:

Dosavadní právní předpisy nedostatečně upravují poskytování některých druhů zdravotní péče, zejména z důvodu jejich velké zastaralosti. Přitom se jedná o zdravotní výkony, které výrazně zasahují do integrity lidského jedince a ve většině případů jsou nevratné.

Sterilizace, , stereotaktické operace (podle zákona o specifických zdravotních službách psychochirurgické výkony) nebo změna pohlaví u transsexuálů jsou zákonem č.20/1966 Sb., upraveny velmi stručně. Není tak dostatečně řešena ochrana pacienta a jeho práv. Podmínky, za kterých mohou být tyto zdravotní výkony prováděny, se tak významně liší.

Stejně tak ověřování nezavedených metod na pacientovi je řešeno velmi povrchně. Není stanoveno, po splnění jakých podmínek vydá Ministerstvo zdravotnictví povolení k jejich provádění. Zákon vůbec nezohledňuje etickou stránku výkonu, kdy je na rozhodnutí provozovatele zdravotnického zařízení, zda ustaví etickou komisi, která na ověřování nezavedené metody dohlíží.

Stávající úprava asistované reprodukce je oproti výše uvedeným zdravotním výkonům podrobnější, nicméně i zde jsou patrné určité nedostatky, například není dostatečně upraveno ukončení skladování nepoužitých embryí.

Posudková činnost lékařů je v současné době upravena zákonem č. 20/1966 Sb. I tato úprava je však nedostatečná; definuje pouze uznávání způsobilosti k práci a k jiným činnostem, které stanoví Ministerstvo zdravotnictví, nikoliv např. způsobilosti ke vzdělávání. Přitom v rámci praktické přípravy na povolání může být ohroženo zdraví osoby připravující se na výkon povolání. Taktéž vymezení definice posuzujícího lékaře, jeho spolupráce s ostatními ošetřujícími lékaři, dále i možnosti osoby, které z posudku vyplývají práva a povinnosti, se proti závěru posudku bránit, jsou nedostatečné.

Závodní preventivní péče upravená zákonem č. 20/1966 Sb., nerespektuje v plném rozsahu Úmluvu o závodních zdravotních službách MOP č. 161 (vyhláška č. 145/1988 Sb.). Povinností každého zaměstnavatele je, aby zajistil pracovnělékařské služby - doposud "závodní preventivní péči", a to nejlépe v rozsahu, který citovaná vyhláška uvádí. Při zajištění této služby je třeba vycházet z reálných zkušeností, zejména pak z analýzy pokrytí této služby specialisty z oboru pracovní lékařství. Zejména po roce 1992, kdy povinnost zajistit závodní preventivní péči byla uložena zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, se ukázalo, že tak, jak se měnil systém poskytování zdravotní péče - vznik soukromých poskytovatelů, měnil se dramaticky počet lékařů resp. zdravotnických zařízení, které byly ochotny poskytovat závodní preventivní péči. Tento "odliv" bylo nutné řešit, a proto byly osloveny prostřednictvím České lékařské komory, zdravotních radů krajských úřadů a odborných seskupení zdravotnických pracovníků zejména praktiční lékaři pro dospělé (registrující lékaři), aby mimo léčbu, která byla jejich hlavní náplní, pomohli zajistit i oblast závodní preventivní péče, minimálně pak pracovnělékařské prohlídky, což se skutečně stalo.

Úkolem pracovnělékařských služeb není jen zajišťování pracovnělékařských prohlídek, ale i služeb multidisciplinárních. Za ukazatele, které napomáhají k optimalizaci pracovnělékařských služeb, jsou voleny takové ukazatele, které mají obsáhnout jak zátěž rizikovými faktory, které mohou mít přímý vliv na zdraví, tak faktory bezpečnostní, které zahrnují nebezpečí přímé osoby, která práce vykonává, tak nebezpečí, které taková osoba může způsobit jiným osobám.

Základní principy lékařského ozáření, které vyplývají zejména ze Směrnice Rady 97/43/Euratom ze dne 30. června 1997 o ochraně zdraví osob před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření v souvislosti s lékařským ozářením a o zrušení směrnice 84/466/EURATOM, byly implementovány do řady právních předpisů, zejména pak do zákona č.18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, a jeho prováděcích právních předpisů. Implementace je však nedostatečná a její zakotvení v "nezdravotnické" legislativě je nesystematické.

Ochranné léčení je jedním z ochranných opatření a může být uloženo na základě trestního zákona soudem v případech, kdy má soud za to, že by vzhledem ke zdravotnímu stavu pachatele bylo možno dosáhnout účelu trestu i uložením trestu kratšího trvání za současného uložení ochranného léčení. Absence výslovné úpravy práv a povinností osob zúčastněných při výkonu ochranného léčení je zásadním nedostatkem stávající právní úpravy, což vede k potřebě časté improvizace. Problém je s poskytováním konkrétních zdravotních výkonů souvisejících s výkonem ochranného léčení, protože neexistuje speciální právní úprava, která by řešila souhlas, popřípadě nesouhlas s poskytováním zdravotních služeb v rámci ochranného léčení. S ohledem na dosavadní právní úpravu nelze ukládat jiné povinnosti nebo omezovat jiná práva než ta, která mají oporu v zákoně. Pro ochranu práv pacientů a pro naplnění účelu ochranného léčení je tento stav nevyhovující. V důsledku výše uvedených nedostatků nemají ani zaměstnanci psychiatrických léčeben ani pacienti právní jistotu, pokud jde o míru, v níž je možné v rámci režimové léčby pacienty a jejich práva omezovat. S tím souvisí časté námitky týkající se omezení práv pacientů. Právní nejistota je v tomto smyslu velmi nežádoucí, neboť negativně ovlivňuje smysl ochranného opatření a zasahuje do léčebného procesu.

Dosavadní právní úprava nedostatečně upravuje práva osob nezletilých a zbavených způsobilosti k právním úkonům v souvislosti s výše uvedenými zdravotními výkony. Platná právní úprava taktéž neobsahuje kontrolní mechanismy a sankce za porušení povinností souvisejících s poskytováním těchto zdravotních služeb. Tento stav významně snižuje postavení pacienta v celém zdravotnickém systému.

Navrhovaná právní úprava reaguje na potřeby vyplývající z Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně (sdělení MZV č. 96/2001 Sb. m. s.) a Dodatkového protokolu k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně o zákazu klonování lidských bytostí (sdělení MZV č. 97/2001 Sb. m. s.).

Návrh možných řešení včetně varianty "nulové"

I. varianta: Nulová varianta - nebude vydán právní předpis

Zůstane zachována roztříštěnost a nejednotnost právní úpravy, nebudou v právním předpise zakotvena práva pacientů, nebudou jednotně upraveny postupy při poskytování specifických zdravotních služeb (sterilizace, , psychochirurgické výkony, změna pohlaví u transsexuálů apod.) s důrazem na svobodnou volbu pacienta.

Nebude upravena problematika ochranného léčení a s tím spojená práva a povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb a pacientů.

Nebude upravena oblast lékařského ozáření, jehož poskytování musí být v souladu s požadavky danými Směrnicí Rady 97/43/EURATOM ze dne 30. června 1997 o ochraně zdraví osob před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření v souvislosti s lékařským ozářením a o zrušení směrnice 84/466/EURATOM.

Nadále bude nejasné vydávání lékařských posudků a odvolání proti nim.

II. varianta: novela stávajících právních předpisů

Tato varianta by znamenala novelizaci zejména zákona č. 20/1966 Sb., který je již překonaný. Vzhledem k nutnosti nově upravit poměrně rozsáhlou oblast poskytování zdravotní péče považujeme možnost novelizace stávajících zákonů za nerealizovatelnou. I přes všechny dosavadní novelizace uvedeného zákona zůstala jeho velká část již prakticky nepoužitelná, neboť upravuje "zdraví a potřebu lidu" a nikoliv skutečné potřeby konkrétního pacienta. Tím je významně potlačena možnost pacienta vymáhat svá práva a nároky.

V některých částech zákon o péči o zdraví lidu již neodpovídá současnému pojetí poskytování zdravotní péče. Při volbě této varianty hrozí riziko zachování nepřehlednosti právní úpravy způsobené rozsáhlými novelami.

III. varianta: zpracování nového zákona o specifických zdravotních službách Nejoptimálnější z navržených variant. Zákon bude upravovat správní delikty a sankce, které bude možno za správní delikty uložit. Práva pacientů a povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb se tak stanou lépe vymahatelnými.

Dotčené subjekty

Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo spravedlnosti - Vězeňská služba, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, krajské úřady, pacienti, provozovatelé zdravotnických zařízení/poskytovatelé zdravotních služeb, zdravotničtí pracovníci, zdravotní pojišťovny

Identifikace nákladů a přínosů všech variant

Problematika, která má být zákonem upravena, je vzhledem ke své obecné aplikovatelnosti značně rozsáhlá co do počtu skupin subjektů a oblastí regulace, jichž se bude dotýkat. Současně však navrhované řešení vychází především z dosavadní praxe.

Je těžce realizovatelné vyčíslení nákladů a přínosů pro jednotlivé oblasti či skupiny, a proto se hodnocení variant zabývá především komplexním zhodnocením nákladů a přínosů navrhovaných řešení, a to zejména z pohledu naplnění stanoveného cíle.

I. Nulová varianta

Náklady: Nepředstavuje sice žádné nové náklady, nicméně hrozí riziko přijímání stále nových zvláštních právních úprav, což způsobí ještě větší nepřehlednost právní úpravy předmětné problematiky, zachování duplicity a nekoordinovanosti jednotlivých činností.

Přínosy: žádné

II. Varianta novely

Náklady: Především náklady spojené se zpracováním novely zákona č. 20/1966 Sb., spolu s aktualizací souvisejících právních předpisů rovněž v podobě jejich novel. Vzhledem k tomu, že se jedná o zásahy značného rozsahu, byla